Sparta teď fakt nehraje dobře. Není to žádná hitparáda ani herně, natož výsledkově. A já nemám žádné řešení - nevím, jestli je to obranou, útokem, trenérem, nebo gólmanem. Jsem jenom obyčejný fanda. Když ale přijdou takovéto hubenější období, je to z mé strany vždycky stejné: čím víc hejtu na kluky je, tím víc za nima stojím. Od podělaných Pardubic nás čekaly dva mače na Moravě: pohár na Artisu a liga v Olomouci - ani jeden jednoduchý. Normálně bych nejspíš absolvoval maximálně jeden a to ještě kdoví, jestli: fakt nemám rád zimu, obě destinace docela z ruky, časy výkopu nic moc… Ale když od neděle všude čtu, jak je ten náš mančaft kompletně nahouby (a může mě trefit z toho, jakou hromadu odsudků si přečtu na našem vlastním fóru :-(, tak si ten fotbal prostě musím prosadit. Přece chlapce nemůžu nechat v bryndě!
Artis nebyl žádná sláva, ale postoupilo se za 90. minut. Zaplaťpánbů za to a pojďme od toho. V sobotu čeká Olomouc - jejich trenér po odchodu Koubka z Plzně zaujal místo v mojí top 2 nejnesympa trenérů v lize, ale je asi potřeba uznat, že něco umí: skoro nedostávaj’ góly, dokonce ani v tý Evropě nejsou za otloukánky. I celá ta donekonečna rozmazávaná “kauza” s mušlí jenom ukazuje narostlé hanácké sebevědomí. Jistě nás tam nečeká vůbec nic jednoduchého: a tuplem ne s naší momentální formou. Loňské pohárové finále si budu pamatovat hodně dlouho a nechci to zažít znovu.
Vzhledem k času výkopu by bylo složité se po zápase dostat zpátky do Prahy a tak si koupím místečko v buse, který vypravuje Fanklub ACS. Netřeba nic řešit: přivezou, odvezou - ideální řešení a velký dík všem, co se o zájezd postarali. Když uvážíte, že stejní lidé se starali o busy do Varšavy a Craiovy, kam navíc vypravují i letadlo, tak to zní stěží uvěřitelně. Až vyrostu, chci se dozvědět, jak to všechno zvládaj’!
Autobusem z Prahy se vyjíždí v sobotu už před polednem a sejde se v něm pestrá fanouškovská směs: takoví a takové, co je potkáte všude, ale hrozně rád vidím i mladý kluky a holky, co to mají všechno ještě před sebou. Cestou se neděje nic dramatického - popíjí se pivko, plká se o fotbale. Vždycky mě znovu překvapí, o jaký kus je to busem delší, než vlakem. Ale to mně osobně neva: nikam nespěchám, čučím z okýnka, občas něco s někým prohodím - máme doma 2 holky z dolního stupně základky a tak je taková půlhodinka, kdy na mě nikdo nemluví, úplným balzámem na nervy. Nedělám si žádný detailní průzkum, ale co jsem tak odposlechl, tak nikdo z naší posádky nemá směrem k večeru žádný velký očekávání. Všichni víme, jak Spartička teď hraje - večer to bude tvrdá šichta…
