Po odchodu Stanislava Grigy usedl na uvolněnou trenérskou lavičku Sparty další její bývalý vynikající hráč, Michal Bílek. Stal se tak po Chovancovi, Haškovi, Strakovi a Grigovi v pořadí již pátým členem naší „zlaté generace“ osmdesátých let, který se na Letnou vrátil jako trenér. Spolu s ním přicházejí na pozici asistentů Horst Siegl a Zdenko Frťala, tedy další bývalí skvělí fotbalisté. Tato nová sestava realizačního týmu přišla s úkolem vrátit nám Spartu takovou, jakou ji známe a jakou ji chceme všichni mít – silnou, neporazitelnou, zkrátka Železnou. Prvního z nové trojice si představíme samozřejmě Michala Bílka, přicházejícího z Viktorie Plzeň, který se pokusí rozšířit svoji sbírku sedmi titulů, získaných se Spartou.

Narodil se 13.dubna 1965 a už od žáků oblékal dres Spartičky. Technický záložník s fantastickou kopací technikou si odbyl prvoligovou premiéru v rudém dresu již v sedmnácti letech, kdy mu dal šanci Dušan Uhrin. S ním se potkal i během vojny v Chebu, kde strávil sezonu 1984/85, jinak však zůstával stále věrný Spartě a postupně se vypracoval z hráče, který při svém příchodu vykal

Janu Bergerovi, až v oporu nejen Sparty, ale i reprezentace. Té pomohl výraznou měrou k postupu na italské MS 1990, do historie se nesmazatelně zapsal zejména Michalův gól z přímého kopu proti Portugalsku, pár minut před koncem posledního kvalifikačního utkání, který vše rozhodl. V roce 1989 získal prestižní ocenění Československý Fotbalista roku. Na samotném světovém šampionátu sparťanský středopolař zazářil, jeho penalta rozhodla o vítězství nad Rakouskem 1:0 (kopaná mimochodem za faul na Jozefa Chovance), a poté neodolal nabídce španělského Betisu Sevilla. S tou však hned první sezonu sestoupil do druhé ligy, přesto se však stal oblíbencem místních fanoušků. Měl, a vlastně i dnes má pověst slušného, bezproblémového hráče i člověka, jediný jeho větší konflikt se váže k neblaze proslulému trenéru Milanu Máčalovi, když začátkem 90.let po sporech s ním řekl, že za tohoto člověka za národní tým hrát nebude. V sezoně 1992/93 neodolal nabídce trenéra Uhrina na návrat do mateřské Sparty a pomohl jí svými výkony k zisku posledního federálního titulu. Nový kouč Karol Dobiaš jej však neměl zahrnutého ve svých plánech, a tak Michal posílil ambiciozního nováčka první ligy, Viktorii Žižkov, kde strávil tři roky, než se znovu vrátil na Letnou, aby zde oslavil svůj sedmý titul. Fotbalovou kariéru zakončil v roce 2001 v Teplicích, kde zároveň odstartoval trenérskou dráhu. Ta pokračovala v kostarickém Cartagines, následovaly dvě úspěšné a jedna neúspěšná záchranářská sezona v Blšanech a na začátku letošní sezony pětizápasová štace v Plzni. A nyní stojí před Michalem Bílkem velká výzva – jeho milovaná Sparta.

Lépe než cokoli jiného Michala charakterizují jeho následující slova, pocházející z časopisu Fotbal, konkrétně únorového vydání roku 1992, vyřčená během angažmá v Seville:

Sparťanem zůstanu na celý život. Je to mužstvo, které jsem si jako kluk vysnil, na Letné jsem s fotbalem začínal, tam jsem nejdříve nakoukl do ligy a pak odtud vedla moje cesta do reprezentace. Když Sparta vyřadila ve druhém kole Poháru mistrů francouzský superklub Olympique Mareille, volali mi kluci hned po utkání ze sekretariátu. Slyšel jsem ve sluchátku takový řev, jako by snad telefonovali z hodně rozjařené hospody. Křičeli, že porazili Marseille, a já tomu vůbec nechtěl věřit. Strašně, opravdu strašně jsem jim to přál. Dlouhé hodiny jsem pak nemohl usnout, promítal jsem si sestavu Olympique, co hráč to hvězda a říkal si – ne, to přece není možné, to nemůže být pravda. Nikde není psáno, že se jednou nevrátím do naší ligy. Pak bych si přál, aby to byla znovu Letná, kde jsem jako žáček při lize podával balony a byl jsem celý rozechvělý, když jsem třeba v chodbě u kabin potkal některého fotbalistu z áčka a ani pořádně nevěděl, jak ho mám pozdravit. Tehdy jsem si umínil, že bych se, až vyrostu, chtěl stát jedním z nich. I kdyby mi třeba Slavia, která je teď po příchodu Korbela velmi bohatá, nabídla lepší podmínky než Sparta, přednost bych jí nikdy nedal.“

Hodně štěstí Michale!

alvaro_recoba