Když se na začátku léta tvořilo nové číslo Občasníku SF, přemýšleli jsme, koho z fanoušků oslovit pro exkluzivní rozhovor. Volba byla jednoznačná. Podařilo se nám vyzpovídat jednoho z dlouholetých sparťanů jehož čtenářsky velmi oblíbené a hlavně zajímavé postřehy si můžete s železnou pravidelností číst na tomto webu. Má přezdívku Bombito. Se Spartou projel během své stále aktivní fanouškovské kariéry nejen celou naší zemi ale i Evropu. Dle svého odhadu viděl na vlastní oči více než tisíc zápasů Spartičky, byl i na památném výjezdu do Banské Bystrice a za jeden z nejlepších výjezdů považuje utkání na slavném Old Trafford, což přirovnává k fanouškovské pohádce. Jak dlouho fandí, co vzkazuje ostatním fanouškům či jaké má názory na mnohé dění týkající se našeho milovaného klubu si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který během léta vznikl a tudíž mu v některých věcech možná chybí aktuálnost nikoliv však zajímavost. Tímto Bombitovi děkujeme nejen za rozhovor,ale i za příspěvky pro tento web. Kéž by takových fanoušků jako je on měla Sparta mezi námi co nejvíce. ACS!!!
Ahoj, jak dlouho fandíš Spartě a na kolika zápasech jsi v životě byl?
Ahoj, Spartě fandím odmalička. Můj táta, také velký sparťan, mě poprvé vzal na Letnou někdy v roce 1956 nebo 1957. Byl jsem malý kluk a tak si to si samozřejmě nepamatuji. Moje první zážitky, které mám v paměti, se situují kolem roku 1959. Těch zápasů jsou stovky, pravděpodobně jsem viděl víc jak 1 000 zápasů Sparty, ale žádnou statistiku si nedělám.
Na jakého hráče Sparty nejvíce vzpomínáš?
Těch hráčů je dlouhá řada. Od prvních vzpomínek třeba gólman Čtvrtníček, obránce Hertl, útočník Arnošt Pazdera, potom slavná éra Sparty v polovině šedesátých let s Andrejem Kvašňákem, Jirkou Tichým, Tondou Krameriusem, Václavem Maškem, Tomášem Krausem, Tomášem Pospíchalem, Vláďou Táborským, Josefem Vojtou, Božou Veselým, Ivanem Mrázem, Pavlem Dybou, Vaškem Vránou nebo Pavlem Koubou. Určitě jsem na mnoho dalších skvělých hráčů z té doby zapomněl. Za útok Veselý, Jurkanin, Kvašňák, Mašek a Vrána nabízeli Spartě 500 automobilů značky Fiat. Tehdy legendární zájezd do Střední a Jižní Ameriky udělal Spartě neskutečné jméno ve fotbalovém světě. Pak přišel útlum, dokonce sestup do druhé ligy a po návratu se začátkem osmdesátých let začal tvořit nový tým kolem trenéra Václava Ježka. Brankář Olejár, Franta Straka, Pepík Chovanec, Jula Bielik, Míla Denk, Vlasta Calta, Standa Griga, Zdeněk Procházka, Ivan Hašek, Michal Bílek a mnozí další nám přinesli mnoho radosti a vlastně nastartovali Spartu do jejího nejúspěšnějšího období. Vzpomínám na první ligový zápas Ivana Haška. Sparta tehdy hrála se Zbrojovkou Brno 2:2. Jediné na co se dalo koukat, byl Ivan. Asi 40 kg, trenýrky do půli lýtek, ale žádný balón nebyl pro něj ztracený. Nemůžu nevzpomenout na Vencu Migase, Zdeňka Sčasného, Frantu Chovance, Oldu Urbana, Bédu Brabce, Milana Vdovjaka, Jirku Němce, Vaška Němečka, Michala Horníka, Pepíka Jarolíma, Petra Koubu, Martina Frýdka, Jirku Novotného, Máňu Mistra, Vráťu Lokvence, Horsta Siegla, Milana Fukala, Honzu Bergra, Pavla Nedvěda, Tomáška Rosického, Tomáše Hủbschmanna, Jirku Jarošíka, z těch mladších Jarda Blažek, Karel Poborský, Lukáš Zelenka, Zdeněk Grygera nebo Honza Koller, který se uznání ve Spartě nedočkal a vynikl až v cizině. Stejně jsem na mnoho dalších borců zapomněl. Sparta měla vždy štěstí na skvělé hráče.
