Dlouho jsem přemýšlel, jak nazvat svůj referát z dalšího ligového utkání naší Spartičky a v jakém duchu ho napsat. V duchu skvělé Homolkovské trilogie? Ne, to už tady bylo. V duchu skvělé komedie Oldřicha Lipského? Zkusím to. „Podívejte se, já vám tam teda chodit budu, ale jsem tam podmínečně, to jsme si řekli, a běda vám, běda vám, jestli mi to nepůjde. Běda vám, běda vám!“ říká famózní Jiří Sovák svým spolupracovníkům. Sám v tuto chvíli netuším, co z mé klávesnice vypadne. Nechám se tedy, stejně jako vy, překvapit. Napíšu to, to mi slina na jazyk přinese. Běda vám, nebude-li to ke čtení, běda vám!

„Tak, co s vámi, chlapče! No, nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším! Sedněte si! Čtyři!“ Zakňourá skvělý František Kovářík v roli profesora českého jazyka. „Máte výpověď!“ říká možná v době psaní tohoto článku teplický prezident pan Hrdlička domácímu trenérovi Vlastimilovi Marečkovi. Ale to mu já v žádném případě nepřeji, vážím si jeho práce, dle mého názoru patří k těm lepším českým trenérům. „Bože, takový vlahý večer, to by stálo skoro za procházku!“ láká Iva Janžurová Jirku Sováka na rande. „No jo, to běžte, já půjdu domů, otevřu si vokno a pivo! Dobrou noc!“ odpoví Jirka Sovák. Já dnes žádnou pozvánku na rande nedostal, tak zcela dobrovolně vyrazím s kamarády za naší společnou láskou do Teplic. Naladěni nečekaným triumfem ve skotském Edinburgu, vyrážíme do severočeských lázní podpořit naše hráče v boji s tradičním soupeřem. Sparta bojuje o své ztracené jméno, domácí hráči za svého trenéra, kterému hrozí vyhazov. Série remíz jeho týmu snad nemá konce. A v tuto chvíli netuším, jestli dnešní zápas nenavlékl další korálek do jeho smrtícího remízového náhrdelníku.

Na krásném teplickém stadionu se hráči rozcvičují, já už vím, že v základní sestavě nastoupí naše dvě nové posily. Dva navrátilci, Pavel Horváth a Honza Rezek jsou noví koně Míši Bílka. Sám nevím, co si mám od nich slibovat. Snad Rezkovu dravost a nebojácnost, snad Horváthovu kopací techniku a přehled ve hře, napadají mě jejich přednosti. Domácí spíkr představuje sestavu Sparty a na obrovské světelné tabuli se objevuje jedna hráčská vizitka za druhou. Skvělé, proč něco podobného nemáme na Letné, říkám si v duchu. Za posledním hráčem, Michalem Kadlecem, mě zamrazí. Koukám jako jelen, na obrazovce je napsáno: „trenér Jaroslav Hřebík“. Nevěřím svým očím, ale je to tak. Právě ten Hřebík, který rozdělil Sparťany na dva nesmiřitelné tábory a pro kterého byl minulý zápas v Teplicích tím posledním na lavičce Sparty! Hloupý vtip od domácích pořadatelů! Už bych nikdy v životě nechtěl zažít podobnou atmosféru, jako při posledním zápase Jardy Hřebíka na trenérské lavičce Sparty. Také tepličtí mají důvod k oslavě před utkáním. Jejich gólman, Tomáš Poštulka, dostává krásnou kytici za vychytaných 100 nul v naší nejvyšší soutěži. Také já se zařazuji mezi gratulanty. Některé totiž vychytal i za naší Spartičku.

Zápas začíná a od úvodních minut je to spíše boj, než pěkný fotbal. Honza Rezek hned v 1.minutě skočí do Poštulkova výkopu, ale míč se odráží těsně nad domácí branku. Asi v 5.minutě padá domácí Pavel Krmaš po souboji na trávník, hráči okamžitě signalizují střídání a já za pár chvil slyším děsivou diagnózu. Obě ruce zlomené, možná i další zranění. Běhá mě mráz po celém těle a nějak se nedokáži soustředit na hru. Vidím, jak se Ludovic Sylvestre trápí na kraji zálohy, vidím, jak každý souboj Libora Doška je posouzen jako jeho faul, vidím „neviditelného“ Dana Koláře, vidím nemastný výkon ostatních našich hráčů. Tento mančaft vyhrál ve Skotsku? To není možné! Přece nejsou ti Skoti takoví nazdárci, aby se nechali porazit takovou Spartou! Vrcholem je roh na konci první půlhodiny. Nikým nekrytý Martin Klein střílí hlavou úvodní branku zápasu. První domácí šance a hned gól! „Pocem, Hujer, tohle mi musíš vysvětlit! Tady máš tři útočníky, tady máš šest obránců, jak je možný, že Klein byl volný?“ sjel by starý Kroupa svého spolužáka. Nevšiml jsem si, že by nějaké vyříkávání mezi našimi hráči po gólu nastalo. To také není dobře. Stále mě tam chybí někdo, kdo své spoluhráče dokáže zdravě seřvat! Třeba by to uměl Hliník, ale ten se odstěhoval do Humpolce. Tak to hold bude muset udělat trenér Bílek o přestávce! A pravděpodobně to udělal.

Do druhého poločasu nastupuje jiná Sparta. Nebojácná, bojovná, s viditelnou snahou zvrátit nepříznivý výsledek. Hraje, snaží se, má trvalou převahu, své šance spaluje. Honza Šimák, střídající Ludvu, oživuje hru, ale vyrovnání stále nepřichází. Domácí borci zdržují, válejí se po trávníku, aby za pár vteřin opět běhali jako srny, předvádějí divadelní výkon, který není hodný týmu Teplic a dlouho jim tato zdržovací taktika vychází. Když už se zdá, že po delší době opět získají tři body a tím pomohou svému trenérovi, přichází zasloužený trest. Po kriminálním zákroku na Zdeňka Pospěcha následuje trestný kop Pavla Horvátha, centr do vápna a Liborovi Doškovi jen stačilo nastavit hlavu. Tomáš Poštulka si další nulu do své sbírky dnes nezapíše. Sice v prodloužení, ale zaslouženě vyrovnáváme na 1:1. A mít jen trochu štěstí, mohli jsme z Teplic odvést body tři. Matuškova šance si o gól vyloženě říkala. Domácí hráči na konci zápasu zcela odpadli. Velká škoda, že vyrovnávací gól nepadl dřív. Takže opět, 1.poločas bída, následuje přestávkové mytí hlav a v druhém dějství nastupuje zcela jiná Sparta. Když mohou bezdomovci hrát fotbal na třetiny, proč bychom my nemohli hrát naše zápasy bez prvních poločasů? Prostě bychom hráli dvě druhé části zápasů! A hned by bylo lépe! Navrhnu to!

Jedna věc mě dnes zaujala. Posuzování hry Libora Doška rozhodčím Královcem. Měl jsem možnost vidět většinu jeho soubojů z bezprostřední blízkosti a tak jsem jasně viděl držení, okopávání, objímání, tahání za dres teplických obránců, ale ve velké části opačné posouzení těchto situací arbitrem Královcem. Bohužel, udělal si svou hrou určité jméno, a těžko se nyní bude této nálepky zbavovat. Na pozápasové tiskové konferenci zhodnotili oba trenéři průběh utkání a já jsem byl rád, že trenér Bílek viděl zápas podobným pohledem, který jsem vyjádřil ve svém příspěvku. Nespokojenost nejen s výsledkem, ale i s předvedenou hrou. Je toho hodně, co musíme zlepšit. Pevně věřím, že trenéři Bílek, Siegl i Frťala budou k hráčům nároční, že poctivou prací vrátí na Letnou Spartu, která bude opět šířit slávu, kterou v poslední době ztratila.

„Chémie-taky pěkný, no no, tak maminko“… „ale matiku mám za jedna!“… Dej mu polívku, ale víc si nezaslouží!“ Dneska to také bylo jen na polévku, za řízek bych si představoval jiný výkon. Ale asi nemůžu chtít hned všechno najednou. Ve čtvrtek hrajeme v Bystrci pohár, v neděli se těším na Letnou, kdy hostíme Budějky bez nemocného Karla Poboráka. Škoda, že bude chybět, zasloužil by si od nás poděkování za odvedenou práci. A možná i nějakou malou pozornost! „Čí je to, prosím?“ „To sem si dovolil, sem si dovolil, na ukázku za své zahrádky pár švestiček! Jestli se neurazíte!“ To je od vás opravdu…., tak snad, že bychom potom…, všichni společně, ochutnali!“ „Ne, ne, prosím, to je jen pro vás!“

Hujer..............vlastně Bombito


Statistika utkání:

FK Teplice - AC Sparta Praha 1:1 (1:0)

Branky: 28. Klein - 90. Libor Došek
Rozhodčí: Královec - Chytil, Pelikán
ŽK: Kaufman, Sabou, Poštulka, Rilke - Rezek, Řepka, Matušovič
Diváci: 7060

Sestava Teplic: T. Poštulka - J. Kaufman, M. Klein, P. Krmaš (7. E. Rilke), M. Valenta - P. Verbíř (67. J. Štohanzl), J. Sabou, F. Dort, V. Stožický - M. Fenin, E. Džeko. Trenér: Mareček

Sestava Sparty: J. Blažek - Z. Pospěch (90. R. Zabavník), J. Homola, T. Řepka, M. Kadlec - L. Sylvestre (46. J. Šimák), T. Sivok, P. Horváth, D. Kolář - J. Rezek (69. M. Matušovič), L. Došek. Trenér: Bílek