Sobotní mrazivé ráno je tu a s ním přichází důležitý den pro pražský (nejen) fotbal. Již po příchodu do areálu Vysoké školy ekonomické bylo zjevné, že půjde o hodně. Stoprocentní účast klubů (případně vyslaných zástupců – viz dále) se patrně zapíše do historie Valných hromad jako premiérová událost. Jak již bylo naznačeno, většina oddílů vnímala své právo rozhodnout o věcech budoucích jako „svaté“ a tudíž se dostavili členové jejich výborů. Existuje ale i pár sdružení, které byly ochotny svůj hlas svěřit „třetí osobě“. Ač je to legitimní čin, těžko se chápe. Zejména pak tím méně, vloží-li ho oddíl do rukou agitačního týmu jednoho z kandidátů.
Páteční předvolební setkání dvou hlavních kandidátů na post předsedy PFS (Svoboda, Rajchl), mělo zásadní cíl, tedy předjednání základních – zejména procedurálních otázek, aby se předešlo stavům, jakým byla patrně nejkratší Valná hromada PFS v historii, kdy se účastníci zasekli hnedle v úvodu na podobě programu a protože tento nebyli schopni schválit, rozešli se bez dalšího po pár minutách domů. Tomuto scénáři se úspěšně předešlo a prvními třinácti body programu se projelo bez nejmenších zádrhelů. Zdaleka ještě nebylo ani poledne a přišel první ze dvou nejzajímavějších bodů programu – volba předsedy PFS. Před volebním aktem dostali všichni tři kandidáti prostor k tzv.závěrečné řeči.
Prvním v pořadí byl pan Rajchl, druhým pan Svoboda. Oba prakticky zopakovali svá předvolební prohlášení z mítinků a médií. Novou informací pak ale pro posluchače (a zejména voliče) bylo, když se pan Rajchl distancoval od všech nekalých praktik, které se snad – údajně v průběhu předvolebních agitek měly stát, a co více, distancoval se i od problematických jmen, které se na takových akcích měly podílet. Zde si je ale trochu těžké vysvětlit jednu zásadní otázku. Dnes – den po volbách už asi můžeme přiznat, že tzv.problematičtí lidé, slibující „problematické“ návrhy, volali toliko z jedné strany. V nejednom případě šlo o deset i více telefonních hovorů zástupcům jednotlivých klubů během posledních dvou tří dnů. Pozor - tyto telefonáty rozhodně nejsou nějakými fámami – každý z volaných je má ve svém seznamu přijatých, ale i nepřijatých čísel. Jeden z voličů „bavil“ kolegy ukázkou několika desítek nepřijatých hovorů z jednoho – mu neznámého čísla. Když nakonec podlehl a číslo přijal, oslovil jej člověk s intervencí ve prospěch zvolení pana Rajchla. Patrně šlo o důmyslný komplot, jak tohoto kandidáta poškodit.
I druhý kandidát – Dušan Svoboda zmínil, že je rád, že celá předvolební kampaň proběhla korektně, obešla se bez excesů, napadání, pomluv a že i on sám považuje různé zkazky o nekorektních aktivitách spíše za fabulace… Oba kandidáti při předchozích tvrzeních působili skoro nevzrušeným a velmi přesvědčivým dojmem. Nejeden volič se tak asi cítil trochu zmaten…
Třetím vystoupivším byl kandidát Petr Voženílek. I tento pán (stejně jako pan Rajchl) je z klubu Dukla Praha. Tato skutečnost nešla na rozum možná většině přítomných už od chvíle oznámení kandidátek. Dva funkcionáři jednoho oddílu kandidují na jednu svazovou funkci - to nedává moc smysl. Pan Voženílek záhy všem přítomným udělal jasno. Už předem se (i od pana Rajchla osobně) šuškalo, že pan Voženílek kandidaturu stáhne. Tak se i stalo. Pan Voženílek svou kandidaturu opravdu stáhl. Ale předtím ještě věnoval většinu přiděleného času k tomu, aby agitoval ve prospěch svého klubového šéfa. Vskutku pozoruhodná taktika, kterou mu okamžitě jako nečestnou „vpálil“ jeden z voličů.
Všichni tři kandidáti na předsedu tedy řekli, co chtěli a zdálo se být už jen na voličích, jak se s tím poperou. Ovšem přišla ještě malá, ale o to zásadnější zápletka. O slovo si řekl zástupce SK Slavia Praha - Petr Doležal. V krátkém vystoupení pan Doležal zalitoval, jaká je škoda, že si Praha neumí zvolit kandidáta ze „svých“ řad (myšleno z řad tradičních funkcionářů kraje) a musí vybírat z tzv.republikových. A pak to přišlo. Pan Doležal neskrývaně zapochyboval nad faktem, že pan Rajchl působí nejen v Dukle, VV ČMFS, společnosti Bwin, ale i mnohých jiných. Otázka do pléna zněla – jak to všechno chce pan Rajchl zodpovědně stíhat? Po následující (už trochu marné) snaze pana Rajchla o vysvětlení se šlo volit…
Výsledek voleb je již znám : Dušan Svoboda 58 hlasů, Jindřich Rajchl 49 hlasů. Všechny hlasy byly platné. Při kvoru 54 je tedy zjevné, že Dušan Svoboda zvítězil o pět hlasů!
