V sobotu jsem byl od rána nervózní, asi jako všichni. Dopoledne jsem strávil v práci, v 15:30 vzal rodinu ven. V 16:05 kontrola sestavy, vše v pořádku, a pak už jen blbnutí na hřišti a čekání a čekání. Jedno pípnutí na whatsappu, hodinky hlásí gól, pak druhý, třetí... Povídám, můžeme domů, hotovo, už se nebojím. Čtvrtým tentokrát už televizním gólem mi padá kámen ze srdce, mám velkou radost, tohle už se nedá ztratit, titul je doma. Mistři!!! Ale není to taková ta živelná radost, jakou jsem měl loni na trávníku v Uherském Hradišti. Ještě tomu něco chybí, ještě to není kompletní. Já chci DOUBLE!!!

Podmínky pro získání lístků do Plzně byly velmi zvláštní. Koupit lístek si mohli jen permanentkáři, kteří za celou sezónu nezapočítali 0 bodů. Takže permice s 28/30 s jednou nulou se účastnit nemohla, zatímco 25/30 s pěti vrácenými lístky do prodeje ano. Nerozumím, respektutuji (nic jiného mi nezbývá). Z devíti permic, kterými disponujeme plní přísné regule pouze tři, do auta se nás ale vejde pět. A zde nezištně pomáhá komunita spartaforever a poskytuje mi zcela bezúplatně další dva kódy k pravidlům splňujícím permicím. Ještě jednou díky. Máme pět lupenů, můžeme vyrazit.

Vyrážíme po třetí hodině ze Zličína a cesta je bezproblémová. Za zmínku stojí jen policejní anton, který nás předjíždí se zapnutými majáky jen pro to, aby si šlo nakonec jeho osazenstvo ulevit do keříků za benzínkou stejně jako my bez majáků. Asi na příště taky nějaká ta světýlka pořídíme, až budeme spěchat. Když má člověk na krajíčku, jako když najdeš.

Parkujeme u Hornbachu a hned je vidět, že tu budeme jako doma. Všude kolem nás se to „černá“ sparťany všeho věku, pohlaví, a kdo ví čeho ještě. Jdeme za davem, který nás dovede do fanzóny. Nikdy jsem v žádné fanzóně nebyl, tak jsem zvědavý, co nás tam čeká. Čekali nás tam další mraky sparťanů v černých tričkách a dlouhé fronty na piva. Byly tak dlouhé, že si je odpustíme a zamíříme raději přes lávku rovnou ke stadionu.

Odbavení probíhá bez problémů a během chvilky už jsme v sektoru vedle sparťanského kotle. Naše sektory jsou slušně zaplněné, drtivá většina má nové šály, bohužel ne na všechny se dostávají. Od začátku se fandí, kotel i půlka protilehlé tribuny se snaží ze všech sil vytvořit našim hráčům domácí prostředí a já myslím, že se nám to vcelku daří. V patnácté minutě slavíme gól dvoutitulového kapitána u naší bližší branky. Bohužel gól nakonec není uznán, proč to netuším, musím zkouknout sestřih, mně se zdál v pořádku. Oba týmy hrají ve velkém nasazení, jsou dobře připravené, nic nedají zadarmo, ale do konce prvního poločasu zaujme nejvíce jen řada žlutých karet na obou stranách. O pauze se dá zajít tak maximálně na záchod, jedno okénko s občerstvením je jen pro vyvolené, a já tam určitě dvacet minut strávit nechci.

Druhý poločas mi přišel celkově nervóznější z obou stran. Support však neuvadal a dělali jsme maximum, co bylo v naší moci pro podporu našich kluků. Když už se blížil konec a já přemítal o tom, jak si asi povede Vorel při penaltách (snad lépe než Vindahl), nastala trma vrma před plzeňskou (naší vzdálenější) brankou. Chvilku se to tam odráželo, až jsme si mohli konečně zařvat gól. Radost byla neskutečná. Slabých 10 minut do konce, to už přeci udržíme. Přichází další šance, ale našemu kapitánovi dnes bohužel není přáno. Když se následně začervená na plzeňské straně, není co řešit. Nebo snad je? Bohužel nomen omen a Asgerův věrný otrkávač v jedné osobě dokáže skórovat a rázem je dobrá nálada fuč. Ale není třeba se strachovat, hrajeme proti deseti, máme lepší formu i hráče, tak čeho se bát? Musíme rozhodnout v základní hrací době. A také rozhodujeme, a kdo jiný než náš nejproduktivnější a nejlepší hráč jara by měl rozhodnout? Následuje dlouhé čekání na VAR, a pak už sektory zní klasické Birmančevič, Birmančevič, hej, hej, Birmančevič, Birmančevič, hej, hej… Zbývá už jen nastavený čas. Ale vedení už si, navíc v početní výhodě, vzít nenecháme.

