Normálně jsem, řekl bych, docela racionální člověk: neužije mě na horoskopy, talismany ani znamení osudu. Jak to nejde napsat, spočítat, ukázat, tak to pro mě holt moc není. Ovšem jedna z věcí, co mám na fanouškovství hrozně rád, je právě to, že mi narušuje tadyten možná až příliš materiální obraz světa. A ne, nemám doma králičí nožku, kterou musím před zápasem 5x políbit, jinak Sparta nevyhraje. Spíš čím dál víc věřím tomu, že funguje něco jako koloběh energií: prostě čím víc tomu dáš, tím víc z toho dostaneš. Jasně: čím víc věnuješ tréninku, tím budeš lepší, čím víc se připravuješ na zkoušku, tím ti to půjde líp. Není to zas tak objevný. Ale od dob Briana Priskeho, který to vždycky zdůrazňoval, si uvědomuju, jak ohromnou roli hraje ta koncentrace veškerý energie jenom na ten příští mač. V mých očích je velkým symbolem dvojzápas s Rostovem ze sezony 2016/17, před kterým jsme si všichni, namlsaný evropskou jízdou z předchozí sezony, už vybírali soupeře do další fáze. Netřeba dodávat, že jsme si proti Rusům ani neškrtli. Řekl bych, že jedna z mnoha důležitých věcí, které BP vnesl do Sparty, je velký respekt k soupeři. Vzpomeňte si, kolikrát jsme ho slyšeli říkat věci jako „Betis? Ano, to bude těžký soupeř, ale my teď máme v neděli Budějovice.“ Určitě to nebyl jediný faktor úspěchu, ale jsem přesvědčenej o tom, že není žádná náhoda, že poslední trenér před Priskem, se kterým jsme slavili titul, byl ten, který měl respekt a pokoru vetknutý přímo do svýho erbu.

Z tohoto pohledu mi pak nepřijde úplně správný to rozšířený přesvědčení, co dnes zaznívá ze sparťanských diskusí, že máme letos štěstí na los a že zápasy doteď byly prodloužením přípravy a „doopravdy“ to začne až příští týden. Jasněže vím, že jsou slabší a silnější soupeři, ale v tý ukrutně dlouhý sezóně je prostě potřeba ty zápasy zvládat všechny. Stačí vzpomenout na všechny ty ostudný Subotice a Vasluie – anebo připomenout, jak zásadně do posledních sezon ligy promlouvaly mančafty jako Hradec nebo Sigma Olomouc. Na druhý straně je jasný, že právě proto, že ta sezona je tak šíleně našlapaná, nemá smysl jít do všeho po hlavě a dávat Pardubicím 7:0 doma. Proto nadšeně sleduju dosavadní práci Larse Friise a jeho týmu. Přímo věděcký přístup, kdy přesně dávkuje to, kolik zkoušení si můžeme dovolit tak, aby zápas zůstal přesto celou dobu v naší režii. Neříká se Friisovi náhodou „Profesor“?

Nejsem dost velký pamětník na to, abych směrem k Dukle pociťoval vlastně cokoli: pro mě je to klub, který se permanentně potácí na pomezí první a druhý ligy. A ne jinak je (a nejspíš bude) tomu i letos. Dukla se ještě loni měřila s naším Bengem a dneska tady stojí v prakticky stejným složení. Navíc mi přijde, že jejich trenér se smrsknul na sociologickou sondu, která ukazuje, jak dnešní doba může pro některé starší lidi být krutě složitá na orientaci. A ačkoli osobně ani názorově k Petru Radovi nechovám příliš sympatií, tady v tom ohledu mi ho bývá až líto. Ale to sem asi nepatří...

Po nějakým tom zkoušení, sehrávání, rotacích a šetření hráčů nastal s ohledem na blížící se předkolo Ligy Mistrů čas nastoupit v nejsilnějším složení. Překvapí Kaan Kairinen v základu, jehož až zázračné uzdravení vzbudilo velkou pozornost. Já osobně jsem si říkal, jestli by nebylo na místě ještě trochu opatrnosti, ale tady na 100% věřím našemu realizáku. Ti kluci už opakovaně ukázali, že vědí, co dělaj. Trojzubec, wingbeci Preclík, Ryny a Asger uprostřed obrany. Zkrátka asi fakt to nejsilnější a nejsehranější, co můžem postavit. S páskou Sørensen – všimli jste si, že jsme zatím do každýho zápasu nastoupili s jiným kapitánem?

Drobnou novinkou je nástup hráčů až po hymně a vlajkách a jde se na to! Naše sestava působí na hřišti naprostou fotbalovou smršť: Dukla nemá vůbec nárok a všechny ty fotbalový klišé jako „nepůjčili jim balón“ anebo „nepřelezli půlku“ vidím v některých pasážích první půle přímo před očima. Naše hráče je přímo radost sledovat – za všechny momenty si vybavím, jak si Preciado ve vlastní šestnáctce zpracuje nesnadný vysoký míč, druhým dotekem ho pošle přesně na Birmu a ten patičkou vyšle Kuchtu na zteč. V 7. minutě to mohlo být 2:0. Akorát, že není. Něco chytne gólman a naši toho spoustu zazdí – nedá ani Birma, ani Kuchta, ale zvlášť Haraslínovi dneska opravdu nepřeje. Přesto, že 0:0 platí mnohem dýl, než bych čekal a než bych chtěl, zůstávám v naprostým klidu. Soupeř má 20% držení míče, to jim musí brát mraky sil – naposledy jsme Teplice taky dodělali až ke konci. A když se podíváte na naši dnešní lavičku, tak tam opravdu netrpělivě klepe nohou ohromná kvalita. Ve 38. doráží roh Víťas a vlastně tím zápas končí. Nic z toho, co náš dnešní soupeř doteď předvedl dopředu nedává žádný důvod se obávat ztráty. Spíš čekám další příděl ve druhý půli.

