Jedna z nejnapínavějších sezón skončila, navíc naším vítězstvím, nastává čas bilancování a letního odpočinku před neméně důležitými boji o vstup do Ligy mistrů. Protože přece jen, vyhrávat ligu a potom nehrát Ligu mistrů, to je jako… no prostě není to úplně „to“ ono.
Zrovna tak by už nikoho ze sparťanů, kteří více či méně nahlížejí do jediného sportovního deníku v Česku, nebavilo, kdyby se pětatřicátá mistrovská hvězdička obešla bez tradičních pokusů redaktorů zmíněného periodika o degradaci dalšího úspěchu naší historie. Je tedy pravdou, že na lkaní nad osudem zůstal již jen poslední ze „slavných“ tří mohykánů - redaktor Hartman.
Páni Procházka s Mádlem si polepšili odejitím na lepší. První šel dělat šéfredaktora jednoho, do té doby úspěšného, deníku zdarma, který teda čirou náhodou přestal být až tak úspěšným a zanikl. Záhy se pan Procházka vydal do šéfredaktorského křesla magazínu Hattrick, což většina pravidelných čtenářů ihned ocenila, protože se jim rozšířily obzory v lyžování, hokeji a dalších míčových sportech vůbec. Druhý ze jmenovaných pánů šel obohatit celosvětově prestižní sportovní rubriku Hospodářských novin. V tomto případě si pak myslím lze dovolit vydat odvážný soud, že angažmá pana Mádla ve sportovní redakci HN snad k jejich zániku nedovede…
Nicméně vraťme se k poslednímu mohykánovi ve zbrani, panu Hartmanovi. Ten se druhý den po zisku titulu vydal na tradiční, chrabrou misi, kdy svými vyváženými příspěvky bil (aby zde nedošlo k politováníhodnému omylu, opravdu tam nechybí písmenko „L“) na poplach před úpadkem, fotbalovým marastem v Česku, kdy měl na srdci jen jedno – blaho fotbalového lidu. Ano, sparťané sice udrželi neporazitelnost, ovšem na druhou stranu nikoho neválcovali. Soupeře obvykle nedusili drtivým presinkem, nerozvraceli jeho řady bleskovými narážečkami a neustálým pohybem. Většinou se soustředili jen na bránění a spoléhali, že se směrem dopředu něco urodí.V Lize mistrů soupeři nebudou chodit do útoku jen ve dvou lidech a při útoku, v němž mají výhodu přečíslení, nezpomalí, jako to předvedl včera Mahmutovič. Naopak zrychlí.To je hlavní mistrovské poselství pro Spartu.
Ano ano, svatá pravda, pane Hartmane. V Lize mistrů se opravdu musíme připravit na trochu něco jiného, než na co jsme zvyklí z většiny našich zápasů, a to i s celky z horních pater tabulky. Tedy třeba i to, že soupeři útočí ve dvou hráčích. Někteří pak „útočí“ i jen s jedním hráčem a jsou celky, které tuto „činnost“ dovedly k jisté dokonalosti tím, že tak (ne)činí dokonce žádným hráčem. Po takovýchto zápasech jste se, dalo by se říci, že oprávněně, pouštěl spravedlivě kritickým a rozhořčeným hlasem do sparťanské squadry, jak to, že si s tak chabým soupeřem neuměla poradit. Potom teda moc nedávalo smysl, když se nejeden gólman takového soupeře dostal do sestavy kola za to, že lapil třebas jediný míč směřující mezi tři tyče…
Zrovna tak vaše noticka nad „zvěrstvy“ fandů Sparty v posledním zápase doma s Teplicemi, kdy by se „nikdo“ nemohl divit, kdyby sudí (asi tradičně příliš bojácný) zápas ukončil a ČMFS následně nejlépe zkontumoval, byla asi tím nejlepším, co jste tuto sezónu ze svého pera vyloudil. Já bych se dokonce nebál tuto myšlenku označit „Bublinou sezóny 2009/2010“. Škoda, že to v přívalu sparťanské radosti tak zapadlo. Této bublině se už přiblížila snad jen „bomba“ z Kavčích hor. Ale co. Co jsme si to jsme si. Koho by to dneska žralo? Nikoho. Protože Sparta Praha šampión… a pan Hartman ať si to vzteky hodí třeba na závoře do dvora Ringieru. Koho by to žralo? Nikoho.
Mediální bubliny se věnují tématům, která nafoukla sama média. A nutno si přiznat, že v poslední době jsou na naší fotbalové scéně i vážnější věci, než že fotbaloví analfabeti píší mocí mermo ausgerechnet zrovna o fotbale. Takovým tématem jsou nepochybně postupy PČR proti fandům (poměrně zásadně těch na výjezdech)! V podstatě jde o tři nejkřiklavější případy.
