„Nedovedu si představit, že by nějaký rozhodčí šel na hřišti s tím, úmyslně udělat chybu. To by byl sebevrah," podotkla Damková.

Já si nedovedu představit, že by předseda komise rozhodčích kategoricky odmítl verdikt o „tendenčně řízeném zápase“, když je mu osobně přítomen, a tedy na vlastní oči sleduje nekonečnou řadu přehmatů ve prospěch jednoho a naopak neprospěch druhého týmu. Takový předseda by byl sebevrah.

Křečovitá snaha Damkové Berbrové o záchranu (přikrytí výkonu) Matějka je z pohledu jejích osob blízkých (Berbr, Paclík, Mysliveček a spol.) pochopitelná. Nicméně budu-li se držet jejího vlastního úsudku citovaného v úvodu, nutně musím dojít k závěru, že Matějek prostě je sebevrah. A vůbec k tomu nepotřebuji sobotní zabijačku v Plzni. Důvod diagnózy? Místo: Liberec datum: 13. Květen 2006 událost: 30. kolo Liberec – Mladá Boleslav 2:3. Zápas, kde se chtělo zvracet nejen fanouškům, ale i nejvyšším představitelům svazu, má stále v živé paměti kde kdo. Skutečnost, že se fotbalový zločinec Matějek po libereckých jatkách 2006 znovu objeví v lize s píšťalkou, je tou nejzásadnější otázkou. Kdo ho do ní proboha přivedl? Otázku „A proč?“ už si dnes pokládat netřeba. Nicméně fakt, že všehoschopný Matějek figuruje na listině rozhodčích FIFA už je jen třešničkou na pomyslném dortu.

Každopádně jen sebevrah by mohl očekávat, že u sudího, který se v ligovém zápase umí zpronevěřit tomu nejvyššímu poslání své funkce, tj. mravnosti svého počínání, nedojde k recidivě. Neumím si představit, že by třeba soudce Ústavního soudu ve svých rozhodnutích konal nečestně, byl za to vyhozen, ale po třech letech povolán zpátky k tzv. „nové šanci“. Zcela absurdní představa. Do ještě absurdnějšího světla a větších rozměrů pak staví přikrytí sobotního zářezu delegátem zápasu: „Sudí dostal pochvalné hodnocení od delegáta Jaroslava Kubíčka, který ve své zprávě podle dostupných informací nařízený pokutový kop nijak nerozporuje.“ (o dalších „omylech“ ani nemluvě).

Vedení sobotního zápasu zasloužilým sebevrahem Matějkem splňovalo zcela bez debat všechny atributy „tendenčnosti“. Jen pro ilustraci si připomeňme, zač inkasovali žluté karty Hušbauer a Kweuke. Byly to tzv. protesty. Jistě – výklad k tomuto může znít: sudí je na diskuse háklivý. Nicméně v zápase byly minimálně tři momenty, ve kterých tak netýkavý sebevrah Matějek nebyl, a to kdy kapitán Plzně z 20 centimetrů „fénoval“ Matějka ačkoli oba měli stejný zájem a v očividně zcela jiné dimenzi, ale zápas přitom dohrál bez karty. Matějek patrně dělal, že ty estrády neviděl… neslyšel.

A u karet pokračujeme. První žlutou v zápase inkasoval Pamić, za první nedovolený a dá se říci i zcela běžný zákrok na polovině hřiště (potažení) – bez varování. Potíž je, že takových zákroků bylo k vidění u protivníka hned několik a některé bez zjevné obavy z trestu i ve vápně Plzně (chmaty na Kweukeho).

V druhé části zápasu pak docházelo i k pozoruhodným situacím, kdy někteří hráči Sparty (už s kartou) vyrobili zákroky, za které by se žlutá karta dala bez obav udělit, ale to se nestalo. Pravděpodobně se ani sebevrah Matějek nechtěl pouštět na tenký led obhajoby svého výkonu s vymyšlenou penaltou a několika červenými kartami navrch. Bez obav se dá ale očekávat, že neudělení druhých žlutých karet se chopí Damková Berbrová, aby demonstrovala rovnoměrnost rozdělených chyb na obě strany. Možná by se v tomto smyslu mohl vytasit se stížností na výkon sudího i samotný klub Plzně, aby pocit rovnosti vedení zápasu byl působivější.

Velmi pozoruhodnou logikou se při obhajobě sudího vytasili nejen zástupci FCVP (což má jistou logiku), ale i řada oslovených expertů, když zdůvodňovali zaslouženost výhry domácích počtem střel, šancí, rohů, atd. Osobně vůbec nerozumím zaslouženosti výhry dosažené jedinou brankou z vymyšlené (sebevrahem věnované) penalty. Vždyť jiný gól nepadl. A úplně nejvíc k smíchu je „argument“, že Sparta měla celý poločas na zvrat. Jistě, to měla. Nicméně taktika hry týmu je „trošičku“ odlišná ve chvíli kdy se vede, prohrává, či je stav nerozhodný, tzn. podmínky pro hru už nejsou nastaveny pro oba soupeře stejně, jako při úvodním hvizdu. Domácí teda mohli být sebegeniálnější, Sparta sebemizernější (což teda ani jeden tým rozhodně nebyl), ale o výsledku stále rozhodl jen ten dar recidivisty Matějka.

A propos pozápasové výroky členů Klubu sebevrahů, kdy právě sudí se pouští do hodnocení počtu střel, a teda oprávněnosti výhry domácích, to je kapitola sama pro sebe. Zrovna tak výrok předsedkyně rozhodčích, kdy si troufá hodnotit zákulisní komentáře vedení Sparty, či dokonce srovnávat s El Clasicem. Vážená dámo, když už jsme u těch srovnání, domníváte se snad, že sudí s minulostí sebevraha Matějka by dostal v La Lize další šanci?

Tuze zajímavým výrokem se po zápase prezentoval i Limberský: "Dvacet titulů získala tím, že jí pomáhali rozhodčí“ načež ho druhý den hbitě následoval pravděpodobně metanolem kontaminovaný Vízek: „Ať si všichni vzpomenou na dobu, kdy tam byl Ivan Horník a Sparta kopala desítky v posledních minutách. Co se týče penalty Limberského, tak byla asi přifilmovaná. Ty sparťanské penalty ale nebyly, na tom jsme se shodli.“ Limberského vyjádření by asi zasloužilo detailnějšího výkladu. Vízkovo má omluvu v těžkém a nezvratném poškození zraku a nejspíš i mozku.

Každopádně Limberského poznámka lze snadno interpretovat: „…a od loňska prostě pomáhají sudí na cestě za dvaceti tituly Plzni.“, což lze zcela reálně vysledovat v tom, že ve třech z posledních čtyř ligových zápasů Sparty s Plzní sudí zásadním rozhodnutím Plzni pomohli. Jen loni na podzim se zápas obešel bez excesů a Sparta si navíc v Plzni dovolila vyhrát. Obratem byla výsledkem instalace sebevražedkyně Damkové Berbrové Paclíkem do funkce předsedkyně rozhodčích. A plzeňská cesta za dvaceti tituly se otevřela…

pesfilipes