Vzhledem k tomu, že v sobotu zavítala Sparta do mého rodného města a já jsem se tam po několika týdnech ocitl také, nemohl jsem si samozřejmě nechat zápas ujít. S vypůjčenou permanentkou jsem ocitl přímo v jádru nejtvrdších zlínských "hooligans" - rodičů zlínských hráčů. Kdo by si vsadil na to, že budou pevně stát při "ševcoch" a spílat přitom všemu sparťanskému, by měl pravdu jen zpolovic. Spartě samozřejmě spílali, ovšem daleko více kritičtí a nutno říct i vulgárnější byli k vlastnímu týmu. Všechno, co bylo na hřišti a nebylo z jejich krve, bylo častováno nadávkami, které byly snad i na prostředí fotbalového stadionu příliš sprosté.

Dost však o zápase ve Zlíně, neboť o něm hezky psal Bombito, byť s jeho názorem na příčiny našich bídných výsledků nesouhlasím. Dle mého za všechno současné vedení nemůže, mnohé rozkladné procesy byly nastartovány už za Košťála a jak někdo trefně poznamenal na diskuzi na idnes.cz tento krizový manager v destrukci pokračuje nyní i u reprezentace. Jednu věc bych však vedení zazlíval a to absenci jakékoliv koncepční práce s B týmem. Ten se v podání Sparty změnil na odkladiště nepotřebných hráčů a možná nadějných mladíků, kteří nikdy nedostanou v důsledku obrovského kádru a mediálního tlaku na okamžité úspěchy pořádnou příležitost v A týmu Sparty. Přijde naprosto nesmyslné mít v naší lize 22 členný kádr A mužstva, neboť při porci ligových zápasů, jej nemůže trenér nikdy využít, leda by většinu hráčů skolila morová epidemie. V důsledku toho, že do hry se stejně dostane jen 15-16 hráčů, chodí ostatní hrávat do Béčka, kde se od nich sice můžou mladší hráči něco naučit, ale ve velké většina případů(má zkušenost z jednoho divizního klubu) to dělá jen zlou krev. Kluci v Béčku totiž můžou makat, jak chtějí, ale stejně ví, že šanci v A týmu nedostanou, navíc, každý týden jim hrozí posezení na lavičce náhradníků jen proto, že pár "borců" z Áčka se potřebuje rozehrát Myslím si, že účel B týmu by měl být zcela opačný, hráči z něj by měl být psychicky i herně schopní zaskočit, za kteréhokoliv hráče Áčka, který by se například zranil. Kádr A týmu by měla tvořit kostra 15-16 hráčů, která by v případě zranění či výpadku formy mohla být doplněna hráči z B týmu. Tím pádem by měli odchovanci mnohem větší možnost prosadit a odpadl by problém těch 5 - 7 hráčů (většinou draze zaplacených posil) z Áčka, kteří jen leští lavičku a chodí si protáhnout tělo za Béčko.

Samozřejmě je taky docela dobře možné, že současní junioři na první ligu nemají a v A týmu hrát nemohou, pak je ovšem chyba někde v práci s mládeží...Ale myslím si, že když se spousta odchovanců dokázala prosadit jinde, jen proto, že jim trenér alespoň trochu věřil a dal pořádnou šanci, takže naši odchovanci zase tak špatní nebudou. Otázkou také je, nakolik trenér A mužstva zná hráče v Béčku, zda chodí na zápasy Béčka, zda se účastní tréninků, jestli konzultuje se svými kolegy, nebo je Béčko jen takový apendix, nutné zlo, které si kouč Áčka ani příliš nepřeje využívat. Pokud má vyhlédlou posilu podívá se třeba do Béčka, jestli tam není podobný typ, který by při kvalitní práci nemohl být třeba i lepší než ta posila? Ať si kdo chce co chce říká, fotbal je i psychice a trochu důvěry dokáže s hráčem udělat divy! Přirozeně očekávám námitku, že o podobný systém práce s B-mužstvem se pokoušel pan Hřebík při svém druhém angažmá. Dovolil bych si ovšem jako protiargument podotknout, že v atmosféře, která tehdy kolem Sparty byla, se rozklepala kolena i zkušenějším mazákům, kteří pak zápasy nezvládali psychicky. Není se pak čemu divit, že při takové davové "antihřebíkovské" psychóze neobstál třeba Šimůnek. Od kluků z juniorky totiž nesmíme čekat, že jednou nastoupí a hned rozhodnou zápas, ale můžeme si od nich slibovat to, že alespoň nabízenou šanci chytnou za pačesy a odjezdí zápas po zadku, což je ostatně vlastnost, která mi v současnosti ve Spartě notně chybí. Také nemůžeme takové juniory postavit tři nebo čtyři naráz, neboť jen odchovanci nebudou spasitelé, kteří sami budou otáčet zápasy, ale jeden dva vhodně vybrané typy mohou být to poslední malé ozubené kolečko, díky kterému začne celé soukolí fungovat a hrát tak, jak bychom si přáli. Navíc může nastartovat i celou práci s mládeží, neboť všichni hráči od přípravky k juniorce budou vědět, že když budou pracovat a zaslouží si to, šanci dostanou, což je ta nejlepší motivace, jaká může být.

Danni