Od sobotního utkání s Příbramí uběhlo několik desítek hodin a tak se pokusím s vychladlou hlavou zhodnotit zejména reakce a chování některých z nás. Frustrace ze zbytečné bodové ztráty mnohým zatemnila mozek. Ani já jsem se neradoval, nebyl jsem spokojen s výsledkem, pochopitelně ani s výkonem našich hráčů. Zejména ve druhém poločase.

Téměř nikdo nezmínil, že v první půli byla naše hra koukatelná a i často ohodnocena potleskem tribun. Také nikdo nezhodnotit velmi slušný a nebojácný výkon našeho soupeře v druhé části utkání. Stačí vzpomenout na strašidelná zdržovací přestavení, která nám příbramští léta na Letné předváděli. Oni se i v sobotu v prvním poločase za nepříznivého stavu moc do útoku nehnali, spíše hráli na čas, vědomi si, že případný druhý gól v jejich síti znamená konec zápasu. A tak hráli přesně to, co potřebovali. Vydržet s jednobrankovým mankem co nejdéle a pokusit se o náhodný gól.

O přestávce jim trenér Marko naordinoval ofenzivnější taktiku, protože i laik zjistil, že naše obrana není skálopevná, mladíci v záloze hrají s vědomím hlavně nic nezkazit, než zariskovat a něco fotbalového vymyslet a tak se mohli směle pustit do pokusu zvrátit vývoj utkání. A protože heslo: „Odvážným přeje štěstí“ platí i ve fotbale, zaslouženě vyrovnali. Vůbec nehraje roli, že velice šťastným gólem. My jsme si svým vlažným výkonem v druhém poločase o ten průšvih řekli. Ani zlepšená hra v závěru utkání zlom nepřinesla.

Otázkou je, proč jsme začali „tlačit na pilu“ až po vyrovnávací brance! ???
To, že ze zdravotních důvodů, musela nastoupit naše mládežnická garnitura, je fakt, se kterým nic nenaděláme. A také nemůžeme nikomu vyčítat. Spíše se mohu zeptat, proč byl vyštván ze Sparty Pavel Horváth? Ten by se v sobotu náramně hodil. Ale to už je za námi. Tak jsme prostě remizovali s Příbramí. Kdo zná náš tým, kdo žije v reálném světě, kdo nežije jen ze vzpomínek na famózní minulost, nemůže čekat zázraky v podobě vítězné šňůry ve všech jarních zápasech.

Tolik k fotbalu. Mnohem více jsem rozladěn z chování některých fanoušků Sparty. Ve večerní pozápasové diskuzi na těchto stránkách, částečně i příspěvcích pod mým článkem jsem vyčetl tolik zloby, neurvalosti, nenávisti, že se mi ani nechce věřit, že to píší sparťané! Ano, uznávám, že mám růžové brýle, jak jsem si přečetl o sobě. To je pravda, i v soukromém životě jsem věčný a nenapravitelný optimista. A můj optimismus mi pomáhá proplouvat i v těchto nepříliš radostných dnech. Jinak bych se asi musel zbláznit.

Když jsem začal chodit na Spartu, nebyla druhá, nebyla ani třetí, ale často bojovala za záchranu v lize. A těšili jsme se z každého bodíku, který zaručoval účast i dalším ročníku ligy. Když hrála Sparta se Žilinou zápas o setrvání v soutěži na neutrální půdě v Brně, přijelo ji z Prahy podpořit 20 000 fanoušků! A to nebyla žádná D1. Také se pamatuji, jak se nadávalo hráčům i trenérům, ale tolik zloby tam nikdy nebylo.

