V uplynulých asi deseti dnech jsem v tisku zaznamenal mnoho témat, kterým bych mohl věnovat jubilejní – desátou Mediální bublinu. Jak se stává již (neblahou) tradicí, dost podnětů by v poslední době nakonec vydaly i naše vlastní řady. Nevím proč, ale stále častěji mě při četbě příspěvků a diskusí fandů Sparty napadají verše Paula Verlaina „Chanson d'Automne“. Je teda pravdou, že přesný překlad se malinko odchyluje od toho mého, ale zato je snad trochu srozumitelnější – „Dlouhé teskné tóny, zraňují mě svou neustálou sklíčeností“. Lépe bych své pocity, při četbě fandovských stesků, rad a ultimát, nepopsal.
Minulý čtvrtek Sparta ukončila svou letošní pouť pohárovou Evropou a následně se na jednom fotbalovém serveru objevil titulek „Sparta korunovala nepovedený podzim“. To mě teda zaujalo, a jal jsem se číst dlouhý seznam (nejen) sportovních neúspěchů a tento nakonec vydal na základní kostru Bubliny.
Sparta prý mj. ztrácí takt a až příliš často vypouští falešné tóny, což údajně někomu, kdo nemá absolutní sluch, nemusí být zcela jasné. Sparta ztrácí body s konkurenty o pohárovou Evropu, nahoře ji tak drží pouze dobrá bilance s horšími týmy.
Pozoruhodný postřeh a dedukce. V první polovině sezóny (úmyslně do výčtu nebudu započítávat pondělní zápas 16.kola) Sparta s celky mezi první a osmou příčkou sehrála sedm zápasů, s bilancí 1-3-3, při skóre 6:10. Tak to zjevně není kdovíco, to je fakt. Třeba vedoucí celek tabulky byl v tomto ohledu mnohem úspěšnější (5-2-0, 16:3). Nicméně, tak jako obvykle, má to nějaké ale. Sparta si tu nic moc bilanci odehrála, krom dvou zápasů, venku, kdežto zachránci našeho fotbalu tu svou, rovněž krom dvou výjimek, naopak doma. To si teda myslím trochu rozdíl je. Ale můžeme se porovnat sami se sebou, třeba s minulou – mistrovskou sezónou. A jak že jsme hráli s horní polovinou tabulky venku? Dvě výhry, čtyři remízy, prohra, skóre 6:7. Teda taky žádná sláva. A v jiné mistrovské sezóně (2002/2003) jsme v zápasech na hřištích soupeřů horní poloviny konečné tabulky měli bilanci asi ještě o něco hrozivější (2-1-4, 6:9). Takže? Takže nic, nesuďme den před večerem neb zajíci se počítají až po honu…
Dále se v článku probírala cesta Sparty pohárovou Evropou. Prý utrápený postup přes dánské Odense a matné výkony v základní skupině Poháru UEFA, kde pouhé tři body z Toulouse a jeden z domácího utkání se Spartakem znamenají pro jaro stopku. Viděl jsem všechny zápasy krom penaltové odvety v Odense a dovolil bych si s předchozím verdiktem trochu nesouhlasit. Zase to nevidím až tak černobíle. Pominu-li začátek sezóny, pak ve dvojzápase „s utrápeným postupem“ přes Odense, šlo totiž především právě o ten postup. Zápasy ve skupině začaly klíčovým a vymodleným utkáním s Curychem doma. Podle mého soudu výtečných úvodních cca 30 minut, potom trápení s výslednou prohrou. A jak už mnozí tušili, klíčovou prohrou. Jsem ten poslední, kdo by chtěl hráčům vytvářet alibi, ale nebudu se tvářit, že bych očekával smetení „podřadného“ Curychu naším mužstvem i ve stavu hráčů, který byl dostatečně dobře znám. Naopak si dovolím tvrdit, že každý, kdo někdy prodělal podobnou střevní záležitost, by měl být schopen následné fyzické možnosti hráčů pochopit. V Toulouse to bylo chvilkami strašidelné, ale nakonec jsme tam dali 3 góly, což teda nebyla asi úplná náhoda a vyhrálo se. Se Spartakem ten zápas, já osobně, těžko mohu považovat za nevydařený, když se mi hra líbila. Nevydařeným byl výsledek, protože tolik zavražděných šancí, bylo opravdu nevídaných. Potřeba honit tři postupové body do tabulky v Leverkusenu, byl pro Spartu hodně tvrdý oříšek už před výkopem. Nicméně Sparta se na německé půdě určitě neztrapnila, měla asi i víc šancí než domácí, žel nakonec neuhlídala jeden banální rohový kop, prohrála, nepostoupila a v letošní Evropě skončila. Celkově ale působení Sparty v Poháru UEFA určitě nenazvu zklamáním. Tím je nepostup ze skupiny. Když pominu ten prokletý Curych, pak klíč ležel v lepší efektivitě v domácím zápase s Moskvou, neb při výhře by nám pak v Leverkusenu neležel nůž na krční tepně.
Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velmi, velmi tenká a závěry se pak mohou lišit o 180 stupňů i za předpokladu, že se jedná o stejný či velmi podobný výkon. Někomu stačí k postupu 4 body, jinému by nestačilo ani 5. Někdo nedokáže napnout síť, takřka bezmocného, soupeře ani za týden, jinému (bezmocnému) se zase střely soupeře skoro zázračně vyhýbají a nakonec ještě jediná vlastní do soupeřovy se štěstím proklouzne. A hodnocení? Vítěz bere vše. Poražený je neuměl.
Poslední vystoupení Sparty na evropské scéně pro tuto sezónu jakoby vše symbolicky shrnulo. Bojácná před soupeřovou brankou, často neviditelný střed zálohy a hrubky v obraně. To vše provází „Železnou Spartu“ po celý podzim. Opravdu to bylo v posledním zápase Sparty na evropské scéně a v celém podzimu tak černé? Kouč Leverkusenu Michael Skibbe: Sparta velmi dobře bránila a my se do šancí skoro nedostávali. Sparta Praha je absolutně špičkové mužstvo, proto jsem za výhru rád. Německý tisk: Bayer nedokázal navázat na dobré výkony v bundeslize a proti dobře organizovaným Pražanům nacházeli jen zřídka recept. Leverkusen může hovořit o štěstí, že mnohonásobný český mistr své útočné snažení nedokázal přetavit v gól. Neboť hlavně ve druhém poločase Sparta několikrát nebezpečně před bránou zahrozila… Předchozí mi teda přijde trochu jako hodnocení jiného mužstva. Navíc Spartu provází celý podzim bojácnost před soupeřovou brankou? Fajn bojácnost, když vynesla nejlepší ligový útok (29), nejlepšího střelce (Došek 8), a to vše při neustále probíhající „hluboké krizi“.
Zpět ale na trochu vážnější notu. Vloni jsme měli po 16.kole o tři body více (33), dali jsme o 11 gólů méně, také dostali o 9 méně (18:6) a měli dva body náskoku na pronásledovatele. To vše jsou ale jen historická čísla. Rozhodovat se bude zase jen na hřišti. Ztráta pěti bodů není z nejideálnějších výchozích pozic, jakou bychom si uměli představit. Nicméně i takové (podobné) případy máme v našich archivech po ruce. Sezóna 1999/2000, po posledním podzimním 16.kole jsme ztráceli na první celek 4 body, což vydrželo ještě dalších sedm kol. Během dalších tří ale náš tradiční rival, tradičně nečekaně, ztratil nervy a my vedli tabulku o jeden. V dalším už o čtyři a v následném vzájemném zápase jsme jej vyprovodili s debaklem 5:1 a současně mohli, už dvě kola před koncem, slavit titul. Je to zkrátka kulatý, stát se může všechno a pět bodů ztráty v polovině soutěže, není nějaké scifi. Chce to hlavně jediné. Zachovat chladnou hlavu, nezmatkovat a zejména makat! To platí pro majitele, realizační tým i hráče. A co by jim v zimním snažení mělo pomoci více, než třeba současné oslavné titulky na jejich největšího soupeře, vidící jej už s pohárem nad hlavou? Nebo prognózy renomovaných odborníků Druláka, Vízka, Kotrby, kteří mají o titulu už „prakticky jasno“? Či posudek dalšího experta - Václava Daňka, který je velmi překvapen, že Sparta vůbec skončila tak vysoko? Myslím, že to je dostatečná motivace. Kor když i „Štístko“ našeho rivala si uvědomuje, že jejich los (se zápasy mj.v Teplicích, Ostravě, Brně, Boleslavi, Plzni) nevypadá úplně jednoduše.
Závěrem snad, pro ty úplně nejzavilejší pesimisty či perfekcionisty, malá vysvětlivka. Ušetřete mě, prosím, bojovně naladěných reakcí o tom, jak hrajeme strašně, jde to s námi od desíti k pěti apod. Ani mně se všechno, ani zdaleka, nelíbilo. Příklad? Třeba ligová derniéra s Plzní. Proč hrajeme v prvním poločase velmi koukatelný fotbal, se spoustou šancí, třemi pěknými góly a druhý odbudeme „jízdou“ na volnoběh, s vyhozeným kvaltem?! To koušu těžko. Skousnu, že v zápase zazdíme co se dá, ale ne že se na něco vykašleme.
Nicméně když si mám udělat svoje hodnocení zápasu, já si prostě radši řeknu, že se mi líbila první půle, než že nelíbila ta druhá. Už jsem asi takovej…
pesfilipes
