Uplynulo již pár týdnů od závěrečného kola posledního ročníku Gambrinus ligy, máme za sebou neúspěšné Mistrovství Evropy v Rakousku a Švýcarsku. Neúspěšné samozřejmě pro nás, Španělé se tetelí blahem. A zaslouženě, na jejich kopanou se dalo dívat skutečně s radostí. Na repre úrovni jsme svědky neuvěřitelné frašky při výběru nového lodivoda národního týmu. Ale to vše není pro mne až tak důležité. Podstatné je pro Sparťany to, co se děje na Letné, na Strahově, ve Františkových lázních, v kancelářích manažerů a také v obci sparťanských fanoušků.

Možná nastal čas zhodnotit uplynulou sezónu s nadhledem a bez nervů z drásajících ligových a pohárových mačů. O malé shrnutí uplynulé sezóny se tedy pokusím. Ptám se tedy sám sebe. Jaká byla? Jednoznačně neúspěšná!!! Já vím, vyhráli jsme pohár ČMFS, v lize jsme skončili na 2.místě. Co by za to jiní dali! Ale my jsme SPARTA!

Skončit v jakékoliv soutěži za Slávií je pro každého Sparťana deprimující. Nějak na to nejsme zvyklí, nevoní nám to! I mně je jasné, že není možné každoročně vyhrávat na všech frontách, kam noha Sparťana vstoupí. To neumí ani Real Madrid, Barcelona, AC Milán nebo Manchester. To druhé místo nakonec přebolí, v tomto případě je čas nejlepší lékař. Mnohem horší je zjištění, že Sparta je nemocná. Rozkládá jí plíživá rakovina nejednoty, konfliktů uvnitř klubu, hádek a rozmíšek mezi vlastními funkcionáři, trenéry, hráči a fanoušky. A to je, dle mého názoru, mnohem horší, než zbytečně ztracený titul pár kol před koncem soutěže. Bude to neradostné čtení, ale pokud sami nepoznáme, kde je největší chyba, pokud se sami z těchto chyb nepoučíme, čeká nás velmi neradostná budoucnost. A já mám velké obavy, že ty nejhorší vize najdou úrodnou půdu a budou klíčit a růst jako plevel. K radosti našich soupeřů budeme sami sobě největším rivalem.

Nezvykle brzy, již 30.6.2007 v duelu s B.Bystricí, začala pod vedením Michala Bílka nová sezóna. Postupně jsme se utkali ještě s FC Ameri Tbilisi, FC Artmédií Bratislava, Mnichovem 1860, Dinamem Bukurešť, ADO Den Haagem, 1.FC Köln, Fenerbahce Istanbul a v generálce na Letné jsme hravě přehráli bundesligovou Hansu Rostock. Sestava vykrystalovala a všechny fanoušky okouzlil svým výkonem vicemistr světa Honza Šimůnek. Ve dvojici s Tomášem Řepkou bude naše obrana téměř neprostupná. To jsme ale netušili, že Honza sehraje v rudém dresu jen úvodní zápas s Libercem a poté bude za velice výhodných finančních podmínek prodán do Wolfsburku.