Od poslední návštěvy Olomouce si pamatuju hospůdku fakt kousíček od stadionu a tak do ní zapadnu. Dělají tam sice snad tu nejhorší pizzu, co jsem kdy měl, ale točí různé druhy Litovle a já sice tomu pivu moc nedám, ale když už, tak rád ochutnám místní značku. Kdysi jsme takhle i doma na Letné chodili před každým domácím na jedno, dvě, tři, pět, ale časem se nám to nějak pod tíhou životních okolností rozpadlo: tomu se narodili děti, ten se odstěhoval, někdo přestal chodit úplně… Míval jsem to rád a občas mi to fakt chybí - proto mě potěší, když se mi z ničeho nic ozve kamarád právě z té staré partičky, že sice vůbec nevěděl, že v Olomouci hrajeme (jako fakt!) ale že je tady zrovna s rodinkou na víkend. Vytáhnu ho aspoň na jedno, docela dlouho jsme se neviděli - v tu chvíli nechává otázku, jestli půjde i na fotbal, otevřenou. “Moje” hospoda se zaplní sparťany a sparťankami a jak na kámoše čekám sám u stolu pro 4, přisednou si ke mě 2 místní kluci. Staří spolužáci z gymplu, co se, stejně jako já, utrhli od rodin a vyrazili spolu na žejdlík. Dáváme se do řeči - ti 2 na fotbal nejdou - a jeden z nich mi líčí, jak chodí s detektorem kovů hledat německá militaria, ale povídají mi i o tom, jaké to je bydlet v Olomouci nebo co se děje a neděje na Hané. Trochu mě překvapí, že ani tito jinak životně naprosto spokojený kluci se nevyhnou hejtům na Prahu a všechno Pražské, ale hádám, že pro ně taky není jednoduché se oprostit od všech těch blbostí, co od mala slýchávaj’. Nakonec jsou to docela fajn strávené 2 hodinky.
Asi netřeba dodávat, že po 3-4 kouscích nevyrážím na staďák sám - kámoše nebylo ani nutné nějak příliš lámat. My vstupujeme do zaplněného sparťanského sektoru, zbytek stadionu v té chvíli vypadá spíš na zklamání. Na to, jak se místní chystali, že si to tentokrát komplet zaplní sami, to vůbec nevypadá. Je ale pravda, že za poslední půlhodinku před výkopem lidi do ochozů ještě dorazí a nakonec je z toho slušná návštěva. Naše sestava je docela zajímavá: Patrik Vydra na stoperu a Kadeř nalevo, uprostřed ke Kairinenovi Santi Eneme. Jak už jsem psal, byla ve mě před zápasem spíš obava a tak docela rád vidím, že do zápasu nevstoupíme nijak ustrašeně. Jistě, forma ani sebevědomí z nikoho z našich v současném období zrovna nestříká, ale hrajeme aktivně a spíš svojí hru, než že bychom si nechali vnutit styl soupeře. A Olomoučáci do toho šlapou: každý souboj je dohraný a bolí, je vidět, jak i mimo hru probíhají nejrůznější zákroky. Ostatně, co čekat, když je vaším kapitánem Radim Breite, že? Líbí se mi Eneme: je šikovný, získá spoustu míčů a nebojí se je vyvézt směrem dopředu, chci ho vidět víc! Vzadu mi přijde pevný obr Martinec - hádám, že dnes večer je to přesně jeden z těch mačů, kvůli kterým se přiváděl: netřeba od něj žádné filigránství, spíš jistota. Sparta drží míč - bohužel tak, jak je to v posledních zápasech zvykem: k ničemu zajímavému nebo překvapivému se ne a ne dostat. A pak ve 40. minutě se stane to, o čem všichni jistě víte: Peteru Vindahlovi vypadne po rohu z rukou vysoký míč, který nám hráč v modrém napálí do branky. Tvl, Petere, já tě budu hájit, dokud budeš mít na sobě ten dres, ale jednoduchý mi to neděláš! Po přezkumu VAR se něco najde a branka nepla. Uff, aspoňže tak! Dnes večer to tady zatím silně vypadá na mač o jednom gólu. A dostat ho po takové chybě by bylo… ani nemyslet. Do kabin se tak jde za stavu 0:0.
