V pondělí pojedu s dcerkou na týden do lesa na tábor a nekoupil jsem si, po velkém vnitřním boji, lístek na pohár. Nechat ji tam samotnou ve stanu se mi moc nechtělo. Ale ani netuším, kdy naposled jsem na Letnou nešel z jiných důvodů než zdravotních. A tak jsem z toho měl divnej pocit a trochu černý svědomí. Na chvilku mne napadlo, že Teplice nejsou daleko a tím bych tu svou neúčast trochu kompenzoval. Ale protože holky teď byly týden na chatě, předpokládal jsem, že víkend strávíme konečně celá rodina pohromadě. Sezona bude dlouhá, nelámej to přes koleno – to mi napovídalo to racionální ve mně. Přes prázdniny jsme ale doma tak rozházení, různě se míjíme a přejíždíme sem a tam, že občas ztrácíme přehled, kdy co začíná. Ukázalo se, že moje žena předpokládala, že na tábor zmizíme už v sobotu. Domluvila si tedy něco s kamarádkou, protože obě budou ten den bez dětí. Když zjistila, že jedeme později, tak se začala omlouvat. Zkusí tu akci zrušit. Ale já si říkám, není to znamení Ludvo? „Nic neruš, my se nějak zabavíme“. Třeba pojedeme do Teplic! To si teda troufnu zatím jen pomyslet. Než to řeknu nahlas, musím to nejdřív promyslet.

A do této situace dorazí otázka, nechystáš se na výjezd? Že bys něco napsal… Teď už je škoda jakkoli couvnout. Začnu hledat, co se v Teplicích ještě dá vidět nebo navštívit se čtyřletou holkou. Pohádkový les, nějaká malá zoologická v rámci místního gymnázia, lanový centrum, Cirkus park, … Brzdi kamaráde, ať se dostaneme i na ten stadion. Teď ještě zakoupit lístky. Koukám na stránky teplickýho FK a zjistím, že dětem je třeba vyzvednout na pokladně vstupenku, ale pro sebe jsem lístek nenašel, přestože jsem se registroval i do „jejich eniga“. Asi mi budou do spamu chodit maily z dalšího cizího klubu. Posílám dotaz vševědoucímu SF a ráno si přečtu odpověď. Během 2minut je vstupenka zakoupena. Buď tam odkaz ve středu ještě nebyl (do středy cena 250, od čtvrtka 350,-) nebo těch piv bylo ve středu po fotbálku víc, než být mělo. Každopádně ve čtvrtek ráno je o sobotě rozhodnuto.

V sobotu ráno si opakujeme pár pokřiků a říkáme si, jaká je Sparta. A. mi sděluje, že je naše a železná. Balíme vše důležité - dresy, šálu, svačinu, pití, 2 panenky, a do menšího z batůžků přidávám ještě dvě nevelké knížky. Pro případ, že by se ten fotbal zdál někomu dlouhej. Dcerka má ještě plyšovou žábu, ke který patří několik různobarevných, plyšových mušek. Každá z barev představuje nějakou emoci. Chce vzít nějakou mouchu s sebou, nakonec po poradě vybíráme oranžovou. Ta zastupuje radost a já doufám, že nás celým dneškem bude opravdu doprovázet zrovna ona. Jiný mouchy, např. smutek nebo vztek, přivolávat nechci. Bilance Sparty na Stínadlech totiž není od sezony 1996/97 nijak skvostná. 8 výher, 15 remíz a 5 proher.

Vyrážíme kolem poledne, ale obědem se doma už nezdržujeme. Nevím jak vy, ale já se řídím pravidlem, že hudbu v autě vybírá řidič. Existuje však jedna výjimka – když jedu s dcerkou. Nerad bych pohodu v autě naboural hned na začátku cesty a tak jsem do vozu snesl i její CD, která pendlují z auta do bytu.

Můj návrh, že když jedem za Spartou tak se naladíme písničkama o Spartě, zamítla a ze zbylé nabídky vybrala Malého Mikuláše. Mikuláš je i můj oblíbenec, tak to vypadalo dobře. Do chvíle, než jsem zjistil, že obal je prázdný. Taky nevracíte CD do příslušných obalů? Nakonec zvolila písničky Petra Skoumala, což je volba, která mne rovněž nikdy neurazí. Úvodní písnička „Když tygr jede do Paříže“ mi připomněla, že už začala olympiáda. Dík cíli naší cesty mi některé skladby daly vzpomenout i na pár členů SF fóra. Kdo mi vytanul na mysli při songu „Necestujte s nosorožcem pane Nováku“ je jasné. Na koho jsem si vzpomněl u skladeb „Vážení, vážení, máme rádi sázení“ či „Bílá bílá, komu by se nelíbila“ nechám na vaší fantazii. Cesta nám příjemně uběhla a navigace nás dostala do míst, které jsem v Teplicích neznal.

