Málokdo, kdo někdy byl na Pražským hradě, si nechal ujít příležitost vidět střídání stráží. Není to nic ohromně spektakulárního: kratičká paráda, co trvá to pár minut, možná ani to ne. Nažehlený mundůry, vyleštěný kvéry. Přesto to má něco do sebe: je to zkrátka rituál. Pokaždý přesně v celou, nacvičený kroky, ty sem, levá-pravá, ty tam, raz-dva... A vlastně nejde vůbec o nic: ty jedni nepotřebujou vystřídat kvůli únavě, ty druhý nenastupujou, protože budou bdělejší. Celá ta věc ale má svoje kouzlo: rádi ji všichni vidíme právě pro tu její pravidelnost. Nejsem antropolog, ale snad jsem někde četl, že nás tyhle opakující se věci někde uvnitř ujišťujou o tom, že náš svět pořád funguje tak, jak má. A to dneska není zrovna málo.
Podobně to je mezi fans před každou další sezónou: ty věčný diskuse o tom, jestli má odejít tenhle nebo přijít tamten, jestli posilovat hodně nebo málo, pozdě nebo včas. Tyhle debaty jsou taky takovým fanouškovským rituálem: někdo hysterčí, někdo je v klidu, někdo píše rozmáchlý rozbory, někdo spíš hlášky. Ve finále, samozřejmě, toho neovlivníme moc, ale stejně si tím všichni rádi před každou sezónou znovu projdem. Prostě to k tý přípravě na nový ročník patří a bez toho by to nebylo komplet.
A tohle léto bylo zase hodně témat: po druhým titulu a loňským doublu dostal laso Brian Priske. Dneska už jsem se s tím jakž-takž srovnal, ale lidsky mě to původně bralo hodně hodně – a můžu tomu sportovně rozumět třeba tisíckrát. V tomhle jsem – a asi už budu nadosmrti – naivní romantik: když se u nás někdo buší do znáčku a pak veme kramle, tak to někde hluboko v srdci nenesu dobře. A můžu si říkat, že je dobře, že jsou ty hráči a trenéři hladoví a chtěj za lepším. Pokaždý, když odchází někdo, koho jméno jsem vyřvával z tribuny, tak mi z toho je smutno – a přiznám, že mám i trochu vztek. A samozřejmě racionálně vím, že doby, kdy nám tady hráči odehráli celý kariéry, jsou definitivně pryč. Jako fanoušek to furt koušu blbě. A to jsme, řekl bych, z toho Brianova odchodu po personální stránce vybruslili naprosto excelentně: kromě Briana nám odešel jeden asistent. Tady naše vedení odvedlo skvělou práci. Netřeba opakovat, že letošní sezóna bude obrovskou zkouškou toho, jestli všechny ty fantastický změny posledních let byli jenom o jednom muži, anebo je náš klub opravdu zdravej, správně nastavenej a jen tak něco s ním nezacloumá. Brian je minulost, ať žije Lars!
V prvním kole čeká, řeklo by se, idální soupeř na rozehrání: Pardubice, který vloni bojovaly o záchranu. My ale máme novýho hlavního kouče i kapitána a celou přípravu jsme kvůli EURU odehráli bez největších tahounů. Nic jistýho nemáme. Využiju nabídku a jdu si zamávat na plochu – je to pokaždý veliká čest a opravdu neobvyklej pohled na zaplněný ochozy. Řeknu vám, že viděno z plochy je náš předzápasovej rituál docela hukot! Kotel se na úvod vytáhne s pěknou šachovou plachtičkou. Začátek je docela podle očekávání: naši chtějí mít co nejdřív hotovo – a hraje se na jednu bránu. Nicméně jde poznat, že je to z naší strany ještě docela surový: víme všichni, jak je těžký se dostávat do zalezlýho soupeře. Nic snadnýho ani v nejlepší sestavě ve 20. kole, natož v prvním mači sezony. Tlak je, ale šance spíš sporadicky. Když Matěj Ryneš pošle svoji dělovku ve 21. nad, tak ve 25. po zisku míče a rychlým brejku dávaj polokobyly na 0:1. A ne, podle obrázku, co jsem viděl doteď není sebemenší důvod k panice: spíš jsem rozmrzelej z toho, že si to takhle hloupě sami zavaříme. Jakoby ty první zápasy nebyly už tak docela těžká disciplína... Tak ale na tabuli svítí teprve 25., času dost. Kluci se, samozřejmě, snaží a ve 37. krkolomně dostrkaj míč do sítě, ale po tříminutovým přezkumu VAR góla odvolává. A beru to, že ta situace nebyla snadná, spousta hráčů, spousta doteků – ale 3 minuty je pekelně dlouho. A Euro nám ukázalo, že přezkum VARem nemusí nutně trvat půlku hrací doby. Neuznaný gól jakoby naše zas trošku rozházel: ve 41. pálí z dálky bývalý sparťan Vojta Patrák a Peter Vindahl tak divně nejistě vyráží – jakoby nemohl věřit tomu, že na něj letí střela... Ke konci poločasu docela často někde někdo polihuje a už to vypadá, že se to došmrdlá do pauzy, když Kryštof Daněk „po sadílkovsku“ doběhne balón u brankový čáry a zvládne jej nalít na volej Matěji Rynešovi, který srovnává. Hezká akce a zasloužené vyrovnání! 1:1 do půle, to je přesně ono! Dokonce můžeme úplně otočit, ale Birmův dobře kopnutý přímák odvrací skokem gólman.
