Co jste za znamení zvěrokruhu? A věříte vůbec astrologii? Abych se přiznal, já horoskopy spíš používám jako takovou berličku k podepření, když něco fakt podělám. Když třeba zůstanu slavit dýl, než bych měl, je ráno s hlavou v kocovině přece o tolik snažší si říkat, že jsem měl podle postavení hvězd den, kdy jsem nemyslel na následky svých činů. Přiznat si, že už jsem starej vůl, co neumí chlastat, se přecejen snáší o poznání hůř. Já jsem váha – váhavá váha a než se k něčemu rozhejbu... S výjezdem na Galatasaray je to taky tak: člověk vymyslí tolik důvodů, proč něco neudělat – práce, peníze, vzdálenost, bezpečnost, není to rozhodující zápas... Ten nejpádnější důvod ale nakonec nejspíš tkvěl v tom, že nikdo z okruhu mejch známejch neřekl: “tak pojď, pojedem!” A já na ligový výjezdy sice sám jezdím docela rád, Istanbul mi přijde přecejen kapku jinej šálek čaje. Při představě, že bych se zrovna tam měl potulovat sám, mi monohem jednodušší a lákavější přijde neudělat nic a prostě zůstat doma na gauči.

Pak někdo ale na SF-fórum pověsí sestřih zápasu Gala proti Florinu Niţovi a ta atmoška na mě docela zapůsobí: nechci tohle vidět a zažít na vlastní kůži? Ale jako správná váha pořád váhám. U výjezdů se pokaždý především snažím myslet na rodinu – anebo spíš na paní Novákovou, která na tu dobu, co si tatínek vyrazí za fotbalovýma zážitkama, dostane na krk obě ty naše vopice. A to může místama bejt docela přesilovka. Zájezd od našeho Fanclubu je z tohohle pohledu ideál - ráno tam a hned po mači zpátky: taková delší Ostrava. Avšak den, do kdy je potřeba se přihlásit a zaplatit, váha prováhá – až po termínu mi napíše kamarád, co má k FCS blízko, že místa ještě jsou a jestli nechci jet: třeba zrovna to bylo to pověstný mávnutí motýlích křídel, nebo jak se tomu říká a já sbírám veškerou svou chlapskou odvahu a jdu se zeptat paní Novákový, jestli by mě nepustila. Ta velká žena už asi potisícátý projevuje úžasnou toleranci pro něco, pro co v hloubi duše nemá ani špetku pochopení a dál už je to díky FCS hrozně jednoduchý: poslat peníze plus nějaký nacionále, koupit lístek do sektoru a jedééém!

Nakonec se podobným způsobem přecejen utrhne ještě jeden můj parťák, co spolu chodíme na fotbaly už docela pár let a je to. Ranní vstávačka, se kterou člověk počítá, ale díky kámošovi-řidiči netřeba řešit transfer na letiště v tu vlčí hodinu a pak už všechno díky organizaci FCS běží jak na drátkách. Na prázdným letišti a pak v letadle miluju ten fandovskej cvrkot: je vidět, jak se tamta partička natěšenejch fotříků utrhla od rodinek, jak tyhle berou i nějakej dorost. No a samozřejmě spousta těch, co opravdu jezdí do každý... ehm, destinace, takže jsou tady taky. Starý, mladý – všichni na Spartu! Kolem poledne místního času jsme v Istanbulu. Pokud někdo čekal, že se v Turecku ohřeje, musel bejt zklamanej: vytrvale prší a je docela zima. Ale nevadí – nějakej čas na procházku, jídlo a pifko je, takže pohoda. Turecko na mě opět dýchne: jedny z nejsilnějších zážitků, co vůbec v životě mám, se totiž vážou k asi desetidennímu stopu po Kapadokii. Už je to taky bratru 25 let, uvědomuju si sám s překvapením, ale pořád mám některý ty věci docela živě: a nechci bejt naiva, je to tam u nich o dost jiný – o tom žádná, ale i díky týhle svý osobní zkušenosti beru všechny ty řeči o tom, jak vás v Turecku podříznou jatagánem, jen co vylezete z letadla, s hodně velkou rezervou.