Dalším bodem programu byla volba do výkonného výboru PFS. Z osmnácti kandidátů se vybíralo osm. Je holou skutečností, že podstatná část voličů leckdy neznala ani polovinu z navržených jmen. Což není nic až tak zvláštního, protože zejména menší kluby, hrající většinou jen nižší soutěže, jen málokdy (pakliže kdy vůbec) zavítají na druhý břeh Vltavy, a tedy se se zástupci klubů druhé poloviny Prahy v průběhu roku vlastně nepotkávají. Za tímto účelem si oba kandidáti na předsedu (pakliže by se takové praktiky zdráhali, pak tedy jejich akční výbory) vypracovali takové „mini nápovědy“. Jednalo se o pár centimetrů široký papírek, kde bylo v řadě napsaných osm jmen. Tyto taháky měly k dispozici oba tábory, takže si nemusely nic vyčítat. Leč stalo se. Protože už bylo jasno, kdo je novým předsedou, tak někteří voliči a příznivci myšlenek pana Rajchla (a dokonce ze seznamu na taháku doporučovaných na člena výkonného výboru) při pohledu na tahák s protikandidáty ztráceli nervy a chtěli jejich majitele umravňovat, poučovat či alespoň urazit. Smutné je, že si podobným způsobem například zástupce třetiligového klubu dovolil jen na zástupce přeborového a ne třeba vedle sedícího, a podobně smýšlejícího, pana Vinše z ex-ligové Viktorie Žižkov.
Po odvolení kandidátů na výkonný výbor v prvním kole se prvně program trochu zadrhl, protože muselo dojít k pracnému ručnímu rozpočítání, kdo a zda vůbec někdo prošel prvním kolem a kdo má šanci aspoň na druhé. Valná hromada měla tedy asi na dvě hodinky technickou přestávku. Tu delegáti využili různě. Někdo šel na mráz dohnat nikotinový deficit, jiní se šli občerstvit k připraveným švédským stolům, ale byli i tací, co obcházeli některé zástupce klubů a vyčítali jim jejich volbu. Popravdě je těžko uvěřitelný samotný fakt výčitek volby kohokoli. Opět je třeba připustit, že i povolební výčitky probíhaly ve smyslu nezvolení pana Rajchla. Těžko pominout fakt, že NIKDO nemůže vědět kdo komu jaký dal hlas, protože volba byla jednak tajná a za druhé se lístky nejen nesměly, ale fakticky ani nedaly ofotit, protože se s nimi nechodilo za plentu, ale vyplňovali se u stolu. Každopádně chování zejména pana ex-sudího nyní delegáta Zdeňka Krejčího, by se dalo nazvat minimálně přidrzlým, o morálnosti pak vůbec nemluvě. Je asi dost symbolické, že i do Prahy dorazila „vymoženost“ (třeba jako na Plzeňsku) jakou je snaha o ovládnutí důležitých postů a funkcí sudími.
Prvním kolem voleb do výkonného výboru PFS prošlo úspěšně (tedy s nadpoloviční většinou hlasů) hned sedm z osmi volených kandidátů. Opravdu mimořádného výsledku (nejlepšího ze všech volených funkcí) dosáhl pan Michal Fischer, který dostal 79 hlasů! O tomto kandidátovi jsme se zmínili již v prvním díle (Preview), kdy se jevila jaksi spornou jeho podpora Dušanu Svobodovi, když druhý kandidát na předsedu pan Rajchl jej uváděl jako svého favorita na člena VV. Už v preview jsme vyjádřili domněnku, že pan Fischer to jako „správný“ politik hraje na všechny strany. Jeho 79 hlasů se (za dané situace) jeví skoro neuvěřitelně, nicméně vše nejasné přesně vysvětluje. Škoda, že (i jak pravil Petr Doležal) pan Fischer nevyužil své zcela ojedinělé oblíbenosti mezi pražskými kluby k podání kandidátky na předsedu PFS, s takovouto podporou by nepochybně musel uspět. Potíž možná bude v tom, že po vypršení volebního období by (na rozdíl od pouhého člena VV) musel jako předseda skládat osobní účty své práce. A při těchto účtech už by pravděpodobně s prázdnými, byť krásně zabalenými, slovy před kluby asi nevystačil. Ono na přídi to víc fouká…
Volby skončily, chtělo by se říci, že dopadly způsobem – vítěz bere (skoro) vše. Nyní už by se mělo začít něco dělat. Pro více jak polovinu klubů je asi potěšitelné, že se nedostali ke slovu ti, kdož jim poslední dny otravovali život. Nicméně zůstává tady pořád skoro polovina klubů, které by si takovou změnu stále přály… Těžko tedy nazvat tyto volby vítězstvím (čehokoli nad čímkoli). Zejména když se záhy po zvolení členů VV PFS kuloáry začnou nést tóny výpovědí pracovníkům PFS z moci Praze nadřízeného VV ČMFS. Bitva končí, válka zjevně nikoli. Takový je život ve fotbalovém pralese.
P.S. Každý má své metody práce, s tím těžko někdo něco zmůže. Má-li ale ČMFS ve vedení lidi, kteří netrpí přehnaným ostychem před nekorektními manýry, pak potěš pánbůh s českým fotbalem. Obyčejná slušnost zůstala jen prázdným slovem pro novinové stránky a televizní kamery. To není dobře…
pozn. Autor NENÍ a NEBYL v žádném spojení s vítězem voleb, což neznamená, že nemůže mít názor či ochotu vyjádřit sympatie příp. antipatie ke způsobu jednání jednotlivých kandidátů na předsedu a jejich spolupracovníků.
Elector
1. článek k tématu - Valná hromada PFS – Preview aneb Život v pralese