A tak je to tady, máme double, mám obrovskou radost, objímám se se všemi z naší výjezdové skupiny, jsem vcelku dost dojatý. Loni jsem se sám sebe ptal, jak se vlastně slaví titul, už jsem si to ani nepamatoval. Letos řeším, jak mám slavit obhájený titul, jak mám slavit double? Všechno to už bylo tak dávno. Jsou to parádní starosti. Ze snění mě vyruší nějaké divné zvuky, které nemají se sváteční atmosférou nic společného. Zvednu hlavu a vidím dav v červených tričkách běžící k našim sektorům. Jak je to možné, kde jsou pořadatelé? Jak je možné, že my v Boleslavi nesmíme oslavit s hráči titul z důvodu pošlapání trávníku a tady na nás nabíhají desítky červených zakuklenců? Naši se jdou bránit, padne pár ran, ale situaci rychle řeší policie. Celé to bylo naprosto zbytečné, nechápu proč plzeňské nikdo nezadržel, asi byli všichni pořadatelé u nás.

Oslavy doublu proběhly zhruba podobně jako v Mladé Boleslavi přes kordón pořadatelů a policistů. Po naléhání fanoušků nakonec policisté ustoupili a zůstali mezi námi a hráči jen žlutozelení vesťáci. Mně to přijde nedůstojné i tak a myslím, že bychom si hravě poradili i bez nich. S pohárem si zablbnou všichni včetně občas nespravedlivě opomíjených pánů Friise a Sivoka. I oni dva mají na naší dvouleté superformě obrovskou zásluhu.
Když jsme všem dostatečně poděkovali a poveselili se, byly už všechny nesparťanské sektory zcela prázdné. Zamířili jsme ven, kde nás čekalo pro mě už v podstatě tradiční plzeňské překvapení. Východ ze sektoru byl zacpán antony, těžkooděnci, antikonfliktním týmem, koňmi, psy a jiným hospodářským zvířectvem. Vždy mají nějakou výmluvu, proč nás nepustí ven. Čekali jsme opravdu nepříjemně dlouho, než nás začali v malých špalírech pouštět ven. K autu už proběhla cesta bez problému, Plzeňáci už dávno spali.

A tak se nám to povedlo, máme po dlouhých letech obhájený titul a double k tomu. Těšte se z toho všichni, kdo ví, kdy zase něco takového zažijeme, štěstěna je vrtkavá. Mně bude hřát u srdce tohle skvělé sparťanské období ještě velmi dlouho. Užijte si oslavy v neděli na Letenské pláni, já půjdu po zápase domů, mám vše, co jsem potřeboval, už tomu nic nechybí, už je to kompletní.

grom


FC Viktoria Plzeň – AC Sparta Praha 1:2 (0:0)

Branky: 87. Chorý – 79. Dweh (vl.), 90+1. Birmančević. ŽK: 27. Šulc, 73. Cadu, 78. Kalvach, 90+9. Kliment – 20. Kuchta, 26. Birmančević, 80. Laci, 90+4. Ryneš, 90+9. Vydra. ČK: 85. Šulc. Rozhodčí: O. Berka – J. Kubr, M. Vlček (O. Pechanec) | VAR: M. Radina | AVAR: J. Pečenka. Návštěva: 10 647.

Sestava Plzně: Jedlička – Cadu, Hranáč, Hejda, Dweh, Souaré – Šulc, Kalvach, Červ – Vydra (73. Kliment), Chorý.

Sestava Sparty: Vorel – Krejčí, Panák, Vitík – Zelený (76. Ryneš), Laci, Sadílek (87. Solbakken), Preciado – Haraslín (87. Vydra), Kuchta (90+7. Olatunji), Birmančević.




Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Co týden dal a dá jaro 2024 (14.díl)

Dělej seno, dokud svítí slunce - report z výhry Sparty v Mladé Boleslavi a zisku titulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (13.díl)

Poznej sám sebe - report z nadstavbového derby

Pivní trikolora - Fanouškovský ležák

Co týden dal a dá jaro 2024 (12.díl)

Ve svátek na BÉČKO na Žižkov

A přivezte radost! Report z výjezdu za Spartou na Slovácko.

Co týden dal a dá jaro 2024 (11.díl)

4 ze 16. Po Liberci, Teplicích a Plzni na kole 227 km do Olomouce za Spartou!

Pro tři body do Olomouce a zase zpátky - druhý report z výjezdu do Olomouce

Exoti - report z výjezdu za Spartou do Olomouce