Při prohlídce starýho města, kde se, jak známo, jedinečným způsobem potkává západ s východem, na nás u vstupu do Velkýho Bazáru pokřikujou 2 prodavači, fandové Galatasaray a ukazujou na prstech, že si dneska vodvezem pětku. “Tak to se ještě uvidí” říkáme si v duchu my. Ale jak teda vlastně? Na jednu stranu vím, jak a s kým hráli v LM – na druhou minimálně jménama a rozpočtem je ten klub o dost jinde, než my. Třeba ne ty úplně největší, ale rozhodně tam maj hvězdy. Před tím nejde nemít respekt. Plus k tomu samozřejmě slibovaná pekelná atmosféra... Spartu večer čeká těžká zkouška, ale jsem na tu konfrontaci hodně zvědavej. Naši totiž od dob Stavangeru taky párkrát ukázali, že dokážou zvládnout i těžký mače.

Po dobrým vobídku, vynikajícím pistáciovým dezertu, nějakým tom pivku a mým opravdu oblíbeným tureckým čajíku razíme na místo srazu v centru, odkud nás mají autobusy vzít ke stadionu. Tahle část výjezdu je pak ta nejmíň příjemná: naše busy nepříjemně narvaný a cesta v istanbulský špičce nekonečně dlouhá. A to kdyby náš policejní doprovod občas na férovku tu dopravu úplně nestopnul, aby mohly projet naše busy, tak tam vězíme nejspíš ještě teď! Tady musím pochválit předvídavou organizaci, která se vším tím chaosem počítala a tak i když přesun trvá pekelně dlouho, na staďáku jsme s luxusní rezervou. RAMS Park, kde Galatasaray hrajou, je moderní aréna pro 56 tisíc a dnes večer by se moc prázdnejch sedaček nenašlo. Náš sektor je na horním ochozu u kraje tamější protilehlý a vidět je z něj dobře: jinak komplet za plexisklem, obetkanej sítěma ze všech stran. K tomu neustálá přítomnost jednotek “sportovní policie” – inu, jsou tady evidentně zavedený na pořádnej bengál.

Ještě jednou díky všem za podporu Sparty! V odvetě na Letné je dáme! ACS!#acsparta #spartaforever #acsontour #spartaontour #uefaeuropaleague pic.twitter.com/nAumKbVdgS

— Sparta Forever (@spartaforever) February 16, 2024

A slušnej bengál zpustí i těch přes 50 platících: vydatný kotle za oběma bránama, plus tribuny pod střechou, takže se fandění pěkně nese. Našim je naštěstí do sektoru povolenej buben, což hodně pomáhá našemu supportu: v osmi stovkách jsou naše šance to tam přeřvat malinký, ale aspoň se máme čeho chytnout v tom randále, co nastane, když to rozbalej domácí. Takhle se fandí z obou stran a podle dění na hřišti se ve fandění, jako ostatně vždycky, odráží dění na hřišti. Úplnej začátek patří, pochopitelně, domácím: zpívaj hymnu doprovázenou pohupováním nataženou šálou – v těch tisících to fakt vypadá slušně. Když se ale pár prvních minut nemůžou do ničeho dostat a iniciativu má spíš Sparta, jakoby jim spadla kolektivní brada a ke slovu se dostane i náš sektor. Po pár minutách se sám uklidním, když vidno, že dneska sehrajem docela vyrovnanou partii. Je jasný, že individuální kvalita je na jejich straně, ale ani oni nejsou Real Madrid a taky jim to jde o dost líp dopředu, než dozadu. Birma ale svou šanci nedá a tak se Gala v 19. dostanou ze strany do našeho vápna: Peter Vindahl asi spekuluje na přihrávku a nepohlídá si bližší tyč. Ve 20. tečem 1:0 a branka se slaví opravdu impozantně: 50 tisíc hrdel řve a zpívá a šály opět jdou nad hlavy – beru to jako svým způsobem vyznamenání pro naše, že se branka proti nim takhle doopravdovsky slaví. I místním je jasný, že dneska večer nepřijeli žádný nazdárci. A mně se moc líbí reakce na góla: nic nebalíme, hrajeme dál stejně – a řek bych, že do půle máme víc šancí, než domácí hvězdy. Kuchta se ale ve 36. nechá trestuhodně z malýho vápna vychytat – to já už zvedal ruce a asi ani netřeba po stotisícátý opakovat poučku o tom, že když máš proti takovýmu soupeři šanci, je potřeba každou využít... Ve 44. pak má docela nebezpečnou střelu Birma, která sice nebyla nijak supr vypracovaná, ale chybělo málo, aby skončila pod břevnem. O půli tečem 1:0.

