Jak si doma plánujete čas? V okruhu lidí, co spolu chodíme na fotbal jsme, pochopitelně, dneska všichni v něčem uvázaný – práce, děti, rodina... Znáte to. Zkrátka, bez plánování a domlouvání se nikdo z nás neobejde. A i když jsem si nedělal nikdy žádnej detailní průzkum, docela se zájmem sleduju, jaký různý metody a taktiky kdo doma používá. Ten fotbal si musíš prosadit, to je jasný, ale každej na to jde jinak. Někomu po staru visí doma velkej plánovací kalendář, ve kterým si zabírá termíny – někdo zas používá moderní elektronickou cestu. Třeba na vlastní oči vidím, jak jeden kámoš okamžitě po tom, co je večer jasný, s kým se hraje nadstavba, zanáší termíny do sdílenýho rodinnýho plánovače. To na mě udělá opravdovej dojem! Ale on ví svoje: minule prej nezanes dostatečně pečlivě a v plánovači se místo fotbalu objevilo kino s drahou. To se to pak prosazuje složitě, chápu. Na paní Novákovou se musí spíš taktikou „od zápasu k zápasu“ – za ty léta jsem zjistil, že je lepší to na ní nevychrlit všechno najednou, ale brát to postupně: domluvit si Opavu, pak jí nechat pár dní vydechnout a opatrně nahodit Bolku a tak dále a tak dále. Postupnými krůčky doklouzat až do konce sezóny.
Od zápasu k zápasu se ale jde blbě, když potřebujete naplánovat výjezd na poslední kolo základní části do Olomouce a lístky mizí hodně rychle. Pak je holt potřeba bejt trochu za bohatýra a lupeny zajistit, i když ještě nemáte domluvenýho vůbec nic. Takže to tak dělám a dělám dobře – Olomouc hlásí vyprodáno už tak 2 tejdny předem. Bude to velký! Já mám fakt rád ten cvrkot před výjezdem: občas někam vyjedem, ale pořád je to pro nás pro všechny svátek. Je potřeba si to všechno říct: kdo jede a kdo ne, jak se kam dostat, kde je jaká hospoda a jaký to tam bylo minule... Prostě naprosto zásadní věci. Pro nás všechny je to vytržení z běžnýho stereotypu a tak jsme všichni natěšený: žhaví se veškerý komunikátory – pořád doma něco pípá a my se pořád tak přiblble uculujem na obrazovky svých mobilů, až naše ženy, chudinky, kolikrát začnou mít kdejaký podezření. Celá ta ohromná vysokánská olomoucká mušle má bejt úplně plná – to se ví, samozřejmě, předem. Loni touhle dobou - na první mač nadstavby - to taky bylo slušný, ale tentokrát opravdu do posledního místečka. Je jasný, že naši aktivní fans budou s něčím chtít přijít – byla by škoda tý koncentrace fandů a fanynek nevyužít – tak jenom čekám, co to bude. Cože? Sparťanská trikolóra z trik? Jak jako z trik? Jak si to představujou? Jak se k těm lidem ty trika dostanou? Ty barvy se pomíchaj a bude z toho akorát chaos... Nebo pak už jako nebudu moct přejít na jiný místo? Tohle jsou otázky, co člověka napadnou na první dobrou. Připadá mi to zkrátka jako sice hezkej nápad, ale na takhle velkým výjezdu bude určitě spousta lídí, co normálně nejezděj a tak nebudou vědět, co a jak. Bojím se trochu nedorozumění a strkanic. Ale zároveň u toho chci bejt a jsem na to sám hodně zvědavej.
Sigma letos nijak nezáří, to víme, ale Spartě se útlum taky nevyhnul a všichni máme v paměti, jak vloni uměly tyhle poslední zápasy bejt hodně na krev. V křeči, bez lehkosti – všechno o hlavě. Cestou do Olomouce přemítám o tom, jak moc bych si přál zas jednou výhru v suchým triku. Nasázet pár banánů a trochu nahonit uvadlý sebevědomí. Bude to zas jeden hlavně o nás – o našich hlavách. Ty mraky fans umí hráče dotlačit k tomu, aby hořela tráva. Na druhou stranu, když to nepůjde, tak by se ta frustrace takovýho množství mohla docela nehezky přelít na hřiště – a to pak nechceš. Zkrátka, moc a moc si cestou tam přeju, abysme cestou zpátky nejeli otrávený a naštvaný. Ta depka po Bolce mi pro tuhle sezonu stačila vrchovatě. Naše posádka si dává sraz na K+R parkovišti na okraji Prahy: a jak vidno podle několika aut, co nabíraj lidi v rudým na stejným místě, bude to dneska asi opravdu velký. Cestou plkáme o všem možným, ale samozřejmě hlavně o Spartě – znáte to: kdo kde byl, kdo pamatuje jakej zápas, kdo z dnešního kádru půjde ven za kolik triliard a kdo už tady nemá co dělat. Prostě expertní analýzy, podložený jedinečným porozuměním pro fotbal, jak jinak.