Jaký z hráčů současného kádru je ti nejsympatičtější a proč?
Ze současného týmu mám nejraději Jardu Blažka, Lukáše Zelenku, Tomáše Sivoka a Martina Haška, kterému mnozí nemohou přijít na jméno. K nim řadím i Radka Kováče a Milana Pacandu, kteří dnes už ve Spartě nejsou.
Jezdíš často za Spartou ven. Jaká nejzajímavější (nejnebezpečnější, nejvýznamnější..) příhoda se ti udála?
Jezdím se Spartou docela často. Zažil jsem mnoho dobrého, ale i nebezpečného. Byl jsem například i na památném zápase v Banské Bystrici, kdy při cestě na Slovensko zdemolovali naši fanoušci vlak a tato událost byla zdokumentována v dnes již kultovním filmu Proč? Naopak jedním z nejlepších výjezdů byl zápas na slavném Old Trafford v Manchesteru. To byla fanouškovská pohádka.
Mohl bys vybrat 5 zápasů Sparty a říci proč právě ty ti utkvěly v paměti?
Těch zápasů, na které vzpomínám je mnoho. Utkání v Bělehradě, kdy Sparta dostala v PMEZ potupnou pětku, naopak vítězství nad slavným Realem Madrid v Edenu i na Letné, nezapomenutelných 5:1 se Slávií v roce 2000 a třeba výhra 1:0 v LM nad Laziem Řím brankou Máry Kincla v prodloužení. To byla eufórie!!
Jaký je tvůj vztah k Ultras a co říkáš na věci jako pyrotechnika nebo papírové choreografie?
Pokud nikoho neohrožují, nevadí mi. Naopak, oni jsou v poslední době téměř jediní, kdo ještě na Spartě fandí. A nová, bezpečná pyrotechnika je velice pěkná a celkovému dojmu z utkání pomáhá. Horší je, když světlice vhazují fanoušci do hřiště. To by se stávat nemělo.
Jaký klub jsi ještě na Letné neviděl a chtěl bys aby se střetl se Spartou?
Z evropské top špičky na Spartě hrál skoro každý. Nemýlím-li se, chybí nám třeba Ajax Amsterdam (ten nám byla nakonec letos do skupiny LM vylosován, pozn. redakce), Liverpool nebo Celtic Glasgow.
Hrál jsi ty někdy aktivně fotbal, případně na jakém postu?
Jako žák jsem hrál 5 let v rudém dresu naší Sparty. Bohužel jsem nebyl takový talent a asi jsem neměl ty morálně volní vlastnosti, abych se prosadil. A po vstupu na průmyslovku jsem se z časových důvodů nemohl zúčastňovat tréninků a tak moje fotbalová kariéra skončila dřív než začala. Potom už jsem hrál jen v různých školních nebo závodních týmech. A fotbálek si rád zahraji i dnes.
Co se ti vybaví nebo pro tebe znamená či tě napadne, když se řekne SPARTA?
SPARTA? To je pro mne všechno, to je životní záležitost. Samozřejmě rodina, děti, dnes už i vnouček, to je prvořadé. Ale pak je v mém srdci místo pro Spartu. Provází mě celý život. Úspěchy, ale i boj o udržení v lize, před mnoha léty, s Žilinou, pád do druhé ligy před třiceti roky, ale toho pěkného a radostného bylo a je víc. Sparta je něco, co nikdy v životě neopustím.
Co by jsi vzkázal nám ostatním ať už dlouhodobým či začínajícím mladým fanouškům Spartičky?
Přál bych jim, aby měli Spartu rádi tak, jako ji mám rád já. Aby chodili na každý zápas Sparty. Rád bych se dočkal chvíle, aby stáli před stadiónem fanoušci a na pokladnách byly cedule VYPRODÁNO! Kdysi jsem to mnohokrát zažil, skoro 40 000 diváků na Letné, to byla nádhera. Hra před plnými tribunami je o něčem jiném, než když se v hledišti ztrácí dvě tisícovky fanoušků.