Po pauze rád vidím, že nepřestáváme bejt aktivní a hned ve 48. balón vyplave k Angelovi Preciadovi, kterej to docela zdálky pošle křížem k tyči. 1:1 hned zkraje druhý půle. Paráda! Po celej zápas naši zadáci předváděj svou klasiku, kdy se to snaží vykombinovat s gólmanem a příliš nenakopávat: akorátže soupeř tak zkušenej, jako hráči Gala nás u toho hodně presujou a tak se nejedno fandovský srdíčko u těch našich rozehrávek dostane na hranici infarktu. Fatální chyba pak bohužel i přijde a dělá ji zrovna dneska večer suverénně hrající LK37. Nejdřív ztratí u našeho vápna a pak si ještě ztečuje jejich centr do vlastní. Achjo – jakoby neměli dost svejch hvězd, my jim ještě přibalíme takovýhle dárky! 2:1 v 61. minutě. A netřeba říkat, že domácí fans zase slaví tak, že člověk málem neslyší vlastního slova... Je ale fér říct, že soupeř měl i předtím docela šance a holt ukazuje svojí kvalitu. Tady opět musím ocenit reakci našich: po chybě kapitána svolaj krátký kolečko a zase do toho začnou šlapat. Prakticky v první naší další akci se p totiž Birma už-už dostává do úniku, obránce tahá za ručku a dostává přímou červenou. Redka a přes 25 minut před náma – pojďme! Z přímáku z hodně dobrý pozice na hranici vápna Qazimek bohužel napaluje zeď. V těch chvílích domácí fans úplně vypadávaj z role a omezujou se na hromový pískání na naše kluky.

V 65. pak dneska výborně hrající Preciado posílá křížnej centr, kterej si najde Kuchta a hlavou uklízí na 2:2. Jooo! Tyjo, tohle není vůbec špatně rozehraný! Srovnáno, soupeř v deseti a 25 do konce – navíc tesně před gólem přišel na plac Šulo Haraslín... Pojďte ještě máknout! Je ale třeba sebekriticky uznat, že našim klukům začíná mírně docházet: jejich tutovku vytáhne Vindahl a v 75. musí s křečema střídat Preciado. V 80. pak sudí udělá jedno hodně zvláštní rozhodnutí a poté, co se Matěj Ryneš dostane před svýho strážce a peláší na jejich bránu, vidí rozhodčí Rynešův faul a dává mu druhou žlutou. Celý se to odehraje na druhý straně od nás, ale z tribuny mi to přijde jako úplně normální souboj. A nejsem pravidlovej expert, ale přijde mi, že, kdyby šlo o surovej loket, tak to má bejt rovnou červená, nebo ne? Takhle do tý divný žlutý nemůže vstoupit ani ten pitomej VAR, takže se počty hráčů srovnávaj. Domácí publikum se zas dostane nahoru, cejtí šanci a v těch chvílích není na stadionu doslova slyšet vlastního slova. Pak přijde šance, o který se už hodně napsalo a počítám, že ještě napíše: Wiesi v 90. minutě peláší sám na gólmana, kterej mu ale docela dobře vyběhne a Tomáš ho pouze napálí do hlavy. To je škody! Věřím, že tohle dát, bylo by hotovo... A ruku na srdce, od našeho srovnání je tohle naše jediná opravdová loženka. Klukům ke konci dochází a možná na ně dolíhá i tíha okamžiku, kdy zápas proti hvězdnýmu soupeři fakt nemaj špatně rozehranej.