Ligovou premiéru zvládli naši borci na jedničku. Liberci čuchnout nedali ani na vteřinu a zaslouženě je téměř 17 000 diváků doprovodilo do šaten potleskem. Nebýt naší střelecké nemohoucnosti, odvezl by si Slovan debakl. Nečekaná remíza v Plzni byla varováním před podzimním vrcholem sezóny. V kvalifikaci do LM nás čekal londýnský Arsenal. Hodinu jsme dokázali hrát vyrovnanou partii, poté hosté zařadili o stupeň vyšší rychlost a bylo po nadějích. Přesto porážka 0:2 byla víc než krutá. V odvetě jsme dostali ještě o jednu branku více a s LM jsme se rozloučili. Ani v Gambrinus lize jsme mnoho radosti neužili. Utrápená výhra nad Zlínem, krásné vítězství na Žižkově je zkaleno aférou údajně hajlujícího Pavla Horvátha. Nad zdravým rozumem vítězí udavač a pokrytectví. Každý přece věděl, že Pavel šel ke kotli uklidňovat rozvášněné fanoušky, kteří se chovali jako zvěř a málem zmrzačili vlastního gólmana. Pokud za Pavlovými gesty někdo viděl hajlování, je hlupák. Ovšem našlo se dost dalších hlupáků a Pavlova iniciativa tak byla náležitě potrestána. Premiérové vítězství v poháru ČMFS nad domácím Sokolovem je slabou náplastí v této etapě fotbalových bojů. Schyluje se k dalšímu dramatu. Sparta míří do Teplic. Štěstí, že se toho starý Homolka Josef Šebánek ani Ludva František Husák nedožili, určitě by je ten duel odrovnal. Zápas, který měl být jakousi fotbalovou rozlučkou s předčasně zemřelým trenérem Marečkem, měl naprosto neuvěřitelné a nechutné vyvrcholení. Tragické chyby sudího Kociána nezvládli nejen naši hráči, ale i trenéři. Vrcholem všeho byl amok M.Abraháma a atak kameramana ČT od Tomáše Řepky. Pochopitelně si na nich DK smlsla a oba dostali vysoké tresty. Hlavní viník celé události, rozhodčí Kocián, odešel s trestem směšným. I taková může být spravedlnost v českých podmínkách. Tím v žádném případě neomlouvám chování našich hráčů a trenérů.

Po další domácí prohře s M.Boleslaví nás čekal důležitý dvojzápas s BK Odense o žití či nežití v pohárové Evropě. S odřenými boltci jsme to zvládli, ale krev z nich teče snad ještě dnes. Penaltové drama, sledované v rozhlasovém přenosu, mnohým z nás málem přivodilo infarkt. Konec dobrý, všechno dobré však na podzim neplatilo. Prohrané domácí derby se Slávií okořeněné vyloučením Pavla Horvátha, další domácí porážka s FC Zürich, tentokrát ovlivněná zdravotní indispozicí velké části kádru. Povinné vítězství nad Kladnem a Bohemkou v poháru a na světě je další konflikt. Před zápasem v Mostě vnikla v noci skupina fanoušků na Letenský stadión a nechala tam svůj vzkaz hráčům a trenérům. Samotné utkání v Mostě proběhlo nečekaně snadno a my opakovali jarní pětigólovou nadílku. Ovšem pozápasová děkovačka hráčů proběhla jen naoko a malér byl na světě. Válka vlastních fanoušků s klubem, to tu dlouho nebylo! Nečekaná výhra ve francouzském Toulouse, očekávaná nad klokany, krutá a zasloužená prohra v Brně, pohárová remíza se Spartakem Moskva, bezbranková remíza na Bazalech, konečná zastávka v poháru UEFA po prohře v Leverkusenu a nakonec předvánoční výhra nad Plzní uzavřela podzimní etapu Spartičky. Z pohárové Evropy jsme vyřazeni, doma máme pětibodovou ztrátu na Slávii, z toho veselé Vánoce nevykouzlí ani Ježíšek.

