Sbohem, Evropo! Už poněkolikáté za sebou pro nás evropské pohárové soutěže končí již před Vánoci. Nedá se nic dělat, musíme si přát pod stromečkem něco jiného, než třeba výjezd do Londýna, Mnichova nebo do Madridu. Tam všude se totiž na jaře hrát bude. Nechci si zvykat na jarní fotbalovou dietu, chci vidět evropské giganty na Letné i v březnu a dubnu. Tak s tím, hergot, něco udělejme! Vedení klubu se musí vyvarovat začátečnických chyb, které jej provází už třetí rok, hráči si musí uvědomit, jaký dres nosí a jaké hodnoty reprezentují. Že mají více hrát, než mluvit a v neposlední řadě i fanoušci bezpodmínečně musejí zanechat žabomyších válek a nesmyslných bojkotů a přijít na stadióny podporovat naší Spartičku. Jinak se nehneme z místa a budeme s otevřenými ústy pozorovat, jak nám ujíždí vlak. Nejen ten evropský, ale už ani doma nejsme Pendolinem, které projíždí republikou bez zastavení. Dýchavičná lokálka-taková je současná Sparta.

Přestože v posledním zápase skupiny Poháru UEFA odborníci Spartě moc nadějí nedávají, my věříme, že se o postupové body s favorizovaným Bayerem Leverkusen popere. Vyrážíme z Prahy úderem půlnoci a cesta nám rychle utíká. Před rozedněním ukončíme nekonečné fotbalové debaty a na chvilku dáme odpočinout unaveným očím. Po sedmistých dvaceti kilometrech zastavujeme v těsné blízkosti BayArény. Zatím nikde ani noha, nic nenasvědčuje, že za pár hodin zde proběhne bitva o fotbalové přežití Nového roku. Prohlídka okolí stadiónu, návštěva skvělého fanshopu. Zde potkáváme čtveřici anglických arbitrů, kteří budou řídit večerní mač. S úsměvem se nechávají vyfotit a dokonce si vyměníme nálepky Sparta Forever a odznáčky FA. Příjemní chlapíci! Je nakoupeno, vzhůru do hotelu. Po ubytování někteří vyrážejí vyzkoušet úroveň zdejšího pohostinství, já odpočívám vleže. Cesta v nepřetržitém dešti mě dala dost zabrat.

Čas rozhodujícího zápasu se nezadržitelně blíží. Vyrážíme k Aréně. Cestou potkáváme stovky domácích fanoušků a fanynek. Těch je překvapivě hodně. Od malých slečinek po dámy vyšších věkových kategorií. Všechny bez rozdílu v dresu či s šálou a čepicí Bayeru. Krásný útulný stadiónek, ne nepodobný tomu Teplickému. S tím rozdílem, že je uzavřený kolem dokola. Tribuny jsou zatím poloprázdné, ale oba týmy se rozcvičují na zeleném trávníku. Co trávníku? Na zelené nádheře. Tak takto asi vypadá povrch centrálního kurtu ve Wimbledonu týden před zahájením tenisového šampionátu. Když vzpomenu na čtyři dny starou vzpomínku z Bazalů, slzička ukápne. A leje a leje!, nebo jak to říkal mistr Kemr ve filmu Na samotě u lesa?

Je to konečně tady. Angličtí sudí přivádějí obě jedenáctky na hřiště. Tribuny téměř plné, vyprodáno ale není. Přišlo necelých 18 tisícovek diváků, ve Sparťanském kotli zhruba 150 nejvěrnějších. A ještě jedno překvapení skýtá zdejší stánek. Vyhřívané tribuny! Pod střechou celého stadiónu jsou rozvěšeny zářiče tepla, které zpříjemňují fanouškům pobyt v jinak nevlídném počasí.