Po očku a co signál na dálnici dovolí sledujem od 10:30 naše B proti Žižkovu. Tady si nemůžu odpustit zažehrání na opravdu nešťastnou volbu termínu. Celý kolo se komplet odehrálo v sobotu, ale zrovna my jsme se museli ortodoxně držet nedělního výkopu. Škoda, protože z televize ty prázdný letenský ochozy vypadaly opravdu smutně. A taky netvrdím, že by v sobotu dorazilo 15 tisíc, ale věřím tomu, že by si nás tam pár cestičku našlo. Navíc, když Bengo teď opravdu baví – kluci dávaj spousty gólů a hraje se to opravdu s mladýma talentama. Těžko dneska odhadovat, kdo z těch hráčů se kam prosadí, ale samotnej fakt, že se Béčko s minimální podporou Áčka rve se ctí v naší druhý nejvyšší soutěži a jejich hra má při tom hlavu a patu, si zaslouží velký uznání. Do Olomouce dorážíme chvilku před polednem – už minulou sezónu jsme si oblíbili jednu fajn hodpodu tak akorát daleko od stadiónu, tak se tam scházíme posádky ze 4 spřátelenejch aut. Jídlo a pivo, kecy, vtípky – znáte to. Něco vypít mi často pomáhá se uvolnit v některejch společenskejch situacích – tady jsem ale natolik „mezi svejma“, že to ani nepotřebuju. Pomějem se tak akorát, jenom s těma trikama nám to všem furt vrtá hlavou. Každopádně, dvě kilíčka má každej a každá z nás připravený – přesně podle instrukcí. Tak asi hodinu před výkopem pak zvedáme kotvy a vyrážíme do prosluněnejch ulic směrem Andrův stadión. Jak nejdem s žádným extra předstihem, tak stadiónem už z dálky zní sparťanský chorály: všude kolem davy lidí v rudým, ale tu a tam vidno i sigmáckou šáličku. Je jasný, že bude plno – přitom nikde žádný napětí, všechno v největším klidu. Hned u vstupu na stadión si od nás vyberou ty dvě stovky naši fans, co jsou vidět i na všech výjezdech a daj nám za to kupónek jako doklad o zaplacení. V útrobách samotný tribuny je už pěknej šrumec, máme co dělat, abysme se jeden druhýmu nestratili. Je bohužel poznat, že zázemí naprosto neodpovídá kapacitě - ale to je jiná píseň. Vzhledem k tomu, že jsme všichni spíš klidnější povahy, tak se chceme „uklidit“ někam ke kraji. U výstupu na samotnou tribunu čeká další fanda, který nám mění naše kupónky za trika v barvě tý části tribuny, do který vstupujem. Opravdu takhle jednoduchý to je. Nikdo nikoho nikam nestrká, nikdo nikomu nic neporoučí. Tady máš triko a najdi si místo. Parádička! My dostáváme červený. V tu dobu ale, přesně podle instrukcí, jsou lidi ještě v rudým, takže furt není poznat, jak to celý nakonec klapne. To, co je v Olomouci vidět na první pohled je, že ta mušle za bránou je fakt obrovská! Dělá to na mě pokaždý dojem – trpím docela strachem z vejšek, takže se tam úplně nahoru ani neodvážím. Koukat ale zezdola na tu strmou vysokou stavbu zaplněnou fandama je fakt ohromný!
Všechno to má ale bejt kulisou k zápasu ACS a tam je jasný, že tady budem chtít vyhrát. V týhle fázi už rozkaz zní naprosto jasně: jakkoli za 3! Výkon ani skóre nehrajou tak klíčovou roli. Jasně, že chceme všichni, ať to nejsou nervy a můžem si i trochu zabouřit u gólů, ale hlavní je vítězství. A tomu odpovídá i sestava: nezkoušej se tady žádný překvapivý varianty. Osvědčená skvadra, která se pomalu, ale jistě snad dostává zas do formy. A netřeba říkat, kterej z mančaftů tady má dneska domácí prostředí. Hned ve 4. minutě se prosadí Kuchta a ukazuje, že by to nemuselo dneska bejt bušení hluchýho do vrat. Gól sice nepla, ale náladě i Honzovi určitě pomoh. V 25. přijde tutovka domácích, naštěstí olomoučák o kousek nedoklouže ke křížnýmu balónu. I když, naštěstí... Dneska bych se fakt nebál, ani kdyby se teklo – zápasy otáčet umíme. Čeho se bojím, je zas nějaká debilní redka: v 10 je to pak boj proti komukoli... Na tomhle poli jsme se ale taky zlepšili: proti Baníku jsme udělali snad 3 fauly za celej zápas a karet taky rapidně ubylo. Chci věřit tomu, že to jde se zlepšeným fotbalovým výkonem – kluci si věřej s balónem, tak nemusej zajíždět ani do supeře, ani do sudích. Hned ve 26. je ve vápně sražen Kuchta a máme pentli. Tyjo, už ani nepamatuju, kdy jsme kopali naposled – umí to ještě vůbec někdo? Náš kapitán si k tomu stoupne a odšpuntuje sparťanskou fiestu.
