Kdo chodí v nedělním dopoledni na fotbal v Praze, zná termín „Žižkovská pencle“.
Ale o tom až za chvíli. Nejdříve krátce k pohárovému vystoupení naší Spartičky v Příbrami s domácí Marilou. Po strastiplné cestě ucpanými silnicemi v Praze jsme s kamarády dorazili na stadión Marily těsně před začátkem. Překvapila nás velice slušná návštěva, přece jen se hrálo ve všední den. Ale avizovaných téměř 7 000 diváků tam asi nebylo. Samotný zápas probíhal v poklidu, Sparta byla ve všech aspektech lepší a také ho dovedla ke zdárnému konci. Vítězství 3:1 bylo naprosto zasloužené. Prostě pohodička po nervácích v poslední době. A tak jsme na zpáteční cestě kuli plány na žižkovskou Viktorku.
Po víkendové remíze Slávie v Opavě přišla první možnost předstihnout letitého rivala v ligové tabulce. Koukat se jim do míst, kde záda své poctivé místo ztrácejí, mě nedělalo nikdy dobře.
Se skalními fanoušky jsme při předzápasovém soustředění stanovili taktiku a s dobrou náladou jsme vyrazili na Letnou v očekávání dalšího slavného vítězství.
Trenér Franta Straka vyslyšel přání našich odborníků na sestavy a poslal na zelený pažit, zkrápěný jarním deštíkem, jedenáctku dle jejich gusta.
Samotný zápas nebudu popisovat, kdo ho neviděl živě na Spartě, měl možnost sledovat přímý přenos televize Prima. V našem mužstvu chybějícího Tomáše Hübschmana s úspěchem nahradil Jirka Homola, jehož výskok by se neztratil ani v NBA. To Jirka Němec Viktorce chyběl hodně. Jeho klid, umění podržet balón a hlavně přihrát po zemi, hostům z Prahy 3 scházel.
A už jsem se doklopýtal k těm penclím. Kdo neví, tak krátce vysvětlím. O přestávkách při zápasech Viktorky probíhala soutěž diváků ve střílení pokutových kopů do otvorů v brance. Podobná soutěž se nyní pořádá i na Spartě, ovšem s názvem „Kop štěstí“. Pak, shodou okolností, se skutečné penalty kopaly i při mistrovských zápasech, vždy k nelibosti mužstev hostí ve prospěch domácí Viktorky. Bylo jich dost a často i v posledních minutách zápasů. Samozřejmě se projevila česká nedůvěřivost a významný funkcionář domácích byl pokaždé obviňován z uplácení rozhodčích. Novináři spustili povyk a rozhodčí se začali bát písknout i zákroky, které po penaltě přímo volaly. Třeba jako při posledním utkání Viktorky s Opavou. A dnes došlo na Viktorku. Po zákroku obránce Buryána se Jirka Štajner svalil k zemi a rozhodčí písknul pencli číslo jedna. Zajímavé bylo, že původce zákroku, na rozdíl od svých spoluhráčů, neprotestoval. A těsně před koncem zahrál rukou obránce Klimpl a Karel Poborský měl možnost číslo dvě. Opět proměnil a stanovil konečný účet na 3:1 pro Spartu.
Tentokrát Žižkovská pencle hrála proti Viktorce. Situaci nezvládl trenér hostí G.Bittengel, který při pozápasovém hodnocení prohlásil, že trenér Sparty řekl do médií, že Sparta chce vyhrát za každou cenu, a že už ví, co to znamená. Neznám žádného trenéra nebo sportovce, který by před utkáním řekl něco jiného. Nebo jde Bittengel do zápasu s myšlenkou nevyhrát? Nebo opravdu viděl zápas, ve kterém by žižkovští zasloužili bod o kterém mluvil? Já tedy ne. Chápu, nervy pracují, ale udržet nadhled by měl umět.
Jedna stížnost. Při první penaltě jsem situaci fotil. Divák, sedící přede mnou při gólu vyskočit tak vysoko, že jsem vyfotil jeho záda. Před druhou penaltou jsem ho varoval a slíbil mi, že se bude krotit. Tak mám jeho záda vyfoceny dvakrát).
Při nástupu do funkce nám Franta Straka všem slíbil, že přišel vyhrát zbývajících sedm zápasů. Tři už má úspěšně za sebou. Kouzlo tedy funguje.
Závěrem si tedy dovolím citovat jednoho velkého fanouška Sparty na našem webu:
„Františku, s Tebou nás zase baví svět!!!!!“

Bombito