V čem myslíš, že je hlavní problém tak špatných návštěv při zápasech na Letné?
Těch problémů je mnoho. V první řadě jsou lidé líní jít na fotbal. To je asi to nejdůležitější. Dalším z mnoha problémů je špatná úroveň zápasů. Nejlepší hráči neustále odcházejí do ciziny a ti, kteří zůstanou nemají takovou kvalitu, aby přilákali diváky do ochozů. Také nabídka televizních přenosů z celého světa krade diváky z našich hledišť. Ceny vstupenek jsou pro mnohé, zvláště mladé, fanoušky dost vysoké. Při větším zájmu o utkání dlouhé fronty u pokladen, často špinavé sedačky na stadiónu, bídná nabídka občerstvení. Strach z konfliktů s fanoušky jiných týmů, hulvátské chování některých návštěvníků na Letné, špatné termíny zápasů, časté změny termínů utkání, dokázal bych vyjmenovat mnoho dalších důvodů, proč lidé nechodí. Vedení si nechá vypracovat drahou studii na toto téma, ale neslyšel jsem o jediném fanouškovi Sparty, kterého by se někdo na toto téma zeptal.
Jak se tobě jako pravému sparťanskému srdcaři dívá na to, že kádr Sparty a hráči v něm právě tuto sparťanskou ctnost ztrácí, což mnoho z nich skrývá a ospravedlňuje větou „jsem přeci profesionál, půjdu kamkoliv“?
To je další z důvodů, proč lidé na Letnou nechodí. Ten správný klubismus se vytrácí. Hráči přicházejí, odcházejí, aniž si s fanoušky stačí „padnout do oka“. Vím, je jiná doba, Sparta není a asi dlouho nebude klubem, který by nemusel své nejlepší hráče prodávat. Ostatně takových klubů není na světě mnoho, aby nebyly odkázány na prodej svých nejlepších hráčů. A tak jen v těch opravdu nejbohatších týmech si svého Raula, Maldiniho nebo Giggse udrží po celou dobu jejich kariéry. Doba, kdy se chodilo na Andreje Kvašňáka, Vendu Maška nebo Jirku Tichého je nenávratně pryč. Hráči se prostě potřebují zabezpečit pro dobu, kdy už vrcholový fotbal hrát nebudou. Za to je přece nemůžeme odsuzovat.
Jaké byly pocity, když jsi poprvé vkročil do hlediště stadionu Sparty?
Ten pocit byl pěkný, seděl jsem tátovi na klíně, cpal jsem se brambůrkami nebo preclíky, lil do sebe jednu limonádu za druhou a nechápavě koukal na staré chlapy, jak řvou na trenéra Kolského, aby ze Sparty vypadl. V té době jsem ještě nevěděl, jak dobrý to byl kdysi hráč a nakonec i trenér. Jenže sparťanský fanoušek vyžaduje od svých miláčků okamžité úspěchy, nic jiného. A kdo nedokázal být okamžitě úspěšným, měl smůlu. To nakonec platí i dnes.
Umíš si představit, že by někdy v budoucnu Sparta ustoupila své tradici a ať už z jakýchkoliv důvodů a změnila dlouhodobě barvu dresů?
Už jsem viděl hrát Spartu v mnoha dresech, ty nejlepší byly rudé dresy, bílé trenýrky a černé stulpny. Prostě mám rád tradici a jsem spokojený, že od nové sezóny se k této kombinaci vracíme.
Myslíš si, že bude mít Sparta někdy na to se výrazně prosadit v některém z evropských pohárů nebo je prostě limitována finančními zdroji natolik, že je to prakticky nemožné?
Pokud bych tomu nevěřil, nemusel bych na fotbal chodit. Na sportu je krásné to, že ne vždy zvítězí ten nejbohatší, nejúspěšnější nebo nejlepší. Nestává se to sice často, ale občas přijde doba nějakého outsidera, který vypálí všem rybník a slavně zvítězí. Proč by to tedy nemohlo potkat i naší Spartu?
