Stejně jako v minulém roce, i letos se ohlédneme nikoliv za sezónou, ale celkovým rokem. Co nám vlastně rok 2005 přinesl? Z pohledu Sparty to není žádné veselé povídání a skoro se člověku až nechce to nějak rekapitulovat, ale přesto to udělám, neboť za rok to bude určitě mnohem optimističtější a na tento článek se budeme dívat s lehkým úsměvem.

Sparťanský rok 2005 měl již od začátku těžký život. Ani nebyl narozen, a už do vínku dostal odvolání oblíbeného trenéra Františka Straky, který byl nahrazen Jaroslavem Hřebíkem. Tento trenér, který při své první štaci byl vesměs oblíbený, se na Letné setkal s velkou nevolí fanoušků. Jeho příchod byl načasován na konec roku 2004, kdy nejspíš měly přes zimní přestávku vychladnout emoce fanoušků. Jak se ukázalo, tento „kalkul“ vedení nebyl až tak úplně přesný, respektive byl úplně mylný. S velkou nevolí se setkal už první jarní domácí zápas, kdy trenér zejména od našeho kotle dostal pěkně za uši. A ti zasvěcenější již tušili průšvih v podobě protestů proti Hřebíkovi. Ono kolo, které se mimo jiné hrálo s Blšany, proběhla i rozlučka s Františkem Strakou na ochozech stadiónu. O tom se pak ještě dlouho mluvilo, zda to měl Franta zapotřebí a vlastně to tak paradoxně ještě více rozjitřilo emoce. Sparta měla z podzimu slušný náskok 9 bodů a dalo se tak předpokládat, že s předstihem získá titul. To se také stalo, Sparta mohla slavit už po zápase v Olomouci, do té doby na jaře prohrála pouze jednou a to v Příbrami, kde zaujal zejména hodně diskutovaný gól Otepky. Na Slávii se remizovalo, ale Sparta předváděla dobrý fotbal. Jenže po Olomouci se všechno zlomilo, začalo se prohrávat a zejména prohra 0:3 v Jablonci byla těžko stravitelná. Mistrovská korunovace v posledním kole s Teplicemi, která naštěstí neproběhla v kdejaké sešívané kavárně, ale přímo po tomto zápase, byla pokažena prohrou. A tak korunovace byla poněkud trpká, začaly na povrch vyplouvat první problémy, Hřebík si demonstrativně nepřišel pro medaili, hráči se tvářili při korunovaci jak kyselé okurky, půlka stadiónu ani na korunovaci nezůstala, proběhl ohňostroj ve dne ve sluníčku – zkrátka vesměs všichni byli rádi, že je sezóna pryč. Čekalo se na další ročník, ale bylo jasné, že ani v něm to nebude mít mužstvo pod trenérem Hřebíkem jednoduché.

V letní přípravě se Hřebík zbavil spousty hráčů, přišli hráči, které on vysloveně chtěl, mezi nimi například Kisel, Petrouš, Lukáš, na poslední chvíli pak Poláček. O všech posilách si každý udělá obrázek sám, navíc toto zimní období ukáže, kdo tady z těchto jmen zůstane, a kdo nikoliv. V každém případě nás teď čeká opět obměna kádru, ovšem dle posledních informací od Křetínského to nebude tak razantní obměna, což mi od Grigy připadá moudré. Podzimní část se rozjela a s ní přišla premiérová výhra v Plzni. Pěkný fotbal a srdce fanouška jásalo. Zároveň se ale začaly objevovat hlasy, že ve druhé půli nás plzeňští přehrávali. To se potvrdilo doma s Mostem a pak už přišla prohra v Liberci a s ní první zásadní kritické hlasy. Zde to byly náznaky, ale průběh podzimu ukázal, že něco v přípravě bylo špatně, neboť naši hráči zásadně odpadávali ve druhých polovinách zápasů. Nebudeme rozebírat proč tomu tak bylo, protože přípravu nikdo neviděl, ale zlé jazyky povídají, že byla údajně sestavena jakýmsi expertem FTVS, který k fotbalu nejspíš nikdy ani nepřičuchl, jinak by údajně nemohl poradit, že by daná příprava měla být zaměřena více na přípravné zápasy. Takže chyběl onen dril, kdy hráči nabírají fyzičku, ze které pak celou půlsezónu čerpají. Ale to nechme být, jisté tedy bylo, že naši hráči nestačili a začaly problémy. Přišla remíza s Brnem, prohrálo se na Slovácku, pak doma s Ostravou a krize kulminovala. Hráči nejprve vyšli s prohlášením, že stojí za trenérem, pak se ukázalo, že to tak není úplně pravda, že to bylo spíš diplomatické vyjádření atp. atp. Tuhle kauzu všichni známe a máme v paměti a radši se k ní nevracet. Ve vzduchu se plně projevovala zloba fanoušků, atmosféra na zápasech byla vesměs žalostná a začala zároveň válka klubu s fanoušky, kdy Křetínský a spol. začali vymýšlet represe ve stylu kolektivní viny. Mluvím teď o zápasu s Arsenalem a pak o trapnou frašku s lístky na Ajax přímo do Amsterdamu, ale to tady bylo již v článcích popsáno.

Mezitím byl ale od mužstva odejit kapitán Karel Poborský, který se trochu nešťastně zbavil kapitánské pásky v nepřítomnosti trenéra přes novináře. Přišla ještě nešťastnější reakce vedení v podobě dnes již slavné SMS a zloba fanoušků se rozjela nanovo. Trenér Hřebík pracoval již pod dohledem ochranky, byl mu poničen dům, zkrátka atmosféra jak víno. Křetínský nakonec kapituloval a konečně uznal, že tudy cesta nevede, Hřebík byl odejit a angažován byl některými fanoušky vymodlený Stanislav Griga. Zatím se mu moc nedaří, ale všichni se upínají k zimní přípravě a k jarní části, kde je co napravovat. Všichni věříme, že Standa je tím pravým, kdo po vydatném posílení dokáže dát zase Spartu dohromady! To už ale bude bez Karla Poborského, se kterým se Sparta definitivně rozešla. Je pravda, že Karel sám nedával moc najevo touhu se do Sparty vrátit a tak je asi nakonec i dobře, že se nevrátí, musíme prostě začít stavět na nových hráčů. Sparta přeci byla před Poborským, tak bude i po něm. I když třeba nejprve o něco slabší. Přesto Karlovi patří velký dík za to penzum práce, které zde odvedl!

Během podzimní časti se nám nevedlo ani na pohárové půdě. Ligu Mistrů jsme zakončili na posledním místě s pouhými dvěma body za domácí remízy s Ajaxem a Thunem. Letos jsme prostě na víc neměli, proto je lepší taky zapomenout. Teď spíš půjde o to, abychom si poháry zase vybojovali. To je úkol pro rok 2006. Cesta vede nejen přes ligu, kde je reálná šance dohnat vedoucí příčky, i když první místo z toho už asi nebude, ale hlavně přes domácí pohár, který je vstupenkou do Poháru UEFA.

Popřejme Spartě do roku 2006 vše nejlepší. Oproti roku 2005 už může být jenom líp. Popřejme jí, ať se uzdraví zejména po psychické stránce. Ať zase předvádí pěkný fotbal a baví nás, fanoušky. Ať co nejdříve očistí své pošramocené jméno. A k tomu všemu jí na jaře pomozme naší podporou! Sparta potřebuje zejména nás!

Ať žije Sparta!