Jmenuji se Radek Štaff a koncem srpna jsem obdržel prostřednictvím e-mailu potěšující informaci, že jsem vyhrál zajímavou výhru v celoroční soutěži vyhlášené klubovým magazínem Sparta, do toho! Tou výhrou byla společná večeře s hráči Sparty v restauraci Coloseum. Výhra mi však byla následně vylepšena, a tak mě ve skutečnosti čekalo bez mála 24 hodin strávených na Spartě. Všechno začíná ve čtvrtek 25. října 2007, kdy krátce po čtvrté hodině přijíždím do Prahy. Než zamířím k hlavní bráně, zdržím se ještě v našem úsporném Fan shopu, kterému se snad blýská na lepší časy. Ale pak už chvátám k vrátnici, kam si pro mě přichází šéfredaktor časopisu „Sparta, do toho!“ Pavel Pillár, který se stane po celou dobu mého pobytu na Spartě mým skvělým hostitelem, průvodcem a bezesporu i kamarádem.

Hned na úvod se ale z jeho úst dozvídám nemilou zprávu, že sparťanské hráče sužuje střevní viróza, která se šíří závratnou rychlostí a postihuje celkem 12 hráčů. 4 z nich pak musí být dokonce hospitalizováni na Bulovce. Tato skutečnost nám poněkud hatí plány a nabourává předem dohodnutý program. Pavel mě informuje, že Sparta dokonce uvažuje o podání žádosti na UEFU, aby byl zápas odložen. Ale zdá se, že na to už je příliš pozdě. „Tak to mi ten pobyt na Spartě pěkně začíná“, běží mi hlavou. Ale to už se mnou kráčí do své kanceláře oddělení PUBLIC RELATIONS, kterou obývá ještě s kolegy Zdeňkem Šestákem a především s ředitelem komunikace Jakubem Otavou. Jsem tak rázem v centru veškerého dění a sleduji, jak se chystá tiskové prohlášení pro novináře. Zdeněk pracuje na sestřihu rozhovoru s doktorem Váchalem, který chtějí během chvilky prezentovat na oficiálních webových stránkách Sparty. Přichází Jakub Otava s informací, že se určitě bude hrát, ale vhledem ke krizové situaci nám UEFA povoluje dopsat na soupisku dva hráče z B týmu. Pavel následně rozesílá tiskové prohlášení, ve kterém informuje o nastalé situaci.

Když je vše nezbytné vyřízeno, předává mi Pavel vstupenku na utkání AC Sparta Praha – FC Curych, dostávám kartičku s povolením vstupu do V.I.P. zóny a kartu opravňující k pohybu v prostorech pro novináře. Všechno je pro mě velice lákavé, ale nejprve směřují mé kroky do V.I.P., kde je pro hosty nachystán raut. S chutí ochutnávám kuřecí plátky, šunku, lososa, k tomu trochu zeleninového salátu a nechybí i celozrnné pečivo. Vše zapíjím sklenkou červeného vína. Jdu si sednout do rohu místnosti, kde již diskutují tři pánové. S potěšením zjišťuji, že to jsou bývalé hráčské ikony Sparty Tadeáš Kraus, Emil Svoboda a Jiří Pešek. Dopředu se těší na vyhraný zápas, ale to ještě netuší, jaké problémy má trenér Bílek s poskládáním sestavy. Když je o všem informuji, nevěřícně kroutí hlavou.

To už se ale blíží začátek utkání, a tak opouštím V.I.P. zónu a odcházím na hlavní tribunu, abych se podíval na pohárový zápas. O dvě řady za mnou nacházím známou tvář, je jí Petr Kouba. Ale zápas už pomalu začíná. Vstup do utkání máme vydařený a po pěkné brance Slepičky se dostáváme zaslouženě do vedení. Postupně je však patrné, že někteří hráči nejsou očividně ve své kůži a špatný zdravotní stav jim nedovoluje podat optimální výkon. Má to za následek vyrovnávací branku a poločasový výsledek 1:1. Využívám druhé karty, kterou jsem od Pavla obdržel a vstupuji na hřiště do místa pro novináře a fotoreportéry. Vytahuji svůj foťák a pořizuji netradiční fotky. Potkávám se s kamarády Bombitem a Chibitchem, kteří fotí pro náš oblíbený fanouškovský server spartaforever. Pak však již mířím zpět na tribunu dokoukat druhou půli. V té jde náš výkon ale stále dolů a není divu. Za následek to má další branku v naší síti a sen o vítězství se rozplývá, jako pára nad hrncem. Zápas končí porážkou a to mě hodně mrzí. Po zápase si ještě fotím na ploše a pak odcházím do Press zóny, kde se k utkání vyjadřuje před novináři dvojice hráčů Miroslav Slepička a Karol Kisel. Do řeči jim moc není, což je pochopitelné.

