Nevím jak vám, ale mně se zdála zimní přestávka dlouhá. Byla tak dlouhá, že bylo až moc času přemýšlet nad tím zběsilým rozlosováním. Během dvou týdnů se dá vypadnout ze dvou pohárů a výrazně si zkomplikovat cestu za titulem. Byl jsem rád za každý úspěšný přenos z přípravy. Vím, přípravné zápasy jsou úplně jiná disciplína, ale k uklidnění mi pomohly. Pak se přiblížila liga, Sparta jela do Karviné a já s dcerkou na hory. Na chatu jsme přijeli pět minut před výkopem. Vynosil jsem věci z auta, zavřel se na pokoji a pustil si fotbal na telefonu. Jak všichni víme, bylo z toho pohodové vítězství. Když jsem vyšel z pokoje, mohl jsem na fotbal zapomenout, protože kromě mne bylo na chatě 8 žen a 14 dětí a toto uskupení přinášelo úplně jiná témata. Fotbal mi do hlavy vstoupil až ve čtvrtek, kdy jsem se vrátil do Prahy a záviděl všem, kteří odletěli do Cařihradu. (Na konci loňského roku jsem s manželkou mluvil o tom, že bychom měli víc šetřit. Následně SF informovalo o vypravení letadla a já věděl, že jsem si řečma o spoření dal vlastní gól.) Po dopolední návštěvě u zubaře jsem v sobě měl pár pilulek na bolest a tak jsem radši koukal doma. Tak jako většinu mne zklamal výsledek, nikoli předvedená hra a o to víc jsem se těšil na Letnou. Na vyprodanou Letnou. Na to, že budu utkání konečně prožívat v atmosféře a radost bude sdílená.

Ze základní sestavy, která ve čtvrtek vyběhla v poháru, nezůstal kámen na kameni. Když jsem v tramvaji pročítal, kdo půjde na plac od první minuty, byl jsem rád za Lukáše Haraslína, těšil se na Patrika Vydru, byl zvědavý třeba na Kubu Peška a zjistil, že pro dnešek můžu zapomenout na Ševčíka. Tribuny byly opět našlapané, nažhavené a velmi dobře naladěné. Milovníci statistik by však mohli zdvihnout pomyslný ukazováček a říct: „nebude to jednoduché, v posledních 5 zápasech jsme tu Liberec porazili jen dvakrát!“

Stejně jako v Turecku jsme měli dobrý vstup do utkání, už po minutě to zpoza vápna zkoušel Birma. Následovalo několik získaných míčů dík dobrému napadání, ale tempo po chvilce pomalu upadalo. Po čtvrt hodině se naskytla příležitost v podobě trestňáku. Připravil jsem si šálu k oslavě, ale Šulo poslal balon asi metr nad bránu. K další střele se dostal asi o pět minut později, kdy už bránu trefil, ale H. J. B. byl v bráně Liberce pozorný. Naše „22“ byla i nadále aktivní a po jeho tečované střele přišel roh a naše největší šance 1. poločasu. Škoda, že se do ní dostal zrovna Sáďa, který nechal Bačkovského vyniknout, aby následný liberecký protiútok hasil Kuba Pešek za cenu žluté karty. První půlhodinu uzavřela právě Péšova technická střela, která Huga protáhla a krásný pas od Vindahla, po kterém se do tutovky málem procpal Birmančevič. Do velké šance se mohl o chvíli později dostat i Olatunji, kdyby v poslední okamžiku, v utkání již poněkolikáté, nepodklouzl. V týdnu byla teprve Popeleční středa, do Velikonoc ještě daleko, ale Kuba Pešek už vyrazil na koledu a ostřejším zákrokem si říkal o druhou žlutou. Kdyby ji rozhodčí tasil, určitě bych se na tribuně rozčiloval, ale Matěj Ryneš šel v Turecku do sprch po menším prohřešku. 40. minuta přinesla nejprve šanci hostů, u které Peter hlavou neuhnul a z protiútoku Bačkovský vytěsnil Šulovu střelu (po jeho klasické akci) konečky prstů na roh. Po chvilce následoval náš další roh, z kterého se ale zrodil liberecký brejk dvou na jednoho. Tady je potřeba napsat, že ho výborně odbránil Wiesner. Ty protiútoky po našich rozích se však nepříjemně opakují… Po hvizdu, oznamujícím konec poločasu, bylo z tribun cítit rozpaky. Liberec se vzadu postupně zkonsolidoval, hrál zodpovědně, na některé hráče byl takticky dobře připravený (třeba Birma několikrát potáhl míč podél velkého vápna, ale k zakončení se přes zhuštěnou obranu nedostal) a hlavně prostřednictvím rychlýho Tupty se snažil chodit do bleskových protiútoků. Přes uvedené šance tak naše hra občas sklouzávala do bezpohlavní překulované bez většího nápadu. Ale možná to na mě tak působilo proto, že nás Spartička za poslední dobu pěkně rozmazlila.

