Na tento zápas se nikdo z mých tradičních výjezdových souputníků nechystá a tak se začínám pomalu smiřovat s tím, že budu za gaučáka. Když přichází nabídka zúčastnit se organizovaného zájezdu s oficiální výpravou, tak neváhám – každá cesta, jak se dostat za Spartou, je dobrá cesta!:)
Odlet stanoven na středu, v předvečer se ještě stavuji v jednom nejmenovaném letenském pivním klubu, abych si tam vyzvedl uschované vázy, toho času naplněné božím nektarem z Božkova a nějakou tu silvestrovskou prskavku. Na čepu jsou zrovna poměrně podařené kousky (Kocour a Únětický Vánoční speciál) a tak se zdržuji o něco déle než jsem plánoval. Venku zima jak v ruskym filmu na nádraží a tak beru prvního taxíka, kterej mi přichází pod ruku, aby mě hodil za stovku domu.
Ráno vstávám, házím do kufru vše potřebné a hurá na ruzyňský letiště, toho času nesoucí jméno humanitárního bombardéra. Na Evropský teče tlustý do tenkých (rozuměj do jednoho pruhu) a tak nabírám zpoždění. Letadlo ale naštěstí stíhám, připojuji se ke své nové adoptivní výjezdové rodině a vejlet může začít. Svojí přítomností možná přidělávám pár vrásek všelijakým doktorům z bezpečnostního úseku, ale vzhledem k tomu, že osamělý vlk smečku nedělá, tak mohou být všichni v klidu. Jsem rád, že v hráčské výpravě vidím i zahojeného Vencu Zorro Kadlece, kterému cca před měsícem provrtal hlavu boleslavský Nešpor (s kterým jsem před necelým týdnem hrál v jednom týmu na halovém turnaj – jak je to občas v tom životě zajímavě propletené:)
Let probíhá v klidu a za dvě hodiny dosedáme v zamračeném a deštivém Bilbau. Za těch pár desítek výjezdů už mám natrénováno vozit se jen to nejnutnější a tak se mi vše vešlo jen do příručního zavazadla. Zato „Ital v kuchyni“ si snad veze i sadu hrnců :). Nasedáme do busů, přesunujeme se k hotelu. Na recepci se tvoří dlouhá fronta a tak navrhuji přesun do nějakého baru v okolí a strategické vyčkávání u lahve vína – toho dne rozhodně ne poslední. Stejný nápad měli kromě naší čtveřice i další Sparťani a tak se nás tam schází dohromady asi patnáct. Víno („vino tinto en casa de la Rioja“) je vynikající a levné, čas příjemně utíká a nerozhodí nás ani návštěva místních policajtů. Scházej se jak švábi na pivo :), asi je to jejich občerstvovací stanice.
Po rychlém ubytování na hotelu nás žene hlad do ulic. Dostáváme tip na jednu restauraci, necháváme se místníma navigovat do zmiňované ulice, ale dotyčnou restauraci tam nenacházíme. Po chvilce hledání a nakukování do ruzných putyk a barů zapadáme do jedné ověnčené šálami a vlajkami místního Athletic Clubu a dáváme si opět víno a ochutnáváme všelijaké tapas. Doráží za námi i sparťanský styčný důstojník, od kterého jsme měli původně tip na onu restauraci, ale dozvídáme se, že vlastně byla o ulici vedle a že to vlastně měl být takový menší tapas bar. S naplněnými žaludky a dalšíma třema lahvinkama opět vynikajícího vína se vydáváme ještě do další restaurace, kde pokračujeme v hodování. Z parádního jídla se nám dělaj boule za ušima, do žil proudí další dvě lahvinky vína, pomocí různých jazykolamů zkoušíme úroveň naší opilosti – rododendrón se daří vyslovit i opakovaně a tak můžeme pít dál. Následuje delší pěší přesun nočním Bilbaem do báru, kde popíjejí další známí s cejchem ACS. Objednávám si pánáka rumu své letní venezuelské lásky Santa Theresy, barmanka mi nejdřív do skleničky sype tunu ledu a plátek pomeranče, když jí řeknu ať to vyhodí, tak mi pak do vyprázdněné sklenky leje rum až po okraj. S touto lampou se pak statečně peru po zbytek večera a nedopitou skleničku si beru na cestu, abych mohl cestou zpět na hotel udržovat těžce vybudovanou hladinku.
Ráno se budim s menšim opičákem za krkem, potácim se na snídani a následně se vydáváme na organizovaný výlet do San Sebastianu. Počasí nám přeje, svítí sluníčko a teplota se šplhá na příjemných cca 10-15°C. Na jedné městské pláži vidíme hejna lidí, později se dozvídáme, že na mělčině uvíznul ňákej vorvaň a záchránné práce se nezdařily. Jinak je SS nádherné město s údajně druhou největší koncentrací restaurací s Michelinskými hvězdami po Paříži. My jsme zapadli sice do restaurace michelinskými průvodci neoceněné, přesto vynikající. Se zapadajícím sluncem se vydáváme zpět do Bilbaa, abychom nepromeškali to nejdůležitější z celého výjezdu.
