Taže dneska je ten den: dnes končí legrace – první ostrý zápas. Tak a podobně se o duelu s rumunskou FCSB mluví mezi sparťanskýma fans. Já si osobně nemyslím, že ty zápasy doteď byli „jenom jako“, ale rozumím tomu, co se chce říct. FCSB je soupeř na naší vlastní úrovni a v tomto srovnání se má ukázat, jestli jsme doteď jedli těšínská jabka, anebo se opravdu můžeme směle přihlásit mezi ligomistrovou elitu. Sám jsem na to zvědavý. Před zápasem jsem v klidu – vůbec si vlastně nepřipouštím žádnou komplikaci: na týhle úrovni samozřejmě nelze čekat, že někoho zadupem do země, ale počítám neochvějně se zápasem pod naší kontrolou a nedivil bych se ani faktickýmu rozhodnutí už po prvním zápase. S tímhle vyrážím v úterý večer směr Letná.

Jedu trošku dřív, abych se potkal s kamarádama na jedno před. Jak tak čekám na zastávce, tak na mě – kdo ví, proč zrovna na mě – mává z tramvaje malá holčička ve sparťanským dresu. Mávám zpátky a nějaký to klepání na znáček pro ni taky přidám – znám to z domova: u těch malejch člověk nikdy neví, co jim v těch dětských hlavičkách utkví a často jsou to věci, u kterých by to dospělák vůbec nečekal. Mám za to, že se vyplatí udělat nějaký to drobný divadýlko navíc – cojávím, třeba jí to sparťanství i díky chlápkovi, co se na ní smál na zastávce, zůstane na celej život. Ale to si asi fandím hodně, co?

V hospůdce proberem starosti o Fílu Panáka, snad se mu to zas nějak zdravotně nezašmodrchá. Jasný je, že dneska ho hrát neuvidíme, ale jinak na trávníku docela podle očekávání: trojzubec, uprostřed Kaan s Qazimem, Preclík s Rynym a Asger na levým stoperu. Na tribunách i kotli je znát, jak jsme všichni natěšený: tohle je ta soutěž, co chceme hrát a ve který chceme fandit. Mám hrozně rád ty spousty energie, co se z tribun valí na plochu od momentu, co naši kluci vyběhnou na rozcvičku. Proti Dukle se mi Kotel moc líbil, tak dneska čekám pořádnej bengál. Z rumunska taky přijel menší kotel – cením hezkou sparťanskou trikolóru, co si tam vyvěsili.

Na hřišti je od prvních minutek znát, že to dneska nebude snadný: hráči FCSB mají kvalitu a na chvíli mám podezření, že to naše překvapilo stejně, jako mě. V prvních minutách taháme za kratší konec – zní to divně, ale jakoby na naše kluky přecejen dolehla důležitost toho zápasu a vědomí, že soupeř má na to, aby každou naši blbou ztrátu trestal. A když se do šance nedostanou sami, tak jim ji nabídnem sami: v 10. se nějak blbě domluví obrana s Vindahlem, Peter z toho zas jednou nevychází úplně vítězně, naštěstí rumunský hráč to z úhlu pošle mimo. Ufff! A poté už snad od 20. minuty nastupuje to, co na tom východoevropským fotbale tak strašně nemám rád: každej výkop trvá minutu, po každým zákroku je někdo na umření. Hra na nervy tak, jak ji z této části Evropy známe a nemáme rádi – akorát jsem to nečekal tak brzy. Nicméně šance máme: ve 35. Haraslín posílá nad a za dalších 7 minut Sørensen dobrou hlavu posílá taky mimo. Škoda! Je totiž už jasný, že dneska těch gólovek moc nebude a bylo by mnohem lepší je proměňovat... Do kabin se jde bez branek a tribuny bohužel už nejsou tak nažhavený, jako na začátku. Je cítit určitý rozčarování, nicméně fandí se pořád slušně. Spousta lidí cítí, že právě proto, že je soupeř lepší, než se čekalo, tak kluci potřebujou podpořit.