Takže z titulu, že mám permici už šestý rok, vynadám hráčům do primadon v kopačkách a těm, kdo se mnou nesouhlasí do nýmandů a č… píp? Urážíme majitele klubu, trenéry, hráče, ostatní fanoušky! Někteří zdejší „finanční magnáti“, kteří ještě v životě nevydělali ani pětku, ale klidně rozhazují milióny, desítky miliónů a ti nejodvážnější i stovky miliónů za případné posily. Silně mě to připomíná jednání politiků ČSSD. Ti by také rozhazovali z cizích peněz. Kdo se jen trošku orientuje v současných ekonomických stavech, ví, jak těžké je shánět finance pro sport. Tím nechci tvrdit, že jsem ekonom, ale vážím si každého, kdo dokáže sportovní klub udržet nad vodou.

Další kapitolou je trenér Jozef Chovanec. Dříve skvělý hráč, později výborný trenér, který dovedl Spartu k titulu a reprezentaci do evropské špičky, v současnosti pro mnohé nežádoucí osoba, do které je třeba si kopnout. Ale málokdo si uvědomuje, že ani špičkové světové trenérské persóny nevyhrávají vždy a všechno. Že se většinou musí sejít několik aspektů dohromady. Vynikající kádr, pevné zdraví opor týmu, štěstí na hřišti i mimo něj, přízeň fanoušků a třeba i finanční jistota klubu. Pak je na úspěch zaděláno. U nás stále něco chybí. Dle mého názoru nejvíce hráčská kvalita. Prostě ti Bergerové, Frýdkové, Chovancové, Sieglové, Rosičtí, Lokvencové byli o něco výš, než stávající hráči.

To však vůbec neznamená, že bych ty současné kluky měl rád méně, než ty bývalé. Mám je rád stejně. Hrají za můj klub!!! To, že zatím nedosahují úrovně jejich předchůdců neznamená, že jsou to flinkové, manekýni, atrapy a kdoví, co ještě. Oni hrají to, na co mají. Proto jim mám nadávat? Řeči o tom, že budeme např. 3 roky budovat nový tým a pak všem ukážeme zač je toho loket, jsou fantasmagorické. My nemáme čas a možnost si dávat podobné úkoly a termíny. My to děláme průběžně a za pochodu. Jen se o tom nemluví. Kdo dělá, nebo dělal jakoukoliv činnost na vrcholné úrovni, ví, jak těžká práce to je.Už po jedné remíze s Příbramí někteří hysterčí, jako bychom byli na sestup. Nevěřím tomu, že trenéři o přestávce naordinují taktiku na udržení jednobrankového vítězství. To prostě není pravda.

Jinou věcí je, že to hráči předvedou na hřišti. Po tiskovce byl za hrdinu trenér Marko, když prohlásil, že jim hráč Huňa nechyběl. Jen by mě zajímalo, zda by mluvil stejně po prohraném zápase. Kdoví? A že J.Chovanec kritizoval některé své svěřence a tím srazil jejich sebevědomí? Možná právem, on ví, jak ti kluci pracují na tréninku a čeho jsou schopni. Třeba skutečně hráli pod své schopnosti. To dokáže posoudit právě on a jeho kolegové. Nadávat, urážet umějí většinou ti největší lemplové, kteří v životě nic nedokázali.

Na všechno toto výše popsané měli ochrannou známku fanoušci jiného pražského klubu. Tak neměňte zbytečně historii. Občas jsem zašel, pro zlepšení nálady, na starou dřevěnou tribunu do Edenu a kochal se výlevy tamních fanoušků. Ti nadávali trenérům, hráčům již před nástupem na trávník. To byl balzám pro sparťanské uši. V životě by mě nenapadlo, že podobné manýry se objeví na Letné. A je to tady.

My přece nechceme být jako oni, tak se konečně proberte! Buďte hrdí, že jste fanoušci toho nejlepšího klubu, buďte vůči svému okolí arogantní, ale zároveň stůjte vždy a za všech okolností při sobě. Třeba proti všem! Vezměme si příklad z těch, po nichž neseme své slavné jméno. A držme se jejich hesel. Úctu a čest! Sparťanova pravá síla je bojovník po jeho boku! MY JSME SPARTA!

Bombito