Moje místo je na Protilehlý, ale ke Kotli to není daleko, takže je docela vidět a slyšet, co se tam děje. Já Kotel velmi respektuju a přijde mi, že je to důležitá součást atmosféry každýho zápasu. Jinak ale do jeho fungování ani struktur vůbec nevidím. Musím ale říct, že v pátek bylo něco evidentně jinak: Kotel totiž jel ještě víc, než normálně. Jak sedím blízko, tak bývá slyšet ta komunikace spíkra a baví mě, když spíkr umí i pochválit a vyhecovat k většímu a lepšímu výkonu – „pojď ještě!“ „a naposledy: dej do toho všechno!“ toho jsem teď v pátek slyšel opravdu hodně. A odezva samotnýho Kotle parádní: ta energie byla opravdu vynikající a hrozně jsem vnímal, jak ze sebe lidi dostávaj pod vedením spíkra ještě víc a víc. Na to, že ten zápas sám nebyl žádný nervák á la Dinamo nebo Derby, tak místama až fanatizmus. Protilehlá se přidávala. Po fakt horkém čtvrtku byl pátek spíš podzimní, ale ne všichni ten výkyv zohlednili ve zvoleném oblečení a tak ke konci už klepali kosu. Ty pak byli určitě za každé „za ramena!“ moc rádi.

#acsparta #letensti pic.twitter.com/ZPfdfwOLkG

— Sparta Forever (@spartaforever) August 2, 2024

Ve druhým poločase čekám příděl banánů do brány utavených soupeřů, ale šancí máme spíš míň, než na začátku. Nicméně, minimálně ta Šulova po perfektním rychlým přechodu z 55. chtěla jenom trefit zařízení. V 76. se pak Dukla dere do brejku a Martin Vitík zastavuje útočníka za žlutou. Taková zbytečnost, říkám si – ale než se stihne rozehrát přímák, sudí se chytne za ucho a něco se řeší s VARem. Já nic neviděl, ale lidi kolem říkaj, že předtím u našeho útoku prý byla ruka ve vápně. VAR se teď k tomu vrátil a ze žlutý pro Víťase je pentle pro nás. Na tyhle zvraty si zvykám těžko... Nicméně Birma uklízí a je definitivně po zápase. Kotel na závěr vybalí ohně a dýmy a jde se zpívat a děkovat.

Dneska určitě povinný vítězství, ale bylo potřeba stejně, jako každý jiný, za který jsou 3 body. Osobně jsem sice viděl naprostou herní dominanci, ale gólů pomálu. Budu doufat, že si to naši střelci schovávaj na úterý – netřeba říkat, že to bude úplně jinej zápas. Jenom pro srovnání, loňská Kodaň byla stejný 3. předkolo LM, jako je teď FCSB – navíc to máme letos ještě složitější v tom, že odvetu hrajeme venku. Kluci budou naši podporu určitě potřebovat, tak všichni doražte!

Sparta navždycky!

Novák


AC Sparta Praha – FK Dukla Praha 2:0 (1:0)

Branky: 38. Vitík, 81. Birmančević (pen.). ŽK: 45+1. Kairinen – 52. Šebrle. Rozhodčí: D. Vokoun – K. Hájek, L. Matoušek (J. Petřík) | VAR: D. Starý | AVAR: L. Slavíček. Návštěva: 16 826.

Sestava Sparty: Vindahl – Zelený, Sørensen (72. Ross), Vitík – Ryneš, Solbakken (79. Sadílek), Kairinen (72. Laci), Preciado – Haraslín (65. Krasniqi), Kuchta (65. Olatunji), Birmančević.

Sestava Dukly: Hruška – Ludvíček, Hašek, Peterka, Vondrášek – Šebrle (68. Pech), Lichý, Kozma, Douděra (86. Moulis) – Mešanovič (86. Zeronik), Hora (68. Barac).








Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Jak si Sparťané v horkém létě vychutnali třezalkový čaj - report ze zápasu Sparta - Shamrock Rovers

Co týden dal a dá podzim 2024 (3.díl

O příčku výš - report z výjezdu za Spartou do Teplic

Co týden dal a dá podzim 2024 (2.díl

Jak (ne)byl vidět rozdíl mezi druhou a třetí ligou - report ze zápasu Sparta B - Baník B

Střídání stráží - report ze zápasu Sparta - Pardubice

Co týden dal a dá podzim 2024 (1.díl)

Rosa i celá Sparta na rozcestí

LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM

Vítězný ležák

„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část

„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část