Těžko soudit, jestli je to fakt tíha toho zápasu, ale je znát, že naši nejsou úplně v pohodě: hned zkraje druhý půle se nešikovně srazí Preclík s Haraslínem a je z toho rumunský brejk – naštěstí to ex-sešívka pošle do pryč. O chvíli později další moment, který by se dle mýho našim hráčům třeba normálně v lize nestal: Ross podklouzne a pošle soupeře do jasný gólovky – naštěstí to, co se rozvlní je jenom boční síť i když hostující kotel v první moment slaví. Zase si odfrknem, ale hned z rohu už to jejich útočník hlavičkuje přesně a my tečem 0:1. Doháje! Tak tohle jsem fakt nečekal – a taky to teprve teď začne být složitý. Jejich gólman dostal žlutou za zdržování už ve 43. za stavu 0:0, tak si umím představit, co se strhne teď. Jen to nezačít hrát s nimi – dohadovat se, strkat do nich: to je přesně voda na ten mlýn... Kluci, zkuste udržet nervy! Z tribun už je cítit nervozita – píská se, řve se na soupeře. A netvrdím, že nezaslouženě. Tady musím pochválit Kotel: jak se často kritizuje, že nehledí na dění na hřišti, pokud jde třeba o pyro, tak dneska bylo jejich fandění taky jakoby odtržený od zápasu, akorát že dnes večer to bylo to nejlepší, co se mohlo dít. Disciplinovaně se drželi svýho: žádný dýmy, když potřebujem hrát, žádný huhu-blbosti, zkrátka nic, co by šlo využít k dalším prostojům. Support hlasitě jel, bez ohledu na to, kdo se kde povaloval a kdo kde s kým diskutoval. A s přibývajícím časem přibývalo i těchto taktik. Netřeba dodávat, že hlavně od soupeře: oni drželi ty karty, do kterých tohle všechno hrálo. Tlačíme, ale loženek pomálu: až do 78., kdy Birma hodně ostře kopne roh přímo do ohně a balón si najde náš momentálně nejgólovější hráč Victor O. a srovnává. Gooool! Samozřejmě, že vyrovnání vleje tribunám novou energii: V Praze na Letný...

V nastaveným čase pak Birma kope přímák ze strany spoza vápna a před kopem klasicky signalizuje rukama, ale mně bleskne hlavou, že to zas tak daleko není: a takyže jo – Veljko to nabombí přímo a docela dobře, akorátže Rumuny zachrání tyč. Doháje, to je škody! Minutku na to ale už Letná exploduje, protože Kaan Kairinen napálí balón z bezprostřední blízkosti do brány. Joooooo! Wow! Super! Tribuny jásají. Hráči už jsou rozestavený na výkop, když se ozve VAR. Rozhodčí se jde sám podívat na obrazovku a to nikdy neznamená nic moc dobrýho. Gól odvolán a zápas končí remízou 1:1.

Nebudu kecat ani nic lakovat na růžovo: jsem zklamaný. Já vím, že je teprve poločas a že to v Bukurešti za týden bude jiný zápas – dneska jsem čekal víc. Snažím se tomu úplně nepodlehnout, ale jdu domů se svěšenou hlavou. Není se mnou žádná řeč: jsem tak otrávený, že se dokonce ani nehlásím ke kamarádům, co zahlídnu v davu trousícím se ze stadionu. Trochu se stydím, ale potřebuju si to celý nějak v sobě zpracovat a na to jsem nejradši sám. Doma nasadím svou klasickou terapii na tyhle akutní bolesti: jdu se podívat na ty klidně oddechující dětský hlavičky – člověku to dodá pocit, že třeba ten svět úplně nekončí. Já se z toho nějak po čase oklepu: určitě vím, že za týden budu zas s plnou nádrží naděje a optimismu fandit Spartě. Bude to potřeba!

Come on Sparta!

Novák


AC Sparta Praha – FCSB 1:1 (1:1)

Branky: 78. Olatunji – 61. Dawa. ŽK: 65. Vitík, 84. Krasniqi – 41. Cretu, 43. Tarnovanu, 43. Popa, 55. Dawa, 90+4. Luis Phelipe, 90+8. Edjouma, 90+9. Radunović. Rozhodčí: R. Saggi – M. Jensen, A. Olav Dale (S. Kringstad) | VAR: J. Martínez Munuera | AVAR: G. Cuadra. Návštěva: 17 229.

Sestava Sparty: Vindahl – Sørensen, Ross, Vitík – Ryneš, Kairinen, Laci (62. Sadílek), Preciado (84. Wiesner) – Haraslín (72. Krasniqi), Kuchta (72. Olatunji), Birmančević.

Sestava FCSB: Tarnovanu – Radunović, Ngezana, Dawa, Cretu – Lixandru, Sut – Miculescu (77. Luis Phelipe), Olaru (77. Alhassan), Baluta (88. Edjouma) – Popa (46. Baeten, 62. Stefanescu).





Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Co týden dal a dá podzim 2024 (díl 04)

Čím víc tomu dáš - report z utkání Sparta - Dukla

Jak si Sparťané v horkém létě vychutnali třezalkový čaj - report ze zápasu Sparta - Shamrock Rovers

Co týden dal a dá podzim 2024 (3.díl

O příčku výš - report z výjezdu za Spartou do Teplic

Co týden dal a dá podzim 2024 (2.díl

Jak (ne)byl vidět rozdíl mezi druhou a třetí ligou - report ze zápasu Sparta B - Baník B

Střídání stráží - report ze zápasu Sparta - Pardubice

Co týden dal a dá podzim 2024 (1.díl)

Rosa i celá Sparta na rozcestí

LETNÍ SOUTĚŽ SE SPARŤANSKÝM PIVEM

Vítězný ležák

„Pro mě je důležitý, když si lidi dobře zafandí.“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - II.část

„Musíš chápat úplně všechny strany a jedině díky tomu jsi dobrý SLO“ - rozhovor s Danem Peterkou, SLO Sparty - I.část