NE!!! Jan Rejžek: Končím, Slavia nikoli!
29. října 2008 - 00:01:00
http://www.tyden.cz/rubri ...
Třebas to může zapadat do rozjitřené atmosféry po senátních volbách, ale má rezignace je vedena zcela jinými pohnutkami. Po zralé úvaze jsem zajisté k radosti všelijakých anonymních fotbalových ideologů toho či jiného zaměření, kteří onanují v diskusích nad mými nedávno obnovenými sportovními sloupky v on-line deníku TÝDEN.CZ. Ať si tenhle sloupek píše laskavě někdo jiný.
Proč se mám nechat urážet bezejmennými tvory, kteří mě, protože nevelebím zvláště rudou Spartu, okamžitě řadí mezi bývalé komunisty? Vám by to nevadilo? Ať si tenhle sloupek píše laskavě někdo jiný. Já myslel, že půjde o výměnu názorů, kvůli společné lásce k fotbalu, ať vyhraje ten, nebo ten. Hluboce jsem se mýlil. Míra arogance ubohých internetových letenských šašků zástupným jménem Recchi (co to je za sraba, když se neumí ani podepsat vlastním jménem a vyhrožuje fyzickým napadením?) mě utvrdila v tom, že čas mohu trávit rozhodně jinak, než případně každý týden reagovat na soudy těchto zbabělých asociálních nul. Nechutné. O tom, jak to všechno dopadne, Vám již bude referovat někdo jiný, nejlépe tento údajný Recchi, než mě trošku pomuchlá. Či nikoli. Mějte se hezky a taky se občas pomuchlejte.
Takže než se trochu pomuchláme, tak vám trošku poreferuji, když už vám to Jan Rejžek slíbil. Článek, který vyšel na internetových stránkách časopisu TÝDEN.CZ by mě nechal v klidu, pokud by se v něm neobjevil můj nick-name Recchi, pokálený mozkovým průjmem tohoto děda Vševěda. Ono totiž reagovat na Jana Rejžka znamená vycházet vstříc jeho patologické potřebě vyniknout, být středem pozornosti, prosadit své JÁ za každou cenu. Neumím si jinak jeho sudičskou povahu vysvětlit, než tím, že dnes, s přibývajícím léty, již není schopen zaujmout myšlenkou, tvůrčím činem, a proto zkouší vynikat radikálními a extrémními postoji ve kterých velice často ostatní ponižuje, aby on sám vynikl. Ale budiž.
Musí to být nádherný pocit rozumět úplně všemu – počínaje hudbou a všeobecně širokou kulturní scénou, přes bahno naší politiky až po lidovou hru zvanou fotbal. Jan Rejžek se v tom všem vyzná lépe, než my všichni dohromady a navíc má dokonalý přehled o bolševických přisluhovačích minulého režimu.. Český národ může být pyšný na to, že strážcem jeho morálních a kulturních hodnot je právě tento duchovní titán. Je až s podivem, že dnes nepředsedá parlamentu či nezastává podobnou významnou funkci.
No pravda ale bude asi někde jinde. Nechci zde sáhodlouze reagovat na slávistické fňukání Jana Rejžka, že ho mnozí strkají do pytle s pohůnky komunistického režimu. I když je s podivem, že celkem bez úhony přežil pochmurná léta krutovlády kata české kultury a těžkého alkoholika Miroslava Millera. Přesto byl prakticky jediným vyvoleným kritikem v kulturní oblasti s výsadou bojovat proti plytkosti, režimem velmi oblíbeného, středního proudu. Že by je spojovala společná vášeň k opojnému moku?
Raději toho nechám a zaměřím se na srdceryvné oznámení, kterým nám Jan Rejžek sděluje, že už nás svými literárními skvosty oblažovat nebude. Prý si myslel, že půjde o výměnu názorů, kvůli společné lásce k fotbalu, ať vyhraje ten, či onen. O jakou výměnu názorů mělo podle pana Rejžka jít si lze lehce domyslet, když nahlédnete do několika posledních výplodů, publikovaných na on-line stránkách časopisu TÝDEN.CZ.
Tak např.“ na českou ligu může jít snad jen student, kterého už omrzelo sebeprznění někde na koleji. Nároďák je legrační hračkou nesvéprávného Petra Rady, vexlák Křetínský, ex-bolševik Košťál, zavalitá veverka Horváth, trenérská nula Chovanec, trapný „lampion“ Rada, kdovíčím zasloužilý lampasák Rada, který proslul, kromě oddanosti svazovým lumpům leda tím, že v životě nikdy nic významného nevyhrál /ten mu leží zvlášť v žaludku/, nejsmutnější ligová žirafa všech dob Libor Došek, Sparta je sbírkou papírových čertů, složená z impotentního golema Kuliče, odulá tvář nesmrtelného manažéra reprezentace Vlastimila Košťála“…..to snad stačí, ne? To je jen malý výčet z pouhých několika článků z oblasti sportu, jak si jan Rejžek představoval výměnu názorů s milovníky fotbalu! Nejde mi vůbec o polemiku, jestli je Rada dobrým trenérem, či Došek zbytečně vysokým hráčem. Jde mi o formu diskuze.
