„Vítej zlatý hattricku!“, chtělo by se křičet po vzoru komentátora Roberta Záruby, ale nějak to neleze přes pysky. Chtěl bych se radovat, chtěl bych se s vámi podělit o ojedinělý úspěch Spartičky, ale nejde to. Zklamání z posledních dvou ligových porážek je tak obrovské, že ani dnešní zisk pohárové trofeje nedokáže překonat splín z uplynulých dnů. Slátanci nám svou neschopností nabídli mistrovskou trofej, my jsme byli podobně neschopní a vrátili jim jí na zlatém podnose. A bude hodně dlouho trvat, než se s nastalou situací dokážeme vyrovnat. Na toto jsme, na rozdíl od nich, nebyli zvyklí, je to pro nás nová zkušenost. Hodně nepříjemná zkušenost!

Mám rád tradice. Od roku 1946 je pravidelně, vždy 12.května, v den úmrtí hudebního génia Bedřicha Smetany, zahájen hudební festival Pražské jaro. To je podobná jistota, jako že zítra ráno opět vyjde na obloze sluníčko. V naprosté většině se před vyprodaným sálem Smetanovy síně Obecního domu uvádí mistrova Má vlast. Před zraky prezidenta republiky a mnoha osobností veřejného života se mění jen interpreti tohoto hudebního skvostu. Zahrát si úvodní koncert Pražského jara se řadí k nejprestižnějším událostem hudebního světa. Sehnat vstupenku na tento koncert je pro normálního smrtelníka téměř nemožné.

Podobnou tradici mají i finále národních fotbalových pohárů ve všech vyspělých zemích celého světa. Největší a nejkrásnější stadióny, pevně dané termíny, přeplněné tribuny, hlavy států v čestných ložích. Jen interpreti se většinou mění. Televizní stanice přenášejí tyto zápasy do celého světa s obvyklým komfortem. Desítky minut před zápasem rozebírají možnosti finalistů ti nejuznávanější odborníci, desítky minut po utkání hodnotí vrchol sezóny trenéři, hráči a novináři. Výhra v této soutěži se všude cení podobně, jako výhra v ligové soutěži. A někde i víc.

Ovšem u nás je vše jinak. Termín? Zápas se prostě jen tak plácne do nějakého volného dne. Co na tom, že je úterý a pět hodin odpoledne, když jsou skoro všichni v práci nebo na cestě do svých domovů! A tak se ptám, pánové Mokrý a Lubasi. Proč se nehrálo v úterý dopoledne, třeba od devíti, možná by našlo cestu na neoblíbený Strahov i pár důchodců, maminek s dětmi, nebo bezdomovců, kteří zrovna nemají co dělat? Propagace finále? Žádná! Kousek papíru se sestavami o velikosti papírového kapesníku nelze považovat za program. A televizní přenos? Další zářez na pažbu famózních fotbalových přenosů si udělala ČT. Začátek 10 minut před utkáním, opožděný přímý vstup do utkání současně s posledními tóny státní hymny, ukončení přenosu před předáním pohárů oběma finalistům je plivnutím do tváře nejen divákům, ale hlavně aktérům finále. A pak se divíme, že lidi na fotbal nechodí. Necelé 3 tisícovky na Strahově je i tak ostuda všech ostud. Smějeme se sešívaným, ale jsme ještě horší! Pár stovek libereckých fanoušků udělalo svým hráčům domácí prostředí i v Praze.

Po událostech z uplynulého víkendu střídá na trenérské lavičce pro liberecký dvojboj Michala Bílka prezident klubu Jozef Chovanec. Je pochopitelné, že za dva dny nemohl nic zásadního změnit. Ale alespoň v základní sestavě vyměnil několik hráčů, kteří nepodávali v poslední době optimální výkon. Na prvním poločase se mě nejvíce líbila státní hymna. Ta píseň je tak krásná, že mě nikdy neomrzí si ji vyslechnout. Nádhera! Fotbal o ničem. Bez nasazení, bez nápadů, s pouhými náznaky šancí, prázdné tribuny, na našich hráčích je znatelné sobotní zklamání, hosté drželi smutek s námi. A tak jen kotel hostí přinášel občas nějaký vzruch. Jinak nuda k uzoufání. Po půlhodině hry odchází zraněný T.Sivok a nahrazuje ho Jirka Kladrubský. Určité oživení přichází, bohužel bez brankového efektu. Do druhého poločasu nastoupí Spartička přece jen s větším elánem. Tlačíme se před Hauzra, centry létají do vápna, ale správného adresáta většinou nenalézají. Naše převaha je sice znatelná, ale co nezahodíme sami, to vychytá Hauzr. Liberec jen brání, snad jedinou šanci má až v nastaveném čase, kdy Matulovu hlavičku skvěle vyrazil Pošta. A mohlo být vymalováno! Takže došlo na to, na co hrál Slovan-na penalty. Trenéři určí pětice střelců, realizační týmy se „nagansky“ obejmou a může se začít. Protože dva hostující hráči netrefili branku, má v páté sérii Michal Kadlec mečbol. Krátký rozběh, tvrdá střela a je to! Pohár je opět náš! Hráči běží k našemu poloprázdnému kotli, ale více je vidět v jejich tvářích smutek, než radost. Konečně visí na jejich krcích medaile, pohár putuje od hráče k hráči, ale gejzíry nadšení vypadají úplně jinak. I závěrečné fotografování na ploše stadiónu je poznamenáno stínem ze ztráty ligového titulu. Snad i vítěz Perleťového poháru v Žirovnici projevuje více nadšení. Ale nedivím se jim, zvláště poté, kdy několik fanoušků hrubě uráží naše hráče. To byl skutečný hnus. I neúspěch se musí skousnout ve stoje!

Teď už nás čeká jen sobotní ligová odveta pod Ještědem a pro Sparťany čeká jediný úkol. Zapomenout na letošní zklamání a v příští sezóně začít s čistým štítem. Přestože jsme potřetí za sebou získali pohárovou trofej, bude letošní sezóna hodnocena po posledních událostech jako neúspěšná. Ale nezasloužili jsme si to? Asi ano! I dnešní strahovská návštěva to dokazuje! Polepšeme se i my, fanoušci nejlepšího klubu v zemi a podporujme naši rudou lásku i v dobách, kdy to potřebuje nejvíc. A ta doba je teď tady!

Bombito


Statistika zápasu:

AC Sparta Praha - FC Slovan Liberec 0:0 (4:3 pen.)

Penalty: Kladrubský, Horváth, Kolář, Kadlec - Holeňák, Kerič, Bílek

Rozhodčí: Příhoda - Kordula, Filgas
ŽK: Kerič
Diváci: 2 865

Sestava Sparty: Poštulka - Voříšek, Řepka, Sivok (34. Kladrubský), Kadlec - Vacek (77. Kolář ), Hušek, Horváth, Matušovič - Jeslínek, Holenda (84. Slepička). Trenér: Chovanec

Sestava Liberce: Hauzr - Matula, Holeňák, Košťál, Janů - Dočkal, Dort (72. Frejlach), Bílek, Papoušek (89. Radzinevičius) - Nezmar (79. Smetana), Kerič Trenér: Škorpil