Vážení sparťanští kolegové, také já jsem si po včerejším povedeném zápase dovolil sepsat pár slov a zaslat redakci svůj první blog na tento skvělý web. Moje věty nebudou věnovány pouze zápasu, na který jistě každý správný Sparťan musel dorazit, ale také k vývoji mému fandění.

Úvodem bych se chtěl nejprve podělit o to, jaký já jsem vlastně fanoušek. V prvé řadě chci říct, že Spartu miluji a pokud to jde, obětuji pro ni dle mého celkem dost. Bohužel jsem neměl to štěstí a nenarodil jsem se ani v matičcce měst, ale ani v Čechách, kde to je na Letnou co by kamenem dohodil.

Pocházím z Ostravska – k mé velké smůle. Nicméně ke Spartičce jsem přišel jako slepý k houslím. Ať už to bylo přepínám programů v televizi, kde jsem narazil na duel Sparty proti Realu Madrid – v tu chvíli mě ohromilo vše (kulisa, náboj, název , dresy, hráči, reprezentování českého klubu v Evropě), či dalšími věcmi jako x násobnou návštěvou Bazalů, kde jsem tiše trpěl kolem hromady chacharů a přál si vždy vítězství letenského klubu. A také denodenní popichování s kamarády baníkovci, kteří nechápali a nechápou dodnes můj postoj. Inu, ono nemůže být vše, tak jak to dostanete nalajnované.

Dlouho jsem tedy jen sledoval náš klub v televizi. Zhruba před třemi a půl lety se mi po úspěšném dostudování střední školy zadařilo se přestěhovat tam, kde mě to vždy táhlo (na podzim sezóny 2010/2011 jsem nevynechal ani jeden domácí zápas a navštívil jsem také pár výjezdů). Jelikož jsem si ale našel po ¾ roce žití v středoevropské metropoli přítelkyni opět z Chacharstánu a zatím není v tuto chvíli příležitost se už zároveň s ní natrvalo vrátit, tak dojíždíme na letenský chrám nepříliš často.

I tak si ale myslím, že se nemám za co stydět. Vybírám si sice logicky zápasy, kde očekávám dobrou atmosféru a fotbal, ale tak 2x do půl roku si uděláme 3,5 – 4 hodinový výjezd, abych nevypadnul úplně z akce. Podotýkám, že skoro každý takový trip mě výjde zhruba na 2-3 tisíce se vším všudy + trpělivost s cestováním a čekáním po nádražích.

Abych se ale vrátil ke včerejšku. Cesta začala infarktově, protože jsme v Bohumíně nastupovali do vlaku sprintem až „za pět minut dvanáct“. Po příjezdu na Letnou to na mě vše znovu dýchlo. Stadion, sepětí fanoušků s klubem, vlajky, chorea, chorály, pyrotechnika a i výborně odvedený výkon všech hráčů na hřišti. Můžu říct, že jsme si s přítelkyní opravdu všech 90 minut plnými doušky užili. A nejen tu hodinu a půl. Závěrečná děkovačka hlavně v podání maséra p. Stránského byla výbornou třešničkou na dortě. Oslava 120. Narozenin tedy jak má být. Díky všem!

Zkazili nám náladu pouze havířovští hokejoví fanoušci, jenž jeli stejným vlakem jako my po jejich výjezdu na půdu Berouna. Poslouchat řeči o tom, jak budou prohledávat jednotlivá kúpé a seřezávat všechny fanoušky ACS, kteří se jim dostanou pod ruce, je pro mě silné kafe... Nakonec se nic závratného myslím nestalo. Jen před odjezdem vlaku na hl.nádraží proběhla mezi Sparťany a Havířováky nějaká potyčka, kde každá strana přišla o několik šál – podrobnosti nevím, tohle mám jen z doslechu.

Závěrem bych chtěl už jen napsat poděkování pro ty, kteří tohle moje „dílo“ dočetli až do konce. Zase někdy na Spartě ahoj!

Strike