Do druhého dějství jsem očekával změny. Osobně bych sáhl do zálohy a na hřiště poslal Kaana, do útoku Kuchtiče a z preventivních důvodů stáhl Peška. Na tom posledním jsem se shodl jak se svým parťákem na tribuně, tak s Brianem. Jinak mě trenérský štáb nevyslyšel, ale asi věděl proč. Stačilo Victora přezout a během tří minut měl 1+1. Realizák máme početný, ale pokud by byl rozšířen o frajera, který klukům vybere kopačky, vadit mi to nebude. Takhle náš hroťák promarnil první poločas. Ale pojďme postupně. Nejprve si Mikulovu mizernou příhru přivlastnil Wiesi, posunul Olatunjimu, který předal rozběhnutému Haraslínovi. Ten překvapivě nešel do kliček, ale hned prostřelil jednoho z obránců a míč zapadl přesně k tyči. Z tribuny to navíc vypadalo jako akce dlouho secvičovaná s kotlem, protože v době kdy Šulo přebíral balón a střílel, kotel odpočítal a odpálil pyro. Fotky z gólové oslavy tak budou určitě dostatečně efektní. Druhá branka byla podobná jen šla po ose Panák, Birmančevič a Olatunji. Následovala nejlepší část utkání, kdy Sparta hrála s lehkostí a sebevědomě (důkazem Láďova zidanovka na půli), soupeře zamkla před jeho bránou, výborně presovala, vytvořila si několik šancí a Matěj Ryneš trefil břevno. Pak však přišla 70. minuta, kdy hosté snížili. Z tribuny jsem měl pocit, že Vindahl počítal s odmáváním ofsajdu a trochu zaspal. Za sebe můžu říct, že jsem měl rád jasná pravidla. Ruka je ruka, ofsajd je ofsajd. Jakékoli další posuzování, zda se hráč v ofsajdovém postavení do hry zapojil či ne, jestli je ruka v (ne)přirozené poloze, jak dlouhý je krátký rukáv, atp. do hry vnáší akorát chaos a dohady. A teď to tedy přineslo liberecké snížení. Ještě chvíli jsme hráli aktivně a výsledkem byla stoprocentní šance Sadílka. Sáďa však v zápase podruhé vstoupil do téže řeky a opět nechal Bačkovského vyniknout. V 75. minutě brankář Liberce při rohu boxoval míč i s Panákovou hlavou, ale penalta se nepískala. A tím skončil fotbal. Následovala kopaná s velkým množstvím osobních soubojů. Kopaná, která se za velkého přispění rozhodčího chvílemi měnila v bramboračku. Očekával jsem, že si to nebude chtít moc komplikovat, přesto nám připravil, pro mne nesmyslné 7 minutové nastavení. Přiznávám, že během závěru jsem rozhodně klidný nebyl a závěrečný hvizd byl velkou úlevou a já si řekl „UF!“. Přestože jsme byli většinu zápasu lepším týmem, šancí také neměli málo, řekl bych, že dnešní vítězství bylo vydřené. Závěr rozhodně nebyl jednoduchý a před čtvrtečním pohárem jsme si neodpočinuli, ale o 3 body museli bojovat až do konce. Ale právě takto urvané body mají cenu zlata. A jestli jich na konci sezony budeme mít nejvíc, nikoho nebude zajímat, po jaké krasojízdě jsme je posbírali.

Kdybych se měl ještě trochu vyjádřit k hráčům, tak jak jsem se těšil na Patrika Vydru, tak mne dnes trochu zklamal, těch ztracených míčů bylo až moc. Jeho parťáci z obrany byli výraznější. I u Kuby Peška je vidět, že forma z doby před zraněním je pořád daleko. I když podle řečí na tribuně jdu možná proti proudu, líbil se mi Wiesner. Řekl bych, že těch povedených akcí měl výrazně víc, než ztrát a minel. V záloze mi dnes dlouho chyběl Kaan – jeho přehled, cit pro hru, kolmice, ale chápu, že je třeba sestavu měnit a zkoušet další varianty. V útoku to dnes hodně táhl Haraslín, uvidíme, na kolik minut to ve čtvrtek bude. Nechám se překvapit, jak to Brian postaví, ale už teď se těším. Těším se na to, že se k dnes výbornýmu kotli přidá celý stadionu, že budeme hrát do konce utkání o postup a po zápase těm našim klukům bude důvod pořádně zatleskat.

saeta


AC Sparta Praha – FC Slovan Liberec 2:1 (0:0)

Góly: 47. Haraslín (Olatunji), 49. Olatunji (Birmančević) – 68. Horský. ŽK: 24. Pešek, 84. Wiesner – 79. Horský. Rozhodčí: J. Všetečka – K. Hájek, J. Kubr (V. Opočenský) | VAR: M. Radina | AVAR: J. Pečenka. Návštěva: 16 829.

Sestava Sparty: Vindahl – Krejčí, Panák, Vydra – Pešek (46. Ryneš), Solbakken, Sadílek (78. Kairinen), Wiesner – Haraslín (65. Tuci), Olatunji (83. Kuchta), Birmančević.

Sestava Liberce: Bačkovský – Mikula, Chaluš, Prebsl – Preisler, Žambůrek (55. Varfolomieiev), Doumbia (78. Višinský), Penner (66. Fukala) – Tupta, Kok (78. Rabušic) – Kulenovič (66. Horský).











Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Letadlem do Cařihradu - report z výletu do Istanbulu fanouškovským leteckým speciálem

Horoskop a hvězdy - report z výjezdu do Istanbulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (1.díl)

SF20 let: Luky, už jsme (snad) na té cestě správným směrem

Jeden den tam v Karviné - report z výjezdu za Spartou do Karviné

VŠECHNO NEJLEPŠÍ NÁM, VÁM!

Co týden dal a dá jaro 2024 - prolog

Startuje jarní část TIPOVAČKY 2023/2024!

Manics: Pro fanoušky je velká čest být na ploše

SF20 let: Knížky na choreo, inspirace Realem i řádění

Kalendářní rok jsme zahájili vítězně - report z přípravy Sparta - FC Kodaň

SF20 let: Sdílíme zlaté střípky niterných vzpomínek na opravdový SF pravěk

Fanoušek měsíce - saeta

Slovo redakce: bilance roku 2023

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2023

SF20let: 2054

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2023 radost