Přišla doba, kdy se nám nedaří tak, jak bychom si představovali a jak se sluší a patří na historicky nejúspěšnější a nejpopulárnější tým naší republiky. Z mnoha stran sílí kritika na práci trenéra Kotrby a našeho managementu. Jak je možné, že po takovém posílení kádru výsledky nepřicházejí? Srovnal jsem kádr z jara 2003 a kádr z jara 2004 z hlediska hráčské kvantity. Loni opustilo SPARTU formou odchodu či hostování 12 hráčů a přišlo 8. Letos na jaře opustilo SPARTU stejným způsobem rovněž 12 hráčů a přišlo 7. Tedy rotace u jiných klubů zcela nevídaná.

Tato statistická čísla se dají rozvést na hráče, kteří se ve SPARTĚ relativně dlouhodobě neprosadili či nesplnili očekávání např. ŠPIT, KINCL, ZBONČÁK, OBAJDIN, FLACHBART. Dale jsou to hráči, kteří odešli buď za zásluhy, např. Jiří NOVOTNÝ, SIONKO, či byli momentálně dobře prodejní – JAROŠÍK, GRYGERA. No a potom je tady záhadná třetí skupina hráčů, kteří se ve SPARTĚ ani neohřáli a byli posláni dále. ROSICKÝ, JEŽEK, KRMAŠ, PUDIL si museli připadat jako „protočené a vyprané“ peníze. Při vzpomínce na předchozí léta a hromadné nákupy různých Malárů, Blahů, Horáků, Šírlů, Prohazsků a desítek dalších se nabízí otázka, co těmito masovými nákupy vedení sleduje. Místo promyšlené a koncepční práce to zcela zjevně vypadá spíše na cestu pokusů a omylů. Nechce se mi věřit, že bychom kupovali hráče jenom proto, abychom oslabili své soupeře a už vůbec ne proto, abychom jim ekonomicky pomohli. A to se ještě k tomu pan PELTA vyjádřil negativně o dvou přestupových oknech v roce. Odůvodnil to tím, že pro mužstva, bojující každoročně o titul, byla možnost doplnění kádru v průběhu sezony velice příjemná. A tak SPARTOU procházejí průběžně mediálně populární jména a proslulý sparťanský duch se vytrácí. Kompaktnost týmu se pozná v období neúspěchů. A tak nám v massmédiích vylézají na povrch sdělení JUNA o tom, s kým se mu hraje lépe či hůře, nebo výrok našeho blonďatého andílka o tom, že si naši beci hrají na Brazilce.

A to jsou jenom malé střípky ukazující na cosi nezdravého v kabině hráčů. Nepřipomíná vám to něco? Že by se srab ze Strahova rozšířil na Letnou? Jak z toho ven? Paradoxně se nabízí jedno řešení. Pokud se nevzpamatujeme, nedostaneme se do žádných pohárů. Přiškrtíme rozpočet a přestaneme nesmyslně nakupovat. Tým se stabilizuje, hráči si na sebe lépe zvyknou a bude zase dobře. Pokud nebudeme počítat finanční ztráty a zisky majitele klubu, tak na popisovaný stav doplatíme přechodně my – fanoušci. A to tím, že nějaký čas budeme vyjíždět místo na San Siro nebo Stamford Bridge do Blšan a Opavy.

–recchi-