Ty vole mokro né, už né ....

Ale pes je jiného názoru, tátu neviděla 3 dny a tohle je její ráno. Ocasem vrtící, rozkročena na posteli, pevně rozhodnutá, že mi voblíže celou hlavu. Ne, už nejsem v Liverpoolu. Jsem včera plácnul znavené tělo do postele a asi tak na osm hodin nebyl na této planetě. Totálně odpojený ...

... ale po pořádku. Nevím kdo to kdy vymyslel, ale losování pohárů v pátek kolem poledne, či v pondělí, jak to občas bývá, musel navrhnout geniální stratég přes problematiku ženských duší. Jak jsem sám poznal, to je přesně to období, kdy jsou buď nejvíce zapálené do práce a nebo úplně zblblé a tak nepěkně využívám této slabosti a několik málo minut poté, so zástupci UEFA vytáhli k bílému papírku AC Sparta Prague druhý, bílý papírek, tentokrát s nápisem FC Liverpool, naklusal sem sebevědomě domů, no sebevědomě ... ve tváři ano, v trenclích už tolik ne, a přednesl naprosto skvělý plán.

Ehhhmm, kdyby to šlo, ačkoliv, myslím že tři dny by snad nevadilo, kdybych nebyl doma, poněvadž, no ty krývo, to bylo omáčky na tak málo masa, no kdyby se rodinná rada uvolila a táta mohl jet do Anglie? Šlo by to?

• Tvl jeď si kam chceš
• Jako fakt?
• Teď tu něco dělám, nevotravuj mě s nějakým fotbalem
Až takhle easy to bylo? Tady dělám ksichty jak Douděra a ono to prošlo bez keců okolo?

No jo, jenže žena je tvor zvláštní a byť né hned, ono to nakonec do té centrály došlo a brzo jsem to měl poznat. Jenže táta je taky stratég a než přišy první argumenty, už bylo vše zařízeno. Až na lístek, ale o tom se tu popsaly už stohy stránek, jen bych k tomu krátce napsal, že rodina Sparta Forever opět nezklamala, a když jeden z členů je v nouzi, opět pomohla svým fantastickým způsobem.

No a o týden později přišel řekl bych až Premier League pressing. Jak vosa kolem flašky s pivem.
• Kam že to vlastně jedeš?
• Do Liverpoolu?
• Hmmmm (kalkulátor v hlavě šrotoval, mně tam háže jen 0 a 1, žena tam má asi ještě nějaká čísla navíc)

Pár dní pauza
• A kdy že to je?
• Noooo 13-15.3.
• No to snad ne, to máme v práci naplánováno strašně věcí
• Tak to máš drahá smůlu, už je vše koupeno
A zas jí šrotovalo

A pak den odjezdu, kdy už seagull v transu je, dám ženě munici, kterou mě rozstřílela jako řešeto.
V krásném odpoledni najednou zastaví u baráku auto, zrovna když si rovnám šálu a dres do báglu a z auta vystoupí starší syn ... ty krávo středa, já ho zapomněl na badmintonu, no zapomněli oba, jsme dneska doma oba, ale sežrat to dostanu já a ve velkým stylu

.... klasika .... každý si tam dosaďte pánové slova vašich poloviček

• Takže ty máš jedinej úkol (jak kdybych doma hovno dělal) a to každou středu ho vyzvednout a jen proto že máš ten tvůj posranej fotbal .... ty krávo pod velkým tlakem jsem byl a až k letišti byla tichá domácnost. Do toho se ještě malej jak na potvoru zeptal, jestli mu táta přiveze dres, ale protože je vysranej z Kyliána, tak to mám být Mbappe a snažil jsem se mu velice tichým hlasem vysvětlit, že táta jede ale na úplně jinej fotbal, ale abych ho nerozplakal a ještě víc nevyprovokoval draka, tak jsem slíbil.

To byla cesta na letiště. Jsem vyklepanej ještě teď ... ještě že jsem si předtím zahulil, bych vystoupil asi jinak posranej. Když auto mizelo v dáli, tak jsem jak vlk v jen počkej zajíci vytáhl asi pět cigár naráz. No a rychle k odbavení. A tady přišla další dávka stresu, ale po tom co mi ksicht vyprala manželka, už to horší být snad nemohlo. Ale mohlo.

