Dnes vydaly agentury velice smutnou zprávu. Ve věku 46 let zemřel náhle bývalý vynikající hráč Sparty Praha, útočník a střelec Roman Kukleta. Tato zpráva mnohé jistě velice zaskočila a překvapila, protože Roman ještě nedávno nastupoval například za staré gardy Sparty či Zbrojovky Brno, a určitě nikdo nečekal, že se rozloučí s tímto světem v tak, dá se říci, mladém věku. Roman byl kvůli náhlým zdravotním komplikacím hospitalizován v pondělí v brněnské nemocnice, kde také dnes odpoledne na selhání životně důležitých orgánů zemřel. Roman Kukleta jistě zůstane v paměti nejen sparťanských fanoušků, ale i příznivců jiných klubů, ve kterých působil i celé fotbalové veřejnosti.


Roman patřil do plejády obrovských českých fotbalových talentů, které nesplnily očekávání. Přáda, Kučera, Jurkanin a další. Na rozdíl od jmenovaných nebyla v jeho případě důvodem ani špatná životospráva, ani následky zranění, ale cosi jako nedostatek ctižádosti, cílevědomosti, odvahy a vůle. Roman měl prostě na mnohem víc, než dokázal.

Jistě by to sám, ač nerad a s rozpaky, po letech přiznal.

První zprávy o jeho úžasném talentu přicházely z Brna již v době, kdy tehdejší Zbrojovka hrála ve II. lize. Jeho báječný gól nůžkami přes hlavu proti Slušovicím se stal dokonce televizním gólem roku a líbil se více než všechny góly, které padly v tomto roce v nejvyšší soutěži.
Lanaři Sparty nechodili dlouho kolem hrnce s horkou kaší a v létě 1988 se Roman stěhoval na Letnou.

Potkal se tam ještě téměř se všemi hrdiny sparťanské slávy osmdesátých let, jen Honzu Bergera a Frantu Straku již nestihl, ti už v té době válčili jako legionáři v cizině. Protože ve Spartě bylo obsazení útočného tandemu jasné (Griga-Skuhravý), mělo se z Romana stát něco mezi vysunutým halvem a staženým útočníkem. Na obranných povinnostech se jen nerad podílel a raději „komunikoval“ s útočníky před sebou. Nejprve s Grigou, Skuhravým a Novákem a později s Černým, Sieglem a Podaným.

Uměl toho hodně. Měl fantastickou techniku a provozoval ji v plné rychlosti (ta byla jeho druhou velkou fotbalovou předností). Zejména jeho akcelerace z klidu do plného běhu byla obdivuhodná. Pomalejší a méně obratní obránci z něho byli zoufalí. Nedařilo se jim zastavovat Romana jinak než fauly. V zápasech proti slabším soupeřům Roman doslova exceloval a střílel plno branek. Většinu z nich po líbivých sólových průnicích, při kterých obcházel obránce soupeře jako lyžař slalomové tyčky. V takových chvílích ho fotbal bavil a on přidával pro diváky i pro vlastní potěšení efektní prvky ze svého téměř cirkusáckého repertoáru - patičky, ramínka, kolínka, jesličky. Lidé tleskali a náramně se bavili. Mládež ho oslavovala a vyvolávala jeho jméno.

Pak přijel na Letnou silnější soupeř s říznou a tvrdou obranou a Romana bylo náhle jen polovic. Po pár ostrých zákrocích většinou ztrácel odvahu a chuť do hry. Dostal-li míč, raději ho rychle odehrával, uskakoval před říznými zákroky obránců soupeře, a pokud se ke střelbě vůbec dostal, zkoušel to raději z dálky. V tom však nebyl zdaleka tak dobrý jako při technických střelách z bezprostřední blízkosti. Postupně se herně vytrácel a býval často střídán.