První zastávkou byl Pohádkový les. Hezká procházka, u které jsme se po jízdě autem protáhli a potkali několik dřevěných pohádkových postav. Pana krále jsme na chvíli ozdobili sparťanskou šálou, aby bylo jasné, kdo momentálně kraluje českému fotbalu. Potěšila nás Červená Karkulka, která byla vyvedena v našich barvách, a politovali jsme Kašpárka, protože byl červenobílý. Ale asi omen nomen… Snědli jsme svačinu a přesunuli se do centra.

Nevím teda, jestli to je centrum města, ale určitě centrum dnešního dění. Se štěstím ještě ulovíme jedno z posledních míst na parkovišti nedaleko stadionu a jdeme k němu vyzvednout dětskou vstupenku. Tu totiž není možné získat jinde, než u pokladny. Potěšilo, že jsem tam potkal kamaráda a mohl s ním prohodit pár slov. V Praze jsme se neviděli asi půl roku. Jeho synovi je asi 10, z pohledu výjezdů je to už zkušený mazák, a tak nedočkavě čekali na otevření bran.

Naší skromnou výpravu čekalo ještě jedno intermezzo. Biopark tamního gymnázia, které je hned vedle zmíněného parkoviště. Musím napsat, že mě školní ZOO svým rozsahem mile překvapila. Nečekal jsem, že tam potkám klokany (byli zalezlí pod stříškou a líně se tam váleli, což odpovídá dnešnímu výsledku z Julisky), ptáky Emu, dikobrazy, krokodýla, anakondu a další hady, varana a agamu, malý opičky, želvy suchozemský i vodní a celou řadu ptáků (např. sovice, jeřáby, papoušky). Kdo chtěl, mohl si nějaká zvířata pohladit či podržet. Prohlídka trvala necelou hodinu a příjemně nás přiblížila hlavnímu bodu dnešní cesty.

Svůj batoh jsem dal do auta, převlékli jsme se do dresů, vzali šálu, malý batůžek a vyrazili na Stínadla. Na tribunu jsme usedli asi půl hodiny před výkopem a sledovali rozcvičku. Za chvíli se ozvalo „já mám hlad“. Vodu se nám podařilo přes kontrolu pronést, ale s jídlem jsem neriskoval a tak jsme šli na ochoz. Mít hotovost, bylo by to rychlé. Stánků s cedulkou „karty nebereme“ bylo dost a lidí u nich poskrovnu. S kartou jsme se tedy zařadili do fronty. Kupuju sušenku a ptám se, jestli mi můžou prodat místo párku v rohlíku jen rohlík. Párek by totiž zůstal mně a v tom počasí na něj fakt nemám chuť. „Jasně“. Tak si hned říkám o dva. Slečna mi to předává i s milým úsměvem, což starýho ješitu vždy potěší. Po chvíli mi v telefonu pípne informace o platbě a já zjistil, že jsem za ty dva rohlíky zaplatil 100,-. Asi se slečna nesmála na mne, ale mně. Ale co se dá dělat, vlastně jsem si o to řekl. Hlavně, že je co jíst a na tribuně sedíme ještě před příchodem hráčů na trávník. (Nutno napsat, mizerný trávník.) Stihli jsme i představení hymny domácích, které vinou mizerných repráků nebylo vůbec rozumět, ale text, který běžel na světelné tabuli se mi zdál na úrovni verše „hola hej, góla dej“, snad ještě trochu slabší. A. zaujaly nástupové ohně a bengál, který spustil kotel, a většina tribuny se přidala. Následně se věnovala rohlíku, zatímco já trnul po podklouznutí Jardy Zelenýho a úniku domácích. Podobný brejk následoval za necelých pět minut znovu, tentokrát po laciné ztrátě Quazima. V obou případech se do šance řítil Gning – první střela šla sice vedle, ale z tribuny se mi zdála nebezpečnější, i vlivem jeho škobrtnutí byla naprosto nečitelná. S druhou si bez problému poradil Vindahl. Sparta měla tlak, ale velká šance přišla až někdy po půl hodině a Kuchtič z ní orazítkoval břevno. Po chvíli se k zajímavé střele dostal Laci a Grigarův nástupce míč s námahou vytáhl. První půli jsme byli lepší, víc na míči, domácí hrozili z pár brejků, ale góly nikde.

