pesfilipes | 19.04.2010 09:02

Ve 13,00 vyrážíme redaktorským vozem Sparta Forever směr České Budějovice, tedy tam, kde by prý žít chtěl každý. Cesta ubíhá celkem svižně a poklidně, leckdy dokonce i vzdor vyhlášce dosahujeme rychlosti skoro 80 kilometrů v hodině, což posádku vozu rozvášní a s neskrývanou radostí si u Písku připisuje první předjeté (zemědělské) vozidlo… Po dvou hodinách přijíždíme k věži u Střeleckého ostrova, na parkovišti již jarně vesele skotačí několik, zjevně optimisticky naladěných, mladých sparťanů. Po menším turistickém průzkumu okolí stadionu se vydáváme k akreditaci. Cestou do tiskového střediska prohodíme pár slov se soukmenovci a nabudeme tedy čerstvé informace. Je potvrzena páteční zlá zvěst, totiž že Bláža na jaře skončil!

Vstupujeme na pěkný trávník útulného domácího stadionku a dostává se nám dalších zpráv, které zkrabatí čelo. Kláda chce pokoušet natažený sval, absolvuje rozcvičku a dokonce už je napsán v zápise o utkání v základní sestavě. Tu najednou rozcvičku opouští Matúš Kozáčik a mizí v útrobách stadionu. Rozcvičovat se začíná Švenger. Matúš se, těsně před koncem rozcvičky týmu, vrací na trávník a zápas absolvuje s ortézou na lýtku. Kláda rozcvičku vydrží celou, ale na zápas to nakonec není, takže jeho místo zaujímá Igor Žofčák. Zdravotních lapálií má náš tým tento týden opravdu více než dost.

Týmy nastupují na trávník a následuje slavnostní akt, kdy domácí klub nezapomíná a děkuje dvěma velkým odchovancům Dynama, ex-kapitánům reprezentace a rovněž dvěma velmi úspěšným sparťanům – Jiřímu Němcovi a Karlovi Poborskému. Bouřlivý potlesk je na místě.

Zápas začíná se čtyřminutovým zpožděním, Kládu na levém beku nahradil Niki a dodatečně zařazený Igor šel do zálohy. Asi nebude velkým tajemstvím, že otázka levého obránce nás při zranění Pamiho docela tíží. Manuel by už snad naštěstí v příštím kole mohl být k dispozici. Tak snad. Ke hře v prvních pětačtyřiceti minutách se toho mnoho, natož pozitivního, napsat – bohužel nedá. Hra postrádala jakýkoli nápad, o momentu překvapení ani pomyslet, nepřesností, kdy míče nenacházely i jen pár kroků vzdálené spoluhráče, bylo víc, než ve třetí bé třídě v zápase šestého celku s dvanáctým. Pohled na poměr sil aspiranta na titul se zachraňujícím, byl značně frustrující, protože fakticky neexistoval. Naše nákopy byly spolehlivou vodou na domácí destrukční mlýn.

Po obrátce se vývoj dění trochu pozměnil, ale opravdu jen málo. Rudí se pokoušeli přece jen o více kombinace na úkor kopců „někam“ dopředu. První vážnější šanci měl Miloš Lačný, který si zpracoval přihrávku vzduchem za obranu na hranici šestnáctky a následně přehodil vybíhajícího gólmana Kučeru. Míč však minul levou tyč o pár decimetrů. Další možnosti, ani snad tedy ne vyložené šance, byly k vidění na obou stranách, ale jen v míře menší než nepatrné, a to ještě díky jisté nahodilosti. Například jeden centr proletěl kolem zadní tyče docela blízko až do autu, další přihrávku před bránu tečoval domácí obránce a Kučera se musel hodně natahovat (asi vůbec nejvíc), aby míč vytlačil přes břevno aspoň na roh. V závěru domácí opustili i ty poslední zbytky myšlenek na cokoli konstruktivního a rozjeli „velkolepou“ zdržovací šou, se kterou došli až ke kýženému výsledku – bodu. Když se náš tým pokusil vystupňovat tlak střídáním v 88.minutě (Sionko – Zeman), leckdo možná zapochyboval, jestli nakonec nejsme s bodem spokojeni rovněž. Hlavní trumf „vyvolání závěrečného tlaku“, v podobě vyslání do boje Kaloudy, jsme již bohužel nestihli (asi vlivem jen dvouminutového nastavení) zrealizovat. Zaplněný stadion Budějic se tak gólu (-ů) nedočkal a pohledného fotbalu rovněž ne.
Tomáš Řepka došel s poděkováním ke kotli, po jeho výzvě se k němu přidali i ostatní hráči, pak všichni sklopili hlavy a s utrápenými výrazy plouživě vyrazili směr šatny…

Vyhrát jsme si nejspíš nezasloužili, ale historie se na výkon neptá. I proto a se zkušenostmi s obraty z Boleslavi a Plzně, jsem do poslední chvíle doufal, že se jedna střela může ujmout. Střela se bohužel nekonala, tak se nemělo ani moc co ujmout. Až jednoho může napadnout, jestli jsme trochu neunavili paní Štěstěnu, když pohlédneme na dlouhou řadu zraněných, kterých navíc spíš přibývá. A jednoho pak radši ani nenapadne, kolik jsme ztratili bodů z remíz (zatím 24 a zatím 12 v dosavadních zápasech s celky na 9.-16.místě, což je fakt hodně).

GSM na tiskovce s notnou dávkou černého humoru glosuje první otázku na zdravotní stav Blažka, kdy poznamená, že vlivem technické hry Slavie a jmenovitě Jandy Blažek na dlouho uvidí fotbal jen v televizi. Rovněž připomene nikoli nepatrný podíl tištěných a elektronických médií na vyhrocení atmosféry okolo právě uplynulých tří derby, po kterých je padlých více než dost. Taková poznámka novináře nepochybně silně zasáhla… vždyť koho by dnes zajímalo nějaké derby „S“.

Příští týden nás čeká Střížkov, tedy tým, který je již odsouzen k sestupu. Důležitost každého zápasu, každé minuty hry, je vlivem našeho dosavadního bodového konta a odstupu soupeřů vyšponována na maximum. Nyní je potřeba Spartu podpořit. Právě nyní, kdy nás kosí zranění, sestava se stále mění, hra se nedaří… i přesto stále hrajeme o titul!

Zmobilizujme síly, neseďte doma a přijďte na Letnou!

Sparta je ve stavu nouze a my vyhlašujeme MOBILIZACI.

Spartu k titulu prostě dotlačíme… třeba silou vůle.

pesfilipes

Statistika utkání:

SK Dynamo České Budějovice – AC Sparta Praha 0:0

Rozhodčí: Paták – Moudrý, Královec
ŽK: Kucka, Lačný – Ondrášek, Kučera, Stráský
Počet diváků: 5 564

Sestava Českých Budějovic:
Kučera- Krob, Horejš, Žižka, Laštovka- Leština- Benát, Otepka, Hudson (81. Stráský) - Ondrášek (73. Meszároš). Trenér: Šilhavý

Sestava Sparty: Kozáčik- Zofčák, Řepka, Brabec, Hoheneder- Kušník, Kucka, Vacek, Sionko (89. Zeman) - Lačný, Kadlec (66. Třešňák). Trenér: GSM Chovanec

pesfilipes | 19.04.2010 09:02 Vstoupit do diskuze
14