Minulý víkend byl v dějinách naší země naprosto výjimečný. Vstoupili jsme do Evropy. Ptám se tedy, kde jsme byli do soboty? V Asii, Africe, Austrálii, Americe nebo někde na Marsu? Ale pěkně popořadě.

V pátek jsme se rozloučili s měsícem dubnem Filipojakubskou nebo také Valpuržinou nocí. Každý ví, že se 30. dubna pálí čarodějnice. Většina lidí si však myslí, že pálení čarodějnic má souvislost se středověkým upalováním čarodějnic. Ve skutečnosti má pálení čarodějnic něco společného se starodávnými příběhy a bajkami. V těchto bájích se říká, že noc Filipojakubská, tj. z 30. dubna na 1. května je kouzelná. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které měly ochraňovat vesničanům úrodu a dobytek. Tento zvyk se dochoval až do dneška, přestože ho komunisté přejmenovali na Vatry míru. Naštěstí už zase můžeme pálit čarodějnice. O to krásnější byla tato noc letos, kdy naši hokejisté „upálili“ Rakušany 2:0 na MS v hokeji.

V sobotu jsme se probudili v Evropské unii. Co nám to přinese, co nám to vezme? Je těžké to hodnotit dnes. Uvidíme. Svátek 1.máje jsme oslavili nikoliv na komunistickém mítinku nebo na anarchistické manifestaci, ale procházkou krásně rozkvetlou Prahou. Zamilovaní se sešli na Petříně u sochy Karla Hynka Máchy a nenechali si kazit tento krásný den politikou. Potěšil prezident pan Václav Klaus, který náš vstup do unie oslavil na památném vrchu Blaník, který mně osobně je tak blízký. Ano, byl to Blaník, nikoliv Baník. Připomenuli jsme si desáté výročí tragické smrti génia za volantem Ayrtona Senny a sté výročí úmrtí hudebního génia Antonína Dvořáka, které připadlo na tento den.
Ať už jsme prožili první den nejkrásnějšího měsíce roku podle svých přání, nebo jak přikazovaly povinnosti a někdo i v práci, těšili jsme se na neděli. V odpoledním utkání v Olomouci zvítězil Baník nad domácí Sigmou a zaslouženě získal titul mistra ligy pro letošní rok. Je na místě sportovně poblahopřát Ostravanům k primátu, ale také je upozornit, že titul jsme jim jen půjčili na jeden jediný rok. Tak si to dobře oslavte.

Na místě bývalých prvomájových manifestací, na Letné, jsme slavili i my, fanoušci naší Sparty. Vrchol tohoto víkendu se konal v Toyota Aréně, kde se konal koncert jedenáctičlenného symfonického orchestru AC SPARTA PRAHA pod vedením dirigenta Františka Straky. V roli hostů vystoupilo mužstvo Zlína. A měli jsme mu co oplácet, vždyť tři poslední zápasy jsme s tímto soupeřem prohráli. A tak po předzápasovém soustředění v restauraci „Železná Sparta“ jsme dorazili na stadión. Po dobrém vstupu do zápasu jsme záhy vedli 2:0 a nic nenasvědčovalo tomu, že nezvítězíme rozdílem třídy. Jenže přišla nešťastná přihrávka Petra Voříška hráči hostí, gól na 2:1 v poslední minutě 1.poločasu a opět jsme se začali obávat o výsledek. Teprve druhý gól Tomáše Juna nás definitivně uklidnil a my si mohli oddechnout. Po závěrečném hvizdu rozhodčího Beneše mě zaujal Franta Straka, který doslova nahnal odcházejícího Míru Baranka k děkovačce divákům. A jako správný vůdce se jí i zúčastnil. Jen s takovými sparťany můžeme myslet opět na mety nejvyšší. Franto, děkujeme.

Na závěr si dovolím tvrdit, že jsme nikdy Evropu neopustili, žijeme v ní již od nepaměti. Jen jsme napravili to, co zavinili komunisté. Ti slušní z nás žijí v Evropě již dávno, pro ně se téměř nic nezmění. Ale žijí mezi námi i někteří, kteří se chovají jako asijští nájezdníci, nebo zlatokopové z Ameriky. Vždy na úkor nás ostatních. Je hanba, že stát nás před nimi nedokázal ochránit. Snad to v té unii půjde lépe.

Jsme opět tam, kam patříme. A je jen na nás, jak budeme ve sjednocené Evropě žít.

-bombito-