Moje malá parťačka chtěla párkrát pít, snědla sušenku i jeden z rohlíků a pozornost věnovala střídavě hráčům i divákům v okolí. Přestávku využila k protažení se na uvolněných sedačkách, zatímco mně v hlavě rašily dvě myšlenky. O remízách na Stínadlech a proti tomu současná síla Sparty. Už dlouho totiž sedávám na tribuně s přesvědčením, že utkání nemůže dopadnout špatně. Co z toho vyhraje dnes? Nástup do druhého poločasu mne utvrzuje v tom, že naše síla bude mít opět navrch. Víťas by byl nejlepším hráčem zápasu i bez toho gólu, ten byl jen třešinkou. Po vyrovnání nestihla ponurá remízová myšlenka vůbec naskočit, protože Šulova odpověď byla blesková. V druhém dějství jsme měli těch šancí hodně, ale proměnit je dokázali až střídající hráči. A protože jsem měl na tiketu oba, zaplatili mi ty dva drahý rohlíky, za což Victorovi s Ermalem děkuju. Velkým plusem byl návrat Kaana Kairinena. Ze současného kádru patří k mým nejoblíbenějším hráčům a jsem rád, že je zpět. Budeme ho potřebovat.

Ještě jednou velký díky všem sparťanským fanouškům za dnešní podporu Sparty a vytvoření domácí atmosféry! A díky patří i @FKTeplice a @Kovi20 za vstřícnost a organizaci. Sparťani a sparťanky, uvidíme se už opět hned v úterý na Letné. SPARTA! #acsparta #spartaforever pic.twitter.com/9jUAHksCE8

— Sparta Forever (@spartaforever) July 27, 2024

A co výjezdová premiéra mého skřítka? Vydržela celý zápas, čímž mne mile překvapila. Asi v 75.minutě řekla, že by chtěla jít, ale na chvíli ji zabavily knížky. Pak se vrátila do hry a během závěrečné děkovačky ožila úplně. Nakonec byl problém ulovit ji na prořídlé tribuně a odebrat se k autu. Jestli si vybavujete, loni chodila jen na divizi se skluzavkou a na ní trávila víc času než u zábradlí podél hřiště. Od té doby nasávala atmosféru Letný při roznosech chorea a okusila kus ženského derby. Kdyby existoval nějaký fanouškovský žebřík, tak dnešním výjezdem poskočila o další příčky výš. Góly sice prošvihla, když tribuna zaburácela, tak se i trochu lekla, ale když před spaním říkala, co se jí za celý den nejvíc líbilo, tak to byli hadi v ZOO a že Sparta vyhrála.

Ještě poznámka k dětem. Měl jsem pocit, že na tribuně bylo malých dětí v rudých dresech víc, než na Spartě. Nevím, jestli to souvisí s „Kamilovou“ politikou ohledně vstupu dětí bez lístku, ale je pravdou, že na výjezdu dostanete svého caparta na stadion snáz, než na svoje místo na Letný. Jen ten mrňous musí chtít. Já doufám, že ta moje zase někdy chtít bude.

saeta


FK Teplice – AC Sparta Praha 1:4 (0:0)

Góly: 60. Harušťák – 47. Vitík, 61. Haraslín, 90. Olatunji, 90. Krasniqi. ŽK: 34. Svatek – 24. Birmančević. Rozhodčí: D. Starý - J. Kubr, J. Kříž (M. Kvítek) | VAR: T. Kocourek | AVAR: I. Nádvorník | Diváci: 15 946.

Sestava Teplic: Ludha - Cykalo, Mareček, Mičevič - Švanda, Trubač, Bílek (71. Beránek), Harušťák (81. Hora) - Horský (57. Vachoušek), Gning (57. Radosta), Svatek (57. Jásir Núr)

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Sørensen, Zelený – Suchomel (46. Preciado), Sadílek, Laci (69. Kairinen), Ryneš – Birmančević (84. Pešek), Kuchta (75. Olatunji), Haraslín (69. Krasniqi).


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Co týden dal a dá podzim 2024 (2.díl

Jak (ne)byl vidět rozdíl mezi druhou a třetí ligou - report ze zápasu Sparta B - Baník B

Střídání stráží - report ze zápasu Sparta - Pardubice

Co týden dal a dá podzim 2024 (1.díl)

Rosa i celá Sparta na rozcestí

LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM

Vítězný ležák

„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část

„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část