Vánoce na krku, konec roku jakbysmet, do posledního zápasu sezóny zbývá jen pár hodin… Už je to skoro dva týdny, co se v nezpropadenějším místě Prahy loučil nejlepší, nejinteligentnější, nejtalentovanější a i jinak příjemný hráč. Ten hráč je natolik geniální, že si ho může dovolit zaplatit jen Rus. A to ještě jen na rok.
U příležitosti rozlučky po zápase Evropské ligy tento hráč rozvinul nad hlavou šálu, o které nevěděl, co je na ní napsáno. Když si to pak druhý den přečetl na titulní stránce jediného sportovního deníku v Česku, upřímně se zděsil. Nemyslel to prý vůbec nijak špatně a bral to jako recesi (nebudu se pouštět do rozboru jakou recesi, když vlastně nevěděl, co na šále stojí). Navíc: „Byla to jen chvilka, jeden nápis. A nic jsem nevyřvával. Byl bych nerad, aby se z toho dělala velká věc, jako když Tomáš Sivok držel vlajku v rukavicích.“ Raději úplně pominu pokusy hledat v předešlém vyjádření nějakou logiku…
Co čert nechtěl, po 12 dnech se ozvala Sparta s požadavkem k hráči SKS na vyjádření veřejné omluvy či lítosti jeho počínání. Mohu si o takovém kroku myslet své, protože jakoukoli zápletku s tímto klubem v oblasti i jen pouhého teoretizování o morálce, mám za marné metání hrachem o stěnu. Leč stalo se. Požadavek spatřil světlo světa, média jej zaznamenala. A pak to začalo. Způsob, jakým se k danému tématu (v čase zimní skorookurky) postavili pisálci (kteří by snad měli být tím, kdož tu určuje ten jediný a nejvíc správný směr nejen fotbalu, ale i chování kolem něj) a posléze dotčený klub, byl vpravdě fascinující.
Začneme tiskem. Jistý redaktor Škvor se ve své poznámce jal soudit, že to chtělo nadhled (ACS). V úvodu své poznámky krátce zmínil, že těmi „špatnými“ byli v této „kauze“ ti z Prahy 10, leč pak rozvinul na nepoměrně větším prostoru své teorie o nadhledu, velkorysosti, které ACS chyběly a naopak přílišnou pýchou trpěla. V textu mi ale chybělo zejména jedno dost podstatné resumé autora. Když už je ta Sparta natolik pyšná, úzkoprsá a bez nadhledu, omluva by byla na místě!
Aby bylo jasno. Patrně nikdo z fandů Sparty není na omluvu nějaké sešívané trosky zvědavý víc, než na zprávy o počasí po sportu v osm večer. Ale když už ti novináři chtějí určovat ten správný směr, pak by požadavek omluvy měl logicky následovat.
Druhou kapitolou „kauzy“ je mateřský klub onoho inteligentního a i jinak příjemného hráče. Ředitel komunikace se nejprve jal zaobalit slova svého kapitána do hromady nic neříkající „strouhanky“, což ukončil zmínkou „Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že směrem ke Slavii se na našich stadionech snášejí mnohem ostřejší hesla, za něž žádné omluvy nikdy nepožadovala.“ K tomuto pohledu se pak hojně přidávají i příznivci klubu v diskusi na oficiálních stránkách, kde snášejí i rovněž „neomluvená“ podobenství. Příklad: Sam jsem navstivil pri reprezentacnim utkani proti Polsku kabinu sparty a co jsem nevidel na zdi v maserne? Rudosi tam maji vyvesenou salu SMRT SLAVII, tak o co tu jde?; "Loučení Marka Suchého nebylo příliš šťastné"- Jak tenhle hnus může slávistickej mluvčí napsat? Uráží tim všechny fandy…; Já smrt Spartě přeju já ANO jestli vy ne to je váš problém ,ale jestli se Suchý omluvý tk u mě končí a udělá ze sebe akorát debile…; Při posledním hokejovém derby kráčeli proti mě dva mladíci máchající rukama vzhůru a řvoucí dokola "Jude Slavia". Za takové by se měla omlouvat Sparta… konec citace. Velkoryse přehlédneme pár skoro nepatrných chybiček v pravopisu příznivců tzv.„Intelectuals“ a zaměříme se na jakous takous hlavní myšlenku citovaných příspěvků. Především je zřejmé jedno, pan ředitel komunikace i příznivci urputně míchají dvě očividně různé odrůdy dohromady. V jejich případě se oficiální člen – představitel klubu nějakým gestem prezentoval na veřejnosti, bezprostředně po mistrovském zápase a zjevně si vědom přítomnosti novinářů – fotografů. Tomuto se staví jejich protiargument o šále se „závadovým“ textem ve veřejnosti nepřístupné šatně a „závadových“ textech pokřiků fandů (tedy nikoli třeba prezidenta, trenérů, hráčů). Co je ale na reakcích samotného hráče, ředitele komunikace, ale i fandů samotných do očí bijící? Především neochota vypustit z úst či klávesnice byť jen letmo slovo „omluva“. Ta křečovitost „upřímného“ vyjádření hráče i klubu je natolik zábavná, až se stává trapnou.
Děkujeme všem zúčastněným za vyplnění „mrtvého“ období čekání na důležitý zápas podzimu. Ten už je za dveřmi, takže díky, ale stačilo.
Společně do boje… Sparta!
pesfilipes