Fronta probíhá rámem a seagull též vstupuje dovnitř. Píp ... červeno. Neprošly my hnáty. Jsem se kurva myl. Tak pane tady stranou, zout. Píp ... zeleno. Ruce sem ... píp ... červeno, a už se hnal četník pro nějakej kartáček, že mi udělá stěr. Ty píčo a teď mi najde tu trávu a ... když dával kartáček kterým mi setřel ruce do stroje, tak v pěti vteřinách uběhl asi lunární rok ... píp zeleno, tráva olé, můžeme jet.

Cesta do Anglie, let a následný přesun do Londýna už byla formalita. Na trenkách se objevila první hnědá čárka, ještě dvě a mám trencle Adidas. A teď do nočního busu do Liverpoolu. Když jsem vstoupil na Victoria Station, tak jsem měl pocit, že jsem vstoupil do pakistánského imigračního oddělení, barvou jsem tam byl jediný odlišný. O pět hodin později v mezi pauze v Birminghamu se to ještě násobilo, tam to už vypadalo, jak ve válečné zóně a tak jsem se radši po rychlém protažení a pěticigáru vrátil do autobusu.

Šest hodin ráno. Liverpool a jeho krásně nasvícené centrum, taková krása po tý cestě a úleva, že jsem konečně tady. Pěkne to na mě Liverpool nalíčil a když jsem se po krátké procházce centrem vyšplhal nahoru na kopec a mířil dle pokynů cedulí, označujících kde se nachází Anfield, začal jsem se prodírat neskutečným bordelem a marastem, kteří místní, nic se nežinýrující, jen tak prostě nechají na ulici. Drsné prostředí anglického severu, ale sorry, takhle nežijí ani cikáni.

To ráno jsem u stadionu asi jako první, cca okolo osmé, rychlá anglická kalorická snídaně, kterou úspěšně vyseru o pár hodin později, jak balon jsem byl a hnusný kafe a už jsem si šel užít stadion, ke kterému, jak na funus, se pomalu začaly šourat lidi v černém. Další koncert depešáků? Nasrat, Sparta už je tady. Seagull se vždy na fotbal dívá trochu jinak. Baví mě sledovat radost, nadšení, úsměvy lidí, kteří jsou tady podpořit svůj klub. Přijíždějí s dětmi, vnoučaty, manželkami (to jsem si tedy osobně představit nedovedl) a sám mám radost, vidět jakou mají všichni radost.
No a pak jsem nachodil okolo cca do čtvrté odpoledne asi třicet kilometrů a čas utíkal moc pomalu. Pak jsme se spojili s kolegou do tříčlenné jednotky a vrátili se do toho samýho podniku, kde jsme snídal (to byl taky nápad), a dali si Anfield burger, stožár jak prase, kterej naopak kolega vysral o chvíli později. To byla kalorická bomba, která zlověstně tikala někde v útrobách. Těch bomb tikalo ale mnohem víc.

Anfield. Slyšíš o tom všude, baví se o tom ex hráči Manchesteru, trenéři a prostě všichni a tu sílu fakt poznáš, když na ten stadion vlezeš. Nádhernej. A stejně tak, ač je to už skoro jako klišé, tak jejich hymna, to jsem měl husinu snad úplně všude. Prej, že si lopata vyzkouší Salaha, mu nastavil odpočet bomby na čtrnáct minut, a na tabuli svítí ... no tvl to je jedno ... a tak byť náš sektor zaplněný hlava na hlavě, těžce oddychuje a tlačí zbývající čas, toho je ale hafo, tak přepínáme do módu, tak jsme už tady, pojďme si to užít. Čoříme balony, ty sleujeme jak Otík, jak plavou sektorem, všem nám utíká náš jediný gólový úspěch, padají neskutečné hlášky, jedeme celou dobu, jak nataženi na klíček a až na to, co se děje na hřišti, je to naprostá pecka. A je konec, a tak blízko jsme byli rekordu. Mazec. Potkaly se dva jiné světy a dva jiné sporty. Ale každej si udělejte obrázek sám.

