V pondělí se odehrálo několik ligových evropských dohrávek. Po té anglické se místním tiskem míhají titulky jako podvod, ostuda apod., které reagují na skutečnost, že sudí „slupnul“ hráči Liverpoolu jeho komediální výstup (pád ve vápně) a z následné penalty se Liverpool doplahočil alespoň k bodu za remízu. Jo jo, Anglie je na podvody zejména háklivá a pojem „důvěryhodnost“ tam je tak nějak trochu plnější, než u nás.

Dnes se pochválil jediný sportovní deník u nás tím, že mu jako jedinému z celostátních v září stoupla prodejnost o necelá 4%. Těžko říct, co ona stoupající prodejnost v září znamená. Někdo by to mohl dát do souvislosti s tím, že redaktoři dělají svou práci (psaní) dobře. Jiný by ale možná až tolik odvahy neměl a poznamenal by, že redaktoři jen servírují to, co chce většina čtenářů číst… Z předchozího tedy asi může plynout fakt, že redakce dělají dobře svou práci ve smyslu prodejnosti, o což jde vydavateli asi především. Takže kdo by se staral o obsah?

Česká ligová pondělní dohrávka nezůstala pozadu a přihrála novinářům krásný případ k otevření tématu charakteru ve sportu. Tudíž ani ve fotbalově malém Česku jsme nemuseli zůstat za velkou Anglií pozadu a mohli jsme si tu na stránkách tisku krásně zamoralizovat. Hned dva hráči se pokusili svými úsměvně teatrálními pády vymodlit penaltu, za což se dočkali od sudího po žluté kartě. Zdejší jediná sportovní denní tiskovina ale tyto pokusy o podvod neměla, na rozdíl od Anglie, za dostatečné téma. Sparťané si pak mohli hodně zhluboka oddychnout, když po žluté kartě Cleberovi sudí Adam zavřel na půl minuty oči a ohluchl, čímž neviděl a neslyšel tu „čočku“, kterou mu Brazilec adresoval. Kdyby ano, musel by mu nepochybně v další vteřině ukázat druhou žlutou, a tím i červenou kartu, což by opět nepochybně spustilo řetězec plků nad nezištnou pomocí sudího Spartě, trvající patrně až do Vánoc. My jsme vůbec tak trochu jiná liga. V Itálii, Německu, Anglii i Španělsku se vcelku obecně traduje, že sudí vědomky i nevědomky sem tam něco spíš odpustí či připísknou slavnějším celkům. V minulém kole Vacek fauloval gólmana soupeře a než inkasoval spravedlivý trest od sudího, div mu neurazil hlavu střížkovský obránce. Ten za svůj počin nesportovního chování v přerušené hře kupodivu nedostal vůbec nic i přesto, že Střížkov až tak slavný jako Sparta není. To kapitán Řepka je jiná kapitola, ten po včerejším podvodném pádu chronického simulanta „Mercedesa“ ve vápně tohoto sotva chytil za ruku a už měl kartu. Letos čtvrtou, takže příště na Liberec půjde leda na tribunu. Aby komediální estrády pana Švancary v této mini epizodce nebylo málo, tak ten se pro jistotu (asi po vzoru jiného bodrého hrdiny – Besty) záhy chytil flexibilně za tvář…

Řeklo by se, jeden fotbal, jedny pravidla, takže všude se vlastně hraje tentýž sport podle totožných „notiček“. Ale jak ukázal zápas Chelsea – United, není tomu tak. Nejprve stoper United Evans v souboji o míč ve výskoku dupne unikajícímu Drogbovi podrážkou kopačky do hrudníku, aby byl Droga následně po zásluze, patrně že zákrok přežil, potrestán žlutou kartou. Přímý kop rozehrávají United. Za chvíli fauluje hráč Chelsea, nedbá pískotu sudího, běží s míčem dále v dál a opět Evans nakopne Cola způsobem, že mu div nepřerazí nohu. Výsledek? Spravedlivý trest – žlutá karta pro Cola a už i Evanse. Náš jediný sportovní deník věnoval zápasu gigantů skoro celou stránku, z čehož ale fotka Terryho s Lampardem zabrala polovinu, takže na text už mnoho nezbylo. Pozoruhodné pro mě bylo, že z minimálně tří velmi zajímavých situací se pan redaktor rozhodl věnovat jen jediné, a to ofsajdové situaci předcházející gólu, kterou (po konzultaci s šéfem pravidlové komise ČMFS Kurešem) nakonec vyhodnotil správně. Zbylým dvěma redaktor nevěnoval ani řádek, takže si jako průměrně důvtipný čtenář beru poučení, že se toho na hřišti Chelsea, krom gólu, mnoho jiného až tak podivného nedělo. A co více. Už se těším, že si podobné poučení vezmou třeba i naši stopeři. Konečně snad viděli, jak se zjednává respekt u soupeře a přestanou hrát v těch svých tanečních rukavičkách. Už vůbec nemluvě, že by si podobná poučení měli brát i naši sudí, aby pak nebyli zbytečně úzkoprsí, ale naopak trochu moderně asertivní – to až náš kapitán smázne ranou pěstí třeba drzouna Jandu, který se nevraživě podíval na gólmana Blažka a projede v přerušené hře zezadu Stáňu Vlčka, který dělal, že neslyšel poločasový hvizd sudího… Vždyť slavnější kluby mají mít nějaké ty drobné výhody.

pesfilipes