Od celkově nepovedeného derby „S“ uplynulo něco přes měsíc a Sparta v tomto období, které se nezřídka nazývalo krizí, sehrála 7 mistrovských zápasů. Začali jsme remízou v Budějovicích, potom jsme si přetrpěli a vytrpěli domácí prohru se slabým Curychem v Poháru UEFA a následně už nastala jen samá pozitiva, v podobě pěti výher při skóre 17:4. Zejména poslední zápasy a mediální reakce pak daly opět mnoho důvodů k mnoha zamyšlením a úsměvům.
Tak například v sobotním vydání jediného sportovního deníku v Česku jsme se dověděli, že třeba výhry našeho celku proti Kladnu, Mostu a Bohemians, tedy týmům ze samotného dna tabulky, nemají až tak vypovídající hodnotu, což je tedy i případ vítězství v Toulouse. Neb to sice má určitou kvalitu, ale protože ve francouzské lize figuruje až na 12. místě, když ze třinácti zápasů zvítězilo jen třikrát (ve skutečnosti po třináctém kole mělo Toulouse odehraných 12 zápasů při bilanci 4-4-4 a skóre 12:14), tak by se se soudy o letenském znovuzrození možná přece jen ještě chvilku mělo počkat. Přitom bilance Toulouse byla na první pohled o malinko lepší, než třeba ta FC Sevilla po šestém kole, která měla na 13.místě z pěti zápasů bilanci 2-0-3 (11:9), přesto demontovala našeho zástupce v nejprestižnější klubové soutěži Evropy do posledního šroubku (4:2) a jeho obranu si otvírala jak konzervu olejovek dle libosti. Přitom u tohoto zástupce našeho fotbalu se to jen hemží titulky o útocích na titul už po třetině soutěže či oslavnými chorály nad bezbrankovou remízou s rezervou Arsenalu, po které se anglický tisk rozplakal jak nad kvalitou hráčů rezervního týmu Arsenalu, tak nad skutečností, že takový celek, jakým byl jeho soupeř, má vůbec (byť čistě teoreticky) možnost postupu do další fáze LM.
Tento víkend se odehrála hned dvě pražská derby. Nejdříve v neděli večer na Žižkově Viktoria (dle mnohých) přebojovala Slavii, byť nakonec byla ráda za vyrovnání v 91.minutě. Sportovní hvězda na mediálním nebi to ale viděla malinko jinak a Viktorii přidělila o jeden míček méně (5), než jejímu soupeři. Přitom vlastní komentář k zápasu zmíněného deníku byl mj.i takový: „Mnohem aktivněji vstoupili do utkání právě domácí. Na velmi těžkém terénu zatlačili Slavii do defenzivy… Slávisté se aktivně tlačili před Bartalského, ale na těžkém terénu se prakticky nedalo kombinovat, proto si jen obtížně vytvářeli šance… I druhý poločas utkání začal náporem Žižkov.“ .“ K těmto větám se pak asi hodí dodat i zápasovou statistiku – střely na bránu 6:2, mimo 3:3, rohy 4:3. Ač by se teda mohlo zdát, že zejména hostům v tomto zápase přetěžký terén neseděl a na výkonu se podepsal, pak je to chyba lávky. Hned dva plejeři předvedli natolik kouzelné výkony, že se s nimi dostali dokonce do sestavy kola deníku! To je teda něco.
V pondělí se totiž ke svému zápasu postavili hráči Sparty a Bohemky 1905. A při vší úctě, na první pohled se na Letné konal mnohem lepší a koukatelnější fotbal (to teda mělo základní příčinu v nesrovnatelně lepším povrchu hrací plochy, což snad ale není k tíži Sparty a Bohemky). Že se tak dělo zejména kvalitou Sparty, bylo opět tradičně smeteno nekvalitou jejich soupeře. Sparta přejela hosty po opravdu jednoznačném průběhu zápasu (střely na bránu 9:2, mimo 7:1, rohy 8:0). Přesto se za své představení dočkala stejného počtu míčků, jako Viktoria Žižkov a přitom o jeden méně, než na Žižkově se krásnou hrou prezentující Slavia (6). Co na tom, že Sparta dala 3x tolik branek, vyhrála a na soupeřovu branku vyslala více jak 3x tolik střel.
