Do večerního zápasu času habaděj. Část stejně napnutých sparťanů vyrazila na dopolední jarní start rezervy. Mě víc zaujal zápas A dorostu, který před polednem odemykal jaro v Plzni. To je nápad, udělám si takový sparťansko-plzeňský den.
Sotva jsem minul ceduli oznamující mi opuštění Prahy, usadilo se nad silnicí slunce a mě napadlo – jak by to mohl být krásný den… Na stadionku v Luční ulici jsem byl asi za hodinku. Sotva jsem si poladil své fotonářadí, oba týmy už si to kráčely ze šaten směr umělohmotný koberec. Sparta ve žlutých a domácí v bílých dresech.
První poločas měli míč určitě častěji na kopačkách soupeři, nicméně kloudnou šanci si nevybavím ani při usilovném vzpomínání. Zato Sparta se přede mnou (u branky Plzně) až tak často nezjevovala, ale když už, šance se rodily. A co víc, dvě naši mladíci proměnili, čímž si do druhé půle vypracovali slušný základ. Po změně stran se ale obraz hry diametrálně změnil. Stručně řečeno – Sparta sfoukla svého rivala jak svíčku, a kdyby bylo skóre dvouciferné, asi by se nikdo z přítomných moc nedivil.
Drtivá výhra měla ale v sobě ještě něco mnohem víc. Zrodila se totiž po opravdu mimořádném (krásně koukatelném) výkonu, kdy domácí získávali míč většinou jen v momentech donášky na půlící čáru (po gólech), v (pro ně) lepším případě při rozehrání od branky. Naši kluci hráli,… no ti by fakt rozkopali i Real Madrid. Po zápase trenér Janoušek přijal několik gratulací od pár vděčných diváků (sparťanů), ale místo pýchy zdvořile připomenul skutečnost, že domácí hráli s mladším ročníkem.
Posbíral jsem si svoje fidlátka a vyrazil zpět na Prahu. Cestou mě nemohly nenapadat myšlenky, jak by to bylo pěkný, kdybychom večer tak nějak podobně vyřídili i to áčko. Z rozverného kochání se krajinou, a myšlenek plných oslavných chorálů, mě na půli cesty vytrhla předjíždějící bílá dodávka s markanty FCVP…
Na stadionu už finišovala příprava chorea, před hlavním vstupem se tvořila fotka projektu „Kopeme za fotbal“ a ačkoli do výkopu chyběly 4 hodiny, napětí se už zvyšovalo. Jak proběhl zápas, už všichni vědí. Přesně tak, jak jsme si nepřáli. Našel bych velkou podobnost s průběhem zápasu na podzim v Plzni, kde se taky nakonec radoval hostující celek poté, co šel bleskově do vedení.
Zápas už komentován byl, zastavil bych se tedy u věcí, které proběhly po zápase. Přiznávám bez mučení, že nejvíc mě asi zaujaly výroky gólmana Švengera: „Ale jsme prostě Sparta a jako Sparta musíme hrát. Ale co víc k tomu říct nevím…“ „Strašně mě to totiž štve. Co na to říct? Že musíme zabrat příští zápas, jenže to zní hloupě, protože jsme měli zabrat minule v Hradci.“ Upřímně, zaklínadlo „Jsme Sparta!“ samo o sobě prostě nefunguje, žádný zápas nevyhraje. Čím dřív tohle hráči pochopí, tím dřív by to mohlo začít celé fungovat. Protože „My jsme Sparta“ za mě centr dva metry od brankové čáry chytat určitě nebude.