Do podobného stavu se dostával zejména na hřištích soupeře, kde mu chyběla domácí pohoda, divácká podpora, a tudíž i klid a jistota.
Ale abychom mu nekřivdili. Sehrál i řadu zápasů se silnými soupeři, které se mu vydařily a ve kterých překročil vlastní stín. Bojoval, bránil a chodil neohroženě „do mlýna“ v soupeřově velkém vápně. Škoda, že těch zápasů nebylo více.
Nejvíc se mu dařilo v sezonách 1989-90 a 1990-91, kdy vstřelil po 17 ligových brankách. V té druhé mu to dokonce stačilo k zisku titulu krále střelců. Některé jeho kousky z té doby jsou prostě nezapomenutelné. Například v jarním derby v roce 1990 proti Dukle (4:0) dal dva nádherné góly a obranu soupeře „školil“ a zesměšňoval takovým způsobem, že smích a potlesk se nesly z Letné do všech koutů Prahy.

Výborně zahrál i ve většině zápasů Ligy mistrů nultého ročníku 1991-92 a měl výrazný podíl na báječných úspěších Sparty v této soutěži. V Marseille proti Olympique například chladnokrevně proměnil veledůležitou penaltu, která v konečném součtu znamenala postup Sparty do závěrečných kol soutěže.

Dávno předtím, v bývalém PMEZ, vstřelil ještě jeden gól, který mohl být důležitý - vedoucí domácí gól proti Steaua Bukurešť. Dopadlo to ale trochu jinak, však víte.

Roman toho dokázal vlastně dost. Jenže při jeho talentu toho mohlo a mělo být ještě mnohem víc.
Ve Spartě sehrál v průběhu čtyř a půl sezón 83 ligových utkání a vstřelil v nich úctyhodných 49 branek (průměrem jedné vstřelené branky v každém druhém zápase se může u nás i ve světe pochlubit vskutku jen málokdo.) Na Letné získal tři tituly mistra ligy a podílel se vlastně i na tom, který získala Sparta po jeho odchodu za sezonu 1992-93. Odešel totiž v jejím průběhu do Španělska, kde pak hrál pod vedením trenéra Jarabinského v Betisu Sevilla. Nijak zvlášť se mu tam však nedařilo a po svém návratu do vlasti pokračoval v nevýrazných výkonech i v „rodném“ Brně, kam se vrátil hrát ligu.

Roman Kukleta byl ovšem v té době již někým úplně jiným, než kým byl v letech před svým příchodem na Letnou, a zejména v těch dvou zmíněných „zlatých“ sparťanských sezonách na začátku posledního desetiletí prvního fotbalového tisíciletí.

Roman Kukleta (22. prosince 1964 – 26. října 2011)

ČEST JEHO PAMÁTCE

- s laskavým souhlasem autora Františka Prücknera převzato z knihy Padesát let v hledišti SPARTY – zpověď fotbalového fanouška.


recchi








Kariéra:

197? - 1976 TJ Řícmanice
1976 - 1981 TJ Zetor Brno
1981 TJ Zetor Brno
1981 - 1983 TJ Zbrojovka Brno - dorost
1983 TJ Zbrojovka Brno
1983 - 1984 TJ RH Sušice
1984 - 1985 TJ RH Cheb
1985 - 1988 TJ Zbrojovka Brno
1988 - 1991 TJ Sparta ČKD / AC Sparta Praha
1992 - 1993 FC Betis Sevilla
1993 - 1996 FC Boby Brno
1996 - FK Pelikán Děčín
1996 - 1997 FC Zeman Brno
1997 - 2000 FC Zeman Brno
2000 - 2001 FC Sparta Brno
2001 - 2002 FK Mutěnice
2002 - 2003 TJ Palavan Bavory
2003 - 2004 FC Velké Meziříčí
2004 - 2005 SK Hodonín
2005 - 2007 SK Hodonín
2007 - 2008 SK Jaroslavice
2008 - 2009 SK Jaroslavice
2009 podzim SK Řícmanice

V nejvyšší české soutěži odehrál 159 zápasů, v nichž dal 58 gólů, čtyřikrát oblékl reprezentační dres. Za SPARTU odehrál celkem 83 utkání vstřelil 49 branek. V sezoně 1990/1991 se v dresu Sparty stal s 18 góly králem ligových střelců.

V roce 1986 obdržel Křišťálovou kopačku za televizní gól roku, který vstřelil nůžkami v druholigovém zápase Brno - Slušovice.