Docela kvalt tyhle dny, co říkáte? Zápas střídá zápas – a každej důležitej: ostatně jako vždycky, když hraje Sparta, ne? Je to teprve tejden, co se spousta z nás vrátila z exotickýho výjezdu, pak hned doma těžkej Liberec a dnes odveta s Galatasaray. A do toho samozřejmě spousta těch normálních věcí ze života, žejo: do práce a z práce, meetingy, zkoušky ve škole, vyzvedávání dětí... ten kolotoč se jen tak nezastaví. Abych se vám přiznal, nemám to moc rád: jsem od přirozenosti spíš ten, co 20 minut čumí beze slova do vohně. Ale co člověk nadělá? Tak se snažím stíhat od všeho aspoň něco, což mě, bohužel, vede ke stanovení nějakejch priorit. Ač bych rád, prostě nemůžu bejt všude – paní Nováková má jenom jedny nervy a o ty se musím taky starat. Proto dnešní zápas stíhám až na staďák bez hospůdky před a oželím i přípravu chorea ve středu večer: ono se ale povedlo i beze mě a díky všem, co dorazili.

Pochopitelně jsem ani na vteřinu neváhal nad tím, jestli večer jít. A těším se moc: našlapaná Letná pod světlama, zvučný jména soupeře, který nám nastavěj zrcadlo, parádní atmosféra, skvělej úspěch docela na dohled. Nemám moc rád to sousloví od hráčů ani trenérů, ale dneska večer si to „jdu užít“. Uvnitř je klid – mnohem větší, než když hrajem třeba „jenom“ v Karviný. V lize každá ztráta bolí a štve, ale v Evropě? Po tom, co jsem viděl v Istanbulu, určitě ostudu neuděláme – a případnej nepostup nějak blbě, jako třeba s Kodaní, bude mrzet, ale zas tolik se toho neděje. Smeknout před soupeřem, vzít si z dvojzápasu co nejvíc a jít dál. Chci bejt u toho, chci, aby to bylo napínavý a Sparta hrála skvěle před zfanatizovanejma ochozama: ale postup, přiznám se, pro mě není otázkou života a smrti.

Zápas se hraje až od 9 hodin a já jsem v sektoru dobrou hodinku před. Všude už je šrumec: v našem kotli je už tou dobou plno, sektor hostů se, podle očekávání, taky zaplnil. Jak jsme viděli před tejdnem, Turci docela fandit uměj, což zas umí vybičovat kluky a holky v našem kotli taky k výkonům ještě o dva stupně lepším. Pokud se k tomu přidá nějaký drámo na hřišti, je jasný, že na atmošku je zaděláno. Je to cejtit ve vzduchu a já se nemůžu dočkat!

Moje víra v dobrej výsledek dostává další trhliny, když si uvědomím, kdo nemůže hrát: gólovej Birma, skvělej Ryneš a kapitán LK37. Máme ale to, co máme a mezi fans před mačem probíhaj diskuse o tom, jestli bude od začátku chytrý to napálit na nejlepší možnou sestavu anebo by bylo lepší nechat hvězdy Gala trochu vyblbnout, hrát to na jistotu a pak je zaříznout čerstvým Haraslínem a třeba Kuchtou. Brian Priske má jasno a od začátku tam pošle to nej, co máme k dispozici: Wiesi přes nohu, Šulo s Kuchtou do základu, dopředu k nim Victor O. Prtostředek Kaan s Qazimem. V pokeru se tomu, tuším, říká „All-in“. Nejsem si jistej, kým to případně budem chtít oživit, ale mě se nikdo neptal, žejo. Musíme prostě hrát a pokud chceme postoupit, tak nutně musíme dát nějaký góly. Přes to nejede vlak. O Gala se taky napsalo, že nebudou u nás tak silný jako v tom domácím kotli, tak jsem na ně zvědavej. Zkušenosti a kvalitu maj obrovskou a v Istanbulu už taky byli na provazech, aby nakonec přecejen ukopali výhru.

Naši kluci do toho od začátku šlápnou aktivně a já to moc rád vidím: žádnej zanďour - spíš pořádná férovka. Dneska si to s nima budem chtít rozdat. Po úvodní oťukávce za to bere hned v 8. Kaan Kairinen a vysílá do úniku Angela Preciada – ten Tomáši W. ukazuje, jak se to dělá a vedem 1:0! Fantazie! Čekám, co přijde – a taky přišlo: nevím, jestli jsme my začali bejt nervní, nebo Gala zapnul, ale najednou mi přijde, že přebíraj iniciativu, jsou všude první a ukazujou svou sílu a techniku. V 16. po přímáku ze strany, kterej mi z tribuny přijde, že míří do ofsajdu, Vindahl vyškrábne míč na břevno, ten si ale bohužel zase najde jenom soupeř a dopravuje ho do kisny. VAR po dlouhým zkoumání potvrzuje, takže 1:1. Po srovnání má Gala dál iniciativu: Šulo si kolem 20. sice posbírá 2 karty za fauly na sebe, ale jinak se nikdo z našich do ničeho extra ne a ne dostat. Taky náš support trochu uvadá: ten počátečnej fanatismus se trochu otupuje průběhem – navrch má spíš soupeř, navíc se uměj poválet a minutky běžej... V těch chvílích mi přijde, že jedinej, kdo ukazuje něco navíc je Angelo Preciado. Ten kluk jakoby fakt rost se zápasama: v Karviný jsem o něm věděl mnohem míň, než před tejdnem v Istanbulu. Jinak je v zápřahu hlavně naše obrana, což nemůže vydržet celej zápas. A taky tečem, žejo... Ve 39. je to zase Preciado, kterej pláchne po straně a servíruje Olatunjimu pred bránu: ten zkouší chytrou patičku, ale na Musleru si nepřijde. Za další 2 minutky dostane balón do náběhu Kuchta a i proměňuje: Letná jásá, ale pomezní zvedá praporek. Další nemožně dlouhej přezkum a nakonec branka odvolaná. To je škody!