Začátkem ledna začala příprava na jarní sezónu. V deseti přípravných zápasech měli hráči možnost probojovat se do základní jedenáctky. Od té podzimní k mnohým změnám nedošlo. A ani v generálce s vídeňským Rapidem naši hráči nepřesvědčili, že bychom mohli zaútočit na metu nejvyšší. Jarní premiéru v promrzlém Zlíně jsme kupodivu zvládli na jedničku. Po dlouhé době jsme na zlínské Letné zvítězili a přerušili jednu velmi nelichotivou sérii. První „jarní“ domácí utkání s Viktorií Žižkov jsme odehráli v netradičních modrých dresech. To bylo asi jediné, co by se dalo zápasu vytknout. Akce na podporu projektu Sparta fandí slušně si srdce opravdových fanoušků Sparty nezískala. Sparta byla, je a vždy bude rudá! Samotné utkání proběhlo za obrovské převahy našich hráčů, tentokrát okořeněné i gólově. Šest kousků v Bartalského síti rozjásalo sedm tisícovek nadšených diváků. O bezbrankové remíze v Olomouci si většina diváků mohla přečíst v novinách, jak vlastně utkání probíhalo. Téměř celé utkání se odehrálo v mlžném oparu z dýmovnic sparťanských i domácích diváků. Povinná výhra nad Teplicemi a vzhůru do M.Boleslavi. Tam se nám dlouhodobě nedaří. Po půl hodině je vše špatně. Radim Holub střílí úvodní branku. Zle nedobře je mi po těle. Ale za pár minut vedeme. Když na konci poločasu přemotivovaný Rajnoch neudrží nervy a zbytečně fauluje P.Horvátha, je rozhodnuto. Ještě dva góly v Millerově síti a jedeme domů se třemi bodíky. Další jednogólová výhra, porazili jsme Jablonec, je generálkou na derby se Slavií. Znovu nic neřešící remíza. Zápas si, spíše než fotbalovými lahůdkami, budu pamatovat naprosto neadekvátním zásahem policejních jednotek v obou kotlích. Takovou kanonádu jsem na fotbale viděl poprvé. Pokud byl tento zákrok v duchu hesla Pomáhat a chránit, tak potěš koště! Vidina obhajoby titulu se vzdálila, ten zápas jsme měli vyhrát! Upocená výhra nad Strakovými Budějovicemi a na řadě je další pohárový výjezd. Zápas v Holici s HFK byl těžší než jsme čekali. Výhra 2:1 byla velice šťastná. Podobně se dá hovořit o jednobrankovém vítězství na Kladně. Bezkrevný výkon, zbytečné vyloučení Matyho a obrovské šance domácích na konci utkání. To je vše, co mě utkvělo v paměti. Domácí výhra nad HFK nás delegovala do semifinálového losu našeho poháru.

20.dubna je 8 521 diváků svědky poslední ligové výhry Spartičky v uplynulém ročníku ligy. Slušný výkon, gól Tomáše Řepky po deseti letech, premiérová branka Honzy Holendy v rudém dresu, mnoho dalších neproměněných šancí, přesto odcházeli diváci spokojeni. A jelikož sešívaný balet ve stejném kole prohrál v Teplicích, mělo být o titulu rozhodnuto. Obzvlášť, když v dalším kole prohráli slátanci na Strahově s Viktorkou Žižkov. Ale šampaňské jsme dali chladit příliš brzy. Zápas s klokany v Ďolíčku jsme vyloženě podcenili a dle mého názoru právě zde jsme ztratili titul. Hráli jsme jen na remízu a ono se nám to těžce vymstilo. Semifinálová výhra v H.Počernicích nad další Bohemkou ještě nevěštila nic špatného. To přišlo až v 28.kole GL. Uběhlo sotva 30 vteřin a je prakticky po zápase. Tomáš Řepka, po celou jarní část suverénně nejlepší hráč Spartičky, zcela nepochopitelně vhodí míč brněnskému simulantovi Bestovi do obličeje, ten se svalí na trávník ve smrtelných křečích a sudí Matějek Toma vykazuje ze hřiště. 90 minut proti dobrému Brnu v deseti hráčích je smrtící kombinace. A hosté své výhody náležitě využívají. Paradoxem je, že úvodní branka Střeštíka následuje po mnohem a mnohem tvrdším zásahu míčem do jeho obličeje. Trefit balon takto Bestu, mohli jsme mu jít na funus. Brňané si vítězství pohlídali a my přišli o svůj náskok v tabulce. Náladu nám nezlepšila výhra v odvetě poháru nad tehdy ještě druholigovou Bohemkou a naše myšlenky se ubíraly k poslednímu ligovému utkání na Letné. Přijede Baník a to určitě nebude procházka růžovým sadem. A nebyla! Už samotný začátek zápasu je poznamenaný nechutnou událostí. Při minutě ticha za fanouška Baníku, který zahynul cestou do Prahy pod koly vlaku, se z našeho sektoru ozývá pokřik „Smrt Baníku!“ Vrchol neúcty k lidskému životu, hnus. Ve vyrovnaném nervózním utkání jsou hosté šťastnější. R.Otepka a V.Svěrkoš své šance promění, naši pleyeři nikoliv a tak nám zůstávají oči pro pláč. Prohráváme 1:2 a titul darujeme na zlatém podnosu sešívané chátře! Poslední kolo v Liberci je definitivním hřebíkem do naší rakve. Navíc vyšperkované odporným chováním našeho kotle vůči Pavlovi Horváthovi. Tento zápas byl pro mne jedním z nejhorších zážitků, jaké jsem kdy se Spartou prožil. Pavel si po vítězném finálovém mači ČMFS s Libercem dovolil použít podobný slovník, kterým ho počastovali při předávání poháru někteří naši fanoušci. A najednou se stal vyvrhelem, mnozí zapomněli, kdo táhnul v minulé sezóně Spartu k titulu, kdo dal vítězný gól v derby, kdo dal úžasnou branku v Olomouci, kdo proměnil penaltu při finále poháru. Stačí jedna věta a vše je zapomenuto. Možná právě proto jsme na tom právě takto.

Získali jsme „pouze“ národní pohár, v lize jsme až druzí. Pro mnohé úspěch, pro Spartu nikoliv! Právě pro způsob, jak jsme o titul zbytečně přišli. Vlastní chyby a nejednota, rozhádanost všech proti všem, to je to, co nás potápí! Během uplynulého ročníku ligy jsme zažili několik konfliktů mezi fanoušky, vedením, hráči. Chyby vidíme jen u těch druhých, sami jsme bez viny? Pokud chceme být opět tou ŽELEZNOU SPARTOU, bezpodmínečně musíme zanechat žabomyších válek, vzájemné nevraživosti někdy přecházející až k nenávisti. Hráči si musejí uvědomit, jaké dresy nosí. Pro generace hráčů byly téměř posvátnou relikvií. Měli by si denně připomínat slova legendárního Antonína Jandy-Očka:“ Oblékali jsme je v bázni boží!“

Vedení klubu by už mělo konečně dělat vše pro dobré jméno Sparty. Stále mám pocit, že je důležitější otázka financí. Určitě jsou hospodářské výsledky důležité, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že ne vše dělají dobře. Zavádění některých novinek na tribunách jako vstřícný krok vůči fanouškům nepovažuji. Vedení si skalních Sparťanů moc neváží. Projekt Sparta fandí slušně je dle mého názoru vyložený propadák a vyhozené peníze.

A závěrem pár slov k fanouškům. Zde je možná největší prostor ke změnám. Ke změnám k lepšímu. Každý z nás by se měl snažit přivést do ochozů našeho stadiónu nového fanouška. Kamaráda, přítelkyni, syna či dceru. Vynechat rasistické nebo jinak nevhodné pokřiky. Žijeme v 21.století a musíme si uvědomit, že toto se ve vyspělém světě nenosí. A hlavně, všichni musíme držet při sobě. Stát v šiku jako jeden muž. Jen tak budeme opět nezdolní. Nezdolní právě tak, jako byli legendární bojovníci ve starořecké Spartě! Nemohu skončit jinak, než citátem z kultovního filmu 300. Král Leonidas učí svého malého synka bojovat a dává mu rady do života. „Sparťanova pravá síla je bojovník po jeho boku. Vzdávej mu tedy úctu a čest a on ti to bude oplácet!“

Tak nikdy na tato slova nezapomínejme, protože MY JSME SPARTA!!! Poučíme se?

Bombito