Ale dál už to znáte: v nastaveným čase nás domácí, který přežili klinickou smrt a jsou zas hnaný 50 tisíci, zmáčknou. Naši se sice držej zuby-nehty, ale balón se dostane k největší hvězdě na hřišti Icardimu a ten zkušeně uklízí. 3:2! Co má člověk v takovejch chvílích dělat? Dodneška jsem nepřišel na nic lepšího, než sedět jako zmoklá slepice, což taky dělám... A jasněže si časem řeknu, že se to hraje na 2 mače, prohra o gól je furt hratelná a to všechno: v tu chvíli naprosto vězím v tom přítomným okamžiku a jsem zklamanej. A že kluci odehráli supr zápas ve fantastický kulise, já moh bejt u toho a celkově se výjezd podařil, to je všecko pravda, ale to mi všechno dojde až pozdějš – třeba až nad reportem. Tehdy a tam je to velký špatný.

A ani teď, když to píšu, určitě nejásám: ale asi fakt vezem hratelnej výsledek, ve čtvrtek to bude těžký, ale ne nemožný. Individuální kvalitu maj jejich hvězdy obrovskou, ale my jsme jim dali 2 fíky u nich a celkově sehráli s nima mač, co museli urvat až v nastavení. A to nemluvím o našich nevyužitejch šancích... Tak teďka pojďme přešaltovat na nedělní Liberec, což nikdy nebejvá snadnej soupeř. Koncentraci snad pomůže, že nejlepší tým vesmíru a přilehlýho okolí nevyhrál na Letný, takže tam maj -4. A pak si to rozdáme s Turkem bez rukavic a uvidíme, co se stane. Já se těším moc!

Sparta je totiž krásná!

Novák


Galatasaray SK – AC Sparta Praha 3:2 (1:0)

Góly: 19. Demirbay, 61. Krejčí (vl.), 90.Icardi – 47. Preciado, 65. Kuchta. ŽK: 47. Yilmaz – 41. Laci, 50. Ryneš, 78. Birmančević, 83. Krejčí. ČK: 62. Nelsson. – 80. Ryneš. Rozhodčí: Alejandro Hernández – José Naranjo, Diego Sánchez Rojo.

Sestava Galatasarye: Muslera – Ayhan (55. Bardakcı), D. Sánchez, Nelsson, Kutlu – Demirbay (83. Tetê), Torreira – Yılmaz, Mertens, Aktürkoğlu (83. Zaha) – Icardi.

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Sørensen, Krejčí – Preciado (74. Wiesner), Laci (74. Solbakken), Kairinen, Ryneš – Birmančević (84. Sadílek), Kuchta (84. Olatunji), Karabec (65. Haraslín).


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá jaro 2024 (1.díl)

SF20 let: Luky, už jsme (snad) na té cestě správným směrem

Jeden den tam v Karviné - report z výjezdu za Spartou do Karviné

VŠECHNO NEJLEPŠÍ NÁM, VÁM!

Co týden dal a dá jaro 2024 - prolog

Startuje jarní část TIPOVAČKY 2023/2024!

Manics: Pro fanoušky je velká čest být na ploše

SF20 let: Knížky na choreo, inspirace Realem i řádění

Kalendářní rok jsme zahájili vítězně - report z přípravy Sparta - FC Kodaň

SF20 let: Sdílíme zlaté střípky niterných vzpomínek na opravdový SF pravěk

Fanoušek měsíce - saeta

Slovo redakce: bilance roku 2023

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2023

SF20let: 2054

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2023 radost