Tak už i Robo zapnul stroje. Ale asi trochu jinak než Majk čekal. Vyrazil jsem s fanklubem hokejek na dvoudenní výjezd do Liberce.

Už po trochu zvláštním (ne)výjezdu s Kladnem jsme se s jedním kámošem dohodli, že na čtvrtfinále pojedeme i ven. Pak už jsme jen čekali, kdo postoupí z předkola. Podle našich odhadů to měla být Plzeň, ale nakonec jsme se těšili do Liberce. Přidala se k nám ještě jedna kámoška a tak jsme nakonec byli tři. Těšing na zápas ještě zvýšili úvodní dva zápasy v Praze, které naznačili, že bychom už v sobotu večer mohli přivézt postup do semifinále. To se ale nakonec tak úplně nepovedlo. Ale pojďme postupně.

Od Holešovické haly odjíždíme v pátek ve 14 hodin. Jede jeden autobus a ani není úplně plný. V autobusu vládne parádní atmosféra. Cesta za popíjení pivka a whisky utíká opravdu příjemně. Jedna delší zastávka a za chvilku už jsme v Liberci. Home credit aréna je na jihu, takže vlastně do města ani nezajíždíme. U haly už vládne čilí ruch. Mísí se to tady domácí s hosty, žádné rozdělování, žádná policejní buzerace, jak to známe z fotbalu.

Hala má oficiální kapacitu 7500 diváků. Na páteční zápas si našlo cestu 6070 lidí. Převahu mají sice domácí, ale ani my se nenecháváme zahanbit. Dost lidí přijelo po vlastní ose a tak i kotel hostů je (na hokejové poměry) slušný. Když to srovnám s tím výjezdem do Plzně, kde nás bylo 15... Utkání mělo úvodní buly v 17 hodin. V úvodu jsou aktivnější domácí. My jsme zvolili rozhodně defenzivnější taktiku než v domácích zápasech. Také se výrazně přitvrdilo. Emoce planou a tak to má být. Do vedení jdeme my ve 12 minutě gólem Tomáše Pavelky. Domácí stihli vyrovnat v přesilovce. Byl to gól tak říkajíc do šatny, protože do pauzy chybělo už asi jen 40 vteřin.

Ve druhé třetině nás domácí sice pře stříleli, ale že by měli nějaké extra šance to se říci nedá. Dozadu jsme pracovali hodně slušně a hrozili z brejků. To pokračovalo i ve třetí třetině. Zodpovědný, poctivý, bojovný, ale fér hokej. Čekali jsme na chybu a ta nakonec přišla. Domácí šli do čtyř a my je 29 vteřin před koncem potrestali. Kváču propálil Roman Horák. Na odpověď už domácí neměli čas a sen o tom, že by jsme už v sobotu mohli přivézt postup tak mohl pokračovat.

Po zápase se autobusem přesouváme na přespání. Jedeme kamsi tmou, lesem a pořád do kopce. Na úzké horské silnici potkáváme osobák a ten chudák musí couvat snad dva kilometry, aby jsme se mohli vyhnout. Při dnešních cenách benzínu, bych se, být tím řidičem, modlil, že už žádný další autobus nepotkám. Přijíždíme k horské chatě. Z venku to vypadá, že tady chcípl pes, ale nakonec nás uvítá milá obsluha a hodně příjemná atmosféra horské turistické chaty v obci Pláně pod Ještědem v nadmořské výšce 790 metrů. Koulovačku pokazí zjištění, že sníh je zcela zmrzlý. Tady zima ještě tak úplně neskončila. Ubytování v protější dřevěné chajdě z počátku minulého století. Na pokojích 4 až 8 lidí. Ale kvůli spaní tu přece nejsme. Hlavní budova nabízí příjemnou restauraci s příjemnou obsluhou. Na čepu je Radegast 12 a Pilsner Urquell k papání zelňačka, vývar, boršč, plněné masové knedlíky a švestkové knedlíky. Prý bylo přes den hromada turistů a ostatní sežrali. Takže výběr je jasný, protože švestkový knedlíky a chlast to fakt nechceš. Po večeři se mnozí přesouvají na pokoje, ale jak jsem již psal, my tu nejsme kvůli spaní. Rozjíždíme takovou malou sparťanskou diskotéku a děláme pořádnou tržbu. Ti nejzkušenější z nás vydrželi do pěti do rána.

Já šel do hajan někdy kolem čtvrté a ráno stávačka v osm. Na pokoji v pěti lidech už jsem znovu neusnul. Ráno jsem chtěl jít do sprchy, ale při zjištění, že se v celém baráku netopí, jsem to raději odložil až na doma. Ani kvůli koupání tu nejsem a jestli rudý pot někomu nevoní, tak to je jeho problém :) Na devátou máme snídani. Jestliže byl večer výběr jídla značně omezen tak ráno ho je pro změnu hojnost. Čerstvé pečivo, šunky, sýry, vajíčka, párečky, trocha té zeleniny nebo ovoce. Musím uznat, že snídaně na verandě, v osmy stech metrech, s modrou oblohou nad hlavou má své kouzlo. A ty panoramata...Ale dnes tu nejsem kvůli turistice.