Relativně nicotný (100) výjezd zdecimovaného klubu (SKS) do Ostravy, rekordní výjezd ACS (350) tamtéž a poměrně tradičně hojný (1100) výjezd FCB v posledním kole do Příbrami. Nikoli marginálním výstupem a pojítkem těchto cestovatelských aktivit fotbalových fandů po republice bylo, že samotné transporty se odbyly prakticky bez vážnějších komplikací. Ty nastaly shodně až v místě zápasů. Lépe řečeno, „nastaly“ asi není ten nejvhodnější obrat. Více by se hodilo – „byly vyvolány“. Všechny tři případy byly velmi poučné. O všech třech média prakticky do jednoho shodně informovala v osvědčeném duchu – podnapilá fotbalová zvěř páchala zlo, a tak bylo použito…
Poučné byly tyto tři případy minimálně v tom, že PČR reagovala svým opatřením v závislosti na počet „protivníků“. Slávistů bylo nejméně, policie teda měla největší početní převahu, takže nebyl nejmenší problém tento výjezd zpacifikovat – komplet! Co na tom, že účastníky byli i zasloužilí členové fanklubu, tedy lidé v pokročilém věku?! V zájmu bezpečnosti… Sparťanů bylo podstatně více. Nevraživost mezi příslušníky klubů je taky mnohem větší, takže se zdálo být logickým, když PČR povolala do zbraně rekordní počet sil. Ale scénář se v Ostravě po měsíci opakuje. Opět je totiž rozhodujícím faktorem, že bezpečnostních jednotek je skoro dvakrát tolik, co fandů dorazivších na zastávku v Ostravě. Takže co s tím? Výjezd zpacifikovat – komplet! Co na tom, že z 330 účastníků byli nakonec obviněni čtyři a minimálně polovina i dle vyjádření PČR fakticky nedělala ani ň!?
Poslední případ je pak dost možná nejdůležitější. Baníků přijelo do Ostravy vlakem asi jedenáct stovek, teda významně více, než kolik bylo přítomno policistů a najednou se diametrálně změnil policejní přístup. Pochopitelně, je-li policistů jeden ku třem či čtyřem, těžko si chtít vyskakovat s nápadem zadržení celého výjezdu, byť ve jménu (pseudo) bezpečnosti (kohokoli). V tomto případě se pak naskýtá nejzásadnější otázka v tom, kdo zavinil eskalaci napětí, řečeno mluvou normalizačních Televizních novin. Z dostupných videozáběrů se zdá, že v tom má opět prsty PČR vstupem na stadion, kde de facto neměla co dělat, protože jak je z oněch záběrů patrné, na stadionu se drahnou dobu nic nedělo, přičemž PČR už byla uvnitř areálu. Následně se začaly rodit menší či větší potyčky, které vyústily v řadu nepřehledných pranic…
Pokud je mi známo, dodnes nikdo klubu AC Sparta Praha neodpověděl, jaké byly závěry celé policejní akce proti jejím fandům v Ostravě. Tedy krom tradičně konkrétního – za naším zákrokem si plně stojíme. Z předešlého plyne jedno zásadní poučení. Policie může chtít svolávat akce desetiletí jak chce, ale stále bude limitována nějakým počtem zasahujících. Někde (v Příbrami) menším, jinde (v Ostravě) větším. Přesáhne-li počet výjezdníků počet členů PČR, hrdinnost a odhodlanost k „obraně bezpečnosti občanů“ těchto jednotek se minimalizuje do role statistů. Je hodně smutnou ironií osudu, že v den trapného a bezprecedentního zásahu do práv a svobod drtivé většiny sparťanských fandů v Ostravě, spatřil světlo světa projekt ČMFS na podporu fotbalovým fandům (fanklub reprezentace). Že by snad měl kdokoli ze svazových funkcionářů potřebu se k výše zmíněným zákrokům PČR vyjádřit, to by asi nenapadlo ani nejnaivnější podnapilé fotbalové zvíře, natož obyčejného fotbalového fandu na cestě napříč republikou za svým klubem.
Chce-li PČR vysílat signály, že je v zájmu bezpečnosti lepší se svým klubem raději nikam nejezdit, pak my můžeme námi placené organizaci vyslat jediný možný signál – Vás se ptát, zda vyjet či nikoli, nebudeme! A konejte jen to, co máte. Jsme-li ukradení svazu, pak se vzmůžeme na obranu sami. Začneme jezdit v takových počtech, kdy se misky vah (počtů) budou převažovat v náš prospěch. A kdo ví, časem třeba vy i svaz pochopíte, že je „Český fotbal pro fanoušky!“ a nikoli pro zamindrákované policejní velitele, jejich nadřízené a svazové panáky ve špatně střižených kvádrech...
Pro zajímavost přidán i odkaz o Novele zákona o podpoře sportu :
fotbal.sport.cz/fotbal/ostatni/169293-novela-o-policii-na-stadionech-miri-k-podpisu-prezidentovi.html
pesfilipes
