Spartě, zdá se, v moderní historii první část ligové soutěže nesedí. S výjimkou „Strakova“ podzimu, který ovšem stejně dopadl špatně (pro trenéra), v tomto období většinou hodně ztrácíme, jaro bývá obvykle lepší. Nedíval jsem se do statistik, ale mám tento pocit. Možná je to tím, že v posledních letech se stalo pravidlem, že se kádr po sezóně vždy hodně mění a mužstvo se na podzim sehrává. Dost často se měnili i trenéři, dokonce i v rozehrané soutěži.

Letos je ale situace jiná, zůstali trenéři, kádr se v létě obměnil jen mírně. Také podzimní ztráty nejsou ještě dramatické. Systém tří bodů za vítězství nám ale rozhodně nenahrává. To, že jsme dosud neprohráli je pozitivní, stejně jako vítězství v derby na půdě soupeře. Dalším kladem je, že v mužstvu máme hodně mladých hráčů, kteří mají šanci se sehrát a získat zkušenosti. Určitě půjdou výkonnostně nahoru, ale podmínkou je větší náročnost trenérů, kteří nesmějí tolerovat volnější přístup hráčů, zejména v zápasech s outsidery, které prostě přehrát musejí. Pocit, že hráči do zápasu nedají všechny síly, šetří síly (netuším, na co, snad z principu), hrají alibisticky (dozadu a do šířky) a neběhají , jsem měl na podzim častěji, než je zdrávo.

Náš hráčský kádr určitě není horší než u mužstev, která jsou v tabulce momentálně před námi, jen je potřeba z něj dostat víc, změnit pohodlné „české“ myšlení.
To předpokládá i větší náročnost Křetínského k trenérům. Kvitoval jsem s povděkem, že se věnuje hlavně byznysu (a zdá se, že velmi úspěšně) a neplete se do sportovního managementu. To ovšem neznamená, že od trenérů nemá chtít výsledky (nejen body ale i sportovní výkonnost mančaftu, což se odrazí ve spokojenosti fanoušků). Má právo žádat od nich, aby hráče přinutili k tvrdé práci. Pro Spartu bylo vždy typické, že když se nedařilo, hráči makali a často zvrátili nepříznivý vývoj zápasu. Když se to nepodařilo, fanoušek ocenil, že udělali vše, co bylo v jejich silách. A není třeba pochybovat o tom, že to bezpečně pozná. Utkání proti Budějovicím bylo pravým opakem a odstrašující ukázkou toho, jak by to v žádném případě vypadat nemělo. Tolik rozezlených diváků jsem po utkání na Spartě už dlouho neviděl. A hazard s jejich přízní je to poslední, co si dnes může Sparta dovolit. Že fanoušci v posledních letech neprožívají zrovna idylické období není jistě třeba zdůrazňovat.

Trenér po sobotním nepovedeném zápase mluvil o postizích. Řekl bych, že zatím zřejmě jen podmíněně, asi vyčká, jak dopadne zápas s Kluží. Sáhne-li k nim, myslím, že případnými pokutami se ničeho kloudného nedosáhne. Co skutečně funguje, je prodloužená „pracovní doba“ na stadionu. Přidané tréninky, nácvik situací, které se nedaří v zápase správně řešit, taktická příprava, rozbory zápasů a chyb u videa atd. Pokud hráči stráví na stadionu celý den místo obvyklých 2-3 hodin, v hlavách se jim bezpochyby rychle rozsvítí. Tento recept ve Spartě svého času použil Michal Bílek a efekt byl viditelný. Marná sláva, již Ivan Hašek jako trenér Sparty dobře věděl, že největší odměnou pro hráče je volno od fotbalových povinností. To si ale mužstvo musí zasloužit.

Recept je tedy podle mého názoru relativně jednoduchý. Není třeba měnit trenéry ani vyházet třetinu hráčů. To vše už tady bylo a k ničemu to nevedlo.
Věřím, že trenéři přejdou od slov k činům a na hráče přitlačí a přinutí je, aby Spartu na hřišti důstojně reprezentovali. Kdo s tím bude mít problém, může načerpat chuť na lavičce, v béčku či na tribuně. Jako kapitán vládl Chovanec mužstvu pevnou rukou, měl by to zvládat i jako trenér. Další sezónu už prostě ztratit nemůžeme.
Je tu ale bohužel ještě jeden problém. To, co se děje v některých z naší strany „bezradných“ zápasech ukazuje, že chybí skutečný šéf na hřišti. Obávám se, že tuto roli plní Tomáš Řepka pouze částečně a ještě spíš směrem k rozhodčímu než ke spoluhráčům. Nadějí na zlepšení v tomto směru pro mě představuje návrat Bergera a/nebo Kladrubského.

Věřím, že ke kýženému obratu dojde a že můžeme doufat i v tradičně lepší jaro a v neposlední řadě návrat přízně momentálně nenaladěných fanoušků. AŤ ŽIJE SPARTA!

ACS-fan