K samotnému zápasu jen krátce, většina z vás ho viděla na německé ZDF. Spartička v očekávané sestavě i s Liborem Doškem v útoku. Domácí tlačí, chtějí rozhodnout hned v úvodních minutách zápasu. Hraje se jen na jednu branku. Domácí gólman Adler je bez práce. Ale v 8.minutě rychlý kontr Sparty a tísněný domácí bek vypálí bombu do vlastní tyče. Téměř jsme si nekopli a už jsme mohli vést. Škoda! Stále se hraje pod taktovkou domácích, ale ani naši borci se nenechávají zahanbit. Tomáš Grigar chytá tak, jak jsem ho ještě chytat neviděl, obrana také velice dobrá, záloha solidní, jen střelba nám nejde. To ovšem není žádná novinka. S tímto problémem bojujeme už delší čas. Kolik šancí spálíme, než dáme jeden gól. A střelba z dálky? To už pomalu nevím, jak v podání našich vypadá. Postupem času se hra vyrovnává, ale ta naše střelba! Těsně před koncem poločasu se dostáváme do dobré šance, ale praporek asistenta akci přerušuje. Prý neoprávněně, ale to už je jedno, poločas končí za bezbrankového stavu. I druhé půli se hraje rychlý fotbal, domácí jsou o něco nebezpečnější, ale stejně neplodní jako naši. Jen několik rohů, které naše obrana s přehledem odvrací. V 15.minutě Rezek fauluje Ramelowa a ten ho trestá fackou! Réza padá jako po háku Mike Tysona a Ramelow jde vyměnit studený déšť za teplou sprchu. I když v této době pršet přestává. Půl hodinová přesilovka! Naši hráči cítí šanci a svírají soupeře před jeho brankou. Šance přicházejí, šance odcházejí. Střelce v týmu dnes nemáme. Tribuny bouřlivě vítají domácí hvězdu Bernda Schneidera a hned je ho plné hřiště. Domácí znovu získávají převahu. Nejdříve Tomáš Grigar zlikviduje 100% šanci Gekase, ale na střelu Friedricha po rohovém kopu je i on krátký. Stadión vybuchuje nadšením. Nepředstavitelná vřava! Maty místo Rézy je jediná reakce naší lavičky na nepříznivý stav. Snažíme se vyrovnat, tlačíme se před Adlerovu svatyni, dát gól se nám však nedaří. Ani zoufalá výměna Rado Zabavníka za Miloše Brezinského změnu stavu nepřinesla. Ta měla přijít okamžitě po vyloučení Ramelowa, v 90.minutě už bylo pozdě. Závěrečné minuty si domácí zkušeně pohlídají, pan Atkinson naposledy použije svůj pracovní nástroj a domácí oslavy mohou začít. Hráči i diváci se dlouhé minuty radují, jako by dnes vyhráli Ligu mistrů. Z našich hráčů jen tři nebo čtyři z dálky zamávali fanouškům, kteří za nimi jeli stovky kilometrů, zatímco všichni domácí seděli před kotlem na ploše a oslavovali vítězství a postup do jarních kol poháru. A přichází něco, co vidím poprvé. Střelec vítězné branky, Manuel Friedrich přeskakuje reklamy za brankou, vyleze na ochoz kotle, vypůjčí si od zdejšího Azurita megafon a dobrých pět minut předříkává oslavné chorály na počest dnešního vítězství. Nikdo z diváků neodchází, všichni jsou jako v transu a užívají si. Závidím jim v duchu, úspěch si dovedou užít. A Friedrich je k nezastavení. Když vykřikne slogan hrubě urážející mnichovský Bayern, mám obavu, že se tribuna zbortí! To byl hukot!!! Poslední rozhovory pro televizi a stadión se vyprazdňuje.

Krátké zhodnocení. Tomáš Grigar vynikající, stejně tak M.Kadlec, Z.Pospěch, R.Zabavník příjemně překvapil, ale ani ostatní hráči nezklamali. I přes prohru mám ze zápasu dobrý pocit, utkání se mě líbilo, jen ta naše střelba, ta je bídná. Nyní jde jen o to, abychom hráli v každém zápase tak, jako ve čtvrtek večer v Leverkusenu. Pak půjde Sparta opět nahoru. V naší lize žádný podobný soupeř není, titul ještě není ztracen. Jsme SPARTA, nesmíme se vzdát, musíme bojovat do posledního dechu. Se štítem, nebo na štítě! Tak to říkaly svým synům Spartské matky. Nezapomínejte na to, bojovníci v rudých dresech!

Večerní návštěva útulné restaurace, rozbor zápasu u piva a Coly a o půlnoci návrat do hotelu. Hermes, bůh spánku rychle přemohl naše síly a vysvobodil nás od truchlivých myšlenek. Dorůžova vyspaní, řádně nasnídaní jsme kolem deváté ranní hodiny vyrazili na cestu do matičky měst. Že jsme dorazili v pořádku je zřejmé i z tohoto referátu.

Teď jen odpočinout přes víkend, nabrat nové síly a v pondělí v podvečer vás rád uvidím na Letné. Letos naposledy, tak si to nenechte ujít. Spartička vás potřebuje!


Statistika utkání:

TSV Bayer 04 LEverkusen - AC Sparta Praha 1:0 (0:0)

Branka: 71. Friedrich

Rozhodčí: Atkinson - Sharp, Matadar (všichni Anglie)

Žluté karty: Castro, Barnetta - Kisel, Rezek
ČK: 60. Ramelow (Leverkusen)

Diváci: 17 771

Sestava Leverkusenu: Adler - Castro, Friedrich, Haggui, Sarpei - Freier (66. Schneider, 84. Greško), Barnetta, Ramelow, Rolfes - Gekas (78. Sinkiewicz), Kiessling. Trenér: Skibbe

Sestava Sparty: Grigar - Pospěch, Řepka, Kadlec, Zabavník (89. Brezinský) - Kisel, Kladrubský, Horváth - Slepička, Rezek (72. Matušovič) - Došek. Trenér: Bílek