Do kabin se jde za stavu 1:1 a ve mně teda velká dušička není: nechali jsme je blbě srovnat a od tý doby maj, zdá se mi, Turci navrch. Čekám, že nám už bude jen a jen docházet, jejich hvězdy si to zkušeně pohlídaj, zapnou, když budou potřebovat. Znáte to: ty zkušený týmy, když maj nahráno uměj hrát takovej ten hnusofotbal bez rizika – pomalu vysávaj ze zápasu veškerej kyslík, furt se někdo dohaduje, válí – čumíš na to a čekáš, kdy se už konečně začne hrát a najednou sudí píská konec. A já při vší úctě moc nevěřím tomu, že by zápas na naši stranu mohli přijít z lávky zlomit Kara se Ševčíkem... Do druhý půle nestřídáme – akorát Haraslín, kterej hrál mnohem více z prostředka jde na svůj klasickej flek: hra se, zdá se mi, srovnala a fandění se zase dostává zas na slušnou úroveň. Po celej zápas se u nás v sektoru na Protilehlý stojí, což já osobně mám sice hodně rád, protože se ve stoje cejtím mnohem víc v zápase. Každopádně to ale moc obvyklý není a i to, ukazuje, jak jsou tribuny „na špičkách“. V 56. pak uhání Victor Olatunji úplně sám na brankáře, ale já doteď nevím, co se stalo: jen vím, že nějak podivně vykopne krtka a poslílá balón totálně mimo. Tvl, kluci! Tohleto spalování nám přijde draho! 3 minutky nato pálí Mertens těsně vedle: Ufff! Samozřejmě nemůžu tušit, že je to poslední opravdová šance soupeře. V 66. jde Victor O ze hřiště a přichází naše nová jedenáctka Indrit Tuci. Hmmm... tak teda to, co jsem od něj zatím viděl, mi nedává moc důvodů čekat, že by to zrovna on spasil. Hned první souboj ale zvládne a vybojuje aut na soupeřově polovině – snad mu to pomůže se dostat do zápasu. Po autu se Šulo typicky hodně drze prosmýkne kolem obránce, ten ho zkosí – Lukášův chránič (jo, ten malej) vylítne 3 metry do vzduchu. Jasná žlutá! A takyže jo – sudí neváhá. Než se ale rozehraje přímák, chytá se za ucho: a co by se tady asi tak mohlo zkoumat? Jasně, červená! Přezkum ani tak dlouho netrvá a Galatasaray jde do desíti. Wooow! Tak poďte, kluci! Ještě máknem!

Chtít fíka hned z přímáku by bylo až moc krásný. V 72. Wiesiho střídá Jarda Zelený. Tvl, by mě v životě nenapadlo, že budem oživovat Zeleným, ale ono to funguje! Jasněže je Gala v 10, ale Jarda hraje opravdu dobře – je na něm vidět chuť, nekazí, přihrává přesně. Po dvou minutkách na place posílá centr před bránu, kde jej tak trochu legračně tečuje hlavou Tuci a balón končí těsně u tyče v síti: Letná potřetí exploduje! 2:1 čtvrthodiny do konce. Support ve druhý půlce zase nabral slušný parametry, ale po gólu se rozjede ten pravej fanatismus. Ruce, šály, hlasivky... Všichni cejtíme, že to je blízko! Nic není samozřejmě hotový, ale jsme v laufu a hvězdy Gala se ve druhý půlce nedostali vůbec do ničeho. Přitom jsme to měli bejt my, komu bude zhasínat... My ale dál válcujem miliónový hvězdy. V 80. Tuci prostrčí na Haraslína a ten na svůj výkon dává postupový razítko. Nemusím vám říkat, co se strhne na ochozech – skáču, řvu, sápu se na cizí lidi... Takhle jsem to teda opravdu nečekal! Čtvrthoďka i s nastavením, tak už to dojedem! V 87. jde z placu za skandovanýho potlesku Šulo, kterej je dle mýho spolu s Preciadem opravdovým hrdinou dnešního večera. Oba tam nechali úplně všechno – u Preciada jsem, přiznám se, ani netušil, že v něm toho tolik je. Neskutečně odježděnej zápas, ale přitom nešlo o nějakou tupou atletiku: dal góla, nabíhal, bránil, útočil, centroval...