Zajdu ještě něco sníst do V.I.P zóny, ale pak už si mě opět vyzvedává Pavel. Nahoře v kanceláři se potkávám s dalším kamarádem, nám známým pod nickem alvarorecoba. Pracuje na Spartě částečně a pomáhá s tvorbou internetových stránek Sparty a podílí se i na obsahové podobě klubového magazínu. Všichni tři odcházíme po chvilce na kafe a povídáme si o problémech, které se na Spartu v poslední době nabalují. Když se blíží půlnoc odjíždím s Pavlem na Strahov do tréninkového centra Sparty, kde mám zajištěno ubytování. Pokoj je super a můžu tak zalézt do postele, abych se vyspal na pátek, protože mě toho ještě dost čeká.

Je ráno, pátek 26. října 2007, a krátce po deváté hodině přijíždí Pavel na Strahov, kde už na něj čekám na recepci tréninkového centra. Odjíždíme na Spartu a nevíme co se bude dít. V plánu mám účast na dopoledním tréninku, ale po problémech, které kluci měli, není jisté, zda se trénink uskuteční. Nakonec jdou hráči pouze na krátký výběh do přilehlého parku, a tak Pavel vymýšlí náhradní variantu programu. Ve spolupráci s Jakubem Otavou mi dohodnou schůzku s Pavlem Horváthem, který včera s mužstvem nebyl, a tak nehrozí, že se i on nakazil. Než však dorazí, odcházím s Pavlem na prohlídku zázemí hráčů a ocitáme se i na hřišti. Připadám si jako mediální hvězda, protože spoušť fotoaparátu se prakticky nezastavuje.

Po prohlídce se vracíme do kanceláře, kam po chvilce přichází v dobré náladě Pavel Horváth. Přátelsky mi nabízí tykání a společně odcházíme na kávu, při níž vedeme více jak hodinový rozhovor. Bavíme se o jeho zdravotním stavu, o situaci na Spartě. Pavel se mnou mluví také o článku, který má vyjít v sobotu v deníku Sport. Dotkneme se tak i nešťastných okamžiků na Žižkově a při derby. Aniž bych to po něm požadoval, detailně mi popisuje obě inkriminované situace, dokážu se tak vcítit do jeho kůže. Naše řeč se také dotkne předváděné hry Arsenalu nebo také úrovně našich fanoušků v Česku v porovnání s okolními státy. Krátce před dvanáctou hodinou se ale naše kroky rozcházejí, neboť Pavel Horváth musí odejít na dohodnutou rehabilitaci.

Pavel Pillár pro mě mezitím dohodl s kustodem Jiřím Novákem další zajímavou akci. Mohu se totiž navléci hned do několik různých dresů a vyfotit se v nich na hřišti. Digitální fotoaparát je tak opět v permanenci. Dostávám navíc k dispozici i originální balon, a tak si jdu vyzkoušet, jaké to je kopat na Letné třeba penaltu. První pokus – vedle. To jsem tomu dal. Tak rychle ještě jednou, abych to napravil. Podruhé se již nemýlím.

Po návratu ze hřiště mi Pavel ještě ukazuje marketingové oddělení, kde se mimo jiné tvoří upoutávky na fotbal nebo veškeré akce pro fanoušky. Zrovna přemýšlí, co vymyslet na zápas s Bohemkou. Tak to je radši nebudeme rušit.

Blíží se oběd, ale ještě před ním mám možnost se vyfotit s několika hráči a trenéry. Největší radost mám z fotky s Ludovicem Sylvestrem, mým oblíbencem. Mezi dalšími úlovky jsou společné fotky s Pavlem Horváthem, Milošem Brezinským, Miroslavem Matušovičem, Liborem Doškem, Michalem Kadlecem nebo s trenéry Michalem Bílkem a Horstem Sieglem.

K obědu se podává italská polévka a jako hlavní chod kuřecí steak Barbeque s opečenými bramborami. Jako dezert nám servírují klasickou českou bábovku.

Ale to už se nezadržitelně blíží konec mého pobytu na Spartě, Pavel mi ještě vypaluje CD s fotkami na památku, dostávám několik upomínkových předmětů a kolem třetí hodiny opouštím brány letenského stadionu.

Během čtrnácti dnů mě navíc čeká ještě rozhovor pro článek do klubového magazínu, který vyjde nespíš v čísle před duelem s Klokany. To bude asi taky dost zajímavé. Už se těším.

Když to na závěr zhodnotím, musím říct, že to byl opravdu krásný zážitek a nikdy na něj nezapomenu. Měl jsem možnost sledovat práci lidí na Spartě, která je velice pestrá a ne vždy jednoduchá. Pro obyčejného fanouška, jakým se já cítím, má taková výhra neskutečný význam a já za ni všem zainteresovaným mockrát děkuji.

Radek