S tímto příkazem mě na cestu do Uherského Hradiště vyslal jeden nejenovaný člen komunity SF, se kterým jsem výlet za Spartičkou na Moravu konzultoval. Viď Juro :-))). A když už rozkaz zněl jasně, nezbývalo nic jiného, než udělat všechno pro to, abych jej splnil. Přispět k tomu, abychom na Slovácku vytvořili našim hráčům takové prostředí, ve kterém by bylo cokoli jiného než vítězství, něčím naprosto nemyslitelným. A laťka je nastavena pěkně vysoko. Vím, že závist není vůbec pěknou vlastností, ale musím se přiznat, že když jsem to v televizi sledoval a v reportech četl, záviděl jsem každému jednomu z těch, kteří se výjezdu do Olomouce zúčastnili. Určitě to bylo něco, na co se bude vzpomínat ještě po letech. Mně to bohužel nevyšlo, takže bylo více než jasné, že do Hradiště prostě musím, děj se co děj. Zbývalo jen sehnat někoho, kdo by ten trip se mnou sdílel. Po rozhovoru se všemi, se kterými na Spartu jezdím bylo jasné, že na Slovácko pojedeme ve dvou. Ukecat se nechal Roman. Teď už jenom koupit vstupenky a pak se těšit na neděli. No a protože se nákup podařil, tak už nic nebrání tomu, abych byl třeba součástí dalšího velkého představení sparťanských fans.

V neděli půl hodiny před polednem jsme vyjeli. Dvoučlenná sestava se nakonec po cestě rozšířila na tři kusy. Moji nabídku na dopravu na Slovácko a zpět sice nikdo nevyužil, ale protože se stejně vedlo i brychtalovi, dohodli jsme se, že je nesmysl hnát do Hradiště se třemi lidmi dvě auta a že bude rozumné sejít se na trase a spojit síly. Dali jsme si dostatek času na pohodovou jízdu, na případné občerstvení, na kávu na pumpě a na tankování a pomalu jsme začali ukrajovat kilometry z té téměř třísetkilometrové štreky. Je mi naprosto jasné, že naší cestou nikoho neohromím. Nejeli jsme na kole, protože tu trasu bych na kole nedal ani za týden, dokonce ani kdybychom s sebou měli pojízdný bar. Nepojali jsme to ani jako výlet na několik dní s návštěvou každé nálevny, případně zajímavosti, kterou po cestě potkáme. No a milovníky starých časů a pořádků pak určitě zklamu tím, že jsme se cestou tam i zpět s nikým nepoprali, ani nepobodali. Asi nechápeme, cože je to ta pravá svoboda. Dokonce jsme se ani u žádné železniční trati nezastavili, abychom se pokusili házením kamenů na vlak někoho zranit. Co taky čekat od nějakých starých strejců? Prostě jsme se jenom vydali na fotbal, podpořit svůj milovaný klub. A proč? Protože SPARTA! Ono v našem věku už pomalu sil ubývá a díky bohu, rozumu daného zkušenostmi přibývá. Takže na nějaké divočiny nebo hovadiny nebyla ta správná konstelace a bohužel ani fyzická kondice, A tak jsme usoudili, že si nebudeme hrát na frajery a veškeré aktivity, kterými bychom mohli šokovat, ponecháme mladším ročníkům a budeme se raději soustředit na to, abychom ten výjezd za Spartičkou přežili a užili si jej po svém, tedy v klidu a pohodě. A k té pohodě měla významným dílem svým výkonem přispět i letenská železná garda, která byla na řadě s reakcí na výsledek sobotního zápasu antikrista, kterému to hráči z jižního Polska hodně, opravdu hodně usnadnili.

Přál bych si také jednou zažít zápas Sparty, který by byl absolutně v klidu. V první čtvrthodině dát góla, do půle přidat druhého, no a po přestávce soupeře dorazit dalšími třemi góláky. A vzadu to uhrát s nulou. Ano, vím že jsem poněkud neskromný, ale proč to takhle nemůže aspoň párkrát za sezónu probíhat? Copak se mě ti naši kluci snaží zabít? A přitom to dneska na ten klídek v úvodu opravdu vypadalo. Ve dvanácté minutě poslal Birma do sóla Kuchtiče a Honza tentokrát nezaváhal, domácího golmana lobnul a vedli jsme 1:0. A když uplynul další tucet minut, tak si náš Belmondo gólové přehození brankáře zopakoval. Co víc jsme si ještě mohli přát, zvláště když dění na trávníku jasně ukazovalo, že hráči Slovácka se na jaře s formou nepotkali. Jenže, proč bychom si to sami neměli zkomplikovat. V minutě třiatřicáté Ryneš přijde o míč, naivně se snaží vymodlit si, že to bylo následkem faulu, na což sudí Rouček neslyší a Slovácku darovaná akce končí míčem v síti za zády Vindahla. Zase je to jenom o gól a tudíž žádná jistota Klídek se odkládá na neurčito. Do přestávky se skóre již nezměnilo i když nějaké náznaky příležitostí tam byly. Snad tedy v druhém poločasu.

