pesfilipes | 28.07.2010 10:47

Zápas třetího předkola s Lechem Poznaň bude asi jiné kafčo, než minule s Liepajou, to tušil nejspíš každý. A bylo tomu tak…
Když se do Prahy donesly zvěsti, že k úvodnímu zápasu chce dorazit snad pět tisícovek příznivců Lechu, leckdo se dost možná zdráhal uvěřit. Proboha, tolik lidí na předkolo Ligy mistrů?
Přesně dvě a půl hodiny před výkopem se na Staroměstském náměstí jako na povel zvedlo snad dva tisíce „modrých“ z laviček, trávníku, dlažby, prostě toho, na čem se v klidu oddávali sbírání sil, tolik potřebných k večerní bitvě u nás – na Spartě a napochodovali k boční straně radnice. Lešení, které se v daném místě zrovna nachází, využil lídr polských fans jako improvizovaného velitelského můstku a nejprve bez megafonu (poté s ním) rozjel plejádu největších pecek jako Toledo, aj., načež turisté z nejrůznějších koutů světa opustili panáčky na orloji a s otevřenými ústy zírali na galapředstavení fandů polského mistra. Byla to fakt pecka! Když „kotel“ vyčerpal repertoár, opět jako na povel udělal vpravo bok a vyrazil směr Letná.

Pochod se uskutečnil za početného doprovodu bezpečnostních složek a nejspíš v očekávání potyček i médií. Hned na počátku si je třeba na rovinku přiznat, že to, jak se prezentovali fandové Lechu Poznaň (v čase ca.17.30 – 23.00 a v místech největšího pohybu fanoušků) bylo na jedničku s hvězdičkou!

Jestliže v ulicích Prahy zanechali příznivci hostů velmi sympatický dojem, pak na stadionu to rozbalili způsobem, že ať někdo z domácích řad chtěl a nebo ne, musel smeknout. Celozápasové povzbuzování bylo natolik intenzívní a zapálené, že nutně muselo vyvolat otázku nad zjevnou růzností velikosti a intenzity podpory fotbalových fandů v Polsku a v Česku. Minimálně v tomto konkrétním případě. Tímto se pak (zcela logicky) stalo, že Lech Poznaň se v Praze musel cítit jako doma, protože aby udolal sotva čtvrtinový stav sparťanů kotelníků polské protivníky, to prostě asi nešlo. Sem tam se sice do „pomoci“ vydala i protilehlá, ale přece jen, co si budeme nalhávat, efekt byl (alespoň v těsné blízkosti hostujícího sektoru) skoro nulový.

Zápas začal zjištěním, že v sestavě nechybí ani Bony ani Juraj a na pravém beku že si to opět odtrpí Kláda. Tedy žádné překvápko. První půle byla většinou dost jalová.To tedy hlavně z naší strany. Soupeř působil mnohem živěji, odvážněji a nakonec asi i úspěšněji (stran nějakého útočného snažení). Navíc hned na začátku Juraj neodhadl centr a stoper Lechu hlavičkou z 8 metrů naštěstí přesně trefil rukavice Bláži… uf. Naše dobyvatelské pokusy byly hodně nepřesné, zčásti pomalé (tedy bez momentu překvapení) a vlastně si těžko nějaký vůbec trochu vybavím. Vlastně asi jeden ano. Vencova střela z hranice šestnáctky prosvištěla snad půl metru kolem pravé šibenice, gólman signalizoval vše pod kontrolou, leč jít to do kasy, tak to akorát vyndal… toť (bohužel) vše.

Do druhé půle se toho mnoho nezměnilo. Snad jen hosté začali ještě více polehávat a tahat čas neb remízu asi měli za dobrý výsledek, a to i bez vstřeleného gólu. Nám se dařilo snad ještě méně, než v poločase prvním, čemuž jsme dost pomohli sami neustálým „pasováním“, které buď šlo do nikam anebo, když už někoho míč našel, nebyla nadstavba, teda zisk sklepnutého míče. Celkově náš výkon, dovoluji si se domnívat, vypadal dost bezradně. No aspoň že jsme soupeři nic moc nedovolovali na naší polovině. Největší „možností“ tak asi byla sražená střela z 18 metrů, která lobem přeletěla Blážu a dopadla snad deset centimetrů vedle naší pravé tyče. Naše, alespoň teoretické, možnosti na ohrožení branky se čím dál více upíraly ke standardním situacím, které asi jediné nás mohly vysvobodit. A ono ano. Jednu takovou odvrátili hosté na vápno, do těžkého míče se vrhl volejem Sion, míč sice netrefil dobře, ten se ale přes teč obránce dostal před malé vápno k nachvilku volnému Brábovi, a ten vytasil svůj první mistrovský zásek v ten asi nejlepší čas – 1:0! Radost (či snad i úleva) hráčů v rudých dresech byla opravdu nebývale upřímná. I SuperTom, jinak stran vynakládání kroků za účelem oslav gólů na soupeřově polovině krajně zdrženlivý, vystartoval až k rohovému praporku. Aby ne. Sledovat třeba ty věčné „mucholapky“ vysypané z nůše Bonyho, to asi přestával věřit i ten nejzarytější optimista. Náhle jako když utne a začali jsme hosty mačkat. Sion se dostal za obranu, v tísni vystřelil přes celou branku a jen těsně minul levou tyč. Bony technicky pálí z vápna k levé tyči, gólman efektně vyráží a Liborův volej z úhlu chytá pod levou šibenicí. Chvilku před koncem dostávají hosté šanci přímého kopu z levého rohu vápna, ale Bláža ne moc prudkou střelu chytá. Záhy dostáváme my podobnou možnost, bohužel z pravé strany, takže Matěj to má přes nohu a Zeman není na hřišti. Mára to přece zkouší, ale míč se nevešel do branky. Nastavení už jsme uhráli docela zkušeně pod naším kotlem, u soupeřova praporku…

Nakonec jsme ze zápasu, kdy se nám teda moc nedařilo, vydolovali poměrně slušný pohárový výsledek – výhru s nulou. To není až tak špatná výchozí pozice. Leč těch nástrah nás čeká v Polsku nepochybně více než dost. Hodně nadšeným domácím publikem počínaje, svižným soupeřem konče. Jak se ale dá poznamenat, máme to ve svých rukách. Jednoduché to určitě nebude, ale hraje se o Ligu mistrů, takže odhoďme zbytky skromnosti a vrhněme se do odvety po hlavě. Hráči i fanoušci, nic jiného neplatí…

pesfilipes

Statistika zápasu:

AC Sparta Praha – Lech Poznaň 1:0 (0:0)

Branka: 76. Brabec
Rozhodčí: Tagliavento - Copelli, Petrella (všichni Itálie)
ŽK: Wilfried, Kucka - Drygas, Wojtkowiak
Počet diváků: 14 588

Sestava Sparty: Blažek - Kladrubský, Řepka, Brabec, Pamič - Hoheneder - Sionko, Kucka, Matějovský (90. Hejda), Kadlec (73. Jeslínek) - Wilfried (87. Třešňák)

Sestava Lechu: Kotorowski - Wojtkowiak, Arboleda, Bosacki, Gancarczyk - Drygas, Injac - Peszko, Stilič (87. Wilk), Krivec (85. Mikolajczak) - Wichniarek (77. Tshibamba)

pesfilipes | 28.07.2010 10:47 Vstoupit do diskuze
220