Máme za sebou další z nepovedených představení, které naše mistrovské touhy odsouvají kamsi do nedohledna. Musím se přiznat, a nejeden spoluvýjezdník je mi svědkem, že cesty do Jablonce, za fotbalem na Spartu, fakt nemiluju tak nějak už vždycky předem. Scénář je vždycky tak nějak obdobný. Média se předhánějí ve snůškách „senzačních“ informací o tom, jak moc se vlastně mají FK Jablonec a AC Sparta rádi, jak moc je šéf zelenobílých srdcem sparťan, jak moc by Spartě přál titul, úspěch, bla bla bla… a teda že „to“ domácí Spartě de facto nechají. V tom mě každoročně přes plot utvrzují i všichni jablonečtí sousedé (znajíc mé vyznání), vycházejíc se sběru těch nejpřesnějších informací, protože Jablonec – to je taková větší vesnice, tady se nic neutají, a Míra vám to nechá – povídají mi dycky skálopevně a tak trochu odevzdaně.

Po zápase mě pak omračuje vždycky stále a stále dokola, že Jablonec hrál jak o život a my jak mrákoty. Nevzpomínám si přitom, že by mě kdy napadlo, že bych těm předzápasovým pohádkám věřil. Přesto mě pak vždycky dojme, jak s námi na hřišti ti „odevzdaní“ domácí vyběhnou. Skoro mě napadá, jestli tady nejde o nějaké celojablonecké divadlo. Třeba že se dva týdny před zápasem se Spartou sejde celý Jablonec na pláži u přehrady, „Míra“ vyleze na pódium, prostému lidu rozdá notičky a celý Jablonec pak s námi sehraje takové pěkné, milé a zdvořile odevzdané šméčko. Fór teda je, že my jim to už drahně let pořád tak nějak stále dokola baštíme. Fakt pěkná tradice. Letos pak „podraz“ domácí umocnili opravdu nevídaným majstrštykem, když nám, abychom všichni fakt uvěřili, že po nás nepůjdou, půjčili svého prý nejlepšího hráče – Tomáše Pekharta. Tento způsob vedení boje by se měl snad vyučovat na fotbalových univerzitách po celém světě. Přednášky profesora Pelty by byly nepochybně bestselerem všech vyučovacích hodin…

Propříště bych možná doporučil hráčům před zápasem v Gablonz míň číst noviny, baštit víc syrového masa, trenérům pak o trochu víc selského rozumu při skládání sestavy, no a já asi zůstanu na zahradě u grilu, s pohledem upřeným přes vrcholky stromů k zářícím reflektorům, s ušima našpicovanými k projevům diváctva…

Bubliny se doteď zabývaly většinou těmi opravdu mimořádnými „skvosty“ sportovní „žurnalistiky“. Poslední týdny škrabálkovského dění, a to i na stránkách Sparta Forever, nám vnukly pocit, že o fotbale snad nepíše nikdo jiný, než samá mediální mrákota (MM). Chvála bohu že se našlo a najde pár příkladů, výjimek, které nás ještě mají touhu přesvědčovat o opaku. Dnešní Bublina tedy bude veskrze pozitivní a snad i trochu optimistická.

První vlaštovku jsem zaznamenal už po zápase v Plzni. Na iDnesu se mi docela zamlouval zápasový report redaktora Miloslava Nováka - Plzeň - Sparta 1:0, boj o mistra rozhodl v úvodu parádně Horváth. Nestranně a relativně přesně zhodnotil vše podstatné. K nejdůležitějšímu momentu zápasu trefně aspoň naznačil, že asistent byl od míče „za lajnou“ „trochu“ daleko (ač teda ne 50, ale dobrých 35m ano). Jedinou chybu vidím v přijmutí všemi médii, na základě „televizního záběru“, deklarovaného přesvědčení, že „míč byl celým objemem za čárou“. Tomuto tématu už jsem se věnoval několikrát, naposledy v odpovědi zástupci šéfredaktora jediného sportovního deníku v Česku - Asi takhle, proto se mu dnes vyhnu. Snad jen doplním odpověď k přiložené galerii – v ani jednom případě ze zobrazených situací, se nejedná o dosažení branky, teda míče celým objemem za brankovou čárou. Všechny tři obrázky jsou totožnou situací, vyfocenou z různých úhlů.