Oblíknout celou tu ohromnou tribunu do stejný barvy je velká věc. My si ale troufnem ještě na víc: chceme mušli oblíknout to sparťanský trikolóry! Proběhne skvělá kampaň na všech možnejch kanálech - jak na těch fanouškovskejch, tak na těch ofiko klubovejch. Všem je vysvětleno, jak to celý má probíhat a co se očekává – a povedený video s bohdalkou je pak už jenom sladkou tečkou. Beru to jako výraz ohromnýho fanouškovskýho sebevědomí: věříme si na to, že stihnem na stadionu rozdistribuovat 4 a půl tisíce trik ve 3 různejch barvách. Všem a včas. Celý to nakonec může skončit fiaskem a budem pro smích – jééžiš, ty by si smlsli... Fujtajksl! Přesto přese všechno do toho jdeme! A tady se sluší vysmeknout ohromnej respekt všem, co se o to starali. Zkouším si představit to množství plánování, komunikace, koordinace, nakupování a organizování, co za tím musela bejt. Chytá mě z toho závrať jak z tý olomoucký tribuny. Záhy po 12. minutě, kdy se rudá finálně změní na trikolóru si na mobilech ukazujeme fotky toho, jak to vypadá: naprosto famózně! Celá mušle je odshora až dolů do posledního místečka vybarvená. Ohromná síla! Všechno to úsilí nakonec stálo za to a sparťani kralujou. A všechny naše obavy se ukázaly jako naprosto lichý: v prosluněným nedělním odpoledni všechno proběhne v naprostým klidu. Přijdeš, odevzdáš do kasy připravenejch 200, dostaneš triko správný barvy a stoupneš si, kam chceš. Všechno jde, jak na drátkách. Parádní organizace!
Díky všem za spolupráci! #acsparta #spartaforever #letensti #acsontour #spartatempo pic.twitter.com/u1nP6BmEPy
— Sparta Forever (@spartaforever) April 28, 2024
Jak víme podle statistik návštěvnosti, olomoučáky ten fotbal moc nezajímá: spíš se dneska přišli podívat na to, co předvedou v hledišti ty exoti ze Sparty. Tak my jim to s radostí plníme: na hřišti se daří a tak našlapaná mušle krásně jede. Když nás je tolik, tak se u chorálů ani není potřeba ani nijak zvlášť přetrhnout – v tom počtu je to prostě hukot. Paráda! Za absolutní spektákl pak považuju šalala dělený na 3 části podle barev. Člověk to z tý tribuny nevidí, ale určitě kouknu na veškerý videjka a fotky, ke kterým se dostanu. Na tohle budem všichni určitě vzpomínat i po letech. Na hřišti se dočkáme přesně takový výhry bez nervů, jakou jsme si všichni přáli – lidi si zafandili, hráči si zahráli. Takhle to má vypadat! Ne, že by doteďka o nic nešlo, ale od příštího zápasu už se hraje nadstavba, tak se pojďme všichni ještě zmáčknout na těch posledních pár zápasů. Poslední kolo definitivně ukázalo, že se příští tejden jede na Slovácko, tak ať to je zas velký!
Sparta! Praha!
Novák
SK Sigma Olomouc – AC Sparta Praha 1:4 (0:2)
Góly: 75. Šíp – 28. z pen. a 33. Krejčí, 52. Birmančević, 66. Kuchta ŽK: 31. Juliš – 58. Wiesner. Rozhodčí: O. Pechanec - P. Caletka, J. Kříž (V. Zaoral) VAR: J. Všetečka AVAR: J. Hrabovský. Diváci: 12 359.
Sestava Olomouce: Stoppen – Vraštil (69. Ventúra), Matys, Pokorný – Chvátal, Breite (90. Hadaš), Pospíšil, Zorvan (69. Langer), Uriča – Zifčák (90. Fiala), Juliš (54. Šíp).
Sestava Sparty: Vindahl – Sørensen, Panák, Krejčí – Wiesner, Sadílek (62. Laci), Kairinen, Ryneš (62. Zelený) – Haraslín (82. Pešek), Kuchta (69. Olatunji), Birmančević (69. Karabec).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Co týden dal a dá jaro 2024 (10.díl)
Jsou na to různý teorie - report z výhry Sparty nad Baníkem
VÝJEZD DO OLOMOUCE
SPARŤANSKÉ PIVO 12. HRÁČE
Jak béčko dalo bůra Příbrami - report ze zápasu Sparta B - Příbram v II. lize
Standa ze Stylsportu: „Lednice se sparťanským pivem pomáhá přilákat spolupracovníky.“
Co týden dal a dá jaro 2024 (9.díl)
Jak jsem si došel pro tři body do Ďolíčku - report z výhry Sparty nad Bohemians
Co týden dal a dá jaro 2024 (8.díl)
Prohospodařený poločas - report ze zápasu Sparty s Mladou Boleslaví
Šála "HONZA BERGER"
