Žádná zbabělost, otrávenost nebo nechuť, pouze a pouze jen časová krize v uplynulém týdnu způsobila, že se ke dvěma posledním zápasům Sparty vyjadřuji až dnes.
Po nepříliš povedeném zápase ve Frýdku Místku si jedeme spravit chuť do města pod Ještědem. Místní Slovan nám na jaře dal čtyři góly a tak tady máme menší dluh. Těsně před samotným zápasem dostal zde velmi oblíbený trenér Víťa Lavička malý dárek od členů domácího kotle. Bylo vidět, jakou radost mu svým darem udělali. Během utkání mu další tři dárečky věnovali domácí hráči, z nich už ovšem takovou radost neměl.
Krátce k samotnému utkání. Zápas byl ovlivněn bleskovou úvodní brankou Keriče, kdy naše obrana byla nejspíše ještě v kabině. Hrálo se v rychlém tempu, naši hráči převzali iniciativu, domácí se stáhli do zajištěné obrany, kde vynikali především skvělý Košťál a gólman Hauzr. Domácí podnikali rychlé a nebezpečné protiútoky do naší otevřené obrany. Maty, Slépka ani Kajo Kisel své příležitosti nepřetavili ve vyrovnávající gól, to domácí forvard Smetana byl úspěšnější, prohráváme 0:2! A mohlo být ještě hůř, naštěstí i hráči Slovanu umí zahazovat loženky. V druhém poločase byla naše převaha na hřišti i v hledišti skutečně velká. Ovšem naše akce končily na neúspěšných přihrávkách těsně před vápnem. Vždy se našel nějaký domácí bek, který dokázal míč odkopnout. Jediný Kajo Kisel se nebál vystřelit. V době, kdy náš tlak vrcholil, přišel další rychlý protiútok a Kerič se mohl připravovat na rozhovor s Mužem zápasu.
Prohráli jsme 0:3, výsledek lze považovat za debakl, ale s předvedenou hrou jsem tolik zklamaný nebyl. Hráči bojovali, nevypustili žádný souboj, chvílemi nepustili domácí ani za půlící čáru. Samozřejmě chyby v obraně mě radost neudělaly, ale svalovat vše na Štěpána Kučeru mě přijde nemístné. Chyby dělal celý obranný blok. Stejnou chybou bylo, že jsme opět nedokázali vstřelit branku. Tady především je nutné hledat příčiny výsledkového výpadku. Při rozcvičení před zápasem hráči vymetají pavučiny v brance svými dělovkami, ale v utkání samotném to zopakovat nedokáží. Alibistické přihrávky kolem pokutového území, střelba téměř žádná.
Čtu diskuzi na zdejších stránkách a nestačím se divit neskutečné histerii. Jeden vyhazuje Kučeru, druhý Matyho, třetí Kozáčika, čtvrtý Voříška, pátý ……… .
I pod Víťou Lavičkou se houpe trenérské křeslo! Tolik nenávisti k vlastním hráčům na každé stránce diskusního fóra. Panebože, prohráli jsme první zápas v lize! Proč tolik zlosti? Po osmi kolech jsme druzí, po přečtení příspěvků mám dojem, že už sestupujeme. Proberme se, dnes už Sparta není v postavení, kdy bude vyhrávat všude, kam přijede. Týmy jsou vyrovnané, vyhrávat chce každý. Současný stav není jen záležitostí hráčů a trenérů, ale mnoha dalších okolností. Naši funkcionáři nemají takovou sílu jako v minulosti, přestupová politika je mnohým k smíchu, vyhledávači talentů stále jen hledají, ale výsledky vidět nejsou. Mluví a píše se o nedobré finanční situaci v klubu. Návštěvy na Letné jsou čím dál, tím horší, proč si vylévat vztek na hráčích a trenérech? Oni jsou jedni z mála, kteří dělají Spartě čest! Co si mám myslet o těch, kteří házeli láhve na autobus s hráči? Takhle se přece problémy neřeší!
V nedobré atmosféře přichází další důležité utkání-odveta poháru UEFA s Dinamem Záhřeb. Média se rochní v připomínání střelecké absence našich hráčů, na světlo světa jsou vytahovány konflikty z kabiny. Mě by zajímalo, jak se k nim může někdo dostat? Máme tam informátora? Kdo ví.
Sparta hraje další veledůležitý zápas a na tribunách se „tísní“ necelých 12 000 diváků. Je pracovní den, hraje se večer, atraktivní soupeř, krásné podzimní počasí, ceny vstupenek přijatelné, co chceme víc? Toto já považuji za větší ostudu než prohru v Liberci! To je nás Sparťanů opravdu tak málo? Nebo umíme chodit jen tehdy, kdy se nám daří? Tady se projevují charaktery fanoušků. Na předchozí zápas s Panathinaikos přišlo 14 a půl tisíce diváků. V Athénách jich přišlo na Spartu asi 65 000. A Sparťanů hrstka, podobně jako jich jelo do Záhřebu. Jak Řeků, tak i Chorvatů přijelo několik stovek. Skutečně po pohárové Evropě tolik toužíme? Především my diváci, bychom měli zamést před vlastním prahem!
Zrádná bezgólová remíza na Maksimiru určuje jasná pravidla. Sparta musí vyhrát. Počáteční oťukávaná končí tvrdým střetem Kuldy s brankářem Butinou. Ten úder Kuldovy kopačky do své hlavy nerozdýchal a musel být vystřídán. Obrovská výhoda pro Spartu, už dlouho jsem neviděl tak nejistého gólmana, jakým byl náhradník Dinama. Prvním, kdo se radoval, byli bohužel hosté. Několik nedůsledností v obraně, míč se dostává k Moralesovi a ten nechytatelnou bombou otvírá skóre. Za pár minut je vše jinak. Nejdříve Kulda dává Kelavovi jesle a za chvilku přichází nádherný okamžik. Jirka Kladrubský se z dobrých 25 metrů opírá do míče a ten zapluje tečí od břevna do sítě. Jak je najednou krásně. Ale techničtější a hlavně rychlejší Dinamovci stále zlobí. Z levé strany vystřelil Mandžukič, Koza jen vyráží a pro Lovrena bylo lahůdkou zasunout balón do branky. Je vyrovnáno a lépe se dýchá Chorvatům. A nebýt skvělého zákroku Matúše, mohlo být ještě hůř.
V druhém poločase se díky své technické převaze hraje většinou v režii hostí. Slabého brankáře Dinama vůbec neohrožujeme. A přichází trest. Matúš jen vyráží skákavou střelu před sebe a kupodivu první u míče je M.Badelj. Na dva góly v síti Dinama máme asi 25 minut. První mohl dát hodně aktivní K.Kisel, ale trefil břevno. Necelých deset minut před koncem vyrovnává J.Kladrubský, který se nebál vzít na sebe odpovědnost a proměnil penaltu za ruku bránícího hráče. Závěrečnou část zápasu si hosté zkušeně ošéfují, i díky netaktickým faulům našich hráčů. Být větší zima, odjížděli by mnozí hráči Dinama se zápalem plic z válení se na trávníku.
A tak mohou začít chorvatské oslavy. Zatímco hostující hráči křepčí před svým kotlem, naši zklamaně polehávají na trávníku. A fanoušci skandují „Vy nejste Sparta!“ Proč? Copak neviděli, že se vydali ze všech sil? Že hráli do posledního dechu? Divím se těm, kteří kritizovali jejich odchod do kabin bez závěrečné děkovačky. Copak můžou jít děkovat někomu, kdo na ně před pár dny hází láhve? To, že se jim nedařilo, je věc jiná. Ale bojovali! A nesmíme ani zapomenout, s jak těžkým soupeřem se utkali. Nebojím se tvrdit, že Dinamo Záhřeb je minimálně na stejné výkonnostní úrovni jako Panathinaikos Athény. Prostě nejsme zvyklí hrát s tak rychlým a technickým soupeřem. Proto mě mrzí, že jsme z letošní fotbalové Evropy vyřazeni. Kde jinde se máme učit takto hrát? S týmy v GL, které zalezou před vlastní branku a čekají na ránu z milosti, v lepším případě na ojedinělý protiútok? Tam se to nenaučíme, tam si na rychlost soupeřů nezvykneme.
Na rozdíl od mnohých se mě čtvrteční fotbal líbil. Konečně jsme protrhli střeleckou nemohoucnost, bohužel soupeř odhalil skuliny v naší obranné fázi. Oba týmy předvedly mnohem lepší výkon než v prvním zápase.
Týden, který nám mnoho radosti nepřinesl, konečně končí. V pondělí začíná nový. Bude lepší? To se dozvíme už kolem 19 hodiny. Čeká nás derby se Slávií. Je načase jim srazit hřebínek! Tu zlatou kliku, kterou mají již několik měsíců ve svém znaku potřebují nahradit tou jejich původní hnusnou hvězdou! Udělejme vše, aby bylo Sparťanům opět hej! Hráči to udělají, za ně dám ruku do ohně. A co vy, fanoušci Sparty?
Bombito