No a tak po hvizdu se rozprcháváme do okolí, unaveni, smradlaví, zmáčení deštěm ... no ten výjezďácký odér už se začíná násobit a ještě víc vypukne na povrch, když po půlnoci zařínáme scházet u zavřeného nádraží a tam už fakt smrdíme. Z toho co se stalo na hřišti, alepsoň z mé zkušenosti, se musíme vypovídat a pak už je to o něco snesitelnější. Moc závidím těm, co už jsou na cestě domů, mě čeká ještě dloooooouhá štreka. Britská dráha nás nechá dlouho dlouho větrat na dešti, a kdyby vědeli, co se stane, když nás hermeticky zavřou do vlaku, tak s náma jede asi protichemická.

No a už jsme v Londýně. Rozloučení s posledními spolubojovníky a pak už každý jdeme svoji cestou, s některými jednotlivci se ještě potkáme na Gatwicku, ale mně zbývá ještě poslední úkol a to sehnat malýmu dres PSG a tak se vypravuji chůzí na Oxford Street asi v jediný naději, kde bych to mohl sehnat. Osmdesát liber? Tak to mě žena už tuplem zabije. Chudák male, ten bude zklamanej.

No nic, jedu na letiště, tam se nažeru utratím posledních pár liber .... nenažeru, ve shopu svítí dres PSG a za přijatelnou cenu, a tak se těch posledních liber zbavuji tím nejlepším způsobem. Nastříkávám na sebe litry testerů voňavek, protože už se to fakt nedá a už sedím v letu domů. Unavenej, zrychtovanej, ale happy.

Žena stále mlčí a malej se ptá, co táta přivezl a ty svítící oči, to bylo k nezaplacení. Měl jsem skoro slzy v očích, jakou měl radost. Vzpomněl jsem si na svůj první dres, ve kterým jsem i spal a když mi usnul a viděl jsem pod peřinou vykukující dres, bylo to nádherný. Krom těm z poza trati si fakt fandi komu chceš. Fandění je krásný, je to nádherný.

A teď si seagull vyleje srdíčko, každej si to přeberte po svým, je tam jedno negativum, co jsem s pár lidmi probral a víceméně souhlasili. To co Sparta předvádí v rámci supportu je něco neskutečného. Jedete fakt super, masakr, i angláni koukali, lidi mě zastavovali, plácali po ramenou, že to bylo fakt něco ... ale ....

Nevím jestli je to hluchotou, nehudebností jedinců co vybírají, ale některý chorály, pánové....
Jmenovitě:
• Je nás jedenáct a rudý dres .... to je jak z recitálu na školní besídce. Na druhém konci sektoru se ani neví že se něco takovýho říká,vypadá to jak tichá pošta, to je fakt hrůza
• Princezna ze mlejna – to ani nevím co k tomu napsat, to mě budí ze spaní
• Ruceeeeeee? Na to máme asi tři věci a nikdo neví co přijde
• Ruceeeeeeee – ve spojení s A – C – S .... tam je mezitím taková pauza, že když si vzal Salah Láďu na kolotoč, tak jsem i zapomněl, jaký písmeno následuje, a tak jsem aby to nevypadalo, otevřel hubu a vypustil jen horký vzduch
• Proč se dva chorály začínají šepotem, to mi hlava nebere, to má mít razanci po celou dobu
Máme takový potenciál, lidi fandit chtějí a spousta chce, aby se otevřela diskuse a přišlo se s něčím .... minimálně aby se ta diskuse ale otevřela.

Pánové, a i dámy, bylo to krásný, rád jsem vás spoustu poznal, a určitě se zas uvidíme. Kdy a kde? Ještě nevím, ale asi už příště vezmu malýho.

Váš seagull


Liverpool FC – AC Sparta Praha 6:1 (4:1)

Góly: 7. Núñez, 8. Clark, 10. Salah, 14. a 54. Gakpo, 48. Szoboszlai – 42. Birmančević. ŽK: 65. Quansah. Rozhodčí: A. Dias - P. Soares, P. Ribeiro (G. Correia) VAR: T. Martins AVAR: H. Miguel. Diváci: 61 276 (vyprodáno).

Sestava Liverpoolu: Kelleher – Bradley, Gomez (46. Tsimikas), Quansah (66. van Dijk), Robertson – Clark (73. Musialowski), Endo (46. McConnell), Szoboszlai – Salah, Núñez (46. Elliot), Gakpo.

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Zelený, Krejčí – Preciado, Kairinen, Solbakken (74. Vydra), Laci (58. Sadílek), Ryneš (46. Panák) – Birmančević (66. Tuci), Kuchta (58. Haraslín).