To, co vidím, mě nijak neirituje: jak jsem psal – zkomplikovala nám to naše vlastní blbost, ale to se holt stává a proti Pardubkám to snad nezkončí bodovou ztrátou. A do půle srovnáno, takže vlastně vpořádku. Docela dobře na mě působí Kryštof Daněk – snaží se, je vidět, že chce: takhle se bojuje o šanci! V teplým letním pátečním večeru se zas po nějaký době vidíme s lidma v sektoru: ne, že bysme si psali pohledy z dovolených, ale já prostě ty známý ksichty kolem vidím rád. Pozdravíme, prohodíme pár slov, přiťuknem nápojem...
Druhá půle už je totálně na jednu branku - náš kotel pouští trochu kouře, tak se chvíli nehraje, ale vlahý větřík vane, takže to není na kdovíjak dlouho. V jednu chvilku probleskne vzkaz k vedení ohledně odstranění zbývající zdi na krátký straně tribuny. Moje paměť funguje hodně selektivně, tak mě to až překvapí: je ale fakt, že o tom plotu se kecá už docela dlouho... Support nicméně jede pěkně po celou dobu zápasu V 59. se dočkáme a po lehký trmě-vrmě se ke střele dostává David Pavelka a Victor O. ještě tečuje do protipohybu gólmana. 2:1 a nechci znít namachrovaně, ale cítím, že je hotovo. Nevím, jak to cítí Lars Friis, ale prakticky hned po gólu posílá na plac rovnou 4 čerstvý hráče: z toho 2 sparťanský nováčky. Na stopera Dán Ross a na křídlo Kosovan Krasniqi (čti „Krasnyči“). Toho hned za minutku vysune Kuchtič do samostatného nájezdu, ale nová akvizice se chce zapsat banánem, zachrtí a gólman ho vychytá. Škoda! Jak nemám rád odchody, tak hrozně přeju všem, co přijdou, aby se chytli a byli fakt posilama. A o Ermala fakt strach nemám! Ten se chvíli před koncem ještě jednou dostává do dobrý šance, udělal všechno správně, ale nakonec to poslal těsně vedle. Ale tohle beru: do šancí se dostal a byl vidět – těším se, co nám bude nabízet dál. Ještě jedny ohně z kotle a zápas končí. Proběhne Friisovo kolečko a děkovačka. 3 body doma ze zápasu, který by, jakožto první zápas po letní pauze a navíc po EURU, určitě nebyl ničím snadným ani sám o sobě. Dneska jsme si to celý ještě trochu zkomplikovali. Nakonec ale bereme všechny body a víc netřeba řešit, řekl bych.
Dámy a pánové, jízda právě začala: hned v úterý nás čeká první souboj o Ligu mistrů, po který tak strašně dlouho toužíme. Mezi dneškem a hlavní soutěží LM neleží zrovna málo zápasů, ale podělali jsme si to v nedávné minulosti sami, tak si to teď musíme holt uhrát.
Let’s go Sparta!
Novák
AC Sparta Praha – FK Pardubice 2:1 (1:1)
Branky: 45+4. Ryneš, 59. Olatunji – 25. Kalabiška. ŽK: 27. Wiesner, 52. Olatunji – 16. Zlatohlávek, 45. Patrák. Rozhodčí: J. Všetečka – J. Váňa, J. Hurych (A. Trska) | VAR: O. Berka | AVAR: M. Vlček. Návštěva: 16 744.
Sestava Sparty: Vindahl – Zelený, Panák, Vitík (61. Ross) – Ryneš, Pavelka (61. Laci), Sadílek, Wiesner (76. Suchomel) – Birmančević (61. Krasniqi), Olatunji (61. Kuchta), Daněk.
Sestava Pardubic: Budinský – Surzyn, Šimek, Polyák (77. Jindra), Mareš – Solil, Vacek, Kalabiška (81. Tischler) – Zlatohlávek (81. Marzuq), Patrák (60. Huf), Zifčák (60. Míšek).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále
Co týden dal a dá podzim 2024 (1.díl)
Rosa i celá Sparta na rozcestí
LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM
Vítězný ležák
„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část
„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část