Atmosféra v sektoru mi přijde hodně slušná: spíkr vylezl až nahoru na plot a má všechny pěkně pod sebou. Hodně se toho nakecalo o mušli: mně připadá, že v tom menším měřítku má náš support větší intenzitu, protože v sektoru jedou opravdu úplně všichni. Ale samozřejmě se můžeme bavit o tom, co by bylo kdyby… Já osobně si dobře zafandil už na Artisu, ale Srbská je přecejen hodně nefotbalové místo, kdežto Andrák je jiná píseň. Hezky kompaktní, i z naší klece je vidět na celé hřiště. V sektoru hned vedle a i na mušli je vidět skupinky sparťanských fans. Mimochodem, jestli vám přijde, že poločasový program na Spartě není nic moc, tak v Olomouci kopou lidi míčem do popelnice… Fakt si nedělám srandu!
Do druhé půle vstoupí líp domácí - v 55. Angelo Preciado hasí skluzem loženku. Pak se hra po dlouhé minuty odehrává od šestnáctky k šestnáctce: žádné šance ani na jedné ani na druhé straně, náboj plyne spíš z toho, jak je ten zápas důležitý a jak začíná být čím dál jasnější, že ho zlomí jediný gól. Pokud vůbec přijde… Tady to není nikdy jednoduché: jednou nám stačilo podklouznutí Bulharského prince, pak nás spasil Victor O. dvěma haluzema po chycené penaltě. A dnes to od Sparty není žádný balet - spíš fárání v dole. Jak jsem už psal, když to nejde, tak se ze mě stává pes obranář, můj kámoš používá jinou taktiku a vyzbrojuje se jízlivostí. Oboje z nás ale padá v 88. minutě, kdy John Mercado pošle pas, který si před gólmanem najde Albion Rrahmani a jediným dotykem ho posílá do sítě.
Exploze nadšení, mám radost, jako už dlouho ne! Joooo! Opařená Sigma se z této rány na komoru už nemá čas vzpamatovat a tak vyhráváme 1:0.
Děkovačku rozpumpovává Kadeř, což vidím moc rád, protože zrovna Pavel měl po zvrzaném zápase v Karviné menší výměnu s částí fans. Snad je to tímto pro obě strany uzavřená záležitost. Vyvolá se střelec i trenér a můžeme spokojeně domů. Já odcházím přímo nadšený, protože jsem po docela dlouhé době viděl asi až nečekané vítězství: několik posledních zápasů jsme nezvládli ani ty čekané a když už se vyhrálo, tak to příliš echt radosti nepřineslo, co si budem…
Na zpáteční cestě zastavuje náš autobus na benzínce hned za Olomoucí - sejdeme se tam 2 busy a nějaký auta. Hafo sparťanů a sparťanek - na všech je znát radost z povedeného zápasu. Domů nás čeká štreka, ale nikdo nijak hrozně nechvátá. Na začátek prosince není nijak ukrutná kosa a tak si lidi venku vyměňujou dojmy a postřehy a samozřejmě přiťukávaj’ na Spartičku. Po vítězství, se kterým počítal málokdo, je všem do řeči a tak probíráme celý zápas, Petera Vindahla i to, kdo si zasloužil či nezasloužil vyhrát. Člověku mého ražení přijde tohle fandovský klábosení o tolik příjemnější, než haštěření někde ve virtuálu.
Cítím ohromnou úlevu a radost za naše hráče, ale především za všechny ty staré i mladé výjezďáky, co se v poslední době museli tolikrát vracet domů jako zmoklé slepice. Budu doufat, že nás tahle vydřená výhra nabudí do těch posledních letošních zápasů. Snad se povede dovézt něco z Rumunska a pak Liberec určitě nebude zadarmo.
Se Spartou projezdíme celý svět!
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
Vánoční akce pro fanoušky Sparta Forever!
“Nach dem Spiel ist vor dem Spiel” - report z výjezdu do Brna na Mol cup
STYLSPORT A ESHOP PŘED VÁNOCI
Pokažené výročí - report z utkání Sparta - Pardubice
Sparťanská bonboniéra - report z výjezdu za Spartou do Varšavy
Sparťanská malinovka
Praskání bublin - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi
Sparťanské pivo - pohárový ležák
132! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!
Fanoušek měsíce - Lucifer Pekelný
