Pondělní podvečerní truchlohra byla dohrána, světla nad jevištěm svítila stále do tmy a v okolí amfiteátru postávalo mnoho debatujících hloučků smutných. Nemám rád diskuze o dosažení dna (kdo ví, kde je to dno?), vyprávění hráčů o sparťanském srdíčku (dnešní hráči o něm možná někdy slyšeli), o nakopnutí (nakopnutí už jsme byli v posledních měsících fakt hodněkrát) a mnohá jiná zprofanovaná hesla. Pravda se zdá být v těchto dnech jediná. Někde jsme (Sparta) „asi“ udělali chybu.

A je opravdu těžké si přiznávat, že první fatální chyba, která nás zcela zásadně poznamenala do dalších dnů, měsíců a let, se stala již půl roku od převzetí velení novým majitelem (01.06.2004; 16.12.2004; jestli jí teda nebylo už samo převzetí klubu J&T v červnu 2004). Od Vánoc 2004 pak nastal zcela zásadní rozklad nejen na tribunách, ale i kabině a co je nejvíc zarážející ba alarmující, tak i na velitelském můstku, tj.v kancelářích. Do těch se usadili lidé, kteří by pravděpodobně mohli sedět i kdekoli jinde, ale osud tomu chtěl, že zakotvili zrovínka ausgerechnet, jako na potvoru, v naší Spartě…

Už nejednou jsem naší situaci porovnával s Realem Madrid na přelomu milénia (např. ZDE). V období 1999 – 2003 trenér del Bosque dovedl svůj tým ke dvěma titulům v domácí lize a v Lize mistrů, jednomu v Interkontinentálním poháru, španělském a evropském Superpoháru. Výhry se zkrátka hrnuly v míře takřka hojné. Vedení Realu ale tehdy usoudilo, že „končí jedna éra“ a del Bosqueho pustilo k vodě. Následně se kádrem prohnalo opravdu nepočítaně mimořádně drahých a opravdu výjimečných fotbalistů, ale výhry se ani tak nedostavovaly. My jsme vypoklonkovali trenéra, který se svým mužstvem vyhrál Český pohár, měl aktuálně devítibodový náskok v ligové tabulce, prošel kvalifikací do hlavní soutěže Ligy mistrů. To jsou fakta. Následně se pokoušela o pozvednutí herní tváře Sparty v krátké době řada trenérů (Hřebík, Griga, Bílek, Chovanec, Lavička), ale ti tu pozvednutou tvář nenašli. Hlavním podílem na tomto faktu podle mého soudu je zejména neuvěřitelná fluktuace hráčů, za které by to nesvedl asi ani del Bosque. Tím spíš za rozvrácené atmosféry, kdy všichni táhnou za nějaký provaz, ale těch provazů je víc, než jenom jeden. Nemluvě už o tom, že kvalita hráčů, do Sparty přicházejících, už ani zdaleka není tak mimořádná, jako bývala v dobách minulých, natož aby byla pozoruhodná v evropském měřítku.

Pohlédne-li zástupce stávajícího majitele Sparty na období posledních dvaapadesáti měsíců existence klubu, měl by asi dojít k závěru, že už ve Spartě bývalo líp. Hráčské změny nevedou k ničemu, trenérské změny nevedou k ničemu, tak co s tím? Upřímně se obávám toho, že zmíněný pán je obdivovatelem Járy Cimrmana. Ten jak známo ctil ve školství jednu zásadu – za žáky zodpovídá učitel, za učitele zodpovídá taky učitel, ne ředitel... za jiné konstelace by to možná mohl být dobrý vtip, ale dnes se obávám, že náš „ředitel“ si asi nemusí vyhodnotit situaci jako své selhávání. Potíž totiž bude v tom, že v naší „sborovně“ nikdo vlastně neví, jak to má vypadat, když „to“ funguje, natož že ta nějaká cesta k „ideálu“ bývá kamenitá a drncá to. Vedle hráčů a trenérů se v klubu mění jak svatí na orloji i ředitelé nejrůznějších koncepcí a směrů, až si jeden říká, jestli nejsme pod vlivem nějaké plánované antikoncepce.

Plusem současného stavu rozkladu je aspoň to, že se trochu pročistí fandovské portfolio (tzn.oddělí se zrno od plev). Jsme-li schopni se dmout hrdostí v časech hojnosti, musíme umět přijímat i porážky (či krachy?) pěkně ve stoje a zpříma. I ty jsou součástí historie našeho klubu. A že na ně v posledním čtvrtstoletí nejste zvyklí? Vítejte ve špatných časech.

Citát týdne: Pane Křetínský, vedete si zatím opravdu dobře, to nemohu říct.

pesfilipes

P.S.Real Madrid vyhrál další cenný pohár do klubové sbírky až po dlouhých čtyřech letech. My jsme asi tak o půlku míň bohatí, takže budeme čekat osm let?