Druhý v pořadí mě zaujal Martin Hašek (MH) na tiskovce, když zmínil jistou (ve Spartě vždy značnou) fluktuaci hráčů, která (celkem pochopitelně) nenahrává sehranosti týmu. Zkusím si stručně zadumat. Podzimní sezónu asi lze brát jako povedenou. Byly tam dvě domácí prohry (nikoli průběhem nepodobné zápasu s Plzní), ale konec byl zase fajn. Čtyři kola, tři výhry, jedna remíza. Navíc derniéra s pohlednou přestřelkou v Jablonci. Sestavu z tohoto zápasu si tak vezmu k ruce na pomoc. Jen pět hráčů z úspěšné základní sestavy v Jablonci nastoupilo i v sobotu. Už toto zjištění není moc povzbudivé. Vidlička měl karty a Kadlec je zraněný, zbývají čtyři nepřítomní. Místo Ericha Brabce dnes hraje Tomáš Zápotočný. Nehodlám se pouštět na tenký led srovnávání jejich výkonnosti, ale popravdě bych rád potkal jednoho fandu našich barev, který by byl spokojený s výkonností současného stopera. Místo Pepy Hušbauera hraje na středu Mario Holek, o kterém MH poznamenal, že několik měsíců nehrál (vlastně možná rok), ale že se bude ještě hodně zlepšovat a Spartě toho hodně odvede. To zní fajn a jistě optimisticky. Ale mně osobně přijde jako hodně velký luxus dávat v nejdůležitější řadě prostor hráči, který má předpoklad se ještě hodně zlepšovat. Tím spíš, když tu mám minimálně jednoho hráče (+ Petera Grajciara), který se osvědčil nejen herně, ale navíc i střelecky. Dokonce to považuji nejen za luxus, ale velmi pravděpodobně i za hazard. Za hazard se sparťanskými šancemi na titul. Není to nic proti Mariu Holkovi, jeho potenciál, či spíš očekávání trenérského týmu, nikomu neberu, ale tady jde o čas. Tedy o veličinu, která se nejen ve Spartě, ale i v jiných velkoklubech, ve skladu nefasuje. Ukrojení jednoho místa v záloze ve prospěch Andreje Keriče v útoku vnímám rozhodně jako plus (pakliže tedy Andrej nakonec nehraje ze zálohy :-) ). Rovněž výměny na postu pravého halva (Sionko, Kadeřábek, Přikryl) nemám za natolik fatální pro konečný obraz hry. Takže v konečném důsledku se bavíme o dvou zásadních postech (stoper + střední halv). Můžeme se jen modlit, aby se nasazování hráčů s momentálně) dle mého soudu) slabší výkonností nestalo jakýmsi umíněným bojem o svou (deklarovanou) pravdu, ale aby hráli opravdu ti, kdo jsou schopni kvalitu týmu posunout a navíc už jsou i prověřeni bojem.
Zmínil jsem se už o nedostatku času. V tomto ohledu mě tak velmi zaujalo prohlášení šéfa Anglické asociace ligových trenérů Richarda Bevana k situaci v Chelsea (k odvolání AVB): "Hráči musejí vědět, že trenérova strategie a pozice nejsou v ohrožení. Jste úspěšní, pokud máte dost času, a z toho vychází i stabilita. V opačném případě je pro kouče hodně složité, aby aplikoval svou filozofii a vybudoval podle ní tým," Kuriózní (aspoň českou optikou) asi taky je, že na podporu AVB přispěchali i jeho kolegové z konkurenčních klubů (Arsenal, MUTD).
Máme za sebou tři jarní kola, ve kterých jsme získali pouhé tři body. Nic moc, řeklo by se. Ale pořád to máme tzv. ve svých rukou, vedeme tabulku o slušné tři body. Co by za to jiné velkokluby v tuto chvíli daly. Třeba Bayern vedl po podzimu Bundesligu o tři, po sedmi jarních kolech najednou ztrácí bodů sedm! FCB totiž na jaře s bilancí 3-2-2 ani omylem nemohl konkurovat BVB stoprocentnímu zisku. U nás naštěstí nejbližší pronásledovatel po podzimu vedoucího týmu stoprocentní bilanci nemá, takže jsme si (aspoň na chvilku) mohli oddechnout. Nicméně Boleslav zatím stoprocentní je a hned tak rozšířila špičku tabulky na čtyři týmy.
Pevně věřím, že v následujících zápasech zabereme. Pevně doufám, že se i herně zlepšíme. Přece se nebudu chodit fotbalem kochat jen na sparťanskou U 19ku.
pesfilipes