Cítíš se jako obyčejný fanoušek součástí klubu a aspoň nepatrně přímo ve víru dění a nebo je stále cítit odstup od vedení či hráčů…. Tedy spíše takto. Máš pocit, že si vedení a hráči váží fanoušků a mají snahu s nimi býti nějak v kontaktu a aby byli jejich zpětnou vazbou, snášeli společně neúspěchy a oslavovali vítězství nebo je to tak, že jsme to „nutné zlo“ a daleko za reklamními partnery a představiteli sponzorů na tom poslední místě?
Tak takový pocit, že by si vedení klubu nebo hráči svých fanoušků vážili, nemám. S příchodem trenéra Straky nastal malý obrat k lepšímu, ale dnes opět nic moc. Vedení klubu by mělo pro své fanoušky dělat mnohem víc než dělají. Oni vlastně nedělají nic. Loňská akce Sparta fotbal teamu byla čestnou vyjímkou. A určitě by se našlo dost zájemců, kteří by se podobné akce rádi zúčastnili. A to jsem se nezmínil o vztahu většiny hráčů k nám, fanouškům. Přijít po zápase a poděkovat svým věrným by měli naprosto vždy. Nikoliv jen tehdy, kdy vyhrají. Například po prohraném zápase v Budapešti s Ferencvárosem přišli poděkovat jen dva nebo tři. Teprve po našich nadávkách poslal Franta Straka zbytek mužstva na děkovačku ke kotli sparťanů, kteří se trmáceli v autech nebo autobusech stovky kilometrů, aby je v jejich boji podpořili. To jsou věci, které dokáží dokonale otrávit.
Změnilo se dle tebe nějak v průběhu let sparťanské publikum ve fandění? Je třeba cítit, že titul je u některých jakousi samozřejmostí?
Jistě, že se změnilo. Když jsem začínal chodit na Spartu, plácala se někde ve středu tabulky, o nějakém titulu se mi ani nezdálo. Ty měla většinou propachtované Dukla. Sparta hrávala většinou o udržení. Ale lidé na fotbal chodili, tolik zábavy v té době nebylo. Když v roce 1965 Sparta titul získala, byli jsme všichni v sedmém nebi. Třicetitísícové návštěvy na ligových zápasech nebyly vyjímkou. Atmosféra v hledišti byla přátelštější, lidé se fotbalem více bavili. Potom následoval ještě jeden titul v roce 1967 a pak přišla dlouhá doba bez větších úspěchů. A v roce 1975 sestup do druhé ligy. Černé pondělí 16.června 1975, Sparta poráží doma Teplice 4:0, ale Bohemians prohrávají v Třinci dokonce 0:5 a náš osud je zpečetěn. Ale i ve druhé lize měla Sparta výborné návštěvy. Rozhodující zápas s Duklou Banská Bystrica sledovala vyprodaná Letná. 36 000 nadšených diváků oslavilo postup do 1.ligy. Takové návštěvy dnes nechodí ani na Ligu mistrů. Dokonce by se na přebudovaný stadión taková návštěva ani nevešla. V roce 1983 začala asi nejúspěšnější éra Sparty. Získávala jeden titul za druhým, s malými vyjímkami vyhrávala každoročně. Stala se za posledních 20 let jedním z nejúspěšnějších klubů v Evropě, co se týče domácích triumfů. Ne-li vůbec nejúspěšnějším. Paradoxně počty diváků neustále klesají. Domácí primát se pro mnohé mladé fanoušky stává povinností, samozřejmostí. Mám dojem, že někteří fandové jsou domácími úspěchy přesyceni. Ale ne vždy tomu tak bylo v minulosti. Protože pamatuji i doby sparťanské bídy, je pro mne každý další titul obrovským úspěchem a přináší mi velkou radost. V žádném případě je neberu jako samozřejmé. Návštěvy v posledním ročníku už byly opravdu ostudné. Necelé dvě tisícovky diváků na ligovém zápase Sparty nepamatuji. Zde mají naši fanoušci vůči Spartě veliký dluh. Nové vedení slibuje zlepšit nejen výkony na hřišti, ale i zlepšení podmínek v hledišti tak, že v horizontu několika let budou návštěvy na Letné více jak patnáctitisícové. Rád bych se toho dožil.
Díky za rozhovor a ať žije Spartička!