Celý den je ve Španělsku fiesta a tak má většina obchodů zavřeno. Zhruba dvě hodiny před zápasem vidíme v ulicích spousty lidí v dresech a se šálami místního klubu – našeho dnešního soupeře. Jak se časově blížíme výkopu a zároveň ke stadionu, tak davy fanoušků výrazně houstnou. Ačkoliv už je o postupujících rozhodnuto, tak si fotbalovou fiestu chtějí užít spousty fanoušků bez ohledu na věk a pohlaví. Po krátkém bloudění okolo stadionu a hledání přiděleného sektoru se dostáváme na místa, kupujeme pivo (žel nealko) a čekáme na úvodní hvizd. Postarší stadion je naplněnej docela solidně, včetně kotle domácích za jednou z branek. Při pohledu na umístění kotle bez plotů okolo si postesknu, že u nás na Spartě stále hledáme důvody, proč to vlastně nejde. Zápas začíná, počet diváků odhaduji na cca 25tisíc (v českém bulvárním sportovním plátku je následně psáno 35tis, takže můj odhad jsem podstřelil), domácí zpívají zřejmě klubovou hymnu. Fandění bafuňářů nebudu moc komentovat, až na nějaké občasné „Sparta Praha tlesk tlesk“ to je spíš bída. Sektor pro sparťanské fanoušky je bohužel na protější straně, takže jejich snahu a nasazení nedokážu posoudit. Zato domácí jedou docela solidně ač se mi zdá, že je má kotel nějaké rozepře se zbytkem stadionu. Ale někdy jedou i společně a to pak má velmi slušné grády.
Na hřišti má zpočátku navrch domácí tým, ale Sparta se začíná rychle osmělovat a důraznou aktivní hrou získává často mičudu a valí se častokrát na domácí branku. Líbí se mi hlavně nově poskládáná levá strana, snaživé šikovné duo Hybš-Skalák mi dělá radost. Na pravé straně podává solidní výkon i Kadeřábek a nad průměr ční i Hušbauer – dnes podává jeden z nejlepších podzimních výkonů. Naopak velká tragédie je pan Leonard, většina balónů mu odskakuje, přihrávky od něj směřují na soupeře. V tomto hodnocení se mnou souhlasí i lidé, kteří jinak tohoto afrického fotbalistu považují za oporu Sparty. Klasicky nemastný je Holek, snažil jsem se sledovat jeho černou práci, ale moc kladných prvků jsem v jeho hře nezaznamenal. Škoda Skalákovy bomby, která pouze otřásá břevnem, za svůj výkon by si gól zasloužil. O poločase dochází k nezvyklému střídání domácích 3 hráčů najednou, Sparta nastupuje beze změn. Obdobné je i tempo hry a sparťanská aktivita, dle mého názoru jeden z nejpovedenějších podzimních zápasů. Šance přibývají, koncovka vázne. Po zranění odchází Kadeřábek, z tribuny nevypadá dobře, snad to ale není nic vážného. Přes celé hřiště pozoruji, že na hřiště nejspíš nastoupí Venca Kadlec. Mé pozorovací schopnosti se potvrzují a mám radost, že je Venca takhle rychle zpět, když si vybavím ten nepěkný střet v Boleslavi, tak je jeho dnešní účast na hřišti svátkem – tedy fiestou :). Tak ať ti to kope jako před zraněním Venco! Dalším tahem je vystřídání Kweukeho, Balaj hru oživuje. Jinak je ale posledních deset minut zápasu ze strany Sparty hodně opatrné a defenzivní, na jazyk se mi derou slova o české připosranosti, ale jelikož jsou to slova neslušná, tak je snad radši ani vyslovovat nebudu. Kdy jindy do toho můžeme víc šlápnout a dorazit toho dne nevýrazného soupeře než s jasným postupem v kapse? Nevyužité šance na rychlé přečíslení, otálení s vhozením autu, zbytečné zpomalování hru – to jsou atributy posledních minut. Korunu tomu nasazuje nahrazení Matějovského obráncem Jánošem.
Každopádně bod ze španělské půdy asi dobrej, při hodnocení celého zápasu musím kluky pochválit. Zápas i celkové zážitky ještě rozebíráme u dalších lahvinek vína v naší netradiční výjezdové partičce, s novými zážitky v pozdních nočních hodinách uléháme, v brzkých ranních do sebe hážeme snídani a odjíždíme na letiště. V letadle se snažím odmáznout alespoň pár minut ze spánkového deficitu.
Přilítáme do Prahy. Pěkné to bylo. Takové jiné, zvláštní, ale pěkné. Teď nás čeká týden přemítání nad možnými soupeři a po vylosování horečné hledání možných leteckých spojů či organizování busů a aut. Tak přes zimu načerpat síly, energii, dovolenou a našetřit dukáty, ať nás mohou jet/letět povzbuzovat na jaře stovky!
Juan Fiesta
Athletic Bilbao - AC Sparta Praha 0:0 (0:0)
Branky: -------
Bilbao: Raúl - Toquero (46. Morán ), Ramalho , Laporte , Castillo - Martínez , San José , Muniain (46. Peňa ), Iturraspe , López - Llorente (46. Aduriz )
SPARTA: Čech - Vidlička , Zápotočný, Švejdík , Hybš - Kadeřábek (69. Kadlec), Holek , Hušbauer , Matějovský (87. Jánoš), Skalák - Kweuke (82. Balaj)
ŽK: Zápotočný, Hušbauer, Kadlec
Rozhodčí: Delferiere - Vromans, De Neve (všichni Belgie)
