Člověk si někdy připadá jakoby se svět točil jenom kolem něj. Velká klasika je „kdybych to já vůl nezapnul, tak toho góla nedostaneme...“ – ale „tohle se může stát jenom mně“ je taky slušný. Pocit podobnýho vesmírnýho spiknutí mám minulej tejden: moje žena nikam služebně nemusí, jak je rok dlouhej, ale když už, tak se trefí ausgerechnet do termínu pohárovýho finále. Je to sice k vzteku, ale nenadělám s tím vůbec nic a musím si s těžkým srdcem nechat zajít chuť. A mrzí mě to moc, protože je jasný, že v Plzni se nevyhrává snadno, ale já docela věřil tomu, že vzhledem k tomu, že v lize už je hotovo a my máme o starost míň, můžeme to tam u nich urvat. A takyže jo! Zápas přesně, jak by ho člověk čekal: střetnutí dvou hodně silnejch mančaftů, který si nic nedarovaly, jsme zvládli a po titulu bereme taky pohár.

„My máme double, oléé!“ je jasný už od středy večera. Nedělní zápas s Plzní tak už má bejt jenom oslavička. Tyhle poslední mače jsou hodně zvláštní sorta: málokdy ještě o něco jde, tak co tam? Vloni byl už titul jasnej a ty léta předtím už jsme dlouho předem věděli, že to je v háji. V minulosti se stávalo, že se ta negativita slila právě do toho posledního zápasu a docházelo na vyříkávání si všeho možnýho mezi fandama a vedením nebo fans navzájem. Byly doby, kdy jsem ty poslední domácí pravidelně vynechával. A vůbec jsem tím nechtěl ríct, že by náš klub v těch časech byl vedenej dobře, to ani náhodou - jenom jsem u tý negativity, jakkoli opodstatněný, nechtěl bejt. Moje rozpoložení je i v neděli trochu takový... já na ty oslavy moc nejsem. Mám rád ty emoce, když o něco jde: staženou záděl, výtrysk „on fire“ radosti po gólu... Ale dneska? Jasněže chci jít a jdu – z Bolky zůstalo leccos nedoslavenýho, tak to chci dohnat, ale vlastně trochu přemejšlím, jak to uchopit. Výhra je už jedno – ledaže by byla nějak triumfální a v to moc nevěřím. Prohrát sice nechceš, ale nakonec je to taky jedno. Nevím si s tím moc rady – a na to pití mě holt moc neužije, no...

K Doublu je vymyšlený slavnostní dvojitý choreo. Mě baví tak hrozně moc sledovat, jak se tyhle věci pořád po kousku posouvaj dál a dál. Jako tolikrát člověka hned napadne, co se může všechno podělat – ještě pamatuju, jak jsme vloni s malou dušičkou připravovali jedno choreo na tribuně s kotlem a jiný choreo na Protilehlý. A každý z nich se mělo zvedat v jinou dobu – zdálo se to tehdy jako recept na průšvih... Všechno ale dopadlo a od tý doby je to, co se děje v hledišti, o ohromnej kus dál. Dneska všichni chápou, jak skvěle vypadá, když se dodrží dresscode, jak důležitý je zvednout připravený choreo přesně a včas a všichni se pak s hrdostí můžem chlubit tím, čeho jsme byli součástí. Já můžu a chci být i u přípravy a tak vyrážím ráno na roznos – sice pozdě, ale zato se dvěma posilama. Nemám žádnou zvláštní ambici vychovávat ze svých dcer sparťanky. Pokud se to povede, tak budu moc rád, ale, abych byl upřímnej, tak mi mnohem víc mi záleží na tom, aby vyrůstali s vědomím, že mít něco rád, stát si za tím a něco tomu občas i obětovat, je něco naprosto normálního. Stejně tak, jak to maj ty kluci a holky, co se staraj o to, jak to na Letný vypadá. Navíc v neděli ráno je fakt hezky a lidí se sejde požehnaně, takže roznos proběhne docela rychle a v klidu.

#acsparta #choreo #spartaforever #letna #double pic.twitter.com/SfnSStiArg

— Sparta Forever (@spartaforever) May 29, 2024

Na zápas samotnej jdu z domova s předstihem a už tak hodinu před výkopem jsem na místě. Nastupujeme v nejsilnější sestavě – je vidět, že to dneska nechceme jen tak odehrát. Hned v první půli Kuchta odmítne hned dvě vyložený možnosti se přihlásit o korunu krále střelců. Škoda, ale pokud to má bejt ten jedinej škraloup na letošní sezoně, tak zrovna tuhle trofej oželím. Ve 12.-14. minutě pak proběhne to, z čeho jsem měl v sobotu jediný nervy. Zdálo se mi, že lidi docela chápou, co a jak, tak budu zvědavej na videjka. Je poznat, že i příroda hraje s náma a sice krátká, ale vydatná bouřka se spustí až po choreu. V nastavení první půle se na bezbrankovej stav nemůže dívat Jarda Zelený a napaluje míč do sítě. 1:0 a radost máme – třeba ne takovou, jako kdyby šlo ještě o titul, ale prohrát tady dneska nikdo nechce.