Dalšími případy poměrně nebývale seriózních článků jsou ty z právě uplynulého zápasu Sparty v Jablonci a celkem velmi potěšitelné je, že jich bylo dokonce více. Ne ne ne, lekat se, že bychom se dočkali objektivního příspěvku ze stáje společnosti Ringier, opravdu netřeba. Tam už píšou jen natolik zmutované MM, že z nich ze sebe nikdo nic objektivně nestranného už do konce svého života nejspíš nevypotí, ačkoli popíšou den co den hodně papíru.

Prvním v řadě objektivních příspěvků byla pro mě reportáž České televize v Dohránu. Sice nebyla tak dlouhá, jak bych si myslel, že by asi být mohla – měla, jednalo se o zápas druhého ligového týmu se třetím, ale objektivností celkem nečekaně potěšila. Dalším nečekaným dílkem byl článek na sport.cz (Právo) od Karla Felta. Jediné v čem se autor, jak se dnes ukázalo, mýlil, byl jeho úsudek o zbytečnosti podání stížnosti na výkon sudího. Klub ji nakonec, i vzdor jisté marnosti, podal. Třetím v řadě byl článek serveru aktuálně.cz, kde nezvykle ba až velmi nečekaně redaktor Miloslav Lubas vytvořil nebývale objektivní článek i s využitím příspěvků čtenářů či přímých diváků zápasu - Fanoušci: Sparta utrpěla křivdu. Ale taky hrála ´tužku´. Ocenil bych zejména zmínku o kuriózním výkladu domácího klubu o stejném přístupu k příznivcům obou klubů (tedy domácím i hostujícím) tím, že před hostující postavím cisternu s vodou (hojně používanou), ale před domácí kotel žádnou cisternu nedám, domácí kotel nekropím, a to ani při používání pyrotechniky.

Závěrem bych se zastavil u dvakrát zdviženého prostředníku kapitána Sparty směrem k jabloneckým tribunám. Nejen obligátní píšící bulvární redaktoři se přihnali s odsudky o špatném příkladu malým dětem, bláznovi, apod., ale i server TNCZ si přisadil svou s předloženou anketou o výši trestu pro Tomáše Řepku, včetně možnosti „doživotí“. Ano – doživotí do konce života. Jmenovaný server se mj.pochlubil i názorem druhého asistenta zápasu Ubiase: „Viděl jsem, že jeho gesto je zdokumentované na fotografii, takže by to mělo jít po oficiální linii“. Tak po oficiální linii, to je docela povedená ironie. Mám všetečný dotaz, zda by mělo jít po oficiální linii i zcela totožné gesto, jaké poslal jabloneckému publiku vyprovokovaný kapitán Sparty, druhého asistenta Ubiase, které si i se znakem FIFA na hrudi dovolil poslat jablonecké protilehlé tribuně přibližně v polovině prvního poločasu poté, co ho zdejší diváci častovali nadávkami a různými živočišnými i anatomickými přívlastky. Arbitr si dal pravou ruku na záda do míst, kde se jeho dres ztrácí v trenýrkách a vztyčeným prostředníkem poslal křiklouny přesně tam, kam později v přestávce Tomáš Řepka. Bylo by asi bylo velmi poučné vyslechnout si obhajobu takového počínání od mezinárodního sudího. Dopředu bych mu pak doporučil nepouštět se s obhajobou na tenký led chybějícího důkazu. Gesto zachytilo nepochybně hned několik diváků zmíněné tribuny a dokonce jeden z fotografů podle všeho čirou náhodou v tu chvíli dění na trávníku nesledoval až tak úplně…

pesfilipes