Za Haraslína nastupuje Sáďa a tohle střídání beru už naprosto jenom jako čerstvý síly na dohrání. Hráči Gala jsou po gólu na 3:1 evidentně zlomený, ale to jsme si tam u nich mysleli taky, žejo. Je potřeba na plac poslat někoho, kdo ten jejich poslední nápor, kterej jistě přijde, odmaká. Dostat blbýho fíka a jsme tam, kde jsme byli... Sáďa to ale vůbec nebere za špatnej konec – maratonec na unavený a psychicky sundaný soupeře platí a na hřišti o něm je vědět. Sudí ukazuje nekonečnejch 7 minut nastavení a já naplno prožívám relativitu času: naši kluci hrajou naprosto senzačně – nikdo neblbne, držíme balón, příhry na jistotu, šmrdlání po rozích - a když je jo potřeba, tak se to odmázne na tribunu a zase sformuje. Když už čekám, že to sudí konečně pískne, někdo v mým okolí zahlásí „ještě 5 minut“: cože?! To se to fakt tak vleče? To není možný! Pak v 6. minutce nastavení, kdy se soupeř vrhá na poslední zteč, vybojuje míč dnešní hrdina Preciado, potáhne do tří na jednoho s Kuchtou a Lacim – Qazimek nechrtí, přiťukává před prázdnou a Kuchtič uklízí: 4:1!!! Hotovo! Není to sen?! Je toho na mě moc: nemám ani sílu slavit, chytám se za hlavu a poprvý za celej zápas si sedám.

Je to tejden, co jsem v Rams Parku seděl jak zmoklá slepice, zklamanej až na půdu. Dneska to, myslím, zvenku může působit podobně: zhroucenej na sedačce, těžko hledám slova a nemůžu věřit tomu, co se stalo. My je fakt dali! Bez 3 hráčů základu, bez kapitána – ve 2. půli nám nezhaslo, ale naopak na plac vyběhla smečka, co dokázala uběhat a fotbalově přehrát Zahu, Demirbaye, Mertense, Icardiho a jak se všichni jmenujou. “Čtverec a čau”, jak se říká – to jako fakt? Po odpískání proběhne nějaká okopávačka s naší střídačkou: a jasně - to je debilita, která ve sportu nemá co dělat, ale svým způsobem to beru jako vyznamenání pro naše. Hvězdy Gala to tady dneska fakt chtěli urvat a teď neunášej, že to proti našim nezvládli. Fotbalově, fyzicky, mentálně... Ve chvílích zklidnění si nejde nevzpomenout na všechny ty Subotice, Hackeny, Vasluie a naposledy Stavanger. Dneska dáváme v suboptimální sestavě čtyřku Galatasarayi... Jeden z těch zápasů, který se určitě zapíšou do klubový DNA: hráči i fandové ode dneška už budou vědět, že ten tým je schopnej porážet i takovýhle soupeře. Ani nechci troufale domejšlet, kam až nás tahle zkušenost může vystřelit... Velkej výkon, nezapomenutelnej večer!

Dneska je los, tak se můžeme těšit na dalšího skvělýho soupeře a minimálně 2 další velký zápasy. V neděli na Slovácko, což se z těch vesmírnejch výšin, ve kterejch teďka lítá každej Sparťan a Sparťanka, může zdát jako nesmírně daleko. Máme tady ale ještě rozdělanou prácičku, nebo dokonce dvě. A proto bratři a sestry

Ať žije Sparta!

Novák


AC Sparta Praha – Galatasaray SK 4:1 (1:1)

Góly: 8. Preciado, 74. Tuci, 80. Haraslín, 90. Kuchta – 16. Bardakcı. ŽK: 31. Sørensen, 75. Kuchta, 85. Preciado – 22. Demirbay, 24. Kutlu, 90. Carlos Vinícius. ČK: 70. Ayhan. Rozhodčí: A. Taylor - G. Beswick, A. Nunn (J. Brooks). VAR: S. Attwell. AVAR: D. Coote.

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Panák, Sørensen – Preciado, Kairinen, Laci, Wiesner (71. Zelený) – Olatunji (66. Tuci), Kuchta, Haraslín (87. Sadílek).

Sestava Galatasaraye: Muslera – Ayhan, Bardakcı, Sánchez, Kutlu – Demirbay (75. Tete), Torreira (83. Carlos Vinícius)– Yılmaz, Mertens (62. Oliveira), Aktürkoğlu (62. Zaha) – Icardi.















Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Sparta vs. Liberec se zastávkou v Istanbulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (2.díl)

Choreo na Galatasaray

Nakonec to byla dřina - report z výhry Sparty nad Libercem

Letadlem do Cařihradu - report z výletu do Istanbulu fanouškovským leteckým speciálem

Horoskop a hvězdy - report z výjezdu do Istanbulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (1.díl)

SF20 let: Luky, už jsme (snad) na té cestě správným směrem

Jeden den tam v Karviné - report z výjezdu za Spartou do Karviné

VŠECHNO NEJLEPŠÍ NÁM, VÁM!

Co týden dal a dá jaro 2024 - prolog