Probouzíme se do celkem obyčejného pondělí. Den 28.05.2007 ale může za soumraku nabýt data nebývalého významu v celé historii Sparty. V období samostatné ligy, po rozdělení Československa, tzv.double (tj.zisku mistrovského titulu a současně výhra v národním poháru) nikdo nedosáhl. Našemu klubu se to naposledy povedlo v sezóně 1988/1989 pod trenérem Jozefem Jarabinským, který dvojitý úspěch zopakoval po svém učiteli a předchůdci Václavu Ježkovi z předchozí sezóny (1987/1988). Jednomu z největších (ne-li největšímu) trenérovi Sparty V.Ježkovi, se tento husarský kousek povedl hned dvakrát, když prvně se z double radoval v sezóně 1983/1984, která vlastně odstartovala krásnou „zlatou éru“ Sparty. I z tohoto malinkého ohlédnutí do historie je patrné, že vyhrát v obou soutěžích najednou není vůbec nic běžného či dokonce jednoduchého. K případnému úspěchu v dnešní době vede cesta dlouhá celkem 36 zápasů. Jedno zda zápasů povedených či horších. Na to se historie neptá. Ta zná jen vítěze a poražené.

Tuhle přispěchal nějaký pan Hartman s prognózou, že Sparta, pakliže nebude mít kopec štěstí, má prakticky velmi malou, či dokonce mizivou šanci se do Ligy mistrů vůbec probojovat. U příspěvků o Spartě (a zejména od pana Hartmana), mě vždycky okamžitě napadá výrok mně neznámého autora, zaslechnutý v jednom kulturně společenském zařízení. Je to o tom, jak informuje převážná část médií o vedoucích týmech prvoligové tabulky.

Vede-li Slavia, pak je to naprosto zasloužené, protože se jedná o tým s nejpohlednějším fotbalem pro lidi.

Vede-li Liberec, pak je to naprosto zasloužené, protože se jedná o tým s dlouhodobě koncepční a systematickou prací.

Vede-li Sparta, pak je to proto, že všichni ostatní hrajou blbě.

V současnosti teda už moc nesedí to obsazení, protože jeden ze jmenovaných, který v jednom utkání prokázal dle novinářů „vůli šampionů“, se v dalších zápasech už celkem tradičně nervově zhroutil a do boje o příčku nejvyšší (o kterou teda většinou myslím jde hlavně) už zasáhnout nemůže. Na pointě to ale nic nemění.

Vraťme se ale k panu Hartmanovi. Ten rozebírá sparťanskou chabou kondici, kdy hráče berou při zápasech křeče, týmovou taktiku založenou na náhodě, sebevědomí hroutící se pod tíhou miniaturního českého tlaku a nakonec ambice končící u zisku českého double. A cože panu Hartmanovi imponuje? V Lyonu prý před lety ausgerechnet po vyřazení Libercem prozřeli a řekli si, že chtějí trvale zakotvit mezi elitou Ligy mistrů! Pane jo.

Pan Hartman a jemu podobní, nechť si mudrují jak chtějí. Podle mého soudu je Sparta nadmíru úspěšným evropským klubem a ve střední a východní Evropě bych se jí nebál, po uplynulých třiadvaceti letech, nazvat gigantem. Sedmnáct titulů mistra ligy, sedm vítězství v národním poháru, osm účastí v zápasech Ligy mistrů (vč.nultého ročníku), čtyřikrát se Sparta probojovala do bojů ve skupinách z předkola a jednou dokonce přes dvě. Jistě, leckdo by mohl zkusit devalvovat úspěšně zvládnuté bitvy Sparty v předkolech relativně nižší úrovní soupeřů. Na to je ale velmi snadná odpověď. Stačí vzpomenout pár výsledkových šoků ze zápasů mužstev „trpaslíků“ jako AIK Stockholm, Helsingborg, Basilej, Bruggy či Anderlecht se „superkluby“ jako například Inter Milán, Benfica, Dortmund, AEK Atény. Nakonec nemusíme chodit ani za humna našich hranic. O úspěšnosti v předkolech Ligy mistrů vědí něco málo i některá mužstva v Česku. Jejich celková bilance? Devět výher, tři remízy a čtrnáct proher, při skóre 27:41. Postupů do hlavní soutěže - nula.

Pokud jde o sebevědomí v předsezónních prohlášeních, myslím, že Sparta při nich stojí celkem racionálně na zemi a zároveň se drží klubových tradic. Hlásí se poměrně pravidelně k boji o titul, o pohár, případně o postup do hlavní soutěže Ligy mistrů. Někomu se to možná může zdát málo. Mužstev, kterých se hlásí k bojům o titul, tu totiž bývá hnedle několik. Co na tom, že výsledkem pak může třeba být jeden titul za posledních cca 60 let, či sestup do nižší soutěže s patnácti vstřelenými góly v 29 zápasech.

Doufám, že dnešního večera naplníme předsezónní cíl a získáme celkově již 34. ligový titul. Přiznám se, že budu spokojenější, než kdyby vedení našeho klubu vloni o prázdninách vyhlásilo atak poháru pro vítěze Ligy mistrů a nakonec jsme v Gambrinus lize skončili čtrnáctí. To by mě asi moc neba. Každopádně jsem moc a moc zvědav, kolik z těch vynikajících ligových týmů s pohledným a progresivním herním stylem, koncepční prací a zdravým vedením, vyhlásí boje o mety v evropských pohárech nejvyšší. Domnívám se, že by to jejich funkcionáři měli vyhlásit. Minimálně proto, aby udělali radost panu Hartmanovi. Tak hoši, kdopak se přihlásí? Kdopak to bude?

pesfilipes