Je neděle ráno a já se budím v autě kdesi na Orlíku se silnou virózou. Ještě jsme se nestihli vrátit domů z Bad Leonfeldenu. Zapínám totálně vyždímaný telefon a čtu zprávu na FB: “Trenér Lavička vybral tvůj příspěvek jako vítězný...“. Okamžitě střízlivým a bouřím. Představuju si, co všechno mě asi tak čeká. Kdo mě zná, nebo měl dokonce tu čest mě vidět kopnout do míče, tuší že opravdu nejsem skrytý talent. Neumim hrát dokonce ani FIFU. Jsouc si vědom tohoto faktu, začínám mít i lehkou trému... ale radost a pocit obrovské pocty jasně převažují.

Dne 9.7.2013 13:00, v určeném čase a na minutu přesně nervózně stepuji před ZC. Já a další šťastlivci, jejichž příspěvky byly vybrány ze sociálních sítí, a nebo byla vylosována jejich permice. Chvilku spekulujeme, zda se jako fanoušci zúčastníme i otevřeného tréninku na stadionu, zda budeme trénovat s hráči, nebo zda na nás čeká dárek v podobě nového dresu, ale poté je nás všech 8 odvedeno do kabiny hostí, kde na nás na každého jmenovitě čeká hromádka s ručníkem a tréninkovým dresem. Venku potom fasujeme kopačky. Dozvídáme se také, že s hráči se nezatrénujeme, a že ty podezřele známé obličeje, co jsou s námi v kabině, jsou zástupci médií, kteří budou trénovat s námi (dále jen MM). Do samotného tréninku máme ještě nějaký ten čas, který věnujeme občerstvení, které je pro nás připraveno a seznámení se „spoluhráči“. O chvíli později již vchází do kabiny trenér Víťa Lavička s asistenty Zdeňkem Svobodou, Václavem Jílkem a kondiční trenér Pavel Rada. Víťa nás krátce seznámí s tím, co nás čeká a poté se již přesouváme na tréninkové hřiště vedle našeho svatostánku.

Jako první si nás bere do parády Pavel Rada, s 20 minutovou rozcvičkou na zahřátí. Běžíme kolečka kolem hřiště, protahujeme svalstvo na nohou a záda. Musím říct že sem si pěkně „opotil Roonyho“ (nebo vlastně Kušníra jelikož jsem vyfasoval č.13). Víťa se ptá všech zda jsou v pořádku a v plné síle. Všichni drží pokerface i přesto, že někteří méně sportovně založení mají už po rozcvičce dost. Pokračujeme s kužely a cvičení na stabilitu, nějaká ta cvičení s míčem... Do další fáze se dělíme na dvě skupiny a dáváme si „přihraj a běž“. Spolupráce ze začátku trochu vázne. Míč lítá jinam, než by měl a i my běháme ze špatných a do špatných pozic, ale po pár minutách je vidět znatelný progres a všichni plní na výbornou pokyny trenérů. Během občerstvovací pauzy jsou nám vysvětleny tréninkové metody, které nesou pracovní název Liverpool a Feyenoord. Začínám mít plný kecky, takže jsem již neudržel která je která... Stále rozděleni na dvě skupiny, jdeme do rozlišováků a v každé ze skupin se dělíme na červené, zelené a bílé- vždy po třech. Zelení nebo bílí jsou u míče a za pomocí žolíků v červených rozlišovácích se snaží překonat soupeře na druhou stranu vymezeného prostoru. Souhra ze začátku drhne, ale i zde se dostavuje progres a všichni běhají na maximum (Víťa se v kabině nezapoměl zmínit, že Luděk Stracený dělá skauta a co kdyby že jo...). Máme nacvičeno, a tak již zbývá jen zúročit nově nabité poznatky a tak jdeme pro branky a na zmenšeném hřišti si to dáváme 11 na 11. Víťa se ujímá pozice rozhodčího a my (zelení) rekrutujeme do brány Luďka Straceného, což se jeví jako velmi strategická volba. Hrajeme 2x6 minut a já kotvím na pozici stopera (víc už bych neuběhal). Díky našim dvěma gólům a výborné práci Luďka Straceného v bráně celý zápas vítězíme. A díky sázce MM mezi sebou, můžeme chvilku potrápit soupeře, který musí plnit naše pokyny (dřepy, kliky, kotouly... každému tyranu co po chuti). O slovo se hlásí opět kondiční trenér, protahujeme (někteří více někteří méně) namožené svaly, trenéři se s námi loučí a trousíme se do sprch. Já jako nesportovec musím říct, že mi tento lehký trénink dal dost zabrat, ale nic jiného jsem ani nečekal.

Ještě před odchodem do šaten jsme jako fanoušci svoláni do vestibulu, kde nám Víťa každému předá nově představovaný dres a je nám zdůrazněno, že ho jeho podobu ještě nesmíme troubit do světa (i přes to že je již vytroubeno). Probíhá nějaké to focení, v šatně pak někteří z nás dávají rozhovory MM (kteří loudí, co to máme v těch pěkných černých krabičkách s logem Sparty, ale my svěřené tajemství hájíme). Následuje tisková konference, jejíž hlavní témata obsáhli již MM ve svých plátcích a která se jistě objeví i na youtube kanálu naší Spartičky....

Závěrem bych snad jen dodal, že zúčastnit se takové akce bylo potěšením a ctí. Když jsem sepisoval svůj soutěžní příspěvek, který měl být tím nejlepším zážitkem se Spartou, tak jsem nedokázal vybrat žádný konkrétní zápas ani moment. Zápasy přinášejí velkou radost, hrdost a všechny ty pocity které známe (když dá Tomáš Řepka gól teplákům, nebo když se David Lafata trefí do Čechovi branky), ale dostat se Spartě tímto způsobem ještě o něco blíž, nebo dokonce snad i trochu pod kůži je zážitek, který bych přál každému z Vás a řadím ho na svém žebříčku minimálně vedle velkých herních úspěchů u kterých jsem mohl být.

Shater 258