Jirka | 20.02.2004 20:15

Je to konečně tady, zima pomalu končí a s ní i oddaným fanouškem nejprve
očekávaná (nutnost zklidnění nervů a doplnění psychických sil pro jarní
stresy) a postupně čím dál tím víc nenáviděná (člověk se rychle oklepe a
nastává absťák a hlad po fotbalové horečce - promiňte mi drobnou slovní
krádež, pane Hornby) zimní přestávka naší ligy a fotbalu v našich končinách
vůbec. A začínáme pěkně zhurta. Nejen že letošní jaro v lize bude pěkně
nervydrásající (chceme přece TITUL, ne?) ale na rozjezd tady máme hned
domácí zápas s AC Milán. Kdo by nechtěl být u toho? Tohle si ujít nenechám!
Jenomže - na devadesát devět procent bude vyprodáno a lístky doma netisknu!
Zvlášť když letos nejsem držitelem permanentky ani členem Sparta Football
Teamu. Ti totiž aby si vychutnali členských výhod, mají něco jako předkupní
právo. Přeju jim to, ale zbyde něco na nás obyčejný smrtelníky?
Pod vlivem těchto úvah kuju plány na nepříjemný brzký vstávání do fronty.
Jenomže na fanouška je upletenej nepříjemnej bič - ve středu večer hrajeme v
Itálii a protože naše televize nepovažujou tento přenos za zakoupeníhodnej,
mačkám se s dalšíma závislákama ve sportbaru Zlatá hvězda a vychutnávám si
remízu našich na kanálu Rai Uno. Do postele se tak dostanu kolem půlnoci a
přemýšlím, na kolik hodin natáhnout budík. Nejlepší variantou by určitě bylo
vyrazit hned v noci k pokladnám, ale takovej tvrďák nejsem. Vítězí varianta
5:29....

Noc uběhla nějak rychle a vřískot mobilu v pro mě pozdně noční hodinu je
zničující. Ale AC je AC, takže za chvilku optimisticky mířím na Letnou
"založit frontu". Z optimismu ovšem střízlivím dřív, než se stihnu pořádně
probudit. Uvědomělejch člověků jest mezi fandama Sparty víc a já se tak
řadím do fronty, která už teď - v šest ráno obsahuje asi 80 mžourajících
obličejů. Útěchou mi jsou za chvilku ti, co se řadí za mnou. Výjimečně jsem
se vyzbrojil pod bundu svetrem a chrochtám si blahem. Ne dlouho - ty svetry
to chtělo tak tři. Lakýrky taky nejsou zrovna obuv do fronty a o riflích
nemluvím už vůbec. Je taková kosa, že mi snad zamrzla i vteřinovka na
hodinkách a čas se fákt něpříjemně táhne. Do deváté, kdy mají otvírat, ještě
poskočí líná ručička na hodinkách asi tak 10 a půl tisíckrát. No nazdar.
Deprese se prohlubuje zároveň s pozorováním hnusně optimisticky naladěnejch
anglánů (nebo amíků?), kteří jsou o takovejch padesát míst přede mnou,
vytáhnou odkudsi čutačák a zahřívají se vesele báčkem. ONI SE SMĚJOU!!!! A
já mžourám do tmy, spouští se mi rýma a s nepříjemnou vzpomínkou na shánění
lístků na Holandsko dumám, kolik lupenů asi pro plébs zůstalo. Pomalu se
rozednívá a když už je asi tak sedum, fronta za mnou čítá asi tak sto
dalších jedinců všech národností a celý to naše stádo slouží jako squělý
rozveselení pro okoloprojíždějící řidiče a tramvajáky. Ti chytřejší z nás
jsou vybavení termoskama s horkým obsahem, my blbější tak máme aspoň o důvod
k závisti navíc. Poskakování a jiná prostná už dávno pozbyly jakýhokoli
efektu, prsty na nohách dosahujou konzistence betonu a zřetelně cítím, jak
modrám. Naštěstí fotbalovej národ drží při sobě a zahřát (nebo rovnou
rozpálit do běla?) se nás snaží konkurence, když se u okolo jedoucí dodávky
sroluje okýnko a projíždějící konkurence zařve hrdinně "baník!" a všem nám
to tak děsně nandá. Zima a dlouhá chvilka potlačuje jinak fungující pudy a
instinkty a už tak pobavení okolojdoucí a okolojedoucí si vychutnávají
pohled pro bohy - potřeba je holt potřeba, WC nikde a tak si pár fandů
odskakuje přímo na pláň zády k silnici "na malou". Hodinky už se přelouply
přes osmou a jeden by čekal, že když už se řádně rozednilo, půjde teplota
nahoru. Kupodivu tahle teorie nefunguje. Mám dojem, že už se mi zastavil i
oběh, a zahřívám se aspoň vědomím, že na tom jsem ještě relativně dobře -
fronta se obstojně klikatí a její konec už odtud ani nevidím. Holt někdy je
dvacetitisícová kapacita prostě titěrná....

Blíží se devátá a angláni propadají v bezuzdnej povyk a tleskání - roleta na
pokladním okýnku jede nahoru! Konečně! Utrpení se chýlí ku konci, lístečky,
pojďte k nám! Dobrá nálada vydrží tak deset minut a opět řev doprovázenej
tentokrát pískotem - roleta jde opět dolů. Že by se milánští lekli a došla
zpráva o skrečování utkání? Vysvětlení je jednodušší - nikoho nenapadlo
dejme tomu den před spuštěním prodeje vyzkoušet po zimním spánku procitnutej
systém a výsledkem je nefungující tiskárna. Bravo, opět vzpomínky - první
ligovej zápas v loňské sezoně proslavenej malým počtem připravenejch lístků.
To se může stát fakt jenom u nás.

Nucená pauza naštěstí trvá jenom čtvrt hodinky a roleta jede opět slavnostně
nahoru, jenom ta zvuková kulisa už je jaksi opatrnější. Prodej se ovšem fakt
rozjíždí a od okýnka odchází první člověk s lupenma v ruce. Výraz v tváři
ovšem až tak velký nadšení nevěští. No, třeba mu jenom "zamrzl úsměv". Vůbec
bych se v téhle psírně nedivil. Fronta se sune sice pomalu ale přece. Okýnko
na dohled a rozpačitejch majitelů lístků přibývá. Z jejich debat už taky vím
proč. Do prodeje se dostaly už jenom spodní tři řady: výhled = 0. Skvěle
řešený oplocení hrací plochy na našem stadionu je určitě černým písmem
zapsaný v mysli nejednoho nešťastníka, kterej už někdy měl tu čest získat
tyhle prominentní místa. Lehce po desáté se dostávám do kýženýho prostoru u
pokladny i já a obavy se naplnily do puntíku. Posledních cca 400 lístků už
zbývá fakt jenom do spodních řad po obvodu hřiště. No co, přece si to kvůli
takové prkotině nenechám ujít - v kotlu se stejně většinou na čísla sedaček
moc nehledí. Holt bude mít zápas o shlídnutí tohoto utkání ještě druhej
poločas v ochozech. Dva a půl litru putuje za okýnko a od prodavače se mi dostává pěti
drahocenejch lístků!

Cestou na tramvaj podél nekončící fronty lituju ty, co si do té zimy
nepřivstali, a nutím ztuhlý končetiny k pohybu. Na Vás už se asi
nedostane.... Tak trošku mě zahřívá vědomí, že můj čtyři a půl hoďky
trvájící podchlazovací proces se vyplatil - COME ON, "ROSONERI"!!!!

-Jirka-

Jirka | 20.02.2004 20:15 Vstoupit do diskuze
0