Zajímavým faktem se mi rovněž jevil býti pohled sportovního deníku na výkon rozhodčího, v rubrice SUDÍ POD LUPOU: Radek Matějek – kdyby neodpískal penaltu na Doška, obhájil by si to, protože i když šel gólman Sňozík do souboje neopatrně a pozdě, útočník Sparty pod něj zasunul své nohy a ochotně spadl. Před třetím gólem mylně nařídil rohový kop, po kterém padla branka. Delegát Mojžíš mu dal známku 7 – deník 5. Mno. Začnu odzadu. Známkou pět, udělenou experty fotbalového oddělení. Jen pro připomenutí, je to stejná pětka, jakou redakce udělila sudímu Kociánovi za neodpískanou penaltu na jedné a neodpískaný faul předcházející brance na druhé straně (tedy dvě fatální chyby mající vliv na konečný výsledek), v zápase Teplic se Spartou. Další omyly sudího v tomto utkání přitom vyjímaje. Podivný metr a podivné sféry zájmu (viz. Před třetím gólem mylně nařídil rohový kop, po kterém padla branka). Přiznám se, že mi mylně nařízený rohový kop nepřijde až tak fatální chybou, jako třeba neodpískaný a červenou kartou neoceněný, evidentně úmyslný úder loktem Rady do Doškovy tváře v 56.minutě. O tomto momentu se v celém vydání nikdo z redaktorů nezmínil ani písmenkem, což je vzhledem k jejich často proklamovanému boji za čistý fotbal opravdu s podivem. Jsem zvědav, jak se k tomuto incidentu postaví pan Károlyi se svou komisí neb Česká televize se ve svém přenosu zákroku věnovala myslím dosyta.
Teplický zápas Sparty pak došel v posledních hodinách na přetřes ještě jednou. Mistr Kocián totiž v sobotu předvedl s píšťalkou další nevídanou estrádu, což si vyžádalo vyjádření i jeho nejvyššího nadřízeného, předsedy komise rozhodčích - Luďka Macely. A u tohoto jsem se teda už tolik nebavil: „Nelitujete teď, že jste ho (Kociána) nepotrestali za nezvládnuté řízení duelu Teplice – Sparta? To jsou dva rozdílné případy. Ten incident v Teplicích byl zaviněný i chováním lavičky hostí.“ To jsem asi nedával moc pozor. Tak skutečnost, že sudí Kocián chybně neodpíská penaltu proti Teplicím a že před druhou brankou Teplic pustí faul na Pospěcha, zavinilo chování lavičky Sparty. Pane jo. Zase se mi chce trochu blinkat velebnosti.
Po přečtení hodnocení a komentářů expertů sportovního média k zápasu Sparty a Bohemky jsem byl nakonec malinko zviklán. Mně se ten zápas, svou fotbalovou stránkou, celkem líbil a přišel mi zajímavý. Deník ale měl jiný názor: Derby bez šťávy. Žádný fotbalový trhák to v Axa Areně nebyl. Prořídlé tribuny fotbal nerozehřál. Tempo bylo nízké, akce se nepřelévaly z jedné strany na druhou a také nepřesnosti se množily. No nemůžu si pomoct, ale mně se ten zápas líbil a rozehřál víc, než nedávný duel lídrů tabulky Slavia – Teplice (střely na branku 3:1, rohy 5:4, 5.406 diváků), po kterém se v červenobílém periodiku snažili (marně) vytvořit dojem, že se jednalo o top fotbal, v takřka tuzexovém balení, po kterém jeho vítězi za jeho produkci navíc udělili sedm míčků kvality. Mé nepatrné zaváhání ale nakonec po zápase rozřešil spolukomentátor ČT Josef Němec: „Já sedět na tribuně, tak tleskám vestoje“.
Poslední zajímavostí, perličkou a dost možná i trochu nekonečným seriálem se stává kauzička z jednoho méně významného klubu. Jeho hráči se onehda ztrapnili na půdě amatérského týmu, na což trenér a vedení reagovalo udělením pokut, prý v zájmu obrany dobrého jména klubu. Po vychladnutí horkých hlav se hráčům měla naskytnout možnost, jak se z placení pokuty vymanit. Vyhrát čtyři následující ligová utkání, tak zněla nabídka. Při třetím zápase se to ale malinko vymklo – remíza. Vedení ale bleskově vymyslelo náhradní plán – na pokuty se ptejte až po Žižkovu. Na Žižkově další remíza. A vedení klubu odjelo do lázní, aby horečnatě přemýšlelo, co s těmi zatracenými pokutami dál. Není nad slovo chlapa, klubu dobrého jména...
pesfilipes