Po pauze jsme se ještě ani pořádně nerozkoukali a už to vypadalo, že budeme mít možnost opět odskočit na dvoubrankový rozdíl. Domácí hráč zcela evidentně zahrál v pokutovém území rukou a rozhodčí nekompromisně signalizuje penaltu. Míč si bere LK37, ještě se domlouvá s Honzou Kuchtou, nejspíš zdali by neměl chuť na Belmondtrick, ale vypadá to, že pokutový kop bude zahrávat náš kapitán. Jenže co to? Do hry vstupuje VAR a můj oblíbený sudí Rouček penaltu odvolává. Prý snad pro Kuchtův ofsajd. No budiž. K pojištění vedení tedy zatím nedojde. Co se dá dělat. Na tu pojistku jsme si museli ještě počkat. Přišla až po odehrání více než hodiny z dnešního přiděleného času. Ale stála opravdu za to. Laci přihrál na hranici vápna Haraslínovi, ten si dobře zpracoval, náznakem pohybu obelstil brankáře Fryštáka a vystřelil na přední tyč. Kdo si ale myslel, že teď už je definitivně hotovo, ten se opravdu mýlil. O nějakých deset minut později došlo ke hře rukou i v našem vápně a tentokrát se penalta kopala, domácí opět snížili na jednobrankový rozdíl a nás čekala závěrečná dramatická dvacetiminutovka. A zase jsem z toho měl takový divný pocit. Teď už jsme v takové fázi sezóny, že na nějaká zaváhání jednoduše není prostor. Z mé strany teda nervy až do úplného konce, až do páté minuty nastavení. V té se podařilo Olatunjimu obejít brankáře Slovácka, ten Victora fauloval a Láďa Krejčí si tu pentli přece jenom kopnul. Proměnil ji s jistotou a to bylo v nedělním podvečeru na hřišti v Uherském Hradišti vše.

A jak bych to celé zhodnotil? Úkol byl splněn. V Hradišti jsme vyhráli a slátancům opět odskočili na rozdíl čtyř bodů. Hra byla docela pohledná a je vidět, že na té sinusoidě výkonu jsme ve fázi, kdy se naše hra zvedá. Dali jsme čtyři góly a to se počítá, jen bych si to jednou představoval bez těch gólů inkasovaných. Ale konec konců, ať těch branek klidně dostaneme pět, když jich vstřelíme šest a na konci zápasu si připíšeme tři body za vítězství. A klidně bych se s takovým scénářem spokojil už v sobotu, kdy do letenského chrámu přijede seshit. Tak všichni do zbraně, ať se k tomu našemu cíli opět o kousek přiblížíme.

Ave Sparta.

Ivoš


1. FC Slovácko – AC Sparta Praha 2:4 (1:2)

Góly: 33. Kim, 72. Daníček (pen.) – 12. Kuchta, 24. Kuchta, 63. Haraslín, 90. Krejčí (pen.) ŽK: 34. Reinberk, 45. Vecheta, 87. Mihálik, 90. Petržela – 78. Karabec, 79. Wiesner. Rozhodčí: K. Rouček - M. Vlček, J. Hurych (D. Černý) | VAR: T. Klíma | AVAR: P. Caletka. Diváci: 7 455.

Sestava Slovácka: Fryšták – Reinberk (68. Siňavskij), Hofmann, Daníček, Blahút (83. Petržela) – Kohút (68. Mihálik), Havlík, Kim, Holzer – P. Juroška (78. Cicilia) – Vecheta (68. Kvasina).

Sestava Sparty: Vindahl – Sørensen, Panák, Krejčí – Wiesner, Sadílek (61. Laci), Kairinen, Ryneš (82. Zelený) – Birmančević (75. Karabec), Kuchta (75. Olatunji), Haraslín (82. Tuci).


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá jaro 2024 (11.díl)

4 ze 16. Po Liberci, Teplicích a Plzni na kole 227 km do Olomouce za Spartou!

Pro tři body do Olomouce a zase zpátky - druhý report z výjezdu do Olomouce

Exoti - report z výjezdu za Spartou do Olomouce

Co týden dal a dá jaro 2024 (10.díl)

Jsou na to různý teorie - report z výhry Sparty nad Baníkem

VÝJEZD DO OLOMOUCE

SPARŤANSKÉ PIVO 12. HRÁČE

Jak béčko dalo bůra Příbrami - report ze zápasu Sparta B - Příbram v II. lize

Standa ze Stylsportu: „Lednice se sparťanským pivem pomáhá přilákat spolupracovníky.“

Co týden dal a dá jaro 2024 (9.díl)

Jak jsem si došel pro tři body do Ďolíčku - report z výhry Sparty nad Bohemians

Co týden dal a dá jaro 2024 (8.díl)

Prohospodařený poločas - report ze zápasu Sparty s Mladou Boleslaví

Šála "HONZA BERGER"