Když v dobách naší nedávné slávy, kdy pravidelně každý rok hrávala LM, nečekaně zavedlo vedení pro naše hráče tzv. mediální trénink, kde se pod dohledem odborníka fotbalisté věnovali komunikaci s médii, leckdo si klepal na čelo, k čemu to vlastně v našich končinách může být dobré. Přeci jen při vší úctě, neměli jsme v kádru žádné světové superhvězdy. Na druhou stranu je však třeba okamžitě dodat, že se získané zkušenosti takovému Jarošíkovi s Rosickým na začátku jejich kariéry mohly hodit, ačkoliv se i oni ze začátku také lehce usmívali. Své ligové konkurenty však s přehledem drtili nejen na trávníku, ale i na mediálním poli. Pravda, byly to sice většinou jen prázdné fráze, ale oproti mnohdy až komickým výrokům od konkurence (Jak byste popsal svou první ligovou branku? Hmmm, nooo, eehhmm, vlastně to byla strašná haluz.) jsme pořád byli o parník jinde. Když však člověk čte, co jsou naše superstar schopné vyplodit v této době, musí okamžitě volat po znovuzavedení podobného tréninku, protože svými výroky zbytečně kazí pověst Sparty.

Někdo sice může oponovat, že pravidelné předzápasové tiskovky tak nějak patří k západnímu koloritu, jenže tamnější hráči jsou na ně zvyklí a jsou od klubů náležitě vychování, takže vesměs probíhají v poklidu, přestože občas také dojde na nějaké drobné hecování či osobní popíchnutí. U nás však na podobné věci zřejmě ještě neuzrál ten správný čas. Mezi novináři panuje antisparťanská nálada a mnohým z nich dělá velkou radost, že si můžou rýpnout do přešlapující Sparty, když se jí nedaří. Na jednu stranu dělají svou práci, na druhou jim ty ironické sloupečky mnohdy naši hráči až příliš usnadňují neuváženými projevy. Schválně jsem nepsal hloupými. Ne každý fotbalista studuje vysokou školu, přesto poslední z dlouhé řady podzimních úletů připsal právě on. Na rozdíl od zdejších čtenářů jsem měl tu možnost se několika tiskovek zúčastnit, takže mám docela dobrou představu o tom, jak probíhají:

Před dav senzacechtivých žurnalistů je obvykle předhozen fotbalista, kterému se poslední dobou docela daří (najít ho v našich řadách ale není žádná legrace).

Novinář A se ptá: „Poslední zápasy byly s plným bodovým ziskem. Cítíte, že se Sparta zvedá?“
Hráč K: „Ano, výsledkově se nám začíná dařit a sbíráme důležité body.“
Novinář A oponuje: „Ale herně to ještě pořád není ono. Co s tím budete dělat?“
Hráč K: „To určitě ne, ale důležité jsou zatím hlavně body. Když je potvrdíme i v dalších zápasech, Slavia musí mít strach o svůj náskok.“
Novinář B druhý den napíše bombastický titulek: „Slavia se nás bojí,“ vzkazuje hráč K.

Tohle je samozřejmě smyšlený fiktivní rozhovor, ale vůbec bych se nedivil, kdyby se to nějak podobně odehrálo, protože když si po osobní účasti na tiskovce druhý den přečtu výplody některých jedinců, zapochybuji, že jsem skutečně byl tam, kde oni. Prostě bulvár za každou cenu a že si občas trochu pomůžeme vytržením z kontextu? Komu to vadí?

Ne všechno však lze tak snadno házet na „žumpu naší společnosti“. Mediální neobratnost našich fotbalistů totiž ostře kontrastuje třeba s panem Košťálem. Do něj se novináři neúspěšně navážejí dlouhou dobu, ale není jim to nic platné. Když dojde na osobní konfrontaci (TV nebo rádio), bez obtíží je podloženými argumenty utáhne na vařené nudli a člověk se občas až musí smát na tragickými a zoufalými pokusy jeho oponentů. (Zřejmě není třeba dodávat, že právě za jeho „vlády“ se prosadily ty mediální tréninky.)

Samotným hráčům to třeba až tak nevadí, berou to jako nutnou součást jejich práce, ale fanoušci jsou v tomhle ohledu přeci jen podstatně přísnější. Na rozdíl od našich playerů totiž celý týden chodí do práce, aby pak ve svém volnu šli podpořit milovaný klub. Ano, momentálně se mu určitě nedaří tak, jak bysme si představovali, ale těch zbytečných plků, co pak dostáváme od kolegů či kamarádů zpětně sežrat, bylo na tenhle podzim přeci jen docela dost – namátkou „Arsenal to bude bolet!“ v podání Tomáše Řepky, „Slavia se zase sesype!“ od Jirky Kladrubského, „Chceme hrát čtvrtfinále Poháru UEFA“ od pana Nejvyššího nebo poslední blábolení od Míry Slepičky na adresu Martina Lejsala (měl by začít sám u sebe a jsem docela zvědavý, jak se k té zbytečné červené po Horváthově pokutě postaví naše vedení).

Nikterak nezastírám, že si také rád rýpnu a po památném výkonu SKS na Emirates Stadium jsem všechny známe sešívky počastoval krátkou zprávou: „Byl to opojný pohled!“ Samozřejmě nemusím nijak dodávat, že po našem nedělním „výkonu“ jsem v různých variacích obdržel odpověď „Máme už dokonce pětibodovej trhák a jsme z vás podělaný až za ušima!“

Jako fanouškovi je mi úplně jedno, zda za podobné slinty může hloupost, arogance či jen mediální neobratnost našich hráčů. Se vším by snad ale přece šlo něco udělat, že pane Otavo?

Jestli se totiž hodláme takhle prezentovat i nadále, budeme ostatním jen pro smích. A to bolí - možná ještě víc, než samotné „matné“ výkony našich borců na hřišti!

konrad.heineken