Tím, jak je o titulu jasno, tak mám čas a prostor trochu koukat kolem sebe: ta Letná oděná jednotně do rudý se šálama nad hlavou opravdu vypadá skvěle. Normálně jsem u zápasů docela nervní, tak to moc nevnímám, ale v neděli se několikrát přistihnu při tom, jak v „turistickým módu“ pustím z očí a z mysli to, co se děje na hřišti a opřenej zádama o sedačku se kochám tím, co se děje na tribunách. Opravdu pěknej pohled! Navíc proběhnou i nějaký ty dýmy a světla: zkrátka oslava, jak má být!

Jako každou sezonu ke konci je velký téma kádr – odchody, příchody. O někom se spekuluje víc, o někom míň: o našem kapitánovi se mluví jako o jistým odchodu a tak čekám, jestli to náš realizák pojme nějakým zvláštním způsobem. Láďa jde z placu v rámci hromadnýho střídání, což mě v tu chvíli trochu mrzí, protože bych ho rád vytleskal víc. Vzpomínám, jak hezky se Dinamo Záhřeb loučilo se svým plejerem v zápase proti nám, ale cojávím – třeba to takhle bylo schválně, nebo dokonce na přání. Nicméně Láďu vyvoláme a vytleskáme, on nás pozdraví – díky, kapitáne!

Po zápase jdou lidi na trávník, ale tady moc chválím komunikaci: řeklo se předem, že na trávník se může, akorát je potřeba dočkat závěrečnýho hvizdu. Snad poprvý v životě vidím, že rozhodčí pískne nějaký 2 minutky před 90. Někdo na trvávník vbíhá, někdo spořádaně jde: všechno vpohodě – nikde žádný těžkooděnci. Sám na ploše potkám nějaký známý, se kterýma se pozdravíme a popřejem si. Předání mistorvskýho poháru je pak nahoře na tribuně. Počkáme na ceremoniál a pak všichni na pláň.

Pláň není, samozřejmě, žádná povinnost, ale já se letos rozhodnu jít: je fajn, jak je to jednoduchý – stačí prostě přejít silnici, není třeba se nikam nahlašovat, registrovat nebo cojávímco. Docela fajn fesťáková atmosféra – jasněže muzika, co se tam hraje, není každýmu po chuti, ale samotnýho mě překvapí, jak různý typy fandů pařej na tu produkci, co se tam odehrává. Mladší, starší, děcka s rodičema – ale i lidi, co běžně potkáte na výjezdech. Jde jenom o to, bejt ještě chvilku s lidma – ta sdílená radost je nakonec asi fakt nejlepší!

Jsem moc a moc rád, že letošní sezona dopadla nakonec takhle famózně: chovám velkej respekt k fans, co věrně chodili celý ty roky, kdy se nedařilo jak sportovně, tak ani fanouškovsky to někdy nebyla špička. Všem jim moc přeju tu nařvanou Letnou, co máme dneska: v jednotným oblečení, chorea, pyro, chorály, oslavy...

This is Sparta!


AC Sparta Praha – FC Viktoria Plzeň 1:1 (1:0)

Branky: 45+1. Zelený – 70. Chorý. ŽK: 81. Preciado – 51. Hejda. Rozhodčí: J. Všetečka – L. Machač, Z. Dobrovolný (V. Opočenský) | VAR: M. Kvítek | AVAR: J. Kříž. Návštěva: 17 138.

Sestava Sparty: VIndahl – Krejčí (78. Panák), Zelený, Vitík – Ryneš (78. Pešek), Sadílek (78. Vydra), Solbakken, Preciado – Haraslín (60. Karabec), Kuchta (71. Olatunji), Birmančević.

Sestava Plzně: Jedlička – Mosquera (46. Hranáč), Havel, Dweh, Hejda, Cadu – Jirka (62. Kliment), Kalvach, Červ – Vydra, Metsoko (46. Chorý).












Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Double!!! - report z výjezdu do Plzně na finále Mol Cupu

Co týden dal a dá jaro 2024 (14.díl)

Dělej seno, dokud svítí slunce - report z výhry Sparty v Mladé Boleslavi a zisku titulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (13.díl)

Poznej sám sebe - report z nadstavbového derby

Pivní trikolora - Fanouškovský ležák

Co týden dal a dá jaro 2024 (12.díl)

Ve svátek na BÉČKO na Žižkov

A přivezte radost! Report z výjezdu za Spartou na Slovácko.

Co týden dal a dá jaro 2024 (11.díl)

4 ze 16. Po Liberci, Teplicích a Plzni na kole 227 km do Olomouce za Spartou!

Pro tři body do Olomouce a zase zpátky - druhý report z výjezdu do Olomouce

Exoti - report z výjezdu za Spartou do Olomouce