Pamatujete si na nedávné domácí zápasy proti Dinamu Záhřeb, Galatasarayi, vyhrané derby v nadstavbě v poslední minutě, postup do Ligy mistrů přes Malmö a následnou demolici Salcburku? Určitě ano, nejde zapomenout. Přitom se to všechno zdá tak strašně vzdálené, jako by to už ani nebyla pravda. Když jsem včera viděl euforické fanoušky Feyenoordu, přesně jsem věděl, jak se cítí. Ale nebyl jsem v tu chvíli naštvanej, přál jsem jim to. A v duchu se zasnil, že něco takového chci brzy zažít znovu. Místo toho jsem měl během utkání na De Kuip jen slzy v očích. Kvůli fotbalu po hodně dlouhé době…

Ale pěkně popořádku. Autobusový fanouškovský zájezd do Rotterdamu jsme s kamarádem objednali večer po porážce s Plzní. Nebudu lhát. Ten zápas, hlavně výkon, který jsme od první do devadesáté minuty předvedli, mě vnitřně zlomil. Poprvé jsem si v tu chvíli připustil, že letos to na obhajobu titulu nemusí stačit. Přesto jsem si naivně myslel, že za měsíc a půl už uvidím jinou a lepší Spartu. Bohužel zranění Haraslína a Preciada před Plzní jen odstartovala nepříjemnou spirálu, která nás zavrtala ještě hlouběji do země. Netřeba se více rozepisovat, všichni víme, o čem je řeč.

Do Rotterdamu jsem tak nejel s velkými očekáváními. Byl jsem přesvědčený, že herně to taková hrůza jako proti Atléticu nebo Brestu být nemůže. Vrátili se nám někteří zranění a poslední dvě výhry v lize nám taky mohly po psychické stránce pomoci. Navíc výkony Feyenoordu taky nejsou v lize a pohárech žádný zázrak, a tak jsem si alespoň tiše myslel na bod, možná i výhru, když se úplně všechno sejde. Ale debakl jsem nečekal.

Cesta fanouškovským autobusem probíhala standardně. Dost hlasitá část posádky odpadla až okolo půl třetí ráno, takže na spánek už moc času nezbylo. Do Rotterdamu jsme přijeli lehce po deváté hodině. Rychle jsme proběhli skrz „meeting point“, který jsem si v duchu představoval trochu esteticky líbivější, a vyrazili na prohlídku města. Přesto, že jsme byli před zápasem varováni, ať si chráníme sparťanské symboly, do žádného konfliktu s místními jsme se ani v nejmenším nedostali, vše proběhlo naprosto v pohodě.

Během dne jsme se také rozhodli se jít podívat na utkání juniorky. Ve fanshopu nám řekli, že si lístky můžeme koupit za pět eur online. To je velká pohodička, říkali jsme si. Nevím, jestli máte podobnou zkušenost, nebo se projevila má občasná technická nezdatnost, ale ty stránky na nákup vstupenek jsou minimálně přes mobil uživatelsky naprosto příšerné, v čemž se mnou souhlasil i týpek ve fanshopu. Nakonec jsme se po vypadání všech vlasů na hlavě proklikali ke zdárnému cíli, abychom chvíli na to zjistili, že to šlo koupit i u pokladny. Nevadí, hlavně že vše dobře dopadlo.

U mlaďasů jsme očekávali, že může padat hodně gólů. Copak o to, ony by padaly, pokud by oba týmy nebyly naprosto tragické v zakončení. Kdyby se aspoň předvedli brankáři, ale kvůli nepřesné mušce ani nemuseli zasahovat. Po prvním poločase to místo 0:1 z pohledu Sparty mohlo být třeba 3:3. Zaujali ale naši fanoušci, kteří rozjeli parádní kotel, což přimělo i místní stewardy, aby sparťanské holky a kluky obestoupili a odřízli od ostatních. Ve druhém poločase se na druhé straně přidali i příznivci Feyenoordu, tak z toho byla parádní atmosféra. Obraz hry se ale nezměnil. Hráči se předháněli, kdo zahodí větší tutovku, abychom nakonec dostali druhý gól díky tomu, jak byl náš brankář evidentně zrmzlej, protože v akci za celý zápas moc být nemusel. Třetí branka už byla jen krutá tečka. Feyenoord asi o něco lepší, ale výsledek realitě neodpovídal.

Stejně jako brankář Sparty jsme byli komplet promrzlí i my. A tak jsme běželi do blízkého Mekáče na čaj se trochu zahřát. Kamarád ještě chtěl udělat rychle nějaké nákupy, ale mně se už do té zimy nechtělo a rozhodl jsem se na něj počkat uvnitř. Restaurace se ale rychle kompletně zaplnila, a tak početné skupince fanoušků Feyenoordu nezbylo nic jiného, než aby si ke mně přisedla. Samozřejmě jsem měl na sobě dres a šálu, tak začali popichovat, jakou Sparta dostane bídu. Vše ale v přátelské rovině. Ptal jsem se jich, co si myslí o Priskem. Všichni se shodli, že to je příšerný trenér. Snažil jsem se jim vysvětlit, že potřebuje čas a popisoval jeho začátky u nás. Nevypadali ale, že by se tím nechali uchlácholit. Naopak Hanciho zbožňují. Podle nich je „příliš dobrý na to, aby hrál za Feyenoord“. A jsou si jistí, že v létě už ho bohužel pro ně neudrží. Překvapilo mě ale, že všichni měli pozitivní reakce i na Lingra. Po odchodu do Slavie už ale jeho kariéru sledovat přestali.

Na samotný zápas jsme měli s kamarádem lístky koupené do sparťanského sektoru, ale nakonec jsme přes známého dostali místa do jiné části stadionu, a tak jsme dění v kotli sledovali zpovzdálí. Musím říct, že i z okolních tribun byl až na prvních pár minut kotel parádně slyšet. A pořádně se rozjel po druhém inkasovaném gólu, což je mimořádně sympatický počin. A vydrželo to až do závěrečného hvizdu.

Průběh samotného zápasu ale byl i přes sympatických úvodních několik minut katastrofální. První gól budiž. Sice nedůsledně bráněný roh, ale takhle smolně odražený míč od Vitíka se stát může. Druhá branka ale spadá do kategorie těch nejzbytečnějších. Takhle nikdy nemůžeme polevit v koncentraci, byť ta střela byla famózní. Třetí gól taky velmi dobře trefený, ale opět mohli naši hráči dostoupit soupeře důrazněji. A mně se poprvé po hodně dlouhé době vehnaly kvůli fotbalu slzy do očí. Z bezmoci nad tím, co se se Spartou za poslední dva a půl měsíce stalo.

Jak by si například s Brestem nebo Feyenoordem poradil tým, který v loňské sezóně vyřadil Galatasaray nebo na začátku té letošní postoupil do LM, kde zničil Salcburk? To už se ale nikdy nedozvíme. Troufám si tvrdit, že téměř jistě by z toho dvě porážky nebyly. Současně jsem ale byl Spartě vděčný, že nyní v tuto chvíli můžu na De Kuip díky ní být. Spartu v Lize mistrů naživo jsem až do letoška viděl pouze v televizi, a tak je to pro mě splněný sen. Kromě výjezdu na City jsem byl na všech zápasech a už mám koupený lístek i na Inter. Slyšet hymnu Ligy mistrů naživo je pro mě pořád mimořádně silný zážitek. A když to je na Letné, nedá se to ani popsat slovy.

Druhý poločas už snesl z naší strany přísnější měřítka. Směrem dopředu to už od nás začíná mít nějakou štábní kulturu, ale vzadu je to pořád baroko. Co nedokázala potrestat o víkendu Bohemka, je bohužel pro Feyenoord mňamina. Škoda, že se nám nepodařilo vstřelit ani jednou kontaktní gól. Pak si myslím, že díky euforii jsme se alespoň k vyrovnání dostat mohli. Ale nestalo se. Prohra o dva góly asi odpovídá současné realitě.

Ale, sparťani, nevěšme hlavy. Zase se zvedneme a bude dobře. Čím nepříjemnější je pád dolů, tím slastnější je návrat na výsluní. Předchozí dva roky bychom si zdaleka tak neužili nebýt bídy, která jim předcházela. Zimní přestávka a jarní část hodně napoví, kam budeme od následující sezóny směřovat, tak si přejme, ať udělají ve vedení správná rozhodnutí a vykročíme zase po vítězné stezce.

Martas007




Co se aktuálně mezi fans děje?

Rekordní měsíc na SF

ESHOP SF PŘED VÁNOCI

Důležitý sou body a na vostatní se vy…report z utkání Sparta - Bohemians

"Užij si to" - report z utkání Sparta - Bohemians

Co týden dal a dá podzim 2024 (21. díl)

Eshop SF - dárkové sety

Vím to sám - report z utkání Dukla - Sparta

Když nevíš co napsat, a už jsi slíbil report…report z utkání Sparta - Atletico Madrid

Co týden dal a dá podzim 2024 (20. díl)

Výroční plichta s Teplicemi

Bombito: „Když při hymně drží každý fanoušek sparťanskou šálu nad hlavou, mám vždy husí kůži jako pralinky.“