Tento odpudivý člověk, nejen fyzicky, ale i duševně ošklivý s obličejem, za který by měli rovnou zavírat /to prosím není nadávka, ale hodnotový úsudek/, si stěžuje, že na jeho slovní průjmy někteří reagují zástupnými jmény. Zmiňuje se o aroganci ubohých internetových letenských šašků, onanii v diskuzích. Do čela těchto šašků staví zástupné jméno Recchi. Pominu-li fakt, že mnoho článků v masmédiích je signována autorskými zkratkami, chci se tady veřejně přiznat k tomu, že „diskutovat“ se zamindrákovanými lidmi typu Jana Rejžka, pod pravým jménem by bylo pod moji důstojnost. Pokud se ale zmiňuje o srabáctví, tak tu zde veřejně slibuji, že až jej zase potkám, třeba na žižkovské Viktorce nebo jinde, tak se k němu jmenovitě přihlásím. Určitě ale ne v pražských putykách a nálevnách, tam by mě stejně nepoznal, nebo by si to nepamatoval. A ještě k tomu vyhrožování. Celé to vzniklo posledním tlamocvikem pana Rejžka na on-line stránkách TÝDNE.CZ, kde krom svých obvyklých rádobyvtipných příměrech typu „fanoušci Chovancova rudého ústavu“ napsal doslova, že „proslule vytříbení introvertní demokraté budou opět na internetu hledat mé bydliště, aby mě co nejdříve usmrtili,…“ atd. Jako reakci na tento hysterický výrok jsem v diskuzi panu Rejžkovi odpověděl, aby se nepřeceňoval, že jeho adresu známe a není třeba jej usmrtit, stačí se s ním pomuchlovat. To je absolutně vše, co jsme si napsali! Je asi trochu dětinské rozebírat tu co je a co není vyhrůžka. Rozhodně jsem muchlování myslel spíš jako přání než jako vyhrůžku a v případě, že se někdy potkáme mu své přání klidně zopakuji. Je jeho volbou, zda tuto nabídku přijme. Ono totiž, pokud by jenom každý desátý z těch, které pan Rejžek kdy v životě urazil, poplival a pohaněl, chtěl tohoto člověka zabít, tak už by byl tento hašteřivý a zapšklý stařík nejméně tisíckrát mrtvý. Takže klid pane Jene, myslím, že za to, čeho se tak bojíte, dnes už nikomu nestojíte.
Novináři mají obrovskou moc v tom, že prostřednictvím masmédií mohou ovlivňovat své čtenáře. Pokud však vysloví nepravdu, napadený již prakticky nemá možnost se veřejně bránit. Protože se však v tomto případě jedná o, mezi sparťany velice oblíbeného člověka, kterým Jan Rejžek zcela jistě je, chtěl jsem se s ostatními podělit o smutek, který mě po rozhodnutí o ukončení spolupráce Rejžka s časopisem TÝDEN.CZ, zachvátil. Rozepisuji se o tom z toho důvodu, že vyhlášení Jana Rejžka redakce časopisu TÝDEN.CZ ze svých stránek ještě týž den stáhla.
Stáří je svým způsobem neradostná záležitost. Jan Rejžek celý život velice usiloval o to, stát se hrdým majákem české kritiky. Zpočátku se mu celkem dařilo, mnoho jeho úvah, glosů a kritik bylo velice vtipných a trefných. S přibývajícím věkem však přerostl sám sebe, stal se z něj ten, co všude byl, všemu rozumí a nad něj není. Když se zesměšnil v kulturní oblasti, přehodil výhybku na politickou scénu, což je vděčná oblast, kde si každý najde svého posluchače, ač je přívržencem čehokoliv a kohokoliv. Když se ale nedočkal odezvy ani na repliky ve smyslu „udělali ostudu všude, kam přijeli, stejně jako pan prezident“, tak se vrhl na pole neorané – na lidový fotbal. Teď se nechal znechutit. Nikdo ho nebere vážně, nikdo ho nemá rád, všichni mu chtějí ublížit. Míra arogance ubohých internetových letenských šašků zástupným jménem Recchi ho utvrdila v tom, že čas může trávit rozhodně jinak, než případně každý týden reagovat na soudy těchto zbabělých asociálních nul. Ano může a já mu z celého srdce přeji aby ho trávil smysluplněji, než dosud. Co mohl očekávat od střetu intelektuála s bandou jednoduchých lidí, kteří holdují jednoduchému sportu jménem fotbal. Není ani majákem, ani Cimrmanem české kritiky, lidé si ho uchovají pouze jako „člověka, který se soudil s Vondráčkovou“. A to nemůže rozdejchat.
Takže pane Rejžku, přeji Vám, abyste v oblasti Vašeho dalšího působení v oboru, který si vyberete, zažil víc radosti a ocenění, než toho, čeho jste se dočkal na stránkách TÝDNE.CZ. Nebude to jednoduché, vy už jste působil ve všem a všude, snad zbývá ještě nepoplivaný balet. Nepochybuji, že i tento druh činnosti byste byl schopen svým ostrým perem podrobit fundované kritice. Ale pozor na „piškotky“ baletek. Tvrdá špička by zcela jistě způsobila daleko větší paseku na Vaší tělesné schránce, než nevinné muchlování se sparťanskými fanoušky.
S pozdravem zbabělá asociální nula Michele Recchini - recchi
PS: Některé věty či výrazy jsem si vypůjčil z různých článků, jelikož se s nimi zcela ztotožňuji.
Zdroj fotografie: gofun.kinomania.sk