V deset hodin dává řidič povel k odjezdu. Za denního světla vidíme, co jsme včera večer dokázali s autobusem vyjet a pan řidič si zaslouží pochvalu. Za chvilku už vystupujeme kousek od centra města. Na nějakou turistiku to moc nevypadá a tak se hromadně přesouváme do Coyote Diners baru na údajně nejlepší burger ve městě. A musím potvrdit a doporučit. Byla to fakt mňamka a navíc sympatická obsluha. I jsme trochu zavzpomínali na domácí halu, protože na čepu měli Starouše. Ale naštěstí neměli desítku, ale jedenáctku a extra chmelenou dvanáctku. No nažral jsem se parádně. Další jídlo jsem dal až večer doma.

Sobotní zápas začínal již od 15 hodin. Ale ani tentokrát nebylo úplně vyprodáno. Do hlediště si našlo cestu 6135 diváků. Jestliže v pátek byli u stánků s občerstvením pořádné fronty, tak tentokrát to bylo ještě lepší, protože stánek poblíž našeho kotle, byl údajně z bezpečnostních důvodů a na přání policie uzavřen. Opravdu skvělé rozhodnutí. Dostat se k pivku by tak ještě větší problém než v pátek. Přijelo i více fanoušků z Prahy. Ale že by atmosféra v našem kotli byla výrazně lepší než v pátek se rozhodně říci nedá. Spíše naopak. Hold i na hokeji platí, že se fandí podle výsledku. A ten se pro nás tentokrát nevyvíjel příliš dobře.

První třetina moc hokejové krásy nenabídla. Byl to jen velký boj bez větších šancí. Říkal jsem, že tentokrát bude hodně důležitý první gól. Ten dali domácí a z kraje druhé třetiny tak poprvé dali gól ve hře pět na pět a poprvé v sérii vedli. O chvilku později vyrovnal parádní střelou Adam Polášek. Pokračoval velký boj a hodně se přitvrdilo. Což jako první odnesl náš kapitán Michal Řepík. Ale vrátil se do hry a za chvilku už byl vyloučen. To je přesně on. Ve 33 minutě domácí využili přesilovku a hala docela bouřila. Kuriózní moment si připsali i pánové rozhodčí. Když to vypadalo, že signalizují faul a Machy odjel z branky, aby se do ní po chvíli vrátil, po zjištění, že vlastně signalizovali něco úplně jiného. Pruhovaná banda čumáků si asi docela oddychla, že tygři nedali gól.

Ten padl v 51 minutě a bohužel zase do naší branky. Ve třetí třetině jsme se výrazně zlepšili, ale to co nám tam padalo v předchozích třech zápasech nám tam tentokrát prostě nepadlo a něco pochytal i Kváča. To co nedal Michal Řepík to snad ani nejde nedat. Podle nedělního sportu prý Kváča předvedl zákrok sezóny. Naději vykřesal gól Tomáše Pavelky, ale definitivně jí v 60 minutě pohřbil gól do prázdné. Emoce plály a Stolyarov si asi chvilku nezahraje. Utkání jsme tedy prohráli 2:4. Návrat autobusem do Prahy tedy nebyl úplně bujarý. Někteří šli ještě dvojzápas zhodnotit do Malého Berlína, ale já už jel raději domů. Čestně. Postup jsme tedy nepřivezli, ale i vedení 3:1 na zápasy je super.

Pátý zápas je na programu v pondělí 28.3. 2022 od 19 hodin zase v 02 aréně. Tak přijďte kluky podpořit a dotlačit k vytouženému postupu do semifinále. Proč? Protože SPARTA!

roboACS


foto: ČTK


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá jaro 2022 (7.díl)

IX. Seniorův memoriál, aneb po dvou letech do Bolky opět pěšky

Co týden dal a dá jaro 2022 (6.díl)

Takovej Mdlej Večírek - report ze zápasu Sparta - Pardubice

Chaos, diletantství a alibismus. Současná Sparta si lže do kapsy. Už dlouho.

Co týden dal a dá jaro 2022 (5.díl)

Fotbalová TÁTOVA horečka

Co týden dal a dá jaro 2022 (díl 04)

Radši se jdi podívat - report ze čtvrtfinále Mol Cupu

Co týden dal a dá jaro 2022 (3.díl)

Přestaňte hrát karty a pusťte fanoušky na fotbal!

Co týden dal a dá jaro 2022 (2.díl)

Ještě chvíli tu, s dovolením, budeme vládnout……report z výhry v Mol Cupu v Edenu

Co týden dal a dá jaro 2022 (1.